Severní Afrika I.
Na začátku je nutné si položit otázku, co je vůbec severní Afrika. Kde ji nalezneme? Lze ji vyčlenit na základě států? Atd.
Vymezením severní Afriky na základě geografických a sociálních činitelů či pouze pomocí geografické orientace musíme dojít vždy k různým výsledkům. Pro účely článku však zcela postačuje jednoduché vymezení severní Afriky na základě výskytu a využívání velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius) označovaném jako dromedár. Pouze je nezbytné oddělit Etiopii, Somálsko, severní Keňu, kde panují zásadně odlišné klimatické podmínky a tradičně svou kulturou náleží k Africe východní.
Velbloud jednohrbý (Camelus dromedarius) – dromedár; foto: Linda Kalašová
Dále je nutné zodpovědět otázku, co podmiňuje přírodu Afriky jako celku? Charakteristickým rysem zeměpisné polohy Afriky je nerovnoměrné rozložení jejího povrchu na sever a na jih od rovníku. Území ležící na sever od rovníku je více než dvakrát širší než území na jihu. Toto rozložení hmoty kontinentu ve spojení s rovinatostí reliéfu se odráží v zonálnosti přírodních oblastí, které kopírují základní klimatická pásma. Směrem na sever Afriky jsou přírodní oblasti seřazeny vzorně podle rovnoběžek – od rovníkových pralesů, přes savanové lesy, savany, tropické polopouště a pouště po subtropické suché a věčně zelené lesy a křoviny. Na jihu Afriky je kontinent zřetelně pod vlivem oceánů a základní přírodní pásmovitost kopíruje poledníkové uspořádání. Více v článku „Podnebí Afriky„.
Pásmovitost základních geografických činitelů v severní Africe určuje přírodní, tj. fyzicko-geografické oblasti Afriky. V severní Africe leží tři snadno odlišitelné přírodní oblasti: horská soustava Atlasu, Sahara a Sahel (známý i jako Súdán).
Tyto tři oblasti splňují též naše základní vymezení, jelikož se jedná o suché a teplé oblasti, které plně vyhovují životním nárokům velblouda, či zde může být chován a využíván. Navíc lze dohledat v uvedeném vymezení i jistou kulturní spřízněnost, která se odráží ve využívání přírody lidmi.
Horská soustava Atlasu
Horská soustava Atlasu leží na severozápadním okraji Afriky. Je ze tří stran obklopena moři – na severu a východě Středozemním mořem a na západě Atlantským oceánem. Jižní hranice je nezřetelná a udává se v linii od Véd Dráa a Antiatlasu k tuniským šótům a zálivu Malá Syntra. Pohoří Atlas a jeho blízké okolí má na rozdíl od ostatní Afriky značně odlišnou fyzicko-geografickou charakteristiku, tj. podnebí, geologii, geomorfologii a tím rostlinstvo a částečně i faunu. Horská soustava Atlasu je považována za jakýsi přechod mezi Afrikou a Evropou. S Evropou má i společnou geologickou minulost. Jižní okraj pohoří Atlas vznikal projevy hercynského vrásnění a severní část pak vlivem alpinského vrásnění, které zformovalo dnešní podobu 2 000km dlouhého pohoří. Výška některých horských pásem Atlasu přesahuje 4 000m n.m.
Pohoří Vysokého Atlasu – pohled z Džabal Tubkal 4 125m n.m.
U pobřeží Atlantiku začíná pásmo Antiatlasu, oddělené sníženinou Sús od nejvyšší části oblasti Vysokého Atlasu (Džabal Tubkal 4 125m n.m.). Na severovýchodě navazuje Střední Atlas (Džabal er Rahel 3 290m n.m.) a dále na východě Malý Atlas, jdoucí podél pobřeží Alžírska až k mysu Ben v Tunisku. Nejdelším horským pásmem je Velký (Saharský) Atlas, oddělený od Vysokého Atlasu sníženinou Saura. Podél východního pobřeží Maroka se táhne Rifský Atlas. Všechna posledně jmenovaná tři horská pásma nepřesahují 2 500m n.m. Horské řetězy jsou odděleny plošinami a náhorními rovinami. Nížiny leží pouze při západním (Atlantská nížina) a východním pobřeží (Tuniská nížina). Mnohá území v okolí tuniských šotů jsou pod úrovní moře (-30m n.m.).
Malý Atlas; foto: Vladimír Zikán
V létě je horská soustava Atlasu pod vlivem pasátů, což přináší jasné a teplé počasí beze srážek. V zimě leží v pásmu mimotropické cirkulace, jelikož oblast vyššího tlaku leží nad Saharou. Charakteristický je zde suchý a horký vítr scirocco vanoucí ze Sahary. Na celkový ráz klimatu Atlasu má nejvýznamnější vliv poušť Sahara. V zimě leží průměrné teploty mezi 10 – 12°C v létě pak mezi 24 – 27°C. Nejteplejším měsícem je srpen. Ve vnitrozemí jsou typické značné rozdíly teplot mezi dnem a nocí (v létě amplituda teplot přesahuje 15°C) a celkově drsnější zima. Zima může trvat až čtyři a půl měsíce, na horách i s teplotami pod – 17°C. Teploty na pobřeží zmírňuje vliv moře.
Srážek je v celé oblasti málo. Nejvíce na návětrných svazích pohoří a při pobřeží. Celkový úhrn dosahuje cca 800mm a většina jich spadne od ledna do května. Plošiny mají srážek méně, okolo 400mm.
Říční síť je řídká, řeky jsou krátké a málo vodnaté. Pouze největší toky (Chéliff a Sabú) jsou stálé, ostatní vysychají (tzv. vádí). Plošina šotů má značné množství slaných jezer (šoty).
Šot el Džerid – Chot el-Djerid – Tunisko; foto: Vladimír Zikán
Rostlinstvo a živočišstvo náleží ke středomořské provincii s výrazným vlivem Sahary. Převládají zde stepi s dominantními travinami rodu kavyl (Stipa). Stepí je porostlé Tunisko, Alžírská a Marocká meseta, Velký Atlas. Pobřežní zóna v Maroku a Alžírsku je většinou porostlá formacemi macchií. Macchie jsou křovinaté formace a rostou často na místech člověkem zničených lesů. Typické jsou keře – planika, lentišek, cist, oleandr a některé druhy bylin – šalvěje, devaterníky, tymián obecný (Thymus vulgaris), rozmarýn, levandule. Lesy jsou zachovány pouze v západním Maroku a Alžírsku na návětrných svazích a nejvyšších částech hor. Typickými stromy jsou buk korkový a dub cesmínový, z jehličnanů cedr atlantský a borovice halepská. Z živočichů zde žijí některé evropské druhy (zajíc, prase divoké) a dokonce i mnohé druhy etiopské. Početní jsou zde plazi a suchomilný hmyz.
Borovice halepská (Pinus halepensis); foto: Adam Axon
Článek (v upravené verzi) vyšel v časopisu VELbloud 3/2010, Severní Afrika
