Burkina Faso

Burkina Faso poutá fantazii, protože málokdo ví, kde ta země vlastně je. Název hlavního města je jazykolam. Možná vaši rodiče vypilovaní drilem tehdejšího školství si vzpomenou na Horní Voltu. Burkina má co nabídnout – klidné životní tempo, přátelské lidi a množství památek. Burkina je chudou zemí i na poměry západní Afriky. Ekonomika je postavena na produkci bavlny a těžbě zlata, ale obě komodity jsou náchylné na kolísání ceny na světových trzích.
Cestování v Burkině je “relativně” bezpečné, přesto se nedoporučuje vycházet po setmění a zejména nosit viditelně cennosti, i zde se krade. K policii a armádě je třeba zachovávat respekt. Při fotografování si předem vyžádejte souhlas fotografovaných osob a veřejné budovy radši nefoťte (lze si nechat na ředitelství turistiky v Ouagadougou vystavit bezplatného povolení k jejich focení). Homosexualita je stíhána jako “narušení veřejného pořádku” nebo “porušení dobrých mravů” a trestána až třemi roky vězení.
Jinak Burkinabé jsou přátelští, uctívají své předky a tradice a kultura jsou velmi pestré. V regionu Sahel navštivte trh v Gorom-Gorom, který je jedním z největších trhů v západní Africe a potkáte zde směsici kultur celé blízké oblasti. Návštěva Ouagadougou (zkráceně Ouaga) je povinností – Musée de la Musique, Musée National, Moro-Naba Palace, Grande Mosquée, … Dále se doporučuje navštívit: města Bobo Dioulasso a Gaoua, národní park Parc National des Deux Balés, písečné duny u Oursia, rezervace posvátných krokodýlů ve vesnici Bazoulé, posvátné jezírko Tengréla s hrochy u Banfory, skalní pásmo Bandiagara – Dogoni, pískovcové skály dômes de Fabédougou, skaliska pics de Sindou při řece Komoé s kaskádovými vodopády Cascades de Karfiguéla či žulové pahorky Nahouri Peak (tzv. inselbergy). Dobře dostupná je Réserve de Nazinga, kde stále žijí sloni a uvidíte zde i opice, antilopy, krokodýli a hojnost ptáků. K návštěvě ale budete potřebovat vlastní vůz. Výlet Vám může zařídit Couleurs d’Afrique, asi nejlepší tour-operátor v Burkina Faso. Základ kuchyně tvoří proso, rýže, kukuřice, ořechy, sladké a obyčejné brambory doplněné o různé omáčky, kuře, hovězí s baklažánem a místní zeleninu. Dobré je vše zapít pivem z pivovaru Brakina nebo místním čirokovým pivem.
 

Základní informace
Hlavní město: Ouagadougou
Počet obyvatel: 20 835 401 (2020 – odhad)
Rozloha: 274 200 km2
Úřední jazyk: francouzština
Měna: Coopération financière en Afrique centrale; Západoafrický CFA frank (XOF) = 100 centimů
Čas: Praha -1 h
Administrativní uspořádání: 13 regionů: Boucle du Mouhoun, Cascades, Centre, Centre-Est, Centre-Nord, Centre-Ouest, Centre-Sud, Est, Hauts-Bassins, Nord, Plateau-Central, Sahel, Sud-Ouest
Délka hranic: 3 611 km
Sousední státy: Benin, Ghana, Mali, Niger, Pobřeží Slonoviny, Togo
 
Přírodní a klimatické podmínky
Klima: Klima je tropické a výrazně suché s teplým, suchým obdobím v zimě a horkým létem se srážkami.
Reliéf: Náhorní plošina v nižších nadmořských výškách, převážně rovina s pohořími na západě a jihovýchodě.
Nejvyšší bod: Tena Kourou 749 m n.m.
Nejnižší bod: Údolí řeky Mouhoun (Černá Volta) 200 m n.m.
 
Hospodářský přehled
Hrubý národní důchod/obyv.: 670 (2018)
Hrubý domácí produkt/obyv.: 1 900 (2017 – odhad)
Inflace: 0,4% (2017 – odhad)
Směnný kurz: 1 USD = 584 XOF (2020)
Nezaměstnanost: 77% (odhad 2004)
Nerostné zdroje: zlato, rudy manganu, fosfáty
Využití půdy: orná půda 22%, louky a pastviny 22 %, trvalé kultury 37 %, lesy 19,3 %, ostatní 36,5%
Zemědělství: bavlna, arašídy, oříšky, sorgo, proso, cukrová třtina, chov ovcí, koz a skotu
Průmysl: Těžba zlata, zpracování bavlny, pak následuje potravinářství a zpracování zemědělských plodin, výroba mýdla, cigaret, textilu – hlavní obchodní partneři Čína a Turecko.
 
Obyvatelstvo
Národnostní složení: Mossi (52%), Fulbové (8,4%), Lobi (7 %), Gurma (7%), Bobo (4,9 %), Gurunsi (4.6%), Senufo (4.5%), Bissa (3.7%), Lobi (2.4%), Dagara (2.4%), Tuareg/Bella (1.9%), Dioula (0.8%) a ostatní (7,5%).
Náboženství: muslimové (61,5%), křesťanství (29,8%), animismus (7,8%) a ostatní
Věková struktura: 0-14: 43,58%; 15-24: 20,33%; 25-54: 29,36%; 55-64: 3,57%; 65 + 3,16%
Porodnost: 35,1 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 8,2 zemřelých na 1000 obyvatel za rok
Přirozený přírůstek: 2,66%
Střední délka života při narození: 62,7let 
 
Historicko politický přehled
Prezident: Roch Marc Christian KABORE (od 29. prosince 2015)  
Premiér: Christophe DABIRE (od 24. ledna 2019)
Úřední název: Burkina Faso
Státní zřízení: Prezidentská republika
Státní svátky: Výročí revoluce – 5. srpna (5. 8. 1960 získala nezávislosti na Francii) a Republic Day – 11. prosince (1958)
Politické strany a jejich představitelé: Politických stran jsou desítky v zemi – významnější jsou: African Democratic Rally/Alliance for Democracy and Federation nebo ADF/RDA [Gilbert Noel OUEDRAOGO]; African People’s Movement nebo MAP [Victorien TOUGOUMA]; Congress for Democracy and Progress nebo CDP [Eddie KOMBOIGO]; Le Faso Autrement [Ablasse OUEDRAOGO]; New Alliance of the Faso nebo NAFA [Mahamoudou DICKO]; New Time for Democracy nebo NTD [Vincent DABILGOU]; Organization for Democracy and Work nebo ODT [Anatole BONKOUNGOU]; Party for Development and Change nebo PDC [Aziz SEREME]; Party for Democracy and Progress-Socialist Party nebo PDP-PS [Drabo TORO]; Party for Democracy and Socialism/Metba nebo PDS/Metba [Philippe OUEDRAOGO]; Party for National Renaissance nebo PAREN [Michel BERE]; People’s Movement for Progress nebo MPP [Simon COMPAORE]; Rally for Democracy and Socialism nebo RDS [Francois OUEDRAOGO]; Rally for the Development of Burkina nebo RDB [Celestin Saidou COMPAORE]; Rally of Ecologists of Burkina Faso nebo RDEB [Adama SERE]; Soleil d’Avenir [Abdoulaye SOMA]; Union for a New Burkina nebo UBN [Diemdioda DICKO]; Union for Progress and Change nebo UPC [Zephirin DIABRE]; Union for Rebirth – Sankarist Party nebo UNIR-MS [Benewende Stanislas SANKARA]; Union for the Republic nebo UPR [Toussaint Abel COULIBALY]; Youth Alliance for the Republic and Independence nebo AJIR [Adama KANAZOE]
Politické specifikum: Rozvíjející se demokracie. Prezident je volen přímo a v dvoukolovém většinovém systému. Má pětiletý mandát. 
Vláda je odsouhlasena prezidentem na návrh premiéra. Národní lidové shromáždění má 127 křesel. Poslanci jsou voleni přímo ve volebních obvodech. Mají pětiletý mandát.
 
Cestovatelské minimum
Očkování: Ano, je vyžadován očkovací průkaz s vakcinací proti žluté zimnici. V zemi je rozšířená malárie.
Vízum: Ano, o vízum lze požádat na zastupitelském úřadě Burkiny Faso ve Vídni. Ke vstupu do země je vyžadován cestovní pas platný ještě 3 měsíce po ukončení cesty.
Mapa: Burkina Faso
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): BF
Řízení vozidla: vpravo
Mezinárodní telefonní předčíslí: +226
Internetová doména: .bf

 

Obecně
Burkina Faso nesla dříve označení Horní Volta podle tří ramen řeky Volty – Bílé, Černé a Červené. Burkina leží uvnitř velkého oblouku řeky Niger a rozprostírá se mezi 9°30´- 15°8´s. z. š. a 5°32´z. z. d. – 2°20´ v. z. d.. Jedná se o vnitrozemský stát Afriky.
Povrch země tvoří mírně zvlněná a rozlehlá náhorní rovina, jejíž geologický podklad tvoří krystalické horniny. Nadmořská výška je na většině území mezi 200 – 400m n. m. Erozí byly na několika místech vypreparovány jednotlivé skalnaté skupiny. Na jihozápadě leží pásmo Banfora vysoké 505m n.m. Na východě se zvedá k jihu směřující hřeben Atakora. Na severozápadě leží hřebeny Falaise de Sangha a Hombori, které tvoří rozvodí Nigeru a Volty. Ačkoliv je terén velmi mírný, není příliš vhodný k zemědělské výrobě, protože většina území je pokryta lateritickou načervenalou hlínou nebo laterity – vysvětlení článek Africká savana.
Podnebí je tropické a má spíše vnitrozemský charakter. Země již leží 500 – 1000 km od Guinejského zálivu, takže klima není zmírňováno vlivem moře. Navíc je plochý terén vystaven působení severních větrů, hlavně suchého harmattanu, jež přináší ze Sahary sucho a prach. V létě je země pod vlivem jihovýchodního monzunu, který zde již není tak vydatný na srážky.
Burkina leží v klimatickém pásmu rovníkových monzunů severní polokoule atlantské oblasti, které je charakteristické vysokou letní amplitudou teploty převyšující 10°C, s maximem teplot na jaře, vysoká je též amplituda vzdušné vlhkosti. Severní okraje země leží již v kontinentální oblasti, kde platí stejná charakteristika klimatu. Průměrné roční teploty dosahují 25°C.
Srážky jsou hojné na jihu, kde prší až osm měsíců (nejvíce od dubna od června) a roční úhrn dosahuje 1000-1500 mm. Směrem k severu se zkracuje období dešťů i úhrn srážek. Na severu země trvá období dešťů jen čtyři měsíce a roční úhrn dosahuje 500mm.
Střídají se zde tři roční období. Od listopadu do února je počasí suché s mírnými teplotami do 20°C – 30°C, následuje suché a teplé období, kdy teploty stoupnou až k 35°C a posledním obdobím je období dešťů, kdy teploty klesají, ale zato roste vzdušná vlhkost (od června do října).
Země má četné řeky, ale vyznačují se vysokým kolísáním vodní hladiny i průtoků. Od června do října se mění ve veletoky způsobující i rozsáhlé záplavy, kdežto v zimě vysychají i velké řeky, zejména na východě tekoucí řeky, pravostranné přítoky Nigeru – Goroual, Sirba, Tapoa. Většinu země odvodňuje řeka Volta, respektive její tři ramena. Nejdůležitější je Černá Volta pramenící v Mali, z jejích přítoků jsou vodné zejména Bougouri a Bague. Středem země protéká Červená a Bílá Volta. Žádná řeka neumožňuje pravidelnou lodní dopravu a plavebně problematické jsou i pro malé lodě.
V Burkině najdeme několik větších jezer – hlavní z nich jsou Tingrela, Bam, Dem, Oursi, Beli, Yomboli a Markoye.
Většinu země pokrývá savana – na jihu je travnatá (pravděpodobně pozůstatek stromové savany), kde se chová dobytek i některé plodiny. Typickými stromy jsou zde baobaby, kapinice – akácie, pryšce, Bassie Parkova – strom máselný – máselník (Butyrospermum parkii), Parkie – súdánská káva (Parkia biglobosa) či kapok (Ceiba pentandra). Na severu travnatá savana netypicky přechází v křovitou savanu, která se dál na sever rychle mění v polopoušť. Zvířata jsou typická pro africkou savanu, jejich stavy jsou však odleskem minulosti.
Burkina Faso má čtyři národními parky: Arli National Park (Arly), Deux Balés National Park, Kaboré Tambi National Park (Pô National Park) a přeshraniční národní park “W”.

Obyvatelstvo žije převážně ve středu země mezi rameny Černé a Bílé Volty. Výsadní postavení již od předkoloniálních dob mají Mosijové (Mossi), kteří byli považováni za kulturně nejvyspělejší národ v široké oblasti. Hlavní město země vzniklo v centru jednoho z království Mosijů. Ještě před 50 lety byla většina obyvatel animisté s výjimkou pasteveckých kmenu Soninků (západ), Tuaregů a Sonrajů (sever), kteří vyznávají Islám. Dnes, více než polovina obyvatel, vyznává islám, čtvrtina křesťanství a necelá desetina tradiční víru. Oblíbené pořekadlo v Burkině Faso však tvrdí, že “50% obyvatel jsou muslimové, 50% jsou křesťané, ale 100% všichni jsou animisté”.
V rámci státní správy je země etnicky integrovaná a sekulární.
Ekonomickým problémem je, že stovky tisíc Burkinabé pravidelně vyjíždějí za prací do Pobřeží slonoviny a Ghany, kde vykonávají sezónní zemědělské práce. S tím úzce souvisí i historický problém otrokářství, které v zemi přežívá.
Burkina Faso má nejnižší úroveň gramotnosti na světě (pouze 25,3% obyvatel umí číst a psát), hlavní brzdou je poměrně vysoké školné (cca 100USD/rok), což je v Burkině až astronomická částka. V rodině se tak dostane vzdělání pouze jednomu dítěti, většinou chlapci.
Osídlení země sahá do samých počátků dějin lidstva. Lovci a sběrači žili v Burkině již mezi 14 000 – 5 000 lety př.n.l., zůstali po nich nástroje a šipky šípů. První zemědělské osídlení se objevuje mezi 3 600 – 2 600 lety př.n.l.. Jak svědčí archeologické nálezy, lidé začali před 1 500-1 000 lety př. n.l. dělat keramiku, opracovávat a leštit kamenné nástroje a zejména tavit železo. Z této doby jsou již doloženy i pohřební rituály.
Nejdůležitější úsek dějin tvoří Mosijská království (10. – 19. století), která jsou někdy mylně pokládána za jednu říši, ale jednalo se o několik království v dnešní Burkině, která ovládala oblast stovky let.
První království bylo založeno podle ústních tradic válečníky Dagomba, kteří přišli do oblasti z dnešní severní Ghany. Ústní tradice se zmiňuje též o princezně Niennega, která opustila město Gambaga kvůli sporu s otcem a žila utajeně jako muž u lovce jménem Ryallé z kmene Boussansi, než ji odhalil jako ženu a vzal si ji. Princezna porodila syna Wedraogo (Ouedraogo), který v dospělosti navštívil svého dědečka a dostal od něj 50 krav a několik válečných jezdců na koni. Wedraogo si pak podmanil kmeny Boussansi. Vzal si ženu jménem Pouiriketa, která mu dala tři syny.
Wedraogo pak postavil město Tenkodogo. Nejstarší syn Diaba Lompo založil město Fada N’gourma, druhý syn Rawa se stal vládcem provincie Zondoma a třetí syn Zoungrana se stal vládcem v Tenkodogo po Wedraogově smrti.
Zoungrana si vzal ženu jménem Pouitenga, kterou mu poslal náčelník kmenů Ninisi. Výsledkem tohoto sňatku bylo spojení Dagombů, Boussansiů a Ninisiů a tak vznikl národ Mossi (Mosijů).
Zoungrana a Pouitenga měli syna Oubriho, který dále rozšířil království, když dobyl Kibissi a některé kmeny Gurunsiů. Oubri vládl přibližně mezi roky 1 050 až 1 090 a je považován za zakladatele dynastie, která vládla v okolí dnešního hlavního města Ouagadougou. Ostatní království – Fada N’gourma a Zondoma – si uchovala nezávislost.
Za panování pátého vládce jménem Komdimie (okolo roku 1170) proběhlo několik povstání, které vedly k založení království Yatenga a Rizim. Království Yatenga bojovalo několik let s králem Komdimie, ale nakonec se vše ustálilo. Komdimie potvrdil svou vládu okolo Ouagadougou a království Yatenga si podmanilo oblast království Zondoma.
Mosijská království následně mocensky rostla. Yatenga útočila na regionálního hegemona říši Songhai, až nakonec mezi roky 1 328 a 1 477 obsadila Timbuktu a obchodní centrum Macina. Teprve Songhajský vůdce Askia Mohammad v roce 1497 porazil mosijského krále, když proti němu vedl svatou válku. Mosije ale k islámu nepřivedl. Ti získali opět nezávislost v roce 1 591, když Songhai dobyla marocká dynastie Saadi.
Během osmnáctého století Mosijská království opět nabýval na významu a podílel se na tom zejména obchod s královstvími Fulanů a říší Mali.
Prvním evropským průzkumníkem mosijské oblasti byl Němec Gottlob Krause v roce 1 888. V roce 1 894 se Britové pokusili přesvědčit krále Mosijů, aby podepsal smlouvu o ochraně, což se i stalo. Nicméně v roce 1 896 dobyli území Francouzi.
Posledním mosijským králem z Ouagadougou byl Wobgo nebo Wobogoo, který uprchl před Francouzi. Francouzi jmenovali králem Wongbova bratra Kouka a spojili ho s královstvím Yatenga, aby se pokusili zajmout krále Wobga, jelikož měl stále platnou dohodu s Brity. Po dohodě Britů s Francouzi o rozdělení vlivů v Africe v roce 1 898 ztratil král oporu a odešel do britským penzionu v Zongoiri, kde v roce 1 904 zemřel.
Mosijové založili čtyři různá a nezávislá království, která jsou spojována s městy: Ouagadougou, Tenkodogo, Fada N’gourma a Zondoma (později nahrazeno Yatenga). Nicméně po celé Burkině bylo 19 dalších menší království, která si držela domácí samostatnost. Království byla vždy v jistém svazku s jedním ze čtyř hlavních království (na rodinné, vojenské či náboženské bázi), což platilo i pro království “hlavní”. Každé království mělo v čele krále a administrativní aparát. Mezi královstvími Yatenga a Ouagadougou byla vždy vysoká rivalita podepřena jejich mocí, ale nikdy nedošlo k jejich spojení v jednu říši.
Mosijové však nebyli jediný vládci v dnešní Burkině.
Mezi 15. až 16. stoletím osídlili Dogoni útes Bandiagara na severozápadě Burkiny. Více o Dogonech v článku Záhadní astronomové z Mali a West Africa (Ghana-Burkina Faso-Mali) – DOGONI. Neznámá kultura osídlila severozápad země (předpokládá se, že ho založili lidé Kaan), kde po ní zůstali vysoké zdi. Nejzachovalejší jsou ruiny Loropéni u města Gaoua, které jsou zapsány na seznamu UNESCO. Loropéni bylo dobře opevněné sídlo, které žilo díky obchodu se zlatem.
V oblasti severovýchodní Burkiny vznikla říše Kongo (1 710–1 898), známá též jako Wattara nebo Ouattara, byla před koloniálním muslimským státem. Kongo založili imigranti Dyula opouštějící upadající říši Mali a bylo známé nejen obchodem, ale i jako kulturní centrum Islámu. Říši rozvrátil Samori Turé.
Když začala evropská kolonizace území, byla mosijská království již ustálena v rozvinutých vazbách rodinných i klanových vztahů, pěstovali mnoho plodin, chovali domácí zvířata (hlavně kozy), důležitý byl lov a rybolov. Obchod s Evropou i produkty z Ameriky byl již, podobně jako v ostatních částech západní Afriky, živý. Jak bylo uvedeno výše, teprve na konci devatenáctého století došlo k obsazení země Francouzi a oblast dnešní Burkiny se stala francouzský protektorátem (1896). Východní i západní regiony ovládal mocný vladař Samori Turé. Celé území francouzské koloniální síly obsadily mezi roky 1897 – 1898. V roce 1904 bylo území země začleněno do kolonie Horního Senegalu a Nigeru v rámci Francouzské západní Afriky.
V letech 1915-1916 se v západní části dnešní Burkiny vzedmulo nejvýznamnější ozbrojené povstání proti koloniální vládě v Africe – tzv. válka Volta-Bani. Francouzi za velkého úsilí až 20 tisíc mužů (největší koloniální armády v historii) povstání nakonec potlačili a vůdce popravili.
Francouzská Horní Volta vznikla 1. 3. 1 919 jako nová samostatná kolonie s názvem Haute Volta a François Charles Édouard Alexis Hesling se stal jejím prvním guvernérem. Hesling zahájila ambiciózní silniční výstavbu a podporovat pěstování bavlny na export. Pěstování bavlny příliš nedařilo a kolonie stagnovala.
K dalšímu rozpadu kolonie došlo 5. září 1932, kdy byla rozdělena mezi francouzské kolonie Pobřeží slonoviny (připadla jí největší část), Francouzský Súdán a Niger.
Francouzský byrokratický chaos pokračuje a Francie oživila kolonii Horní Volta opět 4. září 1 947 ve svých dřívějších hranicích.
Dne 11. 12. 1 958 dosáhl kolonie samosprávu jako republika Horní Volta, ale zůstala připojena k Francouzském společenství. Plná nezávislost na Francii byla přijata 5. srpna 1 960, úzké vazby však zůstaly. Burkina Faso se stala republikou prezidentského typu.
První prezidentem byl Maurice Yaméogo, lídr strany Voltaic Democratic Union (UDV, česky “Voltský demokratický svaz”). Ačkoliv ústava předpokládala všeobecné volební právo a pluralitní systém, Yaméogo po příchodu k moci zakázal ostatní politické strany mimo UDV. V roce 1962 vydal i zákaz volby kmenových náčelníků. Jeho vláda trvala do roku 1966, kdy v zemi vypukly masové demonstrace a moci se ujala armáda.
Vojenský převrat vedl podplukovník Sangoulé Lamizana, který z pozice pučisty ovládal zemi čtyři roky. 14. června 1970 byla přijata nová ústava, která určila, že politická moc má převzít vládu nad zemí do čtyř let. Lamizana zůstal u moci nakonec dalších osm let. Teprve v roce 1 978 v otevřených volbách byl již zvolen jako prezident. Lamizana během následujících dvou let civilní vlády čelil kritice odborů a dne 25. listopadu 1 980 ho svrhl plukovník Saye Zerbo.
Další převrat na sebe nenechal dlouho čekat a 7. listopadu 1 982 Maj Dr. Jean-Baptiste Ouedraogo za podpory strany Council of Popular Salvation (CSP) provedl převrat a opět zakázal ostatní politické strany mimo CSP, ale slíbil přechod k civilní správě. Vnitřní rozkol v CSP vedl k nestabilitě a dalšímu vojenskému převratu, který se uskutečnil 4. 8. 1 983 a vedl ho kapitán Thomas Sankara.
Sankara změnil název země na Burkina Faso (4. srpna 1 984). Volně by se název dal přeložit jako “Země čestných lidí”. Obyvatelstvo se od té doby označuje slovem Burkinabé. Úředním jazykem se stala francouzština. A v zemi zavládl vojenský levicový režim.
Sankara byl zabit 15. října 1 987 v převratu organizovaném jeho bývalým kolegou a současným prezidentem Blaise Compaorého.
Compaorého přestal s levicovou politikou a vrátil zemi pod MMF. V roce 1 991 byla přijata nová ústava, která v zemi zavedla polo-prezidentský systém. V roce 2 000 byla účelově změněna ústava. Změna se týkala volby prezidenta, která omezila mandát na dvě pětiletá funkční období a umožnila Compaorému znovu kandidovat ve volbách 2 005 a 2 010. (Blaise Compaoré (CDP) do úřadu nastoupil 15. října 1987 (moci se ujal vojenským převratem), pak byl zvolen ve volbách v roce 1991, 1998, 2005 a 2010)
Svoboda v zemi je omezována a stát si drží početné vojenské a bezpečnostní síly. Armáda je špatně vybavena, ale má za sebou bojové zkušenosti z konfliktů z okolních zemí. Volby jsou však pluralitní.
 
Ekonomika země je odkázána na zemědělství, které zaměstnává 80% ekonomicky aktivního obyvatelstva a vytváří 32% HDP. Pastevectví je hlavním odvětvím. Půda vhodná pro pěstování plodin leží pouze na jihu a jihozápadě. Hlavními plodinami jsou čirok, proso, kukuřice, arašídy, rýže, cukrová třtina a bavlna.
Významným odvětvím je těžba přírodních zdrojů. Burkina Faso těží zlato a v roce 2011 byla čtvrtý největší producent v Africe. Težba zlata představuje cca 3/4 příjmů země. Dále má zásoby manganu, železa, cínu, vápence , mramoru, fosfátů, pemzy a soli.
Velká část ekonomiky je závislá též na zahraniční pomoci, která je v posledních letech dobře kontrolována a využívá se zejména k výstavbě infrastruktury – zásobování vodou.
Doprava se odehrává zejména na silnici. Silniční síť je na africké poměry slušná. Země má také 517 km železnice, která vede z Abidjanu (Pobřeží slonoviny).

Share with:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *