Krugerův národní park

Jednoduchá otázka „Kam jet na safari?„, může být pěkný oříšek. Zvláště pokud zapojíme do úvahy: je tam relativně bezpečno, nezruinuje mě to a uvidím velká stáda zvěře. V podstatě vám zbyde k úvaze jen Národní park Etosha v Namibii, Národní rezervace Masai Mara a Národní park Nairobi v Keni, Národní parky Serengeti, Tarangire a Lake Manyara v Tanzanii a Národní parky v Jihoafrické republice. Pokud zapojím do úvahy očekávání kvalitních služeb, že chci vidět Velkou pětku a vzít sebou děti a mám obavu z malárie, tak se výběr velmi zúží. Vítězem rozhodování na 90% bude Krugerův národní park. A to nejen pro svou kvalitu safari. Zbytek času na dovolené lze příjemně strávit i mimo park v úžasné krajině v okolí města Mbombela (dříve Nelspruit), například Blyde River Canyon Nature Reserve či mnoho jiných míst v provincii Mpumalanga. Ani Indický oceán není daleko.

Krugerův národní park byl založen proklamací prezidenta Paula Krugera dne 26.března 1898 jako Sabi Game Reserve rozprostírající se mezi řekami Sabi a Crocodile v jihovýchodní části Jihoafrické republiky. „Vládní přírodní park“ (myšlena Game Reserve) byl vytvořen za účelem kontroly lovu a ochrany divokých zvířat, a to jen necelých 50 let po prozkoumání Búry. V roce 1926 bylo území „přírodního parku“ vyhlášené už jako Krugerův národní parku. Park se postupně rozšiřoval výkupem soukromých farem vládou a spojením s územím Game Reserve Singwitsi (též Shingwedzi). Sabi Game Reserve nezanikla a dodnes tvoří jádrové území parku. Prvním ranger v rezervaci byl Paul Bester a prvním správcem rezervace a později národního parku se stal James Stevenson-Hamilton, který funkci zastával 44 let od roku 1902. Jeho názory na řízení parku jsou dnes považovány za velmi pokrokové. Nejprve zastával management stavů zvěře lovem, což v té době bylo běžné, ale později prosazoval názor „bezzásahovosti, že existuje stále hledání rovnováhy ekosystému„, nelovit predátory – např. lvi a otevřel park turistům (Poprvé byl park zpřístupněn pro turisty v roce 1927.). Tvrdě vystupoval také proti pytlákům, chovatelům skotu a důlním podnikatelům (v území parku je velké ložisko uhlí). Jiné činy jsou dodnes vnímány sporně. Negativně je vnímána jeho úloha při vysídlování místního obyvatelstva mimo hranice parku. Vyneslo mu to jeho přezdívku „Skukuza“ („ten, kdo dobře mete„). 

Jedná se o nejstarší africký národní park a dnes i o jednu z největších a nejnavštěvovanějších rezervací zvěře v Africe. Rozkládá se na ploše 19 485 km2 v provinciích Limpopo a Mpumalanga. Od severu k jihu měří 360 km a 65 km od východu k západu. Severní hranici parku tvoří státní hranice se Zimbabwe a východní státní hranice je s Mosambikem. V roce 1969 byl park oplocen 18 000 km pletiva, aby zvěř nemigrovala do kulturní krajiny.

V roce 2001 se Krugerův národní park stal součástí parku Great Limpopo Transfrontier Park na základě memoranda Jihoafrické republiky, Mosambiku a Zimbabwe. Dvě poslední země zatím smlouvu neratifikovali. Hlavním motivem bylo podpořit migrační trasy zvěře, které přerušilo oplocení na politických hranicích a drastický úbytek zvěře zejména v Mosambiku. Oplocení je na hranicích s Mosambikem odstraňováno. Druhou očekávanou výhodou bylo zvětšit plochu pro slony, kteří se na Jihoafrické straně přemnožili. Od roku 2001 je park také součástí The Kruger to Canyons Biosphere Region, který je zapsán na seznamu UNESCO.

Hlavní atrakcí je safari. Velké druhové a početné bohatství zvěře láká návštěvníky i vědce. Území parku obývá 137 druhů savců, téměř 500 druhů ptáků, 112 druhů plazů (z toho 50 druhů hadů), 49 druhů ryb, 33 druhů obojživelníků, 227 druhů motýlů a bezpočet druhů dalších bezobratlých. Nejběžnější jsou sudokopytníci. Nejpočetnější z nich jsou antilopy impaly, kterých je asi 120 000 kusů, dále zde žije 30 000 kusů zeber, 13 500 kusů pakoní žíhaných, 10 500 kusů kudu velkých, 4 000 kusů vodušek, 3 000 kusů prasat savanových a hrochů. Hojné jsou i velké šelmy – 1500 kusů lvů, 1000 levhartů, žijí zde gepardi, hyeny a psi hyenovití.
Vegetaci tvoří hlavně mopanové lesy (Colophospermum mopane); porosty mopane a uzlence (Combretum, česky též kombretum); porosty křovin s kapinicí (Accacia) a maruly (Sclerocarya caffra) a travnaté savany s druhy jako štětkovka trojmužná (Themeda triandra), „buvolí“ tráva (Megathyrsus maximus/Panicum maximum) a se solitérními keři (Acacia nigrescens) a stromy uzlenec (Combretum imberbe) a marula (Sclerocarya caffra).

V chodu počasí lze v parku pozorovat pravidelné desetileté cykly střídání období sucha a vlhka. V suchých letech může dojít k dramatickému poklesu stavů některých druhů, např. buvolů kaferských, antilopy kudu, buvolců. Na jiné druhy počasí takový vliv nemá. Podnebí Krugerova národního parku v nízko položených oblastí je tropické a ve výše položených oblastech horké polosuché klima subtropů. Letní dny jsou vlhké a horké. Období dešťů je od září do května. Webové stránky Krugerova národního parku uvádí září a říjen jako nejsušší období, které vrcholí začátkem období dešťů koncem října. Vzhledem k tomu, že park se rozkládá od severu k jihu v délce 360km, může se klima v celém parku lišit místo od místa. Skukuza v jižní části parku je po celý rok asi o 2 až 3 °C (3,6 až 5,4 °F) chladnější než Pafuri na severu s výrazně vyššími srážkami.

Krugerův park snoubí nejen ducha africké divoké zvěře, ale má svou historii i jako kolébka vývoje člověka. Najdeme zde archeologické nálezy sahající až miliony let zpět od australopitéků, přes Homo erectus, primitivní druhů Homo sapiens a moderních lidí Homo sapiens sapiens (na území parku jsou naleziště od mladší doby kamenné do pozdního doby železné). Atraktivní jsou mezi návštěvníky skalní rytiny a kresby Sanů, kterých je na území parku více než stovka. V před koloniálním období se okolo řeky Limpopo rozvíjela kultura Thulamela (od 13. do 17. století). Severní část parku byla hlavním místem obchodní sítě spojující vnitrozemí jižní Afriky s Indickým oceánem.

Na území parku leží 24 kempů pro ubytování návštěvníků. V kempech jsou veškeré služby. Můžete zde postavit stan, zaparkovat karavan či si pronajmout místo v ubytovně, celou chatku či bungalov. Dvanáct z kempů jsou taková malá městečka s obchody, restauracemi nebo kavárnami, čerpacími stanicemi a stanicemi první pomoci. Služby neposkytuje jen správa parku. Od roku 1990 byly do provozu parku začleněny i komerční subjekty. Správní sídlo parku a největší kemp se nachází ve Skukuze. Denní návštěvnost, mimo aktuální pandemii Covid-19, se pohybovala okolo 3 000 lidí denně. V roce 2002 počet návštěvníků poprvé překonal hranici jednoho milionu za rok. Každý návštěvník je při vstupu zaevidovaný a hlídá se jeho pohyb, kdy musí do 18:00 (podle sezony se může doba měnit) být přihlášen a ubytován v kempu nebo musí být venku za branou. Stejné pravidlo je u vjezdu. Brány se otevírají podle sezóny mezi 4:30 – 6:00. Za nedodržení tohoto ustanovení hrozí sankce. Park protíná 3 600 km silnic. Po silnicích se návštěvníci mohou pohybovat rychlostí do 50 km/h (31 m/h) na asfaltových silnicích, 40 km/h (24,8 m/h) na štěrkových cestách a 20 km/h (12,4 m/h) na odpočívadlech. Rychlostní limity jsou místy kontrolovány. Přes svou velikost má park pouze devět vstupních bran. U brány Paula Krugera je umístěna žulová socha připomínající tohoto zakladatele parku a prezidenta Jižní Afriky.

Tipy k návštěvě

– Prostudujte si webové stránky Krugerova národního parku – poplatky, kde se ubytovat, co vidět, apod.
– Návštěva vlastním autem vám dává svobodu, pokud budete chtít využít i nezpevněné cesty, doporučuje se pohon 4×4; pro trasy vyznačené v mapě jako „4×4 Trail“ platí i určitá pravidla. Jezdit se smí jen po cestách. Na křižovatkách jsou silnice označené ukazateli. Z parku během dne můžete vyjet a zase vjet, jak chcete, záleží jen na délce uhrazeného „pobytu“ v parku.
– v případě závady auta volejte na 013-7354325. Pokud mobilní telefon nemáte, počkejte na jiné auto. Celý park není pokrytý mobilním signálem.
– Nikdy nevystupujte z auta (když nevidíte predátora, neznamená to, že predátor nevidí vás). V parku jsou i jiná nebezpečná zvířata.
– Při vstupu se vybavte tištěnými průvodci – pomůžou vám naplánovat cestu a dojezdy, základní je v ceně nebo si zakupte podrobnější.
– Jezděte pomalu – doporučuje se rychlost okolo 25km/hod., u napajedel vypínejte motor, vypněte si klimatizaci, která ruší hlukem zvěř.
– Nehlučte hlasitým mluvením a neberte na sebe bílou nebo křiklavou barvu oblečení – opět, aby se zvířata nebála a přišla blíže.
– Platí přísný zákaz krmení zvířat.
– Respektujte zvěř (má absolutní přednost) a ostatní návštěvníky. Nebojte se s ostatními návštěvníky mluvit, mohou vám dát radu, kde a co zajímavého viděli a může vás to nasměřovat k většímu zážitku ze safari. A naopak vy můžete pomoci jiným.
– Zbavte se myšlenky, že projedete všechno – příroda nejde naplánovat a může vás i překvapit (nechte přírodu přijít za vámi).
– Sebou si určitě vezměte: dalekohled, opalovací krém a čepici, repelent proti hmyzu a antimalarika (hrozí od října do května malárie), baterku, teplou bundu (i v létě), balenou vodu a svačinu, fotoaparát, nabíječku, nabitou powerbanku a náhradní paměťové karty, mapu, pytel na odpadky.
– N.P. Kruger má výhodu, že se může navštěvovat celoročně a pořád je co vidět. POZOR, když se mluví v parku o létě, tak u nás je zima, a naopak.
– V kempech a piknikových místech je vždy dostupná pitní voda.
– V táborech můžete svobodně chodit (i v noci), jsou chráněny před zvěří, ale překvapit vás mohou opice a paviáni.
– V kempech v parku se za ubytování platí („i ten nejhorší kemp v Jihoafrické republice vypadá po všech stránkách jako ten nejlepší u nás„). Pokud vám to stačit nebude, tak si můžete zaplatit nocleh v chatkách.

Share with:


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *