Ruwenzori – Měsíční hory
I přesto, že se zde nachází třetí nejvyšší vrchol Afriky, nese toto pohoří prvenství hned v několika bodech. Jedná se o nejvyšší africké pohoří nevulkanického původu. Součet nadmořské výšky jednotlivých hor, nikoliv vrcholů (peak), z tohoto pohoří tvoří nejvyšší hory v Africe. Výstup na nejvyšší vrcholy je nejtěžším v Africe a zároveň nejkrásnějším, ale i nejnebezpečnějším. Záchranný systém je spíše iluzí a donedávna zde byl možný střet s ozbrojenými bandity a to jak rebelu z Ugandy, tak i z DR Konga. V parku se lze setkat s ledovci, sněhovými poli, četnými vodopády, jezery a rozmanitou flórou. To činí Ruwenzori jedněmi z nejkrásnějších hor Afriky.
Pohoří Ruwenzori tvoří přírodní hranici mezi Konžskou pánví ze západu a Středoafrickým riftem z východu. Z jihu se zvedá nad jezerem Albert a na severu přechází ve vulkanické pohoří Virunga. Vzhledem ke své poloze představuje významnou roli v ekosystému východní a centrální Afriky, kde se vyskytuje spousta endemických druhů rostlin a živočichů. Jsou zde prameny významných přítoků Nilu a Konga. Pro tento charakter se pohoří Ruwenzori a Virunga nacházejí na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Pojmenování pohoří
Pojmenování je odvozeno z místního jména hor „Rwenjura“. Význam tohoto slova by se dal přeložit jako „Kolébka deště“, nebo „Království mraků“. Existuje mnoho přepisů tohoto pojmenování, nejčastěji bývá používáno označení Rwenzori, zejména v anglicky mluvících zemích, včetně Ugandy, kde se používá od 80. let. Před tím se používalo označení, které používal například H.M. Stanley nebo L. di Savoia, Ruwenzori. Třetím označením je pak Ruhengeri, které je spíše starší označení z francouzských držav v Africe.
O pohoří se zmiňoval již Ptolemaios jako o Měsíčních horách, kde pramení řeka Nil, a které jsou neustále skryté v mlze. Nebyl daleko od pravdy. Lokalizace a popis hor byl velice přibližný. Jejich existenci potvrdil až sir Henry Morton Stanley v roce 1889.
Obrázky: Horský deštný les, hranice horského lesa a vřesovišť, bažinaté pole v pásmu vřesovišť se starčeky a lobéliemi. Autor: Jørn Eriksson (flickr.com)
Národní park Ruwenzori
V roce 1991 bylo území hor v Ugandě vyhlášeno národním parkem. Chráněné území začíná od horského lesa až k vrcholům pohoří. Důvodem je chránit vzácnou faunu a flóru od horského deštného pralesa až po ledovcovou krajinu vrcholů.
Ze strany Demokratické republiky Kongo je území chráněno již od roku 1925 jako Parc National Albert, v současnosti P.N. Virunga.
V roce 1994 byl park zapsán do seznamu UNESCO. Kontrola parku se ukázala obzvláště obtížnou a to zejména v období od roku 1997 do roku 2001, kdy se v Kongu válčilo. V té době byli hory útočiště mnoha rebelů, z nichž nejznámější je Armáda božího odporu (LRA) a několik dalších skupin působících v Kongu. Tento stav se negativně odrazil jak na fauně parku, kdy došlo téměř k vyhlazení populace šimpanzů a buvolů. V parku probíhala i nelegální těžba dřeva, jelikož dřevěné uhlí je v Africe velice ceněnou komoditou. Tím došlo k odlesnění mnoha míst při úpatí hor a posunutí hranice horského deštného lesa a k citelné degradaci krajiny následnou erozí a vysycháním.
Park má více jak 120km na délku a 48km na šířku, což představuje na celkové ploše parku. Pro zajímavost, přibližně 70% parku se nachází v nadmořské výšce vyšší než 2 500m, svými vrcholy jsou Ruwenzori vyšší než Alpy, což je mimo jiné i jeden z důvodů proč sem Heinrich Harrer odjel trénovat na Himaláje.
Flóra pohoří je mnohdy přirovnávána k rostlinnému uskupení v Andách. Flóra je druhově bohatá s několika endemickými druhy. Botaniky bývá hodnocena jako jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších na této planetě. Rostlinné porosty jsou jasně vymezeny do pěti vegetačních pásem dle nadmořské výšky. Pro růst flóry je i významným faktorem prakticky každodenní vydatný mrholivý déšť, který je přítomen i v nižších nadmořských výškách.
Ze strany Demokratické republiky Kongo je území chráněno již od roku 1925 jako Parc National Albert, v současnosti P.N. Virunga.
V roce 1994 byl park zapsán do seznamu UNESCO. Kontrola parku se ukázala obzvláště obtížnou a to zejména v období od roku 1997 do roku 2001, kdy se v Kongu válčilo. V té době byli hory útočiště mnoha rebelů, z nichž nejznámější je Armáda božího odporu (LRA) a několik dalších skupin působících v Kongu. Tento stav se negativně odrazil jak na fauně parku, kdy došlo téměř k vyhlazení populace šimpanzů a buvolů. V parku probíhala i nelegální těžba dřeva, jelikož dřevěné uhlí je v Africe velice ceněnou komoditou. Tím došlo k odlesnění mnoha míst při úpatí hor a posunutí hranice horského deštného lesa a k citelné degradaci krajiny následnou erozí a vysycháním.
Park má více jak 120km na délku a 48km na šířku, což představuje na celkové ploše parku. Pro zajímavost, přibližně 70% parku se nachází v nadmořské výšce vyšší než 2 500m, svými vrcholy jsou Ruwenzori vyšší než Alpy, což je mimo jiné i jeden z důvodů proč sem Heinrich Harrer odjel trénovat na Himaláje.
Flóra pohoří je mnohdy přirovnávána k rostlinnému uskupení v Andách. Flóra je druhově bohatá s několika endemickými druhy. Botaniky bývá hodnocena jako jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších na této planetě. Rostlinné porosty jsou jasně vymezeny do pěti vegetačních pásem dle nadmořské výšky. Pro růst flóry je i významným faktorem prakticky každodenní vydatný mrholivý déšť, který je přítomen i v nižších nadmořských výškách.
Obrázky: Vrcholy masivu Mt. Baker, výstupová cesta, sněhové pole na Mt. Speke. Autor: Jørn Eriksson (flickr.com)
Vegetační pásma pohoří Ruwenzori
Na úpatí pohoří Ruwenzori se nachází louky, pastviny a intenzivně obdělávaná zemědělská půda. Toto pásmo dosahuje až do nadmořské výšky 2 000m. V období sucha jsou zde četné požáry. Mezi travinami dominují trávy rodu Dochan, zejména pak druh Pennisetum purpureum, neboli sloní tráva a různé lipnicovité trávy. Na zemědělské půdě se pěstuje maniok, fazole, banány a taro (kolokázie jedlá – Colocasia esculenta). Občasně zde rostou stromy jako akáty a mangovníky. Na rozhraní lesu a savany se vyskytují základní zástupci savany, zejména pak levharti, antilopy, štětkouni, prasata pralesní, luskouni, hrabáči, damani a další. Tato oblast bývá oblíbenou pro ornitology, zejména pro bohatou druhovou rozmanitost ptactva a ideální podmínky k jejich pozorování.
Horský les se vyskytuje v nadmořské výšce od 2 000m do 2 500m. Je zde četně zastoupen nohoplod, banánovníky rodu Ensete, stromové kapradiny, plavuně a další keře a stromy, které mnohde vytvářejí neprostupnou bariéru vegetace. Stromy jsou zde jen málokdy vyšší jak 30m. Vzhledem k častým srážkám a schopnostem vegetace udržovat vláhu se zde vlhkost vzduchu přibližuje 100%. Země je zde přesycena vodou a jsou zde časté mokřady a bažiny. Postup touto mlžnou zónou je velice fyzicky i psychicky náročný. Odměnou je však bohatá flóra a fauna typická pro vysokohorská pásma centrální Afriky.
Z fauny se zde lze setkat s několika druhy primátů, jako jsou šimpanzi, guerézy, komby, kočkodani čepičatí, mangabejové, paviáni a poto velký. Dále se zde vyskytují buvoli, pralesní sloni, bahnivci, nyaly, lesoni, chocholatky a další antilopy. Nachází se zde kolem 80 druhů ptáků, 15 druhů motýlů a několik druhů plazů a obojživelníků.
Z fauny se zde lze setkat s několika druhy primátů, jako jsou šimpanzi, guerézy, komby, kočkodani čepičatí, mangabejové, paviáni a poto velký. Dále se zde vyskytují buvoli, pralesní sloni, bahnivci, nyaly, lesoni, chocholatky a další antilopy. Nachází se zde kolem 80 druhů ptáků, 15 druhů motýlů a několik druhů plazů a obojživelníků.
Bambusový les se nachází od 2 500m do 3 000m. Jsou zde porosty bambusu, doplňované rostlinami čeledi paznehtníkovité a to jak ve formě stromů tak i bylin. Velice krásně vyniká ve vegetaci kanarína východoafrická s nápadnými zvonkovitými květy. Velice nepříjemné je pro turisty setkání se zdejšími žahavými kopřivami, které žahají i přes oblečení. Fauna je zde o poznání chudší než v nižších partiích. Jsou zde damani, několik menších savců a mnoho ptáků.
Mezi 3 000m a 4 000m je pásmo vřesovců. Krom vřesovců zde rostou hagenie, kniphofie, obří lobélie, prvosenky rodu Myrsine, fialky, třezalky, starčky, protey, … Zdejší poddruh lobélií dorůstá do výšky až 8m! V tomto pásmu se daří damanům skalním, několika druhům myší, krkavcům a orlům.
Nad 4 000m se nachází afro-alpínské pásmo. V nižších partiích se vyskytují ještě starčky, kontryhele, několik druhů smilu, slaměnky a lobélie. Ve vyšších partiích pak převažují traviny a následně pak už jen lišejníky. Přibližně od 4 700m začíná afro-alpínská poušť, zóna kamení, sněhu a ledu.
Nad 4 000m se nachází afro-alpínské pásmo. V nižších partiích se vyskytují ještě starčky, kontryhele, několik druhů smilu, slaměnky a lobélie. Ve vyšších partiích pak převažují traviny a následně pak už jen lišejníky. Přibližně od 4 700m začíná afro-alpínská poušť, zóna kamení, sněhu a ledu.
Významné vrcholy v pohoří Ruwenzori
Hlavním vrcholem pohoří je Mt. Margherita, dnes spíše zmiňovaný jako Mt. Stanley, který je třetím nejvyšším bodem Afriky, dosahující nadmořské výšky 5 109. Masiv hory se nachází přibližně uprostřed hor a má několik vrcholů. Zároveň nejvyšším vrcholem prochází hranice Ugandy a DRK, čímž je tento vrchol nejvyšším bodem obou zemí a výstupové trasy jsou možné z obou zemí. Vrcholové partie jsou holé, avšak výstupové cesty vedou skrze ledovcové pole a zasněžené kameny, což zvyšuje náročnost výstupu a je zde nutné mít a použít mačky.
Vrcholy masivu Mt. Stanley jsou:
- Margherita Peak – nejvyšší bod pohoří (5 109m n.m.), tvoří hranici mezi DRK a Ugandou. Vrchol je pojmenován po Markétě Savojské (Margherita Maria Teresa Giovanna di Savoia), královně Itálie v roce 1878 až 1900.
- Alexandra Peak – je spojen s nejvyšším vrcholem hřebenem v nadmořské výšce 5 050m, vytvářející mezi vrcholy sedlo, ve kterém se nachází ledovec Margherita Glacier. Vrchol Alexandra se nachází ve výšce 5 091m nad mořem. Na západ, mezi vrcholem Albert se nachází ledovec Alexandra Glacier. Vrchol nese jméno po Alexandře Dánské (Alexandra Carolina Marie Charlotte Louise Julia z rodu Hessen-Kassel), královně a manželce britského krále Eduarda VII.
- Albert Peak – se nachází v nadmořské výšce 5 087m. Je pojmenovaný po belgickém králi Albertu I.
- Savoia Peak – se nachází v nadmořské výšce 4 977m. Své pojmenování nese na počest královského paláce Savojský dům.
- Elena Peak – nese jméno po italské královně Eleně Černohorské. Vrchol se nachází v nadmořské výšce 4 968m.
- Elizabeth – je pojmenován po Alžbětě Bavorské, matce belgického krále Leopolda III. a Marie Josefy Belgické, poslední italské královny. Dosahuje nadmořské výšky 4 929m.
- Phillip Peak – má své pojmenování pravděpodobně po princi Philipovi řeckém a dánském, vévodovi z Edinburghu. Nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 4 920m.
- Moebius Peak – se jmenuje podle německého astronoma a matematika (August Ferdinand Mobius). Dosahuje nadmořské výšky 4 916m.
- Kita Samba Peak – 4 603m, v překladu Velký zub.
Vrcholy masivu Mt. Speke, někdy též zmiňovaném jako masiv Duwoni, jak je nazývám místním etnikem, nacházející se pouze na území Ugandy, jsou:
- Vittorio Emanuele Peak – nachází se v nadmořské výšce 4 890m. Je pojmenován po italském Vladaři (Vittorio Emanuele III.)
- Ensonga Peak – 4 865m n. m.
- Johnston Peak – 4 834m n. m.
- Trojzubec (Trident) – 4 572m n. m.
Mt. Baker patří k nejnavštěvovanějším vrcholovým partiím pohoří Ruwenzori. Místní název je Kiyanja. Jeho nejvyšší vrchol staví masiv na šesté místo dle nadmořské výšky v Africe. Masiv se nachází v Ugandě, s orientací ku středu pohoří, což dává jedinečnou příležitost k pozorování ostatních vrcholů z různých výškových perspektiv. Jeho vrcholy jsou:
- Edward Peak – dle britského vladaře krále Edwarda VII. Dosahuje nadmořské výšky 4 844m.
- Semper Peak – je v nadmořské výšce 4 794m. Jméno nese dle německého zoologa a přírodovědce.
- Wollaston Peak – 4 626m n. m., dle britského lékaře, cestovatele a badatele.
- Moore Peak – 4 623m n. m., dle britského botanika.
- Cagni Peak – 4 485m n. m., dle italského admirála a průzkumníka.
- Grauer Rock – 4 483m n. m., dle rakouského průzkumníka Afrika.
Masiv Mt. Emin je nejseverněji umístěným a zároveň jediným, nacházejícím se zcela na území DRK. To z něj činí nejméně navštěvovanou část pohoří. Nejvyšším vrcholem je Umberto Peak (4 798m n. m.). Dalším vrcholem je Kraepelin Peak (4 791m n. m.).
Masiv Mt. Gessi se nachází v centrální části pohoří na území Ugandy. Nejvyšším vrcholem je Loanda Peak (4 715m n. m.). Dalším významným vrcholem je Bottego Peak (4 699m n. m.)
Masiv Luigi di Savoia je nejjižnějším v pohoří Ruwenzori. Nachází se pouze na území Ugandy. Vrcholy jsou Sella Peak, Weismann Peak a Stairs Peak (4 627, 4 620 a 4 545m n. m.). Jedná se o pokračování Mt. Baker, od kterého je oddělen horským sedlem. Na tomto masivu se povětšinu roku nachází sněhová pokrývka.
Masiv Mt. Portal se nachází v Ugandě. Vrcholy jsou Middle Portal Peak, Kihuma a Rutara (4 545, 4 391 a 4 280m n. m.). Na těchto vrcholech se již nenachází stálý led a sněhová pokrývka je zde jen občasná a krátká.
Obrázek: Ledovec Margherita s typickým počasím pro Ruwenzori, mlha, sněžení… Autor: Jørn Eriksson (flickr.com)
Geologie pohoří Ruwenzori
Vznik hor do nynější podoby se datuje do pozdního pliocénu vyzvednutím litosférických desek okraje Albertinského riftu, tedy západní větve Velké příkopové propadliny. Tím se vyzdvihlo pohoří Ruvenzori a v prohlubni se vytvořilo jezero Albert, Edward, George a Kivu (v pokračování hor, v pohoří Virunga). Z geologického hlediska se skládá pohoří z metamorfovaných hornin, jako je žula, rula, gabro, granit, syenit, trachit, čedič, slída, živec a magnetit.
P.S.: Bertíkovi k narozkám
