Jižní Afrika (Jihoafrická republika)

Povrch Jižní Afriky je formován dvěma fyzicko-geografickými jednotkami. Hranici mezi těmito jednotkami tvoří Great Escarpment („Velký sráz“). Tento výrazný topografický rys jižní části kontinentu vnikl vyzvednutím povrchu pře 20 miliony lety do nadmořské výšky přesahující 2 000m. Na západě dosahuje nadmořské výšky 1500m n. m. a na jiho-východě dosahuje výšky až 3482m nad mořem. Přes výraznou zpětnou erozi si uchoval vzhled charakteristického srázu. První jednotku tvoří vnitřní náhorní plošina s průměrnou nadmořskou výškou 1200m n. m.. Tato plošina náleží k velké africké plošině (Africkému štítu) táhnoucímu se až ke Středozemnímu moři. Druhou jednotkou je pás země mezi Velkým srázem a Indickým a Atlantským oceánem. Tato krajina je tvořena vrásovým systémem Kapských hor ohraničenými na východě a západě stupňovitými parovinami.
 
Většina území Jižní Afriky leží v subtropickém pásu, severní části provincií Transvaal leží v pásu tropickém s vegetací savanového typu. Na západním pobřeží chladný Benguelský proud vytváří suché subtropické klima. Vegetace zde má polopouštní ráz, směrem k jihu přechází v křovitý porost podobný středomořským macchiím (jedná se o porosty keřů a nízkých stromů). Kapsko má středomořské podnebí. Na východním pobřeží je subtropické klima, které vytváří teplý Mosambický proud. V centrálních náhorních planinách je subtropické a tropické semiaridní klima s vegetací typu karro a stepí až savan.
Důležitým rysem podnebí je malé množství srážek. Jižní Afrika je suchá země s průměrnými ročními srážkami okolo 464mm, zatímco celosvětový průměr představuje 875mm. Šedesát pět procent území má srážky nižší než 500mm a jen 15 procent země má srážky nad 760mm. Východ a jih země má srážky po celý rok. Množství srážek klesá od východu k západu. Na východě a v jihozápadním Kapsku spadnou srážky hlavně v zimním období a roční úhrn je vyšší než 2 000mm, na západě však může klesnout až pod 50mm za rok. Na ostatním území JAR spadne většina srážek v letním období. Působením mořských proudů, reliéfu a nadmořské výšky se klima jednotlivých oblastí značně liší. V Jižní Africe dosahují lednové teploty průměrně 20° – 24°C s maximy až okolo 40 stupňů. Červencové průměrné teploty jsou okolo 8° – 16°C , minima dosahují i hluboko pod bod mrazu (- 11°C).
 
V Jižní Africe nejsou žádné splavné řeky. Pouze dvě řeky – Vaal a Orange mají permanentní dostatek vody po celý rok. Ostatní řeky mají značně rozkolísané průtoky během roku. Hlavně na západu země tečou řeky pouze v období dešťů. Nejdelší řekou Jižní Afriky s délkou 2 200km je řeka Orange pramenící v Lesothu a tekoucí do Atlantského oceánu.
V důsledku malých srážek a občasných pseudocyklických obdobích sucha je Jižní Afrika nucena budovat množství přehrad. V současnosti je v Jižní Africe asi 450 velkých přehrad a je vybudováno mnoho kanálů jež dopravují vodu do jiných oblastí, např.: Tugela – Vaal vedoucí vodu do Gautengu, projekt Usutu – Vaal vedoucí vodu do východního Transvaalu, projekt Riviersonderend – Berg river v Západním Kapsku a Lesotho Highlands Water Projekt, jež zásobuje vodou oblast Gautengu a pomáhá udržet krok s průmyslovým rozvojem oblasti.
 
Na Africkém kontinentě má Jižní Afrika největší a nejrozvinutější hospodářství, prestože v absolutních číslech jí patří druhé místo za Nigérií. V minulosti byla páteří ekonomiky těžba zlata, diamantů a těžební průmysl vůbec. Dnes je nejrozvinutějším odvětvím hospodářství zpracovatelský průmysl, jehož podíl na HDP činí 26 procent. Pak následují finanční a podnikatelské služby (16 %), obchod (13 %), těžba (11 %) a zemědělství (6 %). Nadále však vývoz minerálů zůstává hlavním zdrojem valut.
Pouze 12 % povrchu země je obděláváno a srážkové poměry neumožňují tento podíl zvýšit. Hlavními produkty jsou kukuřice, pšenice, cukr, brambory, tabák a ovoce. Cukr, kukuřice a ovoce tvoří podstatnou část vývozních příjmů (občas se v zimě podívejte na obal hroznového vína).
 
V ochraně životního prostředí se Jižní Afrika přihlásila ke Světové strategii ochrany životního prostředí. V roce 1993 byla vydána tzv. Bílá kniha o ochraně životního prostředí, která je v souladu s mezinárodními tendencemi a hlásí se k zásadě trvale udržitelného rozvoje. V Jižní Africe je též nejstarší národní park na africkém kontinentě. Je jím Krugerův Národní park, který byl založen již v roce 1902. Plošně patří i mezi největší v JAR. Má plochu 20,000 km² (odpovídá to rozloze Slovinska).  V Jižní Africe je dalších 19 národních parků a nespočet rezervací. 

 
V regionu jižní Afriky byli nalezeny pozůstatky prvních předků rodu Homo včetně možná vůbec prvních uměleckých děl. Dá se říct, že tento kout planety byl kolébkou lidstva.
Oblast dnes známá jako Jižní Afrika byla původně osídlena Sany, kteří byli lovci a sběrači. Asi před 2 tisíci lety některé z těchto komunit přešly k pastevectví. Dobytek získávali od bantusky mluvících skupin, které se stěhovaly na jih. Jedna z nejbohatších a nejsilnějších skupin, Khoikhoiové (později známí jako Hotentoti), se stěhovala podél západního pobřeží k jihu. Khoikhoiové se stali prvními domorodci, kteří narazili na bílé osadníky vedené Janem van Riebeeckem.
Bantuské kmeny, které žily po minulých 1500 let v oblasti jižně od řeky Limpopo, se stěhovaly na jih a na východ. Kmeny Nguni (Zulu, Xhosa, Swazi a Ndebele) obsadily území dnešních provincií KwaZulu/Natal a Východní Kapsko, kmeny Sotho (Severní Sotho, Jižní Sotho a Tswana) centrální oblasti, zatímco kmeny Venda, Lemba a Shangaan-Tsonga zůstaly na severu.
První bílí osadníci připluli do oblasti Kapska v roce 1652. První osadu zde založila Nizozemská Východoindická společnost, která sem dovezla otroky z jižní a jihovýchodní Asie (v 19. století je nahradila početná komunita nájemných dělníků z Indie a Číny). V následujících desetiletích za holandské vlády, se postupně přesouvali do vnitrozemí jako chovatelé dobytka. Prvními domorodci, na něž naráželi, byli Khoisanští lovci a sběrači, později pak bantusky mluvící skupiny. Búrové v území JAR zakládali tzv. Búrské republiky. Bělošské obyvatelstvo podstatně vzrostlo začátkem 19. století příjezdem velkých skupin britských osadníků a později těch, kteří doufali nalézt štěstí v dolech (v roce 1867 byl nalezen první diamant) – země lákala i mnohé cestovatele. Ačkoli anglicky mluvící komunita není tak početná jako Afrikánci, ovládla průmysl a obchod. Nadvláda Britů nepřišla jen tak, střet vyústil v Angol-Búrské války v letech 1880–1881 a 1899–1900. Británie válku vyhrála za cenu nasazení téměř 500 000 vojáků a brutálnímu způsobu vedení války, kdy uplatnila taktiku spálené země. Vybudovala první koncentrační tábory pro téměř všechny búrské obyvatele búrských republik (včetně žen a dětí), což někteří dnešní autoři označují za jednání se znaky genocidy.
Búrové kapitulovali v roce 1902, což znamenalo i zánik búrských republik. Angličané Búrům přislíbili, že se jim v budoucnu dostane rozsáhlé samosprávy. Slib byl částečně naplněn v roce 1910 vytvořením Jihoafrické unie, která se v roce 1961 stala republikou a byla zavedena politika apartheidu (rasové segregace), která zvýhodňovala bílou menšinu na úkor černé většiny a dalších nebílých skupin. Vládnoucí třída uzavřela černoškou většinu do „domovin a nezávislých států“ a k práci v dolech využívala až z 80% nájemné dělníky z okolních zemích (Mosambik, Lesotho, Botswana, Eswatini, Malawi a Zimbabwe). Mělo to pro vládnoucí třídu výhodu, že nájemné síle vždy hrozilo vyhoštění. Černí obyvatelé zakládali politické strany s cílem zapojit se do vedení země. Nejznámější jsou Africký národní kongres (ANC) založení již r.1912 a Inkatha Freedom Party (1975). Dominantní ANC vedl opozici vůči apartheidu a mnoho čelních vůdců, jako byl Nelson MANDELA, strávilo desetiletí v jihoafrických věznicích.

 

 

Po zrušení apartheidu v roce 1994 se konaly první všelidové volby. Od té doby JAR vládne právě ANC. Vládnoucí strana předpokládala, že místní černošské obyvatelstvo obsadí pracovní místa po zahraniční námezdní pracovní síle. Opak se stal pravdou a JAR se stala místem masivní imigrace z okolních zemí (odhaduje se, že do země přišlo až půlmilionu lidí!). Tito lidé jsou většinou nekvalifikovaní. Proto vláda v roce 2002 přijala opatření, kterým umožnila dočasnou migraci kvalifikované zahraniční pracovní síly. Program byl neúspěšný, protože byl spojený s velkou byrokracií. Přestože se vzdělávací systém zlepšil, odlivem mozků země trpí do dnes, zejména v několika klíčových odvětvích jako je zdravotnictví a technologie.
Na rozdíl od většiny ostatních států má Jižní Afrika tři hlavní města: vládní a administrativní Pretorii, parlamentní Kapské město a soudní Bloemfontein. Ve východní polovině země žije většina obyvatelstva Jižní Afriky jako důsledek klimatických podmínek, nerostného bohatství, úrodnější půdy a většího počtu pracovních příležitostí. Největší hustota obyvatelstva je ve čtyřech průmyslových oblastech země: Pretoria – Johannesburg – Vereeniging v Gautengu, Durban – Pietermaritsburg – Pinetown v KvaZulu/Natal, jihozápadní část Západního Kapska a Port Elizabeth – Uitenhage ve Východním Kapsku. V těchto oblastech žije jedna třetina obyvatelstva a 80% veškerého městského obyvatelstva, ačkoli svou rozlohou tvoří jen 4% země. V roce 2017 tvořilo populaci Jižní Afriky necelých 55 miliónů obyvatel.
Jižní Afrika díky rostoucímu vzdělání a ekonomickému rozvoji opakuje demografický vývoj vyspělých zemí a populace postupně stárne. Rodiny mají menší počet dětí a rodičovství je plánované. Bohužel v zemi je vysoká nezaměstnanost a prevalence HIV / AIDS, které se odráží v průměrné délce života, která neodpovídá možnostem země.

 

Jihoafrická republika je rozvíjející se trh se středními příjmy a bohatou nabídkou přírodních zdrojů. Ekonomika země má dobře rozvinuté finanční, právní, komunikační, energetické a dopravní odvětví. Místní burza patří mezi největší v Africe a patří mezi 20 nejvýznamnějších burz na světě. Jižní Afrika je začleněna do mezinárodního společenství BRIC (vzniklo v roce 2001), jež zahrnuje v té době nejdůležitější rozvíjející se trhy světa (Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky). Země stále ekonomicky roste, byť od roku 2017 růst zpomalil. Velkou výzvou země je snížení nezaměstnanosti, chudoby a nerovnosti (patří mezi nejvyšší na světě). Nezaměstnáno je zhruba 27% pracovní síly a mezi černou mládeží je podíl výrazně vyšší. S tím souvisí i kriminalita a násilí, což velký problém celé společnosti a možná i důvod, proč zde hledal útočiště Radovan Krejčíř, který málem ovládl podsvětí Cape Townu. Další brzdou rozvoje je kvalita energetické infrastruktury (země staví tři nové elektrárny). Dalšími problémy jsou korupce, nekompetentní řízení a zadlužení.

Nejpopulárnějšími sporty v zemi jsou mezi býlími a barevnými Jihoafričany kriket a ragby, černoši milují fotbal. O umění by se dalo dlouho povídat, tak si uveďme jen nejslavnější zpěvačku Mama Africa (Miriam Makeba (4. března 1932 – 10. listopadu 2008) – první zpěvačka černé pleti oceněná Grammy (1965); já rád poslouchám soudobé zpěváky – Jeremy Loops, Mpumi, a další).