Medojed (Mellivora capensis)

Medojed je rozšířený skoro po celé Africe, ale obývá také Asii (Blízký východ, Indie, Turkmenistán). Nežije pouze v pouštních oblastech Sahary, Lesothu a v horských pohořích Maroka a Etiopie. Medojed je v odborné literatuře uváděn jako druh medojed kapský, ale nově se užívá více jednoslovné označení medojed. Díky širokému areálu rozšíření vědci totiž rozlišují až 13 poddruhů jen v Africe (podle místa výskytu; celosvětově 16 poddruhů). Podle této úpravy by měl být medojed kapský poddruhem obývající jih kontinentu nikoliv celý areál výskytu. Podle klasifikace IUCN je považovaný za málo dotčený druh, ale zahlédnout medojeda v přírodě je nejen zážitek, ale i velká vzácnost, díky skrytému způsobu života. Poslední výzkumy naznačují, že trpí úbytkem životního prostředí a přirozenou nízkou reprodukční zdatností.

Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: lasicovití (Mustelidae )
Rod: medojed (Mellivora)
Druh: medojed kapský (Mellivora capensis)

Popis
Délka těla: 60-75 cm
Délka ocasu: 20–30 cm
Hmotnost: 7–12 kg

Medojed má v anglicky mluvících zemích jméno honey badger nebo ratel obdobně jako v frankofonních zemích. V latině jeho jméno označuje „pojídače medu„. Tělo má zavalité, kryté hrubou a tuhou srstí (v oblasti hrdla až 6 mm tlustá) , hřbet je zbarven světleji ve stříbrošedých odstínech než spodina těla, která je černá až tmavohnědá. Kůže je volná a dokonce umožňuje medojedovi se v ní volně otáčet a kroutit. Pro medojeda je typická široká, zploštělá hlava s krátkýma ušima a malýma očima. Krk a ramenní oblast jsou svalnaté. Medojed stavbou těla připomíná našeho jezevce a v rámci klasifikace stojí na přechodu mezi kunami a jezevci. Pro tyto živočichy jsou společné krátké nohy. Nohy medojeda jsou vyzbrojeny 4 cm dlouhými a velmi silnými drápy, které jsou silnou zbraní k útoku i obraně. Drápy jim rychle odrůstají. Páteř je ohebná. Medojed má pachové žlázy v blízkosti řitního otvoru.
Samci bývají robustnější než samice. Dospělý samec váží asi 12 kg, ale samice nepřesahuje 6 kg. 
Medojed dokáže běžet i pozpátku (couvat).

Způsob života
Medojed preferuje savany, lesnaté i polopouštní oblasti. Aktivní je především v noci, občas ho lze zahlédnout při soumraku a svítání. Žije samotářským způsobem života s převážně noční aktivitou. Samci a samice se stýkají pouze v době páření. Většinou spolu nevydrží déle než týden. Dospělý samec se může potulovat po území o rozloze více než 500 km2. Během hodiny urazí i deset kilometrů. Samice osídluje menší území (odhadem 100 km2), ale když hledá potravu nebo vychovává své mládě, může se potulovat na ploše 150 km2.
Své silné drápy užívá k hloubení nor, které mají jeden vchod a jsou až tři metry dlouhé. Vnitřek nory není vystlán podestýlkou.
V zajetí se medojed dožívá až 25 let. Jeho věková hranice dožití v přírodě není známa.
Hlas medojeda je chraplavý zvuk „khrya-ya-ya-ya“. Při páření vydávají samci hlasité mručivé zvuky. Mláďata vokalizují žalostným kňučením.
V přírodě má medojed málo nepřátel, ačkoliv není nijak velká šelma. Mimo člověka (zejména chovatelé včel) ho dokáže zabít jen krajta písmenková (Python sebae), krokodýl, hyena skvrnitá, lev a levhart. Poslední dva jmenovaní predátoři medojeda pronásledují poměrně běžně.

Potrava
Medojed kapský je všežravec. Potravu si většinou vyhrabává ze země (3/4 své kořisti najde podzemí), nadzvedává kameny, trhá kůru ze stromů a rozhrabuje kmeny a pařezy. Většinu jeho potravy tvoří drobní obratlovci, hmyz, mršiny, hlízy, kořínky a plody. Jak jeho název napovídá, tak rád vyhledává hnízda divokých včel, kde požírá celé plástve plné medu a larev. Včelí žihadla mu neublíží, většinou neprojdou jeho tuhou kůží. Tvrdí se, že při tom spolupracuje s medozvěstkou křiklavou (Indicator indicator), která medojeda na včelstva upozorňuje, nebože ho ke včelám přímo navádí.  Je však zvláštní, že pozorování této mezidruhové kooperace bylo učiněno velmi málo, respektive toto chování nikdy nebylo prokázáno. Naopak to vypadá, že medozvěstka spíš tropí randál když vidí medojeda, nebo když medojed hnízdo rozhrabe. Medozvěstka je spíše prospěchář a sezobává zbytky pláství, které zůstanou. Stačí si uvědomit, že medozvěstky jsou denní ptáci a medojed spíše noční tvor.
Medozvěstka není jediný pták, který se drží medojeda. V jižní Africe se k němu rád připojuje jestřáb kukačkovitý (Melierax canorus) čekající na zbytky potravy.
Medojed si rád pochutná i na jedovatých hadech, jako je například mamba černá nebo zmije útočná. Hadi mohou tvořit až polovinu jejich kořisti. Pokud je medojed neopatrný či nezkušený, může ho samozřejmě had uštknout, pokud prokousne tuhou kůži.  Medojed následně může vykazovat několik hodin známky otravy a strnulosti, ale většinou se poměrně brzy zotaví. Pomáhá mu v tom genetická adaptace na buněčných receptorech, ale přesný mechanismus není zatím objasněn. Podobná odolnost proti účinkům jedů je známá také u surikat či mangust. Když má příležitost, zabíjí i domácí zvířata do velikosti kozy, zejména slepice. 

Rozmnožování
Doba páření je krátká a netrvá déle než několik dní. Samice je březí šest až osm týdnů. Rodí se jí jedno mládě. Dříve se uváděly i dvě a více mláďat ve vrhu, ale pravděpodobně podle výzkumů v Jižní Africe to není pravda. Mládě je po narození slepé a hluché. Samice je jednou za několik dní (3-5 dní) přesouvá mezi norami vzdálenými i několik kilometrů ve svém loveckém revíru. Při stěhování je nosí v tlamě. Dělá to hlavně z důvodu ochrany před predátory a před ostatními příslušníky svého druhu. Jak se mládě naučí chodit, tak přespávají každou noc v jiné noře. Mládě zůstává s matkou déle než rok, během kterého je matka učí lovit.  Lovecké dovednosti získá přibližně v osmi měsících svého života. Přesto okolo poloviny mláďat zahyne hlady nebo podlehne predátorům. Samec se na výchově mláďat nepodílí. 

Zajímavosti
Medojedi jsou zvířata velmi inteligentní a dokáží používat jednoduché nástroje, aby se dostala k potravě. Toto chování bylo pozorováno hlavně v zajetí, kdy jsou medojedi velmi šikovní útěkáři.
Tuhá kůže, silné drápy, chůze vzad, odolnost proti živočišným jedům, vytrvalost, houževnatost a bojovnost z něj dělají jednoho z nejkurážnějších savců, kdy je schopný se úspěšně postavit i větším predátorům. Jako obrana mu slouží i výměšek (páchnoucí tekutina), který vylučuje ze žláz umístěných v blízkosti řitního otvoru, podobně jako americký skunk.
Z uvedeného důvodu se o medojedovi traduje i velké množství nejrůznějších mýtů.
Zřejmě nejpoutavější je historka popisující způsob, jakým údajně útočí na velké savce. Nebylo to nikdy vědecky potvrzeno, ale tvrdili to uznávané kapacity, např. James Stevenson-Hamilton (zasloužil se o založení Krugerova národního parku). Medojed se prý vrhá na mnohem větší oběti tak, že jim ukousne varlata a tím kořist vykrvácí. Dokáže tak podle Stevenson-Hamiltona skolit i bůvolího býka
Medojed není největším nebezpečí pro člověka tím, že by mu ukousl pohlavní orgány, ale patří mezi časté přenašeče vztekliny a plenitele včelstev.

Medojed v českých zoo
Za medojedem se můžete vypravit do Olomouce, Prahy a Dvora Králové.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.