Řeka Niger

Řeka Niger protékající suchými oblastmi Sahelu při hranicích Sahary má velký kulturní význam. Pro místní obyvatele je místem kontaktů, poskytuje jim obživu, slouží jako zdroj pitné vody i jako pračka. I v tomto odlehlém koutě Afriky si lidé cítí dopady změny klimatu. Hladina řeky je stále nižší a v řece je méně ryb.
 
Niger je třetí nejdelší řekou Afriky (po Nilu a Kongu) a stejná i z hlediska plochy povodí (Niger odvodňuje povodí o velikosti 2 117 700km2) a vodností. Tok v délce 4 180km opisuje velký oblouk, jehož vrchol se dotýká až hranice Sahary. Dnešní tok se skládá ze dvou vývojově a časově rozdílných úseků. Horní a střední tok směřující na severovýchod v Pleistocénu (starší oddělení čtvrtohor) odváděl své vody do bezodtokového jezera v západ saharské pánvi El-Džúf (angl. El Djouf – tzv. “Saharské moře”). V okolí Timbuktu, kde Niger tvoří vnitrozemskou deltu byl tok “pirátsky podchycen” mladší řekou směřující na jihovýchod (dnešní dolní tok).
 
Obrázek vpravo: Schéma pirátství vodního toku (vodní tok zpětnou erozí přesune vlastní pramen tak, až načepuje jiný tok); autor: Casito
 
Řeka Niger má v místních jazycích mnoho pojmenování, ale většina z nich se dá vyložit jako “velká řeka nebo velká voda”. Jako Niger je poprvé označil Joannes Leo Africanus v roce 1550, podle berberské fráze “ger-n-ger” s významem “řeka řek”. Důvodem je, že obchodní cesty skrz Saharu ovládali Berbeři, kteří byli hlavním zdrojem informací pro Evropany. Zajímavostí je, že ve středověkých mapách není Niger řekou spojitou. Horní a střední tok nesl označení na historických mapách jako Niger a dolní tok jako Quorra (Kworra). Podle řeky nesou označení i státy Niger a Nigérie, které tak byli pojmenovány koncem 19. stolení při tzv. shonu po Africe” / “Scramble for Africa” / “Race for Africa. Další zajímavostí je, že Evropané si dlouho mysleli, že se jedná o přítok Nilu a od 18. století Niger považovali za přítok řeky Senegal. Záhadu Nigeru vyřešil pro Evropu až  Richard Lander a jeho bratr, kteří v roce 1830 přinesli konečný důkaz o řece. Zdá se neuvěřitelné, že první cesta od pramene k ústí se uskutečnila až v roce 1946.
 
Obrázek: Povodí řeky Niger (Zdroj: Světová banka)
 
Řeka pramení v jihovýchodní Guinei. V krátkém úseku horního toku teče Niger v úzkém zaříznutém údolí do okrajových svahů Guinejské vysočiny (ve starších oblastech nese označení Súdánská vysočina, ale není to pojmenování podle státního útvaru, které dříve neslo označená Núbie) a po krátkém toku vstupuje do rovinatého a širokého území (dříve “Súdánská rovina”, možná ve školních atlasech). Vodnatost se od pramene rychle zvyšuje. V okolí Bamaka Niger protéká Mandingskou pahorkatinou v soustavě peřejí. Za městem Ségou má řeka opět klidný tok. Od města Ké-Massina (též Macina či Ké-Macika) po Timbuktu se Niger větví v mnohá ramena a vytváří široké mokřady, slepá ramena a jezera. Předpokládá se, že se jedná o relikt bývalé vnitřní delty, kterým řeka Niger ústila do velkého jezera západní Sahary. Tato vnitřní delta má rozlohu Belgie. Vnitrozemská delta (též Inner Niger Delta; Delta Intérieur du Niger; známá také jako Macina nebo Masina)  je mimořádně produktivní pro zemědělství a rybolov. V deltě se Niger slévá s řekou Bani (Bani má též značnou délku 1 100km a plochu povodí 102 000 km2. Podobně jako Niger trpí významným snížením průměrných ročních průtoků). U města Timbuktu se ramena Nigeru opět spojují do jediného řečiště a přibližně 300km řeka teče východním směrem a neústí do ní žádné stálé přítoky. Následně řeka Niger soustavou peřejí proráží kvarcitové pahorky a obrací svůj tok k jihovýchodu a její tok je peřejnatý. Posledních 750 kilometrů řeka opět protéká širokým údolím s malým sklonem hladiny. U města Lokoja se nachází soutok Nigeru a jeho největšího přítoku řeky Benue (Benue je přibližně 1 400km dlouhá, pramení Adamawa Plateau v severním Kamerunu). Řečiště Nigeru se následně rozšiřuje až na 3km a místy dosahuje hloubky 20m. Delta řeky Nigeru leží 180km od Atlantského oceánu a plocha delty má rozlohu 24 000km2. Řeka se v deltě opět větví na mnohá ramena a největší nese označení Nun, pro plavbu se využívá západní rameno Forcados. V deltě je patrný vliv mořského přílivu a odlivu.
 
Obrázek: Vnitřní delta řeky Niger (Zdroj: NASA)
 
Horní a dolní tok leží v pásmu rovníkového a monzunového podnebí (srážky jsou zde vydatné v letním období). Povodně na horním a dolním toku vznikají od července do listopadu. Povodí středního toku leží v suché oblasti. Povodně na horním toku zaplavují vnitrozemskou deltu na středním toku a velké množství vody se zde ztrácí vsakem a výparem. Průměrná ztráta dosahuje 25-30km3 vody za rok. Tuto ztrátu částečně kompenzuje přítok Bani, která se zde stéká s Nigerem. Na dolním toku je úbytek vody vyrovnáván druhým obdobím dešťů, které přichází od února do dubna. V důsledku klimatické změny a významnému úbytku lesů v Guinejské vysočině jsou v posledních dvou desetiletých srážky méně vydatné a povodně prudší (zrychlený odtok vody). 
 
Obrázek: Řeka Niger, Mali (autor: Das_A)
 
Průměrný roční průtok při ústí je 12 000m3/s (povodňový průtok dosahuje 30 000 – 35 000m3/s). Niger nese velké množství splavenin a do Atlantského oceánu přinese přibližně 67 milionu m3 materiálu. Oproti Nilu jsou však jeho vody “čisté”, jelikož splavenin má 1/10 oproti Nilu. Má to důvod v tom, že na horním toku protéká skalnatou krajinou a mnoho splaveni zachytí i vnitrozemská delta. 
 
Obrázek: Řeka Niger, Niamey (autor: Jean Rebiffé)
 
V povodí řeky Niger leží několik přehrad. V Mali je to přehrada Sélingué na řece Sankarani sloužící k výrobě elektrické energie a zavlažování, a dále je to přehrada Sotuba a Markala sloužící k zavlažování. V Nigérii k výrobě elektrické energie slouží přehrady Kainji, Shiroro, Zungeru a Jebba. V poslední době se tlak v důsledku klimatické změny na využívání vody řeky Nigeru zvyšuje. FAO předpokládá, že řeka v povodí by mohla zavlažovat půdu o rozloze až 2,8 milionů ha. Země, kterými Niger protéká se dohodli na koordinaci využívání jejich vod a domluvena je investice do nové přehrady v Mali (Taoussa) a Nigeru (Kandadji).
 
Niger má význam i jako dopravní tepna, ale splavných úseků po celý rok má málo. V roce 2009 nigerijská vláda zahájila bagrování řeky z Warri (město ležící v deltě u ramena Forcados) do Baro (město na soutokem s Benue) s cílem zajistit celoroční splavnost Nigeru. Projekt byl dokončen v roce 2017, ale další údržba je nejasná a navíc bude značně nákladná. Vláda se nyní zaměřila na splavnění Benue. Velkou otázkou je i budoucnost řek, jelikož obě (Niger a Benue) by v období sucha mohli mít nedostatek vody pro celoroční plavbu. 
 
Obrázek: Přehrada Markala na řece Niger, Ségou, Mali (Zdroj: IFPRI/Liangzhi You)
 
Užitečný odkaz: The Niger River Basin; A Vision for Sustainable Management – mapa povodí je z uvedeného dokumentu Světové banky.

Share with:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *