Pavián guinejský (Papio papio)
Paviáni guinejští jsou nejzápadněji žijícími paviány. Jsou nejmenšími z rodu pavián a zároveň se nejvíce zdržují v korunách stromů.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Druh: Papio papio (pavián guinejský)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Druh: Papio papio (pavián guinejský)
Paviáni guinejští žijí v Guiney, Libérii, Mali, Mauretánii, Senegalu a Sierře Leone. Tento druh se vyskytuje ve stále zelených lesostepích a galerijních lesech. Je nejmenším z rodu Papio a zároveň jediným, který žije část života na stromech.
Délka těla může u dospělého jedince dosáhnout 61-76 cm a délka ocasu 38-61 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 13-26 kg. Samice jsou menšího vzrůstu a menší hmotnosti (poloviční vůči samci).
Jsou pokrytí hnědou srstí s lehce červeným nádechem. Zbarvení a odstín se v jednotlivých lokalitách liší. U Atlantického oceánu je červený tón výraznější, směrem na východ pak začne být hnědá sytější a tmavší. Hříva u samců sahá od hlavy až do půli těla a proti paviánu anubi je značně redukována.
Délka těla může u dospělého jedince dosáhnout 61-76 cm a délka ocasu 38-61 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 13-26 kg. Samice jsou menšího vzrůstu a menší hmotnosti (poloviční vůči samci).
Jsou pokrytí hnědou srstí s lehce červeným nádechem. Zbarvení a odstín se v jednotlivých lokalitách liší. U Atlantického oceánu je červený tón výraznější, směrem na východ pak začne být hnědá sytější a tmavší. Hříva u samců sahá od hlavy až do půli těla a proti paviánu anubi je značně redukována.
Anogenitální oblast je růžová až červená, v období páření se u samic probarvuje do ruda v důsledku zvýšeného prokrvení. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Dospělý jedinec má 32 zubů. Čenich není ostrého vzhledu a oproti ostatním paviánům se jeví baňatější. Obličej je barvy krémová až pastelová, u samců se může během ontogenese lokálně dobarvovat dohněda.
Paviáni guinejští se ve volné přírodě dožívají průměrné okolo 35 let a v zajetí okolo 45 let.
Jejich aktivita je denní, převažuje kvadrupední pohyb. Přes noc spí na velkých stromech. Matky s mláďaty spí na okrajích větví, samci blíže kmenu či na silnějších větvích. Jedná se svým způsobem o obranu potomstva během spánků. Leopard, který by na strom vylezl, narazí nejprve na samce. Tím se zvyšují šance na přežití potomstva.
Před úsvitem nejdříve vstávají juvenilní jedinci, následně matky s dětmi a poslední pak dominantní samec. První věc, kterou postupně všichni jedinci při opouštění udělají je vykonání potřeby. Celá tlupa se následně přesouvá na pastvu. V tomto okamžiku může docházet k rozpadu tlupy na menší jednotky a k rozchodu až na jednotlivé jedince. Ani v tomto okamžiku spolu neztrácejí kontakt a komunikují mezi sebou akusticky a velmi hlučně.
Při vědeckém výzkumu tohoto druhu bylo nedávno zjištěno, že paviáni guinejští navštěvují jeskyně. Nikoliv kvůli odpočinku, tak jako paviáni čakma, ale z důvodu získání minerálních látek olizováním stěn.
Dle potravy se řadí mezi omnivory. Jedí například oddenky, traviny, kořínky, hlízy, vejce, hmyz a menší obratlovce. Z plodů častokráte vyjídají semena. Jelikož jsou limitováni svou velikostí, nemohou lézt na menší porosty, ze kterých by sbírali plody. Tuto situaci řeší skoky na rostlinu z silnějších stromů, nebo ze skalisek. Při tomto aktu je vysoké riziko pádu a následného zranění. Je možné vidět a slyšet nedospělé jedince vřeštící z obavy před skokem, jenž kolikráte vzdají. Všech činností se účastní celá tlupa.
Sdružují se do početných smíšených skupin s několika samci a samicemi, popřípadě do skupin tvořených jedním dominantním samcem, jeho harémem a dospívajícími potomky. Po pubertě samci, kteří nevytvoří vlastní tlupu, se mohou slučovat v bakalářské skupinky. Větší komunity jsou utvářeny na delší dobu pouze jako obranná formace, popřípadě z důvodu nedostatku potravních zdrojů. Největší zaznamenaná formace čítala 750 jedinců, běžné jsou však skupiny o 30-90 zvířaty. I když partnerky nejsou vystaveny fyzickému útlaku od partnera, jsou hlídány a nátlak spočívá především v posuncích. Rodinný vztah ve skupině je matrilineární.
Estrus trvá 29 dní. Samice se páří s jedním i více samci většinou na odpočinkovém stromě. Často dochází k pádům ze stromu a v boji o potomstvo vítězí zpravidla nejšikovnější samec.
Délka březosti je 170-173 dní. Rodí se zpravidla jedno mládě tmavě hnědého zbarvení, vážící asi 550-800g. Po narození je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavení od mateřského mléka je 13. až 15. měsícem od narození. Délka intervalů mezi porody je průměrně 423 dní. Péči o mláďata provádějí hlavně matky. Spočívá nejen v potravě, kterou byť v mléce nebo jiné stravě mláďata zásobují, ale i v ošetřování, péči o srst, transportu, hrách a zábavě.
Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy. V případě úmrtí matky se otec stává poručníkem a je -li v jeho tlupě samice s laktací (v případě, že je mládě závislé na mléce) předává jí sirotka ke kojení. U tohoto druhu nejsou známé případy infanticidy. Samice, která přijde o mládě je pak rychleji připravena k páření.
Velmi významnou roli hraje pro paviány guinejské akustická komunikace. Dorozumívají se mezi sebou na vzdálenosti čítající několik set metrů. Tento způsob komunikace má ovšem nevýhodu v prozrazení své přítomnosti dravcům. Akustická komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení, pištění… Tento druh paviána dovede vydávat zvuk při nádechu i výdechu. Nejrozsáhlejší akustická komunikace byla zaznamenána v Senegalu. Nejčastějšími důvody ke zvukovému projevu jsou skupinové koordinace, agonistické poruchy ve skupině, noční hlídky před dravci. Noční projevy mají působit odstrašujícím dojmem. Pokud predátor nereaguje na volání a nadále se přibližuje, paviáni ztichnou a čekají zda je šelma mine.
Do nejznámějších projevů vizuální komunikace patří upřený pohled, často doprovázený prezentací špičáků. K dalším projevům patří různé nahrbování, pózování, prezentace pohlavních orgánů…
K nejčastějším projevům dotekové komunikace patří péče o srst, nebo zavěšování mláďat při přesunech, případně dotýkání se nosy…
Pouze u tohoto druhu se vyskytuje komunikace mezi samci, kdy jistou formou pozdravu a důvěry je vzájemné uchopení genitálií. Nejedná se o atak, ale něco podobného jako když pes dává druhému najevo podřízenost a důvěru tím, že si lehne na záda a zpřístupní své břišní partie, což by ho mohlo stát život.
Fotografie: Jakub Friedl
Mezi potencionální dravce patří levharti (Panthera pardus), hyeny žíhané (Hyena hyena), hyeny skvrnité (Crocuta crocuta), lvi (Panthera leo) a lidé.
Paviáni guinejští jsou hostitelé různých parazitů, jenž mohou být nebezpečné i pro člověka. Jedná se například o hlístice rod Strongyloides, Physaloptera, Streptophargus, Trichuris a Necator, které byly nalezeny v 26-38% populace.
Ohromující je i nález infekce prvoky Balantidium coli (vakovka lidská), Iodamoeba buetschlii a Endamoeba coli v 72-87% populace.
V rámci IUCN jsou paviáni guinejští řazeni do nízkého rizika ohrožení.