Pondělí, 17 června, 2024
Byliny a trávyRostliny

Dendrosenecio kilimanjari

„Obří či stromové starčky“ rodu Dendrosenecio se vyskytují pouze v alpském pásmu hor rovníkové východní Afriky, který se rozkládá v nejvyšších partiích deseti horských pohoří a hor. Rod Dendrosenecio byl poměrně nedávno vyčleněn z rodu Senecio (starček), ve kterém tvořil podrod Dendrosenecio. Obří starčky tvoří nápadný prvek africké flóry a nejnápadnější složku afro alpínské vegetace. Dendrosenecio kilimanjari, jak název napovídá, nalezneme na Kilimandžáru nad vegetačním pásmem lesů. Tyto horské lesy sahají až do výšky 3.400 m n.m.. Jedná se o jeden z největších lesních celků ve východní Africe. Nad pásmem lesů leží vřesovištní pásmo, které se rozkládá v nadmořské výšce 3.400 až 4.500 metry nad mořem. Vřesovištní pásmo je tvořeno zejména tribusy Erica (vřesovec), Protea (protea), Stoebe a mnoha dalšími druhy keřů, z nichž mnohé jsou endemické, vyskytující se pouze na jedné nebo na několika horách východní Afriky. Keře vřesovců (Erica) velmi snadno hoří, díky čemuž se u rostlin vyvinulo mnoho adaptací na požáry.

Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (vyšší dvouděložné rostliny)
Řád: Asterales (hvězdnicotvaré)
Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité)
Rod: Dendrosenecio
Druh: Dendrosenecio kilimanjari

Dendrosenecio kilimanjari jsou majestátné rostliny, které nalezneme pouze na Kilimandžáru a z dálky vypadají jako stromy či telefonní sloupy. Na silném dřevnatém stonku se nachází terminální listová růžice skládající se z 30 až 120 velkých listů. Ve středu listové růžice (tvarově připomínající květ růže) se nachází listový pupen, skládající se z vyvíjejících se listů o stejném počtu jako jsou rozvinuté.
Během nočního mrazu se listy ohýbají směrem nahoru (nyktinastie) a vytváří tzv. noční pupen. Rostlina tak chrání před mrazem to nejcennější, růstový pupen. Vrcholový stonek je obklopen pláštěm přetrvávajících mrtvých listů. Ty zlepšují mikroklima epitelových buněk stonku, které přispívají k transportu vody do listové růžice. Pod zelenou listovou růžicí se nachází zóna hniloby. Z rozkladu mrtvých listů zřejmě získává rostlina živiny skrz stonek. Stonek se větví na dvě až čtyři boční větve. Růstově aktivní částí rostliny je pouze listová růžice, zatímco podzemní oddenek (rhizoma) a dřevnatá část stonku druhotně netloustne a je uzpůsobena k uchovávání vody. Oddenek má klasické vláknité kořeny i pneumatofory čili dýchací kořeny, které v zamokřené půdě zajišťují rostlině dostatečný přístup vzduchu. Vzhledem k nepřetržitému růstu neexistují žádné anatomické nebo morfologické znaky, které by umožnily konvenční určení věku rostliny. Na základě přírůstků listové růžice o 3 až 5,5 cm za rok bylo odhadnuto stáří asi na 250 let pro rostliny o výšce 10 m.
Když kvetou, květy tvoří velké terminální květenství s mnoha žlutými květy. Květy jsou opylovány hmyzem, které láká nektar a pyl. Hlavní opylovači jsou motýli rodu Junonia (babočka), Charaxes (ostruhák) a Papilio (otakárek) a vosy (Vespidae). Kvete jen zřídka, během života obvykle mají tři až pět reprodukčních cyklů. Interval kvetení přesahuje i dvacet let. Dendrosenecio kilimanjari se rozmnožuje semeny, která jsou šířena větrem. Míra přežití sazenic je nižší než 1%.
Dendrosenecio kilimanjari je dobře přizpůsobený životu ve vysoké nadmořské výšce, kromě uvedené nyktinastie, která chrání apikální pupen před mrazem a izolací stonku držením uschlých a mrtvých listů na stonku, kde uchovává vodu, zelené listy obsahují vysoké množství polysacharidů, které brání tvorbě ledu v listech (přírodní nemrznoucí směs). Zároveň je i ohnivzdorný.
Roste na mírných svazích poblíž dna údolí a v roklích údolních stěn, kde je dostatek tekoucí vody.
Podobný „životní styl“, morfologické znaky a rozmnožování mají i ostatní druhy rodu Dendrosenecio (obří či stromové starčky – rostlina nemá český název).

Druhy rodu Dendrosenecio se liší geograficky mezi jednotlivými pohořími i na základě života v nadmořské výšce na jedné hoře. Mezi botaniky panuje neshoda ohledně toho, které populace Dendrosenecia si zaslouží uznání jako druh a které by měly být odsunuty do statusu poddruhu nebo odrůdy (kultivaru). Dendrosenecio je evolučně mladý rod podléhající evoluci. Následující seznam druhů je převzatý z Knox & Palmer, doplněný o místo výskytu.

  • Dendrosenecio adnivalis (Stapf) E.B.Knox (1993) – Ruwenzori
  • Dendrosenecio battiscombei (R.E.Fr. & T.C.E.Fr.) E.B.Knox (1993) – Mount Kenya, Aberdares
  • Dendrosenecio brassiciformis (R.E.Fr. & T.C.E.Fr.) Mabb. (1986) – Aberdares
  • Dendrosenecio cheranganiensis (Cotton & Blakelock) E.B.Knox (1993) – Cherangani
  • Dendrosenecio elgonensis (T.C.E.Fr.) E.B.Knox (1993) – Elgon
  • Dendrosenecio erici-rosenii (R.E.Fr. & T.C.E.Fr.) E.B.Knox (1993) – Ruwenzori, Virunga, Mitumba
  • Dendrosenecio johnstonii (Oliv.) B.Nord. (1978) – Kilimandžáro
  • Dendrosenecio keniensis (Baker f.) Mabb. (1986) – Mount Kenya
  • Dendrosenecio keniodendron (R.E.Fr. & T.C.E.Fr.) B.Nord. (1978) – Mount Kenya, Aberdares
  • Dendrosenecio kilimanjari (Mildbr.) E.B.Knox (1993) – Kilimandžáro
  • Dendrosenecio meruensis (Cotton & Blakelock) E.B.Knox (1993) – Meru

Geograficky jsou stromové starčky vázané na afro-alpínský pás (vysokohorské ekosystémy v okolí rovníku východní Afriky). Konkrétně na horu Kilimandžáro a Meru v Tanzanii, Mount Kenya, Aberdare Range a Cherangani Hills v Keni, Mount Elgon na hranici Ugandy a Keni, pohoří Ruwenzori na hranici Ugandy a Demokratické republiky Kongo (DRC), pohoří Virunga na hranicích Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo a pohoří Mitumba (hora Kahuzi a hora Muhi) na východě Demokratické republiky Kongo.
Tři druhy rodu Dendrosenecio se nachází na více místech. D. eric-rosenii se vyskytuje na několika horách Albertinské příkopové trhliny (pohoří Ruwenzori, Virunga a Mitumba), D. battiscombei a D. keniodendron žije na Mount Kenya a v pohoří Aberdare. Ostatní druhy jsou vázány pouze na svá jedinečná místa, většinou omezená nejen geograficky, ale i rozsahem. Jedná se o typické endemity. Jednotlivé druhy či poddruhy osidlují i různé nadmořské výšky.

Podle zmiňovaného E.B.Knoxe biogeografická interpretace molekulární fylogeneze naznačuje, že se první zástupci starčků se usadili ve vyšších nadmořských výškách hory Kilimandžáro před necelým milionem let a evolučně se stal druhem D. kilimanjari. Postupně osídlil i nižší nadmořské výšky a přizpůsobil se životu v odlišném prostředí hory Kilimandžáro a stal se novým druhem D. johnstonii. Některá semena z Kilimandžára našla cestu na horu Meru a etablovala se jako druh D. meruensis. Další byla zanesena do pohoří Aberdare Range a vyvinula se jako D. battiscombei. D. battiscombei migroval semeny do vlhkého alpského prostředí na Aberdarách, což vedlo ke vzniku druhu D. brassiciformis. Rozptýlení z Aberdares do Mount Kenya založilo druhou izolovanou populaci D. battiscombei. Nadmořská speciace na Mount Kenya vedla ke vzniku dalšího druhu D. keniodendron a výškově malého druhu D. keniensis. Rozptýlení semen z Mount Kenya zpět do Aberdares založilo druhou ostrovní populaci D. keniodendron. Rozptýlením semen z Aberdares do Cherangani Hills vznikly dva poddruhy D. cheranganiensis (D. cheranganiensis subsp. cheranganiensis a D. cheranganiensis subsp. dalei obývající vyšší nadmořské výšky Cherangani). Rozptýlením semen z pohoří Aberdares k hoře Elgon se usadil a vyvinul D. elgonensis. Hora Elgon je považována za místo, kde se poddruh D. erici-rosenii rozptýlil různými směry. Jeden poddruh D. erici-rosenii osídlil afro alpínské prostory pohoří Virunga, další poddruh se šířil k hoře Kahuzi (pohoří Mitumba) a poslední rozptyl D. erici-rosenii proběhl z pohoří Virunga do pohoří Ruwenzori, kde najdeme jeho třetí izolovanou populaci.

Dendrosenecio je ideálním modelem pro studium speciace (rozrůznění druhů; evoluční proces vzniku nových biologických druhů) a adaptace v rostlin. Obývá náhorní plošiny dostatečně izolované nejen nadmořskou výškou, ale i hranicí lesa nad travnatými pláněmi východní Afriky. Pohoří jsou geologicky mladá. Speciaci rodu určuje nejen nadmořský výška, ale i srážkové úhrny a teplotní výkyvy v rámci areálu. Díky blízkosti rovníku jsou dny teplé na noci chladné konstantně po celý rok. Časté požáry a zejména noční mráz, respektive extrémní denní teplotní výkyvy, pravděpodobně evolučně tlačí Dendrosenecio k vyššímu růstu společně s vlivem biotických faktorů jako je konkurence o světlo.

Tropická alpská flóra je proslulá vysokým endemismem, adaptacemi na drsné podnebí s nočními mrazy a různým stářím hor a populací a zejména extrémní roztříštěností na malé plochy daleko od sebe. Tato pozoruhodná flóra má historii spojenou s častými kolonizacemi a vymíráními s největší pravděpodobností způsobenými předchozími změnami klimatu během cyklů doby ledové. Dnes jsou změnou klimatu ovlivněny celé ekosystémy a dá se očekávat, že zredukuje alpská stanoviště v Africe na ještě menší oblasti. Snad se s nadcházející změnou Dendrosenecio kilimanjari, symbol hory Kilimandžáro, vyrovná.

Dodatek:

Cineraria deltoidea je vytrvalá kvetoucí rostlina z rodu Cineraria, která je nejbližším známým příbuzným obřího Dendrosenecia východní Afriky. Cineraria deltoidea roste v nadmořských výškách od 200 po 1.650 metrů nad mořem a je rozšířena v horách Východoafrického riftu, včetně oblastí náhorní plošiny Malawi a východní vysočiny Zimbabwe.

Asi nejznámějším starčkem u nás je starček obecný. Je to velmi rychle rostoucí rostlina a za rok vytvoří až tři generace. Tato jednoletá rostlina dosahuje výšky 10 až 50 cm.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.