Čtvrtek, 14 listopadu, 2024
Savci

Pavián čakma (Papio ursinus)

Paviáni čakma jsou nejjižněji žijícími paviány a primáty v Africe. Jsou největšími z rodu pavián a velikost špičáku u samců může být až o dva palce větší než u lva.
 
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Druh: Papio ursinus (pavián čakma)
 
Paviáni čakma žijí v Angole, Botswaně, Zambii, Mosambiku, Zimbabwe, Namibii, Lesothu, Svazijsku a Jihoafrické Republice. Tento druh se vyskytuje v savanách a lesostepích.
 
U tohoto druhu se rozeznávají tři poddruhy:
  • Kapský pavián čakma“ (Papio ursinus ursinus) – obývá jižní a jihozápadní část Jihoafrické Republiky. Je velký, těžký, tmavě hnědý pavián, spodní části obou párů končetin má černé barvy.
  • Šedonohý čakma“ (Papio ursinus griseipes) – obývá sever Jihoafrické Republiky, Mosambik, Zimbabwe a jižní Zambii. Je o trochu menší než kapský čakma, hnědá barva je světlejší, ale stále tmavá a sytá, spodní části obou párů končetin má šedé barvy.
  • Ruakana čakma“ (Papio ursinus ruacana) – obývá Namibii a jižní Angolu. Je nejmenším z tohoto druhu. Barevný vzor je stejný jako u kapského čakmy, jen je výrazně světlejší.
Obrázek: Samice paviána čakmy s mláďetem.

Délka těla u dospělého jedince dosahuje 51-114cm a délka ocasu 46-71cm. Hmotnost u samců dosahuje 26-31kg a u samic kolem 15kg (Populace z pouště Kalahari je menšího vzrůstu a hmotnosti než ostatní). Jsou pokrytí hnědou srstí. Samci nemají hřívu, ale na týlu je náznak chocholu. Kůže na obličeji a anogenitální oblasti je černočervená. Na obou bocích čenichu jsou výrazné hřebeny. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Dospělý jedinec má 32 zubů.
 

Obrázek: Samec paviána čakmy.

Vytvářejí početné samco-samicové skupiny, ojediněle i skupinu tvořenou pouze jedním samcem s harémem a potomstvem. U tohoto druhu je velmi vysoká úmrtnost mláďat, způsobená specifickým chováním, jako je například tetičkovské chování samic, nebo vybíjení mláďat ve stresových situacích a ostatní projevy infanticidy (zabíjení mláďat jiného samce za účelem získání jeho samic). Průměrná velikost skupiny se pohybuje kolem 20 – 80 členů.
Rodinný vztah ve skupině je matrilineární. Ovlivňování samic spočívá v posuncích, ale i ve fyzických napadeních. Nejčastějším projevem agresivity je kousání samic do ocasu, což se pak negativně promítá do jejich zdravotního stavu. Všichni samci v průběhu puberty opouštějí rodnou tlupu a hledají své uplatnění v okolních skupinách. Dochází pak k nespočetným bojům o samice, kdy vítěz má právo na páření. Potyčky mohou vést i k usmrcení zvířete.
Samice zůstávají v rodné tlupě. Jejich postavení je utvářeno dle množství potomků a je i částečně dědičné z matky na dceru. Přes den se skupina zdržuje poblíž vody a stromů. Při vyčerpání potravních zdrojů dochází k přesunu tlupy za stejných podmínek jako u paviána anubi. Přes noc hledají útočiště na stromech, skaliskách, vyvýšeninách terénu a lze se setkat i s nocováním v jeskyních. Mladší samci mohou přes noc držet stráž před predátory.
Jejich aktivita je denní, převažuje pozemský kvadrupední pohyb.

Estrus trvá 31-35 dní. Během této doby se samice páří s jedním nebo více samci. Délka březosti je 175-180 dní. Rodí se zpravidla jedno mládě s růžovou pokožkou a černou srstí, vážící asi 1068g. Po narození je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavení od mateřského mléka je během 14-tého měsíce od narození. Délka intervalů mezi porody je průměrně 18-24 měsíců. Péči o mláďata provádějí hlavně matky. Spočívá nejen v opatřování potravy, ale i v ošetřování, péči o srst, transportu, hrách a zábavě.
Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy. Samice, která přijde o mládě, je rychle připravena k dalšímu páření.
Čakmy mají též širokou paletu komunikačních kanálů. Do nejznámějších projevů vizuální komunikace patří upřený pohled, často doprovázený prezentací špičáků, popřípadě doplněné štěkavým křikem – výhružný projev, používaný především k odhánění dravců.
K dalším projevům patří různé nahrbování, pózování, prezentace pohlavních orgánů…
K nejčastějším projevům dotekové/hmatové komunikace patří péče o srst, nebo zavěšování mláďat při přesunech. Významnou roli představuje i fyzický kontakt při zápasech o samice, ale i kousání samic při udržování sociálních vztahů.
Akustická/zvuková komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení, pištění…
 

Obrázek: Skupina paviánů hledající potravu ve sloních exkrementech.

Dle potravy se řadí mezi omnivory. Jedí například oddenky, traviny, kořínky, hlízy, vejce, hmyz a menší obratlovce. S oblibou konzumují plody kigélie zpeřené (Kigelia africana), fíkovníků (Ficus sycomorus) a (Ficus burki) a zelených semen akácie (Acacia nigrescens).

Mezi potencionální dravce patří levharti (Panthera pardus), lvi (Panthera leo) a lidé.
V Botswaně je uloveno predátory až 9% populace čakmy. Z této cifry představují 36% mláďata, 13% samci a 51% samice.
Paviáni čakma se ve volné přírodě dožívají průměrně okolo 30 let a v zajetí okolo 45 let.
Ohrožení paviána čakmy není vysoké, ale v jistých oblastech, jako je například Kapsko, ubývá přirozených míst výskytu. Dochází pak k synantropnímu způsobu života, kdy často sbírají lidské odpady. Paviáni vybírající odpadky hájí své potravní zdroje, což může vyústit v napadení člověka. Tento fakt bývá řešen vybíjením paviánů v blízkosti lidských aglomerací. Ve městech se pak dožívají sotva deseti let.

V rámci IUCN jsou paviáni čakma řazeni do nízkého rizika ohrožení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.