Levhart skvrnitý (Panthera pardus pardus)

 

Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
Rod: Panthera
Druh: Levhart skvrnitý (Panthera pardus)

V české klasifikaci známe tři druhy levhartů, ale pouze levhart skvrnitý patří do rodu Panthera společně se lvi, jaguáry a tygry. Zbylé dva druhy – levhart Diardův (Neofelis diardi) a levhart obláčkový (Neofelis nebulosa) – náleží do rodu Neofelis – levhart.

Jméno levhart (resp. dříve užívané slovo leopard) vzniklo pravděpodobně z řečtiny jako složenina slova léon (lev) a párdos (had, tygr, panter). Pod slovem panter se rozumělo označení samce velké kočky, pravděpodobně tygra.

Kočkovité šelmy, mezi které patří i levhart, jsou evolučně mladou skupinou. Společný předek velkých i malých koček žil pravděpodobně v Asii, ale prvním známým druhem kočkovitých z archeologických nálezů je Proailurus, který žil v Evropě již před 25 miliony let. Byl velký jako současná kočka, ale měl velmi dlouhý ocas.

Typickým znakem kočkovitých šelem je neschopnost rozmělňovat potravu žvýkáním. Musejí natáčet hlavu a s masem manipulovat v tlamě pomocí drsného jazyka, aby odřízly kousek masa. Jejich zuby nemají skoro žádné žvýkací plochy, jsou určeny pouze k řezání a stříhání. Každá čelist obsahuje pouze jednu stoličku.

Podobně jako ostatní šelmy mají válcovitý kloub dolní čelisti, který neumožňuje pohyb do stran, dozadu ani dopředu. Šelmy mají zakrnělou klíční kost, nebo ji nemají vůbec, což umožňuje velkou pohyblivost předních končetin. Dále je pro šelmy typická pásová placenta, slepé střevo zcela chybí, nebo je zakrnělé.

Levhart skvrnitý je někdy v tisku či starých tiskovinách nazývaný jako panter, leopard nebo pardál. Podobně jako jiné druhy rodu Panthera, s výjimkou lvů, nemá příliš vyvinutý pohlavní dimorfismus. Základním rozlišovacím znakem je to, že samci jsou obvykle mohutnější než samice. Toto vodítko je však velmi nespolehlivé a rozlišení pohlaví je jisté pouze podle genitálií.

 

Levharti jsou velmi pohyblivé a mrštné šelmy. Mají výborný čich, zrak a sluch. Žijí v skrytu a je obtížné spatřit je. Jako jiné kočky má zatažitelné drápy. Tělo je svalnaté a dlouhé. Nesou je relativně krátké nohy. Levharti mohou dorůstat délky 160 – 210 centimetrů (samci) a 60 až 110 cm (samice), ocas měří 60 – 110 cm, výška v kohoutku bývá v rozmezí 45 – 80 cm. Levharti dosahují hmotnosti 35 až 90 kilogramů u samců. Samice jsou drobnější a váha jejich těla dosahuje 28 až 60 kg.

Podobně jako je neustálená velikost těla, je značně proměnlivé jejich zbarvení. Základní barvou těla jsou v odstínech žluté, okrové, žlutošedé či žlutooranžové, pouze břicho a spodina těla je téměř bílá. Skvrny na těle jsou černé a rozmístěny po celém těle. Mají však různý tvar i velikost od drobných oválných skvrn až po kruhové rozety (skvrna s vnitřní výplní odpovídající barvě těla). Klasické skvrny se nachází na hlavě, spodních částech nohou a ocasu. Na hřbetě, bocích těla a stehnech se vyskytují rozety. Odstín i hustota a velikost skvrn se liší podle jednotlivých geografických poddruhů. U některých geografických poddruhů levharta se velmi často vyskytuje melanismus – např. levhart etiopský. Jedná se však pouze o barevnou odchylku. Koťata mají odmala barvu rodičů.

 

V současné době můžeme levharty skvrnité spatřit všude v Africe (s výjimkou saharské oblasti) a v jižní polovině Asie. Dříve žil též od Britských ostrovů po Japonsko, odkud však byl vyhuben lidmi. V současných hranicích výskytu je i nadále pronásledován lidmi. Některé známé geografické variety a poddruhy byly již vyhubeny či jsou na pokraji vymření. Těžiště výskytu leží dnes v subsaharské Africe a početnost populace levharta skvrnitého se zde odhaduje na 700 000 jedinců. Asijské druhy jsou díky rozdrobenosti svého areálu odsouzeny k pomalému vyhynutí ve volné přírodě.

Vzhledem k podobnosti tělesných znaků je rozdělení levharta skvrnitého do poddruhů značně obtížné. V současné době je uznáváno 9 poddruhů, někteří vědci však udávají pouze poddruhů osm. V Africe žije pouze poddruh levhart skvrnitý africký (Panthera pardus pardus). Dříve označované poddruhy afrických levhartů jsou dnes řazeny většinou mezi geografické variety. Přesto je toto rozdělení značně nepřesné a každý zdroj uvádí jiné variety či poddruhy. Proto je nutné brát toto rozdělení pouze jako informativní a ukazující značnou proměnlivost stavby těla, zbarvení a kresby v rámci jednoho druhu, resp. poddruhu.

 

Uváděné geografické variety poddruhu Panthera pardus pardus:

Levharti dokáží osídlit nejrůznějším prostředí. V Africe obývají travnaté, pralesní i horské oblasti. Dobře plavou a šplhají. Pokud mají možnost tráví většinu dne na stromech, kde odpočívají, ukrývají se, odnáší si do větví kořist a často na stromech loví a číhají na kořist.
Levharti jsou samotářští a společnost druhého pohlaví vyhledávají pouze v období námluv. Jejich obývané území záleží na potravní nabídce od několika kilometrů po stovky kilometrů čtverečních. Samci mají obvykle teritoria o rozloze 30 – 70 km2, samice jen 15-16 km2. Své území si označují močí, trusem a drásáním kůry stromů, podobně jako kočky domácí. Teritoria samic a samců se mohou překrývat. Naopak teritoria jednotlivých pohlaví jsou aktivně bráněna.

 

Většinu dne a část noci tráví levharti v úkrytech, především na stromech či na skalách. Aktivní jsou především v nočních a ranních hodinách, kdy přepadávají kořist ze zálohy. Nikdy se za ní bezhlavě neženou. Vyčkávají na stromech až se kořist sama přiblíží, nebo se velmi opatrně plíží za ní a až v těsné blízkosti bleskově zaútočí.

Za potravu slouží levhartům celá řada živočichů. Nejčastěji se jeho kořistí stávají menší až střední druhy antilop a gazel, mláďata větších kopytníků, různé druhy jelenů, divoká prasata a opice, především paviáni. V podstatě preferuje kořist, která váží 10 – 40 kilogramů. V době nouze nepohrdne ani hmyzem, hlodavci, malými plazy nebo zdechlinou.
Napadají i dobytek a s oblibou psy.
Kořist nikdy nejedí na místě lovu, ale snaží se jí vždy dostat do bezpečí na stromy, kde ho o ní nepřipraví lvi, hyeny či supi. Do korun stromů dokáže vynést kořist, která je mnohem těžší, než on sám. Pokud není v blízkosti strom kořist ukrývá pod listí a větve a pach se snaží překrýt svými výměšky.
Pokud je úlovek velký, konzumuje ho i několik dní.
Pokud je levhart oslaben, stár či nemocen, může se živit i jako lidožrout.

Komunikace mezi jednotlivými levharty probíhá pomocí hlasových signálů od mručení, předení a řvaní; pachových stop – výměšky a pachové žlázy pod kořenem ocasu a vizuálních signálů – postavení těla, mimické výrazy obličeje a vizuální značení na stromech (poškrábané stromy).

Říje u samic trvá 46 dní, ale připravená k páření je asi týden. Pomocí čichových signálů se samec dozví o možnosti pářit se se samicí. Námluvy jsou podobné ostatním kočkám. Třou se a vydávají mručivé zvuky.
Doba rozmnožování (porodu) závisí na geografickém rozšíření. V tropických a subtropických oblastech se rozmnožují po celý rok, naopak při severní hranici výskytu levharta spadá porod do jarních měsíců.
Samice je březí okolo sta dnů, rodí obvykle dvě koťata (někdy až 6 mláďat), která váží okolo půl kilogramu. Samice se o ně pečlivě stará. Koťat jsou po narození slepá (asi týden) a ukrytá v doupěti. První tři měsíce pijí pouze mateřské mléko. Později samici následují při lovu a samice jim nosí ulovenou kořist. Po půl roce se již začínají učit lovit. S matkou se pohybují 18 – 24 měsíců. Když dosáhnou pohlavní dospělosti, postupně se osamostatňují.
V zajetí se dožívají 20 let. V přírodě žijí kratší dobu.

Levharti mají v přírodě mnoho nepřátel. V Africe je loví lvi i hyeny, v Asii tygři, vlci i medvědi. Přesto největším nepřítelem zůstává člověk, který je loví v obavách o svá stáda dobytka.
Levhart je dnes lidmi na mnoha místech stále více chráněn a některé státy si uvědomují jeho význam z hlediska turismu – pozorování divočiny (safari). Přeci jen patří mezi „Velkou pětku“ Afriky.

Moje první setkání s levhartem v Africe bylo při noční jízdě Botswanou. Ve světle reflektorů auta se náhle objevila dvě zelená očka a tak jsme začali zprudka brzdit. Zastavili jsme a zvědavě okukovali toto nádherné stvoření. Naopak levhart se zvědavě přibližoval k našemu autu a na kraji cesty se posadil dva metry od našich dveří a díval se, co se bude dít. Když se dlouhé minuty nic nedělo, pomalu a hrdě odešel zpět do buše. Byl to velký samec zcela jistý svou silou.
Pak jsem ho několik let neviděl. Pouze jsem měl možnost pomazlit se se dvěma koťaty levharta v Česku.
Zahlédl jsem ho teprve minulý rok v N.P. Manyara, odkud je i fotografie pravděpodobně samice levharta skvrnitého.