Maroko
Maroko patří mezi nejvyspělejší země severní Afriky. Na jeho území naleznete mnoho pokladů světové kultury, památek UNESCO a přírodních divů. Maroko lze jen doporučit k návštěvě. S výjimkou atentátu v marrákešské kavárně (duben 2011) je bezpečnostní situace dobrá. Přesto v ulicích se můžete setkat s kapesními zloději či taxikáři (jako v Praze) a samozvanými průvodci (velký POZOR!). Nedoporučuje se spát ve volné přírodě. Výhodou je znalost francouzštiny nebo arabštiny. Marocké úřady při vstupu mohou požadovat doložení minimální finanční hotovosti (kreditní karty, 20,- USD na osobu a den, šeky, zpáteční letenku či loděnku, apod.). Pozor na prodavače drog, v Maroku je držení drog ilegální.
Kam zajet v Maroku? Záleží čistě na Vás. Krásná je poušť, pohoří Atlas, vodopády na řece Ouzoud, okolí Tazy; města: Fés, Méknes, Rabat, Marrákeš, Casablanca, Muláj Idrís; devět architektonických skvostů je na seznamu UNESCO (např. Volubilis). Infrastruktura je dobrá, hotýlek naleznete v každém městečku, autobusové spojení je kvalitní a vlaky jezdí dle jízdního řádu.
Kam zajet v Maroku? Záleží čistě na Vás. Krásná je poušť, pohoří Atlas, vodopády na řece Ouzoud, okolí Tazy; města: Fés, Méknes, Rabat, Marrákeš, Casablanca, Muláj Idrís; devět architektonických skvostů je na seznamu UNESCO (např. Volubilis). Infrastruktura je dobrá, hotýlek naleznete v každém městečku, autobusové spojení je kvalitní a vlaky jezdí dle jízdního řádu.
Základní informace
Hlavní město: Rabat
Počet obyvatel: 35 561 654 (2020)
Rozloha: 446 550km2 – včetně Západní Sahary 710 850 km2
Úřední jazyk: arabština a berberština; v obchodním styku se užívá francouzštiny
Měna: 1 Marocký dirham (MAD) = 100 centimů
Čas: Praha + 0 h
Administrativní uspořádání: V roce 2010 došlo k posílení místní správy a vzniklo 12 regionů (krajů), které se ujali fakticky vlády v roce 2015, když byli zvoleni první zastupitelé: Tanger-Tetouan-Al Hoceima; Oriental; Fès-Meknès; Rabat-Salé-Kénitra; Béni Mellal-Khénifra; Casablanca-Settat; Marrakech-Safi; Drâa-Tafilalet; Souss-Massa; Guelmim-Oued Noun*; Laâyoune-Sakia El Hamra*; Dakhla-Oued Ed-Dahab* (* oblasti Západní Sahary)
Délka hranic: 2 362,5km (bez Západní Sahary)
Sousední státy: Alžírsko, Španělsko (Ceuta a Melilla), Západní Sahara? (Maroko považuje Západní Saharu jako nedílnou součást Maroka. OSN správu neuznává!), Mauritánie
Přírodní a klimatické podmínky
Klima: subtropické, středomořský typ podnebí, ovlivněné vysokými pohořími, na východě přechází v polopouštní až pouštní
Reliéf: pobřežní nížiny, horské hřbety Atlasu a Antiatlasu
Nejvyšší bod: Jebel Toubkal 4 165m n.m.
Nejnižší bod: Sebkha Tah -55m n.m.
Klima: subtropické, středomořský typ podnebí, ovlivněné vysokými pohořími, na východě přechází v polopouštní až pouštní
Reliéf: pobřežní nížiny, horské hřbety Atlasu a Antiatlasu
Nejvyšší bod: Jebel Toubkal 4 165m n.m.
Nejnižší bod: Sebkha Tah -55m n.m.
Hospodářský přehled
Hrubý národní důchod/obyv.: 3 090 USD (2018)
Hrubý domácí produkt/obyv.: 8 600 USD (2017 – odhad)
Inflace: 4,1% (2017 – odhad)
Směnný kurz: Marocký dirham vůči americkému dolaru 1$ = 9,5 MAD (2020)
Nezaměstnanost: 10,2%
Nerostné zdroje: fosfáty, rudy manganu a olova, rudy železa, mědi a zinku, sůl, baryt, ropa a zemní plyn
Využití půdy: orná půda 17,5%, louky a pastviny 47,1%, trvalé kultury 2,9%, lesy 11,5%, ostatní 21%
Zemědělství: obiloviny, pšenice, ječmen, cukrová řepa, brambory, citrusy, zelenina, vinná réva, tabák, bavlník, chov ovcí, prasat, ovcí, skotu a koz, rybolov. Významné je též ilegální pěstování konopí na výrobu hašiše. Zemědělství významnou měrou ovlivňuje nedostatek srážek.
Průmysl: Průmysl Maroka je orientován na Evropu, Čínu a USA. Hospodářství je závislé na vývozu fosfátů. Maroko je jejich největší vývozce. Třetí příčku drží jako výrobce fosforu. Rychle roste význam automobilového průmyslu. Země je závislá na dovozu ropy a uhlí.
Hrubý národní důchod/obyv.: 3 090 USD (2018)
Hrubý domácí produkt/obyv.: 8 600 USD (2017 – odhad)
Inflace: 4,1% (2017 – odhad)
Směnný kurz: Marocký dirham vůči americkému dolaru 1$ = 9,5 MAD (2020)
Nezaměstnanost: 10,2%
Nerostné zdroje: fosfáty, rudy manganu a olova, rudy železa, mědi a zinku, sůl, baryt, ropa a zemní plyn
Využití půdy: orná půda 17,5%, louky a pastviny 47,1%, trvalé kultury 2,9%, lesy 11,5%, ostatní 21%
Zemědělství: obiloviny, pšenice, ječmen, cukrová řepa, brambory, citrusy, zelenina, vinná réva, tabák, bavlník, chov ovcí, prasat, ovcí, skotu a koz, rybolov. Významné je též ilegální pěstování konopí na výrobu hašiše. Zemědělství významnou měrou ovlivňuje nedostatek srážek.
Průmysl: Průmysl Maroka je orientován na Evropu, Čínu a USA. Hospodářství je závislé na vývozu fosfátů. Maroko je jejich největší vývozce. Třetí příčku drží jako výrobce fosforu. Rychle roste význam automobilového průmyslu. Země je závislá na dovozu ropy a uhlí.
Obyvatelstvo
Národnostní složení: Arabové (a Berbeři) 99%
Náboženství: islám 99% a ostatní
Věková struktura: 0-14: 27,04%; 15-24: 16,55%; 25-54: 40,64%; 55-64: 8,67%; 65 +: 7,11%
Porodnost: 17,9 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 6,6 zemřelých na 1000 obyvatel za rok
Přirozený přírůstek: 0,96%
Střední délka života při narození: 73,3 let
Národnostní složení: Arabové (a Berbeři) 99%
Náboženství: islám 99% a ostatní
Věková struktura: 0-14: 27,04%; 15-24: 16,55%; 25-54: 40,64%; 55-64: 8,67%; 65 +: 7,11%
Porodnost: 17,9 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 6,6 zemřelých na 1000 obyvatel za rok
Přirozený přírůstek: 0,96%
Střední délka života při narození: 73,3 let
Historicko politický přehled
Král: MOHAMED VI (od 23. července 1999)
Premiér: Saadeddine OTHMANI (od 17. března 2017)
Úřední název: Al Mamlakah al Maghribiyah, Království Maroko
Státní zřízení: Konstituční monarchie
Státní svátky: 2.března (získání nezávislosti na Francii – 1956); Sete de Throne 30.července (1999)
Politické strany a jejich představitelé: Action Party nebo PA [Mohammed EL IDRISSI]; Amal Party [Mohamed BANI]; An-Nahj Ad-Dimocrati nebo An-Nahj [Mustapha BRAHMA]; Authenticity and Modernity Party nebo PAM [Ilyas al-OMARI]; Constitutional Union Party nebo UC [Mohamed SAJID]; Democratic and Social Movement nebo MDS [Abdessamad ARCHANE]; Democratic Forces Front nebo FFD [Mustapha BENALI]; Democratic Oath Party nebo SD; Democratic Socialist Vanguard Party nebo PADS [Abderrahman BENAMROU]; Democratic Society Party [Zhour CHAKKAFI]; Environment and Development Party nebo PED [Karim HRITAN]; Green Left Party [Mohamed FARES]; Istiqlal Party nebo PI [Nizar BARAKA]; Ittihadi National Congress nebo CNI [Abdesalam EL AZIZ]; Labor Party nebo PT; Moroccan Liberal Party nebo PML [Mohammed ZIANE]; Moroccan Union for Democracy nebo UMD [Jamal MANDRI]; National Rally of Independents nebo RNI [Aziz AKHANNOUCH]; Neo-Democrats Party [Mohamed DARIF]; Party of Development Reform nebo PRD [Abderrahmane EL KOHEN]; Party of Justice and Development nebo PJD [Saad Eddine al-OTHMANI]; Party of Liberty and Social Justice [Miloud MOUSSAOUI]; Popular Movement nebo MP [Mohand LAENSER]; Progress and Socialism Party nebo PPS [Nabil BENABDELLAH]; Renaissance and Virtue Party [Mohamed KHALIDI]; Renaissance Party [Said EL GHENNIOUI]; Renewal and Equity Party nebo PRE [Chakir ACHEHABAR]; Shoura and Istiqlal Party [Ahmed BELGHAZI]; Social Center Party nebo PCS [Lahcen MADIH]; Socialist Party [Abdelmajid BOUZOUBAA]; Socialist Union of Popular Forces nebo USFP [Driss LACHGAR]; Unified Socialist Party nebo GSU [Nabila MOUNIB]; Unity and Democracy Party [Ahmed FITRI]
Král: MOHAMED VI (od 23. července 1999)
Premiér: Saadeddine OTHMANI (od 17. března 2017)
Úřední název: Al Mamlakah al Maghribiyah, Království Maroko
Státní zřízení: Konstituční monarchie
Státní svátky: 2.března (získání nezávislosti na Francii – 1956); Sete de Throne 30.července (1999)
Politické strany a jejich představitelé: Action Party nebo PA [Mohammed EL IDRISSI]; Amal Party [Mohamed BANI]; An-Nahj Ad-Dimocrati nebo An-Nahj [Mustapha BRAHMA]; Authenticity and Modernity Party nebo PAM [Ilyas al-OMARI]; Constitutional Union Party nebo UC [Mohamed SAJID]; Democratic and Social Movement nebo MDS [Abdessamad ARCHANE]; Democratic Forces Front nebo FFD [Mustapha BENALI]; Democratic Oath Party nebo SD; Democratic Socialist Vanguard Party nebo PADS [Abderrahman BENAMROU]; Democratic Society Party [Zhour CHAKKAFI]; Environment and Development Party nebo PED [Karim HRITAN]; Green Left Party [Mohamed FARES]; Istiqlal Party nebo PI [Nizar BARAKA]; Ittihadi National Congress nebo CNI [Abdesalam EL AZIZ]; Labor Party nebo PT; Moroccan Liberal Party nebo PML [Mohammed ZIANE]; Moroccan Union for Democracy nebo UMD [Jamal MANDRI]; National Rally of Independents nebo RNI [Aziz AKHANNOUCH]; Neo-Democrats Party [Mohamed DARIF]; Party of Development Reform nebo PRD [Abderrahmane EL KOHEN]; Party of Justice and Development nebo PJD [Saad Eddine al-OTHMANI]; Party of Liberty and Social Justice [Miloud MOUSSAOUI]; Popular Movement nebo MP [Mohand LAENSER]; Progress and Socialism Party nebo PPS [Nabil BENABDELLAH]; Renaissance and Virtue Party [Mohamed KHALIDI]; Renaissance Party [Said EL GHENNIOUI]; Renewal and Equity Party nebo PRE [Chakir ACHEHABAR]; Shoura and Istiqlal Party [Ahmed BELGHAZI]; Social Center Party nebo PCS [Lahcen MADIH]; Socialist Party [Abdelmajid BOUZOUBAA]; Socialist Union of Popular Forces nebo USFP [Driss LACHGAR]; Unified Socialist Party nebo GSU [Nabila MOUNIB]; Unity and Democracy Party [Ahmed FITRI]
Politické specifikum: 1. srpna 2011 vstoupila v platnost nová ústava, která vytvořila několik nových občanských práv – svoboda projevu, sociální rovnost žen, práva pro mluvčí menšinových jazyků a nezávislost soudců. Předseda vlády již není jmenován králem Maroka a v čele vlády je nyní pouze premiér. Parlament je dvoukomorový. Dolní komora (parlament) má 395 křesel. Poslanci mají pětiletý mandát. Horní komora (rada) má 120 členů, kteří jsou voleni na šest let.
Cestovatelské minimum
Očkování: Ne – doporučené očkování proti žloutence A, B a břišnímu tyfu.
Vízum: Ne – cesty nepřesahující 90dní.
Očkování: Ne – doporučené očkování proti žloutence A, B a břišnímu tyfu.
Vízum: Ne – cesty nepřesahující 90dní.
MZV: Základní turistické informace
Turistům cestujícím do Maroka na „vlastní pěst“ MZV ČR doporučuje registrovat se do aplikace DROZD, která slouží k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinné organizaci pomoci v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů.
Turistům cestujícím do Maroka na „vlastní pěst“ MZV ČR doporučuje registrovat se do aplikace DROZD, která slouží k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinné organizaci pomoci v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů.
Mapa: Maroko
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): MA
Řízení vozidla: vpravo – do Maroka lze dojet relativně pohodlně autem, platí tam naše povinné ručení, ale nemusí už platit havarijní.
Mezinárodní telefonní předčíslí: +212
Internetová doména: .ma
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): MA
Řízení vozidla: vpravo – do Maroka lze dojet relativně pohodlně autem, platí tam naše povinné ručení, ale nemusí už platit havarijní.
Mezinárodní telefonní předčíslí: +212
Internetová doména: .ma
Obecně
Maroko leží v severozápadním cípu Afriky. Za svou nedílnou součást území považuje Západní Saharu. Její správní začlenění do území Maroka OSN nikdy neuznalo. Maroko včetně Západní Sahary se rozkládá mezi 20°50´a 35°55´s.z.š. a 17°10´- 1°1´z.z.d. . Přirozenou hranici má Maroko ze severu a západu. Severní pobřeží omývá Středozemní moře a západní pobřeží Atlantský oceán. Na východě hraničí Maroko s Alžírskem a na jihu a jihovýchodě s Mauritánií. Na severu jsou dvě španělské enklávy Melilla a Ceuta. Vzhledem k blízkosti hranic s Evropou (Gibraltarský průliv je široký v nejužším místě jen 14km.) je poloha Maroka strategicky významná.
Historie Maroka sahá hluboko do starověku. Podobně jako po celé Sahaře i v Maroku se našly skalní kresby z mladší doby kamenné. Maroko je pravlastí Berberů, kteří obchodovali s Féničany, Kartágem i Římem. Berbeři však nikdy neměli vlastní stát či státní strukturu. Tudíž příchozí „objevitelé“ neměli co dobývat. V 5.století přišli do Maroka Vandalové (germánský kmen), kteří splynuli s místním obyvatelstvem. V 6. století bylo území Maroka obsazeno Východořímskou říší. Na počátku osmého století ovládli zemi Arabové a hlavním náboženstvím se stal islám. V roce 740 vypuklo povstání Berberů, které bylo úspěšné. Postupně se v Maroku vystřídalo několik vládnoucích dynastií Idríssové (konec osmého století), Fátimové (10. století), Almorávidé a Almohadové (1061–1269), Merinidé (1215-1465), Watasidé (1465-1554.), Saadové (1554-1659) a Alawité (od roku 1666 dodnes).
V roce 1860, Španělsko obsadilo severní Maroko.
V roce 1912 nad územím Maroka vyhlásili protektorát Francouzi. Část Maroka připadla Španělsku (Západní Sahara byla též Španělská – ve starých atlasech jako Španělská Sahara.) a přístav Tanger (Tangier) byl „zmezinárodněn“.
Po první světové válce došlo v roce 1921 ve španělské části Maroka k povstání rifských kmenů. Za pomoci Francie bylo povstání potlačeno. Po druhé světové válce Francie přijala reformu státního uspořádání a z Maroka se v roce 1946 stal přidružený stát Francouzské unie.
V roce 1956 se Maroko stalo nezávislým státem. Španělská část Maroka a přístav Tanger se k němu připojili v následujících letech. Většina Židů se po zesílení islámského vlivu vystěhovala do Izraele.
Po obdržení nezávislosti se Maroko stalo monarchií, kterou vedl Muhamad V (14.8.1957-26.2.1961). V roce 1961 nastoupil na trůn Hassan II. (26.2.1961-23.7.1999). Podle ústavy z roku 1962 je Maroko konstituční monarchií. V roce 1965 byl vyhlášen mimořádný stav a na pět let byla veškerá moc v rukou krále. V roce 1970 byla revidována ústava a král dostal větší pravomoci. K Maroku byla připojena Západní Sahara.
Postupné politické reformy začaly v roce 1990, kdy byl vytvořen dvoukomorový parlament. Poprvé zasedl v roce 1997. Od 23.7.1999 nastoupil na trůn Muhammad VI. Dodržování lidských práv za jeho vlády vzrostlo, přes jistou míru svobody projevu se nesmí zpochybňovat monarchie, islám a obsazení Západní Sahary.
V únoru 2011 zasáhlo Maroko taktéž „arabské jaro“. Protesty měly úspěch a vynutily si změnu ústavy, která předala větší pravomoci do rukou premiéra a parlamentu.
Maroko leží v severozápadním cípu Afriky. Za svou nedílnou součást území považuje Západní Saharu. Její správní začlenění do území Maroka OSN nikdy neuznalo. Maroko včetně Západní Sahary se rozkládá mezi 20°50´a 35°55´s.z.š. a 17°10´- 1°1´z.z.d. . Přirozenou hranici má Maroko ze severu a západu. Severní pobřeží omývá Středozemní moře a západní pobřeží Atlantský oceán. Na východě hraničí Maroko s Alžírskem a na jihu a jihovýchodě s Mauritánií. Na severu jsou dvě španělské enklávy Melilla a Ceuta. Vzhledem k blízkosti hranic s Evropou (Gibraltarský průliv je široký v nejužším místě jen 14km.) je poloha Maroka strategicky významná.
Historie Maroka sahá hluboko do starověku. Podobně jako po celé Sahaře i v Maroku se našly skalní kresby z mladší doby kamenné. Maroko je pravlastí Berberů, kteří obchodovali s Féničany, Kartágem i Římem. Berbeři však nikdy neměli vlastní stát či státní strukturu. Tudíž příchozí „objevitelé“ neměli co dobývat. V 5.století přišli do Maroka Vandalové (germánský kmen), kteří splynuli s místním obyvatelstvem. V 6. století bylo území Maroka obsazeno Východořímskou říší. Na počátku osmého století ovládli zemi Arabové a hlavním náboženstvím se stal islám. V roce 740 vypuklo povstání Berberů, které bylo úspěšné. Postupně se v Maroku vystřídalo několik vládnoucích dynastií Idríssové (konec osmého století), Fátimové (10. století), Almorávidé a Almohadové (1061–1269), Merinidé (1215-1465), Watasidé (1465-1554.), Saadové (1554-1659) a Alawité (od roku 1666 dodnes).
V roce 1860, Španělsko obsadilo severní Maroko.
V roce 1912 nad územím Maroka vyhlásili protektorát Francouzi. Část Maroka připadla Španělsku (Západní Sahara byla též Španělská – ve starých atlasech jako Španělská Sahara.) a přístav Tanger (Tangier) byl „zmezinárodněn“.
Po první světové válce došlo v roce 1921 ve španělské části Maroka k povstání rifských kmenů. Za pomoci Francie bylo povstání potlačeno. Po druhé světové válce Francie přijala reformu státního uspořádání a z Maroka se v roce 1946 stal přidružený stát Francouzské unie.
V roce 1956 se Maroko stalo nezávislým státem. Španělská část Maroka a přístav Tanger se k němu připojili v následujících letech. Většina Židů se po zesílení islámského vlivu vystěhovala do Izraele.
Po obdržení nezávislosti se Maroko stalo monarchií, kterou vedl Muhamad V (14.8.1957-26.2.1961). V roce 1961 nastoupil na trůn Hassan II. (26.2.1961-23.7.1999). Podle ústavy z roku 1962 je Maroko konstituční monarchií. V roce 1965 byl vyhlášen mimořádný stav a na pět let byla veškerá moc v rukou krále. V roce 1970 byla revidována ústava a král dostal větší pravomoci. K Maroku byla připojena Západní Sahara.
Postupné politické reformy začaly v roce 1990, kdy byl vytvořen dvoukomorový parlament. Poprvé zasedl v roce 1997. Od 23.7.1999 nastoupil na trůn Muhammad VI. Dodržování lidských práv za jeho vlády vzrostlo, přes jistou míru svobody projevu se nesmí zpochybňovat monarchie, islám a obsazení Západní Sahary.
V únoru 2011 zasáhlo Maroko taktéž „arabské jaro“. Protesty měly úspěch a vynutily si změnu ústavy, která předala větší pravomoci do rukou premiéra a parlamentu.
Většinu severní poloviny území vyplňuje pohoří Atlasu a jen ¼ území pokrývají nížiny podél Atlantského oceánu široké 30 – 50km. Jih a jihovýchod pokrývá Sahara. Území Západní Sahary je nížinné a ukloněné k jihozápadu. Na severovýchodě ční žulové pahorky – nejvyšší je Macio de la Guelta s výškou 701m n.m..
Geologická stavba je pestrá. Pohoří Atlas vzniklo při alpsko-pyrenejském vrásnění, předtím však prošlo vrásněním předkambrickým a hercynským. Časté byly vertikální pohyby, kdy oblast zalilo moře. Vrásnění bylo provázeno vulkanickou činností. Středomořské pobřeží je skalnaté. Pobřeží Atlantiku je ploché s písečnými plážemi a pozvolným šelfem.
Severní vnitrozemí vyplňuje Rifský Atlas, tvořený krystalickými horninami překryté vápencovými, flyšovými a křídovými usazeninami. Dosahuje výšky až 2 456m n.m. (Džabal Tigidín). Rifský Atlas k jihozápadu do povodí řeky Sabú (města Fés a Méknes) pokryté miocenními sedimenty.
Jižně od řeky Sabú leží široká (100 – 150km) Marocká meseta ohraničená na jihu Vysokým Atlasem, na východě Středním Atlasem a na západě Atlantskou nížinou.
Jádrem Maroka jsou však pohoří Střední a Vysoký Atlas a Antiatlas, která se obloukovitě táhnou od jihozápadu k severovýchodu. Střední Atlas dosahuje výšky až 3 340m n.m. (Džabal Bu Naceur). Vysoký Atlas má typický Alpský reliéf s ostrými horskými štíty různé geologické stavby. Nejvyšší horou je Džabal Tubkal – 4 167 m n.m. Vysoký Atlas je spojen s Antiatlasem sopečným masívem Siura. Antiatlas je nižší (nejvyšší vrchol dosahuje 2 359m n.m.) a táhne se v délce 500km k jihu.
Jižní a jihovýchodní Maroko vyplňují kamenité plošiny – hamady. Východ vyplňuje plošina Dahra a výběžky Saharského Atlasu. Více o stavbě pohoří Atlas v článku Severní Afrika I.
Západní Saharu vyplňuje Sahara a poušť zasahuje místy až na pobřeží. Území má jen občasné řeky a vádí. Dostatek spodní vody má jen vádí na severu – Saguia el-Hamra.
Klimatické podmínky země jsou stejně pestré jako geologická stavba. Celá západní a severní oblast (po Atlaské pohoří) má subtropické podnebí středomořského typu se suchým a velmi teplým létem a deštivou a mírnou zimou. Pobřeží je ovlivňováno studeným Kanárským proudem. Průměrné teploty zde dosahují v létě 20° – 25°C a v zimních 10° – 15°C. Vnitrozemí je charakterizováno vysokými amplitudami teplot, denními i ročními.
Atlaské pohoří má přes 100 dnů v roce nižší teplotu než 0°C (teploty zde klesají i pod -20°C). Nad hranicí 2 200m n.m. v zimě leží sněhová pokrývka. Jihovýchodní Maroko je pod vlivem Sahary. Často zde vane suchý vítr scirocco. Teploty zde dosahují 35°C – 50°C. Západní Sahara má tropické, horké a suché podnebí. Na pobřeží dosahují průměrné roční teploty 19°- 21,5°C a ve vnitrozemí pak 23°- 27°C.
Většina srážek spadne v Maroku od října do března. V pobřežních oblastech a Marocké mesetě jsou srážky slabé a jejich množství klesá směrem k jihu (500-180mm). Nejvíce srážek spadne v Rifském Atlasu – 1 000-1 200mm. Na severním pobřeží srážkové úhrny dosahují 700-900mm a v pohoří Atlas 600-800mm. Na jihovýchodě klesají k 100mm. Srážky v Západní Sahaře nedosahují ani 100mm. Někdy zde neprší i několik let.
Stálá říční síť je omezena pouze na severní a západní část Maroka. Většina řek pramení v horských oblastech Atlasu. Mají kolísavé stavy a v období dešťů a tání sněhu způsobují záplavy. Nejdelší řekou je Véd Sabú (600km). Největší povodí má však řeka Mujúla (550km) s plochou 53 000km2. Energetický nejvýznamnější řekou je Umm ar-Rbía s kaskádou přehrad.
Ostatní části země mají pouze vysýchavé řeky, k nejdelším – 1 150 km – patří Véd Dráa zásobovaná tajícím sněhem Atlasu.
Vegetace je bohatší na severu. Patří ke středomořskému typu s vždyzelenými porosty. Vysoké nadmořské výšky Atlasu mají alpínskou vegetaci – převládají zde druhy Vicia canescens a Erodium trichomanifolium – nestravitelné pro kozy. Nížiny dříve pokrývala step s pelyňky, halfou (Stipa tenacissima) a espartem (Lygeum spartum). Dnes je zde zemědělská krajina. Svahy hor a Středomořské pobřeží pokrývají porosty macchie – keře rodu cist (Cistus), řečík (Pistacia), rohovník (Ceratonia), cypřiše (Cupressus), vavříny, myrty, olivy, žumara nízká (Chamaerops humilis) a různé byliny.
Lesy přežili pouze ostrůvkovitě. V horských oblastech jsou zastoupené lesy bukové, dubové – dub cesmínolistý (Quercus ilex) a dub (Quercus mirbecki) a borové lesy – borovice halepská (Pinus halepensis) s porosty jalovců (Juniperus thurifera); na vlhčích místech v nížinách roste dub korkový (Quercus suber); cedrové lesy (Cedrus atlantica) nalezneme ve Středním Atlase v okolí města Azrou; v sušších místech přežily lesy s argánií trnitou (Argania spinosa) a kapinicí (Acacia). Lesy jsou přepásané ovcemi, kozami a skotem. V polopouštích a pouštních oblastech jižního Maroka se řídce vyskytují xerofyty a polokeře, např.: pelyněk (Artemisia herba-alba) a cicimek dvojtrnný (Ziziphus lotus). V oázách a vádiích roste datlovník pravý (Phoenix dactylifera) a tamaryšek francouzský (Tamarix gallica).
V Západní Sahaře je rostlinstvo chudé, převládají xeromorfní trávy a křoviny. Bohatší vegetace roste v oázách a vádiích.
V Maroku nalezneme nebo v minulosti žily živočišné druhy, které jsou typické jak pro Afriku (gazely, antilopy, pštrosi, …), tak pro Evropu (prase divoké, mufloni, strakapoudi, …). Podle zoogeografického členění severní část afrického kontinentu spadá pod oblast Palearktickou, mediteránní podoblast a saharo-hindhskou a hespero-mediteránní nadprovincii. Z větších zvířat v Maroku nejspíš potkáte pouze muly, kočky, psy a čápy.
Maroko je proslulé tím, že v zimním období lze sledovat velké množství stěhovavých ptáků z Evropy. Zajímavé je dále pro herpetology a entomology. Moře je bohaté na komerční druhy ryb – sardinky, makrely a tučňáky.
Maroko má velké množství chráněných území.
Maroko je jedno národnostní stát. Obyvateli jsou arabsko-berberského původu. Většina obyvatel mluví arabsky. Asi u více než 50% Maročanů je mateřským jazykem berberština a mluví jedním ze tří berberských dialektů – tamazight, tachelheit nebo tarafit. Menšinou obyvatelstva jsou Španělé a Francouzi (100 tisíc lidí), židé (5,5 tisíc lidí) a dále Haratínové a Gnaouané žijící v oázách, mají tmavou pleť. Ve španělských enklávách se pochopitelně mluví španělsky. Jinak dominantním jazykem vzdělaných obyvatel je francouzština, jedná se o povinný jazyk na školách. Státním náboženstvím je sunnitský islám.
Maroko je přidruženou zemí Evropské Unie. Má stabilní a exportně orientovanou ekonomiku, která se vyznačuje stabilním růstem, nízkou inflací a klesajícím vládním dluhem. Proběhla privatizace státních podniků a reformy na burze. Slabým článkem hospodářství je extrémní závislost na dovozu uhlí, ropy a ropného plynu. Hlavními obchodními partnery jsou Francie a USA (smlouva o volném obchodu). Maroko má ohromné zásoby fosfátů a je jeho největším světovým vývozcem. Maroko je třetí na světě ve výrobě fosforu.
Okolo 40 % lidí je nadále zaměstnáno v zemědělství, které tvoří 12 až 20 % HDP. Hlavní plodinou jsou obiloviny – ječmen, pšenice a kukuřice. Dále se pěstují luštěnin – boby, hrách, čočka a fazole a zelenina (rajčata, hrášek, česnek, cibule, melouny) a ovoce (jahody). Významnou úlohu má vinařství a sadařství – olivovníkové háje a pěstování citrusů. Mnohé druhy zeleniny, víno a jahody naleznete i na regálech našich supermarketů.
Pěstování technických plodin nemá takový význam – bavlna, len, konopí, slunečnice, cukrová řepa, tabák a aromatické byliny. Maroko je však významný producent hašiše.
Maročané chovají hlavně ovce a kozy. Tradici má chov koní, menší pak chov oslů, drůbeže a velbloudů.
Rybolov hraje významnou roli, po Portugalsku je největším světovým producentem sardinek. V okolních mořích se loví též tuňáci, ančovičky a makrely.
V lesích se těží kůra z korkových dubů.
Kromě fosfátů těží Maroko rudy – mangan, olovo, železo, zinek, kobalt, stříbro. Zásoby zemního plynu a ropy jsou zajímavé, nikoliv významné.
Většina elektrické energie pochází z uhlí – 40 – 56%. Rozvíjí se solární a větrná energetika. Maroko chce rozšířit svou kapacitu obnovitelných zdrojů energie s cílem dosáhnout do roku 2030 více než 50% instalované kapacity výroby elektřiny.
Kromě těžebního průmyslu je v sekundárním sektoru ekonomiky významný zpracovatelský průmysl (potravinářství, zpracování textilu a kůže, chemický průmysl (navázaný na těžbu fosfátů) a výroba automobilů (včetně produkce součástek a zařízení; v Maroku u Tangeru stojí nová továrna firmy Renault-Dacia) a stavebnictví.
Dynamickým odvětvím jsou služby, kde je zaměstnáno přes 60% práceschopných obyvatel – doprava, telekomunikace, obchod a cestovní ruch. Rozvíjí se finanční a bankovní služby – marocké banky expandují do subsaharské Afriky. Služby tvoří kolem 40 % HDP.
Dynamickým odvětvím jsou služby, kde je zaměstnáno přes 60% práceschopných obyvatel – doprava, telekomunikace, obchod a cestovní ruch. Rozvíjí se finanční a bankovní služby – marocké banky expandují do subsaharské Afriky. Služby tvoří kolem 40 % HDP.
Mezi klíčové ekonomické výzvy patří reforma vzdělávacího systému a soudnictví.
Silniční síť Maroka patří ke špičce v Africe. Měří okolo 60 000 km, z nichž je 1 420 km dálnic. Více než polovina má zpevněný povrch.
Železniční síť v délce přes 2 200 km provozuje státní společností Office National des Chemins de Fer (ONCF). Přepravní kapacita železnice je orientována jak na převoz surovin, tak osob. Maroko má však postavenou i vysokorychlostní trať pro TGV mezi Casablankou a Tangerem. Jde o vůbec první vysokorychlostní železnici (VRT) na africkém kontinentu. Výstavba 350km dlouhé VRT trvala 11 let. V úseku mezi Tangerem a Kénitrou vlaky mohou jet až 320 kilometrů za hodinu
Největší důležitost v dopravním sektoru má námořní doprava. Hraje nezastupitelnou roli v přepravě zboží, ale zejména dovozu energetických surovin (ropy, uhlí). Maroko využívá přes 30 přístavů, z nichž největší jsou Casablanca, Tanger Med, Jorf Lasfar a Mohammedia. Poslední dva slouží zejména k vývozu fosfátů a dovozu energetických surovin. V osobní dopravě hrají důležitou roli přístavy Nador a Tanger-Med, využívané pro kyvadlovou dopravu osob mezi Marokem a Španělskem či Francií.
Maroko v současné době disponuje 19 mezinárodními letišti. Letecká doprava se modernizuje.
Z hlediska cestovního ruchu Maroko patří k nejnavštěvovanějším zemím Afriky. U Středozemního moře je postaveno mnoho nových rezortů.
