Kočkodani
Kočkodani jsou menší až středně velké opice obývající rozmanité ekosystémy subsaharské Afriky. Jedná se o fylogeneticky nejmladší skupinu úzkonosých opic, zahrnující pět rodů.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Tribus: Cercopithecini (kočkodani)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Tribus: Cercopithecini (kočkodani)
Kočkodani jsou menší až středně velké opice s průměrnou hmotností od 3 do 7 kg. Mají poměrně štíhlý trup, dlouhé a štíhlé končetiny a dlouhý neredukovaný ocas. Obývají rozmanité ekosystémy subsaharské Afriky a jsou podle toho různě přizpůsobeni. Většina kočkodanů, až na kočkodana husarského, nejrychlejšího běžce mezi primáty, je více či méně přizpůsobena výrazně delšími zadními končetinami k životu na stromech. Lebka je poměrně gracilně stavěná a čelisti jsou v porovnání s ostatními kočkodanovitými kratší. Pohlavní dimorfismus se projevuje především délkou špičáků. Rozdílná velikost těla samce a samice není tak patrná jako například u paviánů.
Obrázek: Kočkodan Brazzův
Vytvářejí komunity složené z několika jednotek jedinců a to jak v rámci jednoho druhu, tak i mezidruhově, například s mandrily, mangabeji nebo guerézami. Vyspělá ekologická diferenciace je pro takováto uskupení nezbytností. Sympatrický výskyt kočkodana muido (Cercopithecus cephus) , kočkodana pruhohřbetého (Cercopithecus pogonias) a kočkodana bělonosého (Cercopithecus nictitans) s mandrily není výjimečností. Nekonkurují si ani způsobem a frekvencí využívání jednotlivých stromových pater, ani potravním spektrem. Kočkodan pruhohřbetý žije především v horních patrech korun stromů, je výrazně plodožravý, loví pohyblivý hmyz a téměř vůbec nepojídá listy. Kočkodan bělonosý je vázán svým výskytem na střední patra korun, živí se listy, květy a loví kryptický hmyz. Kočkodan muido obývá spodní patra korun, občas sestupuje i na zem, převážnou část jídelníčku mu tvoří listy, konzumuje méně plodů a zřídka kdy hmyz.
Obrázek: Kočkodan čepičatý
Zajímavým znakem kočkodanů je antipredační strategie. Mají značně rozvinutou komunikaci a vokalizaci. V rámci vokalizace byl pozorován u některých jedinců primitivní „jazyk“, kdy na určitý zvukový signál reagovali všichni jedinci, až na mláďata, v tlupě obdobně. Tento akustický signál se však dle oblastí liší, takže varování kočkodana obecného, žijícího v Senegalu, nerozumí kočkodani obecní, žijící v Malawi. Navíc těmto signálům se mláďata učí, proto jsem použil termín jazyk. Pozoruhodné může být i to, že hlídkující jedinec svými projevy přitahuje pozornost dravce a poskytuje tím drahocenný čas ostatním kočkodanům. Úkryt nacházejí nejen v zeleném baldachýnu, ale někteří kočkodani jsou dobrými plavci a před predátory skáčou do vody. Talapoini se dravcům dokonce aktivně a mnohdy úspěšně brání.
Systematicky se tribus kočkodani dělí do tří skupin dle výskytu. První skupinou jsou pralesní kočkodani, které tvoří rod Cercopithecus, anglicky guenons, rod Allenopithecus a rod Miopithecus. Druhou skupinou jsou lesostepní kočkodaní, anglicky vervets, jenž je tvořen kočkodany rodu Chlorocebus. Poslední skupinou jsou savanoví kočkodani rodu Erythrocebus.
Jednotlivé druhy kočkodanů budou představeny v následujících článcích.
