Paviáni (Papio)
Ve starém Egyptě byl pavián spojován s posvátným zobrazením boha Thovta – patrona písařů. Proto se můžeme s paviánem setkat nejen na malbách chrámů v Egyptě, ale i jako nabalzamovanou mumií v muzeích.
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Do rodu pavián (Papio) patří:
- Pavián anubi (Papio anubis)
- Pavián babuin (Papio cynocephalus)
- Pavián čakma (Papio ursinus)
- Pavián pláštíkový (Papio hamadryas)
- Pavián guinejský (Papio papio)
S robustní stavbou těla a výraznou muskulaturou paviáni jednoznačně patří k největším úzkonosým primátům. Veliká hlava přechází v poměrně krátký, ale mohutný trup, zakončený kratším ocasem. Mají stejnou délku předních a zadních končetin a délka předloktí je větší než délka zbytku paže. Prsty nohou i rukou jsou oproti jiným kočkodanovitým kratší. Výrazné protažení čelistí vytváří pro paviány charakteristický psovitý tvar tlamy. Čelisti obsahují docela široké řezáky a dlouhé, robustní špičáky – „psí zuby“. První dolní premolár slouží k zaostřování horního špičáku. Výrazné jsou i nadočnicové oblouky. Tělo je pokryté srstí, obličej a anogenitální část, která obsahuje sedací hrboly, jsou lysé. Pohlavní dimorfismus se projevuje u samců značně vyšší hmotností, větší velikostí, jasnějším a pestřejším zbarvením, velikostí špičáku a hřívou.
Většinu času tráví na zemi a do spodních pater stromů se uchylují pouze za potravou, nebo ke spánku a odpočinku. Na stromech se vyskytují převážně mladší jedinci a samice, což je určeno především velikostí a hmotností. Starší jedinci nejsou příliš obratní v pohybu ve stromoví, nezavěšují se, nejsou dobrými skokany (nepřeskakují ze stromu na strom ani při úprku) a po stromech povětšinou šplhají. Jejich pohyb po zemi je kvadrupední. Velmi často se pohybují v členitém, skalnatém terénu, kde jsou značně obratní.
Z hlediska potravy patří mezi omnivory. Živí se především plody, kořínky, hlízami, listy, semeny a travinami, ale i hmyzem a menšími obratlovci.
Nebezpečí pro ně představují lidé, levharti, lvi, gepardi, psi hyenovití, šakali, krajty, krokodýli a šimpanzi. Pro všechny dravce, s výjimkou člověka a krokodýla, jsou kořistí jen mladí a nemocní jedinci.
Průměrná délka života se v zajetí pohybuje okolo 45 let, kdežto ve volné přírodě okolo 30 let.
Paviáni rodu Papio bývají často vzhledem ke svému výskytu označováni jako „savanoví paviáni“. Za paviány se označují i jiné rody. „Pralesní paviáni“ jsou drilové a madrilové rodu Mandrillus a „horští paviáni“ – dželady rodu Theropithecus, obývajících horské louky Etiopie, a paviánci kipunji (Rungwecebus kipunji), žijících v horských lesích Mount Rungwe a Udzungwa Mountains v Tanzanii.
Systematicky se paviáni dělí takto:
