Hyena skvrnitá (Crocuta crocuta)

Hyeny nemají mezi lidmi dobrou pověst. Snad je to způsobeno tím, že se živí mršinami, nebo jejich „zlomyslným“ smíchem, chrochtáním a nářkem či tělesnou stavbou a pohybem. Hyeny mívají též často srst pokrytou bahnem a krví potravy. Svou aktivitu přesouvají do noci, kdy je slyšet pouze jejich smích a ve světle jsou vidět jejich zelené oči. Navíc je hyena skvrnitá výtečný lovec schopný zabít i člověka. Všechny výše uvedené charakteristiky přispěly ke špatné pověsti tohoto jedinečného tvora…

Třída: Mammalia (savci)
Řád: Carnivora (šelmy)
Čeleď: Hyaenidae (hyenovití)

Hyeny nemají mezi lidmi dobrou pověst. Snad je to způsobeno tím, že se živí mršinami, nebo jejich „zlomyslným“ smíchem, chrochtáním a nářkem či tělesnou stavbou a pohybem. Hyeny mívají též často srst pokrytou bahnem a krví potravy. Svou aktivitu přesouvají do noci, kdy je slyšet pouze jejich smích a ve světle jsou vidět jejich zelené oči. Navíc je hyena skvrnitá výtečný lovec schopný zabít i člověka. Všechny výše uvedené charakteristiky přispěly ke špatné pověsti tohoto jedinečného tvora. Dokonce nadávka, že se někdo chová jako hyena, bývá jedna z nejhorších. V Africe je hyena často „koněm“ temných kouzelníků a kdo ovládne jejich tajemnou sílu, stane se mocným. Části těl a výměšky jsou ceněny v tradiční medicíně.
I přes svou pověst je hyena skvrnitá jedinečným tvorem, který jako jediný savec dokáže pozřít i velké kosti a tak zcela čistit krajinu od mršin, které mohou být i ve velmi pokročilém stádiu rozkladu. Hyena je mimo své důležité role uklízeče mrtvol též odhodlaný a statečný lovec. Loví ve skupině a tyto skupiny dokáží usmrtit buvola i zraněného slona či mládě nosorožce.

Charakteristika
Hyena skvrnitá je nezaměnitelný savec, který má charakteristický obrys těla, mohutnou hlavu a přední část trupu. Páteř se svažuje k zadním nohám. Zadní nohy jsou kratší než přední. Srst je zježená, žlutohnědé barvy s černými skvrnami. Ocas je silně osrstěný. Čelisti jsou velmi silné a díky tomu zanechávají v kořisti velké rány. Hyena dosahuje hmotnosti 40 až 80kg, délka těla kolísá mezi 95 až 180 cm, výška v kohoutku od 70 do 92cm (průměrně 85cm). Ocas je dlouhý asi 25cm.
Hyeny mají 34 zubů (3/3 řezáky; 1/1 špičáky; 4/3 třeňáky; 1/1 stoličky). Silně vyvinuté jsou trháky, což jsou horní zadní zuby třenové a dolní stoličky. Tlak na zub při kousnutí je 3 tuny na cm2! Silný stisk zajišťují svaly dolní sanice. Věk hyen se dá poznat podle opotřebení zubů, protože je to však nepřesné, stanovili vědci, tzv. věkové třídy, kterých rozeznávají 5. A alespoň orientačně slouží k identifikaci jedinců.
Hyena má výtečný sluch a čich. Slyší i ultrazvuky. Vidí dobře i ve tmě. Dožívá se asi 20 let. V Africe žije dosud velký počet těchto živočichů. Vzhledem ke své početnosti patří mezi nejvýznamnější predátory Afriky. Jedinými soupeři jsou jim lvi a psy hyenovití, kteří jsou výtečně organizovaní.

Historie
Nejstarší předky hyen můžeme v kosterních nálezech vystopovat někdy před 26 milióny let. Před 6 milióny let se objevují „moderní“ hyeny, které obývaly celou Eurasii, severní Ameriku a Afriku. Ze známějších uveďme obrovskou Pachycrotuta brevistoris, dosahující velikosti dnešního lva. Dalším známým druhem byla hyena jeskynní Crotura crotura spelea, která před 120 tisíci lety žila ve většině Evropy. Podobala se dnešní hyeně skvrnité, ale byla jednou tak větší. Dnes čeleď hyenovitých nalezneme jen v Africe a části Asie. Zahrnuje pouze čtyři rody, první je hyenka hřivnatá z rodu Proteles, dále je to hyena skvrnitá z rodu Crotura a hyena žíhaná a hyena čabraková z rodu Hyaena.

Hyena obývá především savany, kde žije dostatek velkých savců a jejich přirozených nepřátel. Díky své přizpůsobivosti osídlily hyeny 4/5 Afriky. Hyena skvrnitá obývá jen savany a jak dokládá mapa, je její areál výskytu menší.

Potrava
Hyeně v jejím úspěšném tažení v osidlování Afriky nahrává její potravní nevybíravost. Díky silným čelistem a účinným žaludečním šťávám dokáže pozřít, rozmělnit a strávit kosti i kůži. Kromě hyeny dokáže toto již pouze orlosup bradatý. Kromě zbytků všeho druhu dokáže i sama lovit. Dříve se předpokládalo, že hyeny pouze čekají na kořist jiných, ale pozdější výzkumy ukázaly, že hyeny samy úspěšně loví a u některých smeček hyen může lovená kořist tvořit až 90% jídelníčku.
Hyeny i přes svůj „kulhavý“ běh, mají kratší zadní nohy, dokáží běžet rychlostí až 60 km/hod na krátké vzdálenosti a po dobu až 15 minut dokáží držet tempo na 40 až 50 km/hod. Samotná hyena dokáže ulovit pakoně vážícího 160 kg. Pokud se spojí do smečky 10 a více jedinců, troufnou si též na zebru. Při lovu útočí naráz na nohy, hlavu a žaludek, takže je útok velmi efektivní. Hyena loví s úspěšností asi 30%, pro srovnání uveďme, že lvi mají úspěšnost okolo 10%.
Než kořist padne na zem, často již má rozpárané břicho a hyeny se na ní živí. A pokud kořist padne celá, smečka se na ní živí ve velkém spěchu. Obávají se totiž možnosti, že je o kořist připraví lvi, což se stává poměrně často. Velmi zajímavý je fakt, že 38 hyen pozře celou zebru za 15 minut. Jedna hyena spořádá naráz až 14 kg masa, ale obvykle jí stačí 1,5 až 2 kg.
Kořistí hyen se může stát každý tvor savany od hlodavce po starého lva. Sní i rohy, chlupy a kopyta po hostinách lvů a pak zbytky vyvrhuje v podobě jakýchsi chuchvalců.

Komunikace
Podobně jako jiní tvorové žijící ve skupinách, mají též hyeny vyvinuty zajímavé a složité komunikační schopnosti. Zajímavostí sociálního zřízení u hyen je to, že vždy má přednost samice. Vzhledem k její větší hmotnosti (průměrně o 6,6 kg vyšší hmotnost) je to i pochopitelné.
Toto srovnání je často jedinou možností, jak alespoň trochu samce a samici odlišit, protože samice mají vnější pohlavní orgány zcela podobné samcům. Pohlavní ústrojí hyeny nám nepomůže. Jeho stavba je zajímavá a u savců jedinečná. Pohlavní orgány samce a samice nelze prakticky rozeznat, protože vnější pohlavní orgány jsou si velmi podobné. Poštěváček samic je velmi dlouhý a k nerozeznání od penisu samců. Navíc mají samice „nepravé šourky“, které jsou vyplněny vazivovou hmotou. Ústí pochvy je patrné pouze v období říje.
K pozdravu různých jedinců skupiny slouží vzájemné očichávání a olizování genitálií. Jako první se vždy nechá očichat samec. Samice vedou i skupinu. Jinak se pohlavní dominance v tlupě příliš neprojevuje. Jedna smečka může mít až 80 jedinců. Smečka není příliš strukturována a tvoří ji stejný počet samců a samic bez zjevného vůdce. Všichni se ve smečce znají a dobře se dle vzhledu a pachu identifikují. Rozmíšky jsou vzácné. Naopak přítomnost cizí hyeny vyvolá prudkou reakci v podobě zastrašování často vedoucí až k útoku. Hyeny si hrozí ceněním zubů.
Všichni jedinci v tlupě se účastní značkování teritoria výměšky svých pachových žláz, které ústí do řitního otvoru. Pokud narazí hyeny na značkovací bod, vždy se přesvědčí, zda jsou na něm jen pachy vlastní smečky. Teprve pak vypustí na místo lepkavou hmotu. Při tom škrábe prackami v zemi. Toto značkování hyeny provádějí po celém území, ale nejčastěji na jeho okrajích. Kromě pachových stop ze žláz, kálejí hyeny na společná místa na krajích teritoria.
Hyeny loví především ve svém teritoriu a mimo něj jsou nejisté. Uloví-li kořist mimo hranice, nechá si jí silnější tlupa. V hraničním pásmu, které je široké 100 až 200 m se často strhnou šarvátky mezi sousedními smečkami.
Dalším projevem komunikace hyen jsou jejich zvukové projevy, které jsou velmi hlasité. Nejtypičtější je jejich chechot, kterým hyeny komunikují při lovu, obraně či v rozrušení. Proto se někdy hyeně skvrnité říkalo „chechtavá“. Normálním zvukovým projevem je vytí či houkání. Což je hluboký tichý zvuk, který postupně sílí a končí jakým si zasténáním. Zvuk se nese dále než 1 km a ostatní členové smečky na něj odpovídají. Každý jedinec má osobitý hlas a vetřelec v teritoriu je snadno identifikován. Po úspěšném lovu si hyena chrochtá a tím svolává ostatní. Hyena vydává též ultrazvukové signály. Mladí se projevují jakýmsi nářkem.
Mnoho se dá vypozorovat i z polohy ocasu. Vztyčený a naježený vyjadřuje odhodlání k útoku. Zježený ocas sklopený k tělu vyjadřuje zájem o jinou hyenu. Stažený ocas vyjadřuje podřízenost a ústup.

Rozmnožování
Samice je během roku v říji asi 14 dní a páří se s několika samci. V případě, že má o samici zájem více samců, svedou o ni někdy i šarvátky. Samec, který se chce pářit přistupuje k samici velmi obezřetně se skloněnou hlavou a ocasem mezi zadníma nohama a dává najevo podřízenost. Pokud by tento rituál vynechal samice ho napadne.
Březost u hyeny skvrnité trvá okolo 110 dní a normálně rodí přibližně 2 mláďata (1 – 3). Mláďata váží po porodu asi 1,5 kg a jsou již poměrně vyvinutá. Mají nezaslepené oči a hnědou srst. Matka rodí ve vyhrabaném doupěti či v noře po prasatech a hrabáčích. Mláďata jsou v jakých si jeslích, protože samice rodí mladé na jednom místě, aby je lépe mohly bránit. Ven z nory vyběhnou na jen zavolání své matky. Mladým srst postupně světlá a asi v 6 týdnech se objevují první skvrny. Po 4 měsících mají barvu jako dospělí, jen tlapky jsou stále tmavé. Samice kojí mladé velmi dlouho asi 12 až 16 měsíců. Samice má čtyři bradavky. Oproti psovitým šelmám nevyvrhuje mladým potravu, ale pouze kojí. Postupně jim nosí kousky celé potravy do doupěte. Když mladí dorostou velikostí dospělé, jsou odstaveni. Pohlavní dospělost mláďat přichází až za několik měsíců. Samice dospívají ve třech letech, samci o rok dříve.
Mladých se dospělosti dožije asi 30%, protože se mohou, přes pozorný dozor samic, stát kořistí lvů či jiných hyen. Proto hyeny často přenášejí mladé do jiných nor v teritoriu.

Příhoda na závěr
Protože i my jsme během pobytu v africké savaně věřili zkazkám, které říkají, že: „hyeny zabíjejí lidi ve spánku„, každý večer jsme spali ve stanu a pečlivě uklízeli veškerý kuchyňský odpad ohněm. Oheň v táboře hořel každou noc vysokým plamenem a my v jeho světle chodili do buše na toaletu, pro vodu a dříví. Když jsem šel jednou v noci přiložit z naší připravené hromady dříví, která byla asi 2 metry za našimi zády v centru tábora, krčily se za ní asi tři hyeny. Skoro jsem si jednu „pohladil“, když jsem sahal po větvi. Naštěstí ze světla baterky rychle utekly. Dostaly se tak blízko, aniž projevily trochy strachu z člověka či vydaly jakýkoliv zvuk. Nevím, zda jsme je přilákali my či zbytky z večeře, ale příští noc jsme již tak dlouho neponocovali. Ještě týž noc jsme ve stanech slyšeli jejich chechot našemu strachu a ráno našli jejich stopy v táboře.