Pondělí, 7 října, 2024
Státy

Pobřeží slonoviny (Cote d´Ivoire)

Země, která proslula, jako skládka toxického odpadu z ekologicky „nezávadné“ Evropské unie.  Zemi je vhodné navštívit během období sucha (listopad – únor). Za návštěvu stojí Parc National de Tai s tropickým lesem a především Parc National de la Comoë, který je největší a nejznámější. Žijí zde sloni a dokonce i lvi. Dále pak hlavní město Yamoussoukro, kde naleznete Basilique de Notre Dame de la Paix (Nádherná katedrála a symbol hl. města – jedná se o kopii bazilika Sv. Petra v Římě. Byla vybudována v letech 1985 – 1989 a stála nekřesťanské peníze (300 mil. USD).) a nejmalebnější pláž západní Afriky – Grand Bassam v koloniálním stylu.
Jinak turistika není moc rozvinutá. Ubytování je především u moře a dlouhou chvíli si lze zpestřit projížďkou po lagunách na pobřeží či rybolovem. Cestovní kanceláře pořádají též výpravy na různé vesnické slavnosti. Abidjan Ivořané považují za jedno z hlavním měst reggae celého světa.
Při cestování se nedoporučuje ukazovat větší množství peněz v hotovosti či osobních cenností. Opatrně používat kreditní karty i cestovní šeky (pouze ve velkých bankách – pokud to vůbec lze). V zemi existuje silná vazba obyvatel na náboženské a etnické kultovní tradice (křesťané a muslimové). Doporučuje se dodržovat základní pravidla korektního chování, respektovat náboženské a etnické svátky. Velký pozor na užívání drog. Jejich prodej podléhá velkým trestním sazbám odnětí svobody na 5 – 20 let, jejich držení či užívání na 3 – 5 let, včetně vysoké pokuty.
Od roku 2003 je země stále na pokraji civilní války. V roce 2006 země celosvětově proslula dovozem toxického odpadu do centra hlavního města, kterým se otrávily tisíce lidí. V důsledku aktivity radikálních islamistických skupin z regionu Sahelu existuje nebezpečí teroristických útoků a únosů na severu Pobřeží slonoviny při hranici s Burkinou Faso a Mali. Ministerstvo zahraničních věcí proto doporučuje zcela se vyhnout cestování do příhraniční oblasti na severu země. 
 
 
Základní informace
Hlavní město: Yamoussoukro (do roku 1983 Abidjan)
Počet obyvatel: 26 260 582 (2018 – odhad)
Rozloha: 322 463 km2
Úřední jazyk: francouzština (60 místních dialektů!)
Měna: 1 CFA frank = 100 centimes.
Čas: Praha -1 h
Administrativní uspořádání: 12 regionů a 2 autonomní oblasti* – Abidjan*, Bas-Sassandra, Comoe, Denguele, Goh-Djiboua, Lacs, Lagunes, Montagnes, Sassandra-Marahoue, Savanes, Vallee du Bandama, Woroba, Yamoussoukro*, Zanzan.
Délka hranic: 3 458 km
Sousední státy: Burkina Faso, Ghana, Guinea, Libérie, Mali
 
Přírodní a klimatické podmínky
Klima: Podél pobřeží tropické, vlhké; na severu polopouštní, tři období – teplé a suché od listopadu do března, horké a suché od března do května, horké a vlhké od června do října.
Reliéf: Ploché lagunové pobřeží přechází v náhorní plošinu, vysočina Nimba.
Nejvyšší bod: Mont Nimba 1 752 m n.m.
Nejnižší bod: hladina Atlantského oceánu 0 m n.m.
 
Hospodářský přehled
Hrubý národní důchod/obyv.: 4 020 USD
Hrubý domácí produkt/obyv.: 3 900 USD (2017 – odhad)
Inflace: 0,8% (2017 – odhad)
Směnný kurz: za 1 USD – cca 594,3 CFA (2017)
Nezaměstnanost: 9,4% (2014 – odhad)
Nerostné zdroje: diamanty, ropa a zemní plyn, zlato, bauxit, fosfáty, rudy železa, mangan
Využití půdy: orná půda 9,1%, louky a pastviny 41,5%, trvalé kultury 14,2%, lesy 32,7%, ostatní 2,5%
Zemědělství: kávovník, kakaové boby, banány, palma olejná, kešu, jamy, cukrová třtina, kasava, rýže, palma kokosová, rybolov, těžba dřeva
Průmysl: Rozvoj země patří mezi nejrychlejší na světě. Země je však stále závislá na zemědělství. Patří mezi největší vývozce kakaa a palmového oleje. Rozvinuté je tak potravinářství a vaření piva, zpracování ryb, oděvní průmysl, rafinace ropy a těžba zlata. Roste i export elektřiny.
 
Obyvatelstvo
Národnostní složení: Akan 28.9%, Gur 16.1%, Severní Mandé 14.5%, Kru 8.5%, Jižní Mandé 6.9%, ostatní 0.9%, ne Ivořané 24.2%
Náboženství: Islám 42,9%, křesťanství 33,9%, animismus 3,6% a jiné 19,6%
Věková struktura: 0-14: 39.59%; 15-24: 19.91%; 25-54: 34.25%; 55-64: 3.47%; 65 +: 2.78%
Porodnost: 30,1 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 8,4 zemřelých na 1000 obyvatel za rok 
Přirozený přírůstek: 2,3% (2018 – odhad)
Střední délka života při narození: 60,1 let
 
Historicko politický přehled
Prezident: Alassane Dramane Ouattra (od 4. prosince 2010)
Premiér: Amadou Gon COULIBALY (od 11. ledna 2017)
Úřední název: Republique de Cote d’Ivoire.
Státní zřízení: Prezidentská republika
Státní svátky: National Day, 7. srpen (nezávislost na Francii v roce 1960)
Politické strany a jejich představitelé: Democratic Party of Cote d’Ivoire nebo PDCI [Henri Konan BEDIE]; Ivorian Popular Front nebo FPI [bývalý prezident Laurent GBAGBO]; Liberty and Democracy for the Republic nebo LIDER [Mamadou KOULIBALY]; Movement of the Future Forces nebo MFA [Innocent Augustin ANAKY KOBENA]; Rally of Houphouetists for Democracy and Peace nebo RHDP [Alassane OUATTARA] (včetně aliance stran MFA, PDCI, RDR, UDPCI, UPCI); Rally of the Republicans nebo RDR [Henriette DIABATE]; Union for Cote d’Ivoire nebo UPCI [Gnamien KONAN]; Union for Democracy and Peace in Cote d’Ivoire nebo UDPCI [Albert Toikeusse MABRI]
Politické specifikum: Od března 2018 je parlament dvoukomorový. Národní shromáždění má 255 křesel a poslanci jsou voleni na pět let. Senát má 99 křesel. 66 senátorů je nepřímo volených dolní komorou parlamentu a členy samospráv a 33 senátorů jmenuje prezident. Mandát je též pětiletý. Prezidentský volba je dvoukolová a přímá. Premiér je jmenován prezidentem. Země není považována za příliš demokratickou. 
 
Cestovatelské minimum
Očkování: Absolutně nezbytné je vybavení každého cestovatele platným mezinárodním očkovacím průkazem potvrzujícím platnost očkování proti žluté zimnici. Bez ní hrozí poměrně drahé a riskantní očkování přímo na letišti. Pokud ho nepodstoupíte hrozí vyhoštění ze země. Dále se doporučuje nechat se očkovat proti žloutence A+B, TBC, břišnímu tyfu a meningitidě. Pobřeží slonoviny je silně malarická oblast.
Vízum: Ano. O vízum je možné požádat Velvyslanectví Republiky Pobřeží slonoviny v Berlíně. Ke vstupu do země je vyžadován cestovní pas platný ještě 6 měsíců po ukončení cesty a vycestování ze země.
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): CI
Řízení vozidla: vpravo
Mezinárodní telefonní předčíslí: +225
Internetová doména: .ci
Zásuvka: 220V/50Hz (evropská typu E i zásuvka typu C – jako evropská, ale bez kolíku!)
 
Obecně
Republika Pobřeží slonoviny leží mezi 4°19´až 10°35´s.z.š. a 2°34´až 8°25´z.z.d. v západní Africe. Na východě sousedí s Ghanou, na severu s Burkina Faso (Horní Volta) a Mali, na západě s Guineou a Libérii. Pouze na jihu je přirozená hranice tvořená Guinejským zálivem. Stát má téměř čtvercový tvar o celkové ploše 322 460 km2.
Pobřeží slonoviny bylo objeveno Portugalci v roce 1475, kteří sem vyráželi pro otroky a slonovinu. Později sem pronikali Francouzi, kteří zde ke konci 17. století založili pevnost Assini. V letech 1843-1844 se země stala protektorátem Francie a od roku 1893 je území Pobřeží slonoviny francouzskou kolonií, která patřila k Francouzské západní Africe. Přesto plnou moc nad většinou území získali Francouzi až v roce 1915.
Po druhé světové válce mělo území částečnou autonomii a část obyvatelstva mohla volit francouzské Národní shromáždění. V roce 1956 dostalo Pobřeží slonoviny vnitřní samosprávu a volební právo získalo veškeré obyvatelstvo. První volby vyhrála Demokratická strana Pobřeží slonoviny, která byla dlouhou dobu jedinou politickou a vládnoucí stranou v zemi. V roce 1958, kdy se hlasovalo o Gaullově ústavě, zůstala země členem francouzského Společenství. V roce 1960 získala země nezávislost, ale nadále spolupracovala s Francií. Republika byla podle nové ústavy z roku 1960 republikou prezidentského typu. Prezident zastával i funkci premiéra a byl přímo volen obyvatelstvem na pět let. Parlament je jednokomorový s pětiletým funkčním obdobím. V roce 1990 byly v zemi povoleny další politické strany a konaly se první volby za účasti více stran. Mezi lety 1999 – 2000 vládl v zemi vojenský režim. V roce 2000 volby. Během roku 2002 propukla v zemi civilní válka. Situaci se podařilo zvládnout a v zemi je křehký mír. Demokracie je silně omezená.Geologické struktura celého území je velmi jednoduchá. Základ tvoří krystalické horniny (žula, rula, krystalické břidlice, křemen) pokryté sedimenty paleozoického stáří, které jsou výhradně kontinentálního původu, které byly překryty na východě a středu země mořskými nánosy v Křídě (druhohory).
Povrch není též nijak pestrý. Na pobřeží se rozkládá úzká pobřežní nížina, která je na východě širší než na západě (150 – 100 km). Ta postupně směrem k severu přechází v náhorní rovinu kolísající mezi 200 m n.m. na jihu po 400 m n.m. na severu. Z tohoto fádního povrchu bez výraznějších nerovností se na západě a severozápadě náhle zvedají pohoří, které dosahují výšky přes 900m n.m.. Jedná se o pokračování vysočiny z oblasti Guinee a Libérie s nimiž se dělí o nejvyšší vrchol Nimba 1 752 m n.m..
Pobřeží má délku 550 km. Na západě je skalnaté s útesy od mysu Cap des Palmes po mys Fresco. Dále je rovné, nízké, písečné až k hranicím s Ghanou. V délce cca 300km je poseto lagunami. Mezi největší patří Ebrié (délka skoro 100km, průměrná hloubka 8m), Fresco, Lahou a Aby, které tvoří významnou vodní tepnu. Naopak přímo mořské pobřeží je pro námořní dopravu ne příliš vhodné.
Podnebí je na jihu rovníkové se stálými teplotami (s rozpětím maximálních průměrných teplot mezi 23°C po 30°C) a značným množstvím srážek (1500 – 2300mm za rok). Chod počasí je rozložen do dvou období sucha: velké (prosinec – duben) a malé (srpen – září) a dvou období dešťů: velké (květen – červenec) a malé (říjen – listopad).
Ve vnitrozemí převládá tropické podnebí súdánského typu. Rozdíly průměrných maximálních teplot jsou větší (od 20°C do 34°C na severozápadě po 21°C do 32°C v centrální části země. Období dešťů se zkracuje směrem k severu. V centrální části je období dešťů mezi dubnem a říjnem a severu mezi květnem a zářím. Průměrné srážky dosahují 1200 – 1500 mm.
Na jihu po celý rok vane jihozápadní monzun, ale na severu je v období sucha (prosinec – únor) vytlačován suchým severovýchodním větrem – harmattanem.Pobřeží slonoviny má hustou říční síť. Řeky tečou od severu k jihu a vlévají se do Atlantického oceánu. Pouze malá část řek na severozápadě země teče k severu, kde posiluje řeku Niger. Nejdelší řekou je Sassandra s délkou 1100km. Díky rozložení chodu srážek má nevyrovnaný vodní režim, podobně jako ostatní řeky. V době dešťů jimi protéká až 50x více vody než v období sucha. Nejdůležitější přítoky Sassandry jsou NŹo zprava a Lobo zleva. Uprostřed země teče řeka Bandama (délka 800km), která vzniká soutokem Bílé a Červené Bandamy. Na východě země teče řeka Komoé pramenící v Burkině Faso.Nejhustěji zalidněné jsou kraje při pobřeží u lagun a vnitrozemí při řece Bandamou. Obyvatelstvo je etnicky pestré a skládá se z různých národů, kmenů a skupin. Podle některých zdrojů je jich až 64. Nejpočetnější jsou Agni – Ašanti (příbuzní ghanských Ašantů), kteří sem přišli od severu, kteří žijí ve středu a východě země. Zabývají se zemědělstvím a řemesly. Na severu a severovýchodě žijí Senufové, Mandové (Malinkové) a Diolové, za západě převažují Dany – Gourové, na pobřeží Kroumeni a kmen Kua.
Kromě Malinků a Diolů, kteří se hlásí k Islámu, je většina obyvatel aministická. Úředním jazykem je francouzština. Z dialektů je nejpoužívanější kwa, mandé a kru. Kulturně země patří mezi vyspělejší země Afriky. Školství je na dobré úrovni a gramotnost se pohybuje okolo 50%. 

Specifikem je kulturní rozdělení země řekou Bandama. Na východě převládají kmenová společenství vedená náčelníky s obřady se zasvěcováním dívek. Na západě žijí rodiny podle tradic s prvky matriarchátu s obřady zasvěcování mužů. Pro všechny má značný význam tanec a to nejen v náboženské rovině.
Země je též rozdělena politicky. Sever ovládají protistátní síly „New Forces„, které usilují o odtržení muslimského severu země. Jih je pod kontrolou stávající vlády.
Městské celky se postupně vyvinuly při pobřeží a podél železnice. Jinak většina obyvatel žije v chýších ve vesnicích. Na pobřeží nalezneme i domy na kůlech.
Přestože má země značné nerostné bohatství stále nejdůležitějším odvětvím průmyslu je zemědělství. Z exportních plodin je nejvíce pěstována káva, kakao, banány, bavlna, sezam, palmový olej a kokosová jádra. Pro domácí spotřebu mimo banánů pěstují obyvatelé především maniok, rýži, kukuřici, proso a čirok (na severu), luštěniny, máslovník, zelenina, ořechy kola, ovoce a koření.
Chov skotu se soustřeďuje pouze na sever země. Na jihu se chová jen drůbež kozy a ovce.
Důležitým zdrojem bohatství jsou též lesy s mnoha druhy cenných dřev – mahagon, eben, palisandr, santál, iroko, makoré, badi a jiné.
Na pobřeží je důležitý rybolov.
Průmysl není příliš rozvinutý. Důležitou roli hraje potravinářský a zpracovatelský průmysl, výroba elektrické energie a těžební průmysl. Těží se především mangan, železná ruda, titan, měď, uran, bauxit a ropa. Nejdůležitějším odvětvím těžebního průmyslu je těžba diamantů.
Dopravní síť je sice pestrá. Hustá je silniční doprava, v zemi je jediná železnice a část dopravy je soustředěna na řeky, které jsou splavné několik desítek kilometrů od pobřeží. Významnější vodní doprava je soustředěna na laguny a moře. Nejvýznamnější přístav je v Yamoussoukro (do roku 1983 Abidjan) v Ebrijské laguně, kam mohou plot lodě i o velké tonáži.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.