Nigérie je nejlidnatější zemí Afriky a jeden z nejvýznamnějších států subsaharského regionu. Leží v západní Africe na pobřeží Guinejského zálivu a díky své velikosti, ekonomické síle, kulturní rozmanitosti a politickému vlivu představuje klíčového aktéra v rámci celé oblasti. Země je známá mimořádnou etnickou pestrostí, bohatými přírodními zdroji, dynamickou ekonomikou, ale také výraznými regionálními rozdíly a složitou politickou historií. Nigérie je kulturním centrem západní Afriky – její hudba, filmový průmysl, literatura i gastronomie mají globální dosah.
Základní informace
Hlavní město: Abuja
Počet obyvatel: 220 milionů (2025)
Rozloha: 923 768 km²
Úřední jazyk: angličtina; mluví a vyučují se též třemi místními jazyky: hauština, jorubština a igboština a stovky dalších
Měna: nigerijská naira (NGN), dělí se (teoreticky) na 100 kobo
Čas: Praha + 0 h (nemají letní čas)
Administrativní uspořádání: 36 států: Abia; Adamawa; Akwa; Ibom; Anambra; Bauchi; Bayelsa; Benue; Borno; Cross River; Delta; Ebonyi; Edo; Ekiti; Enugu; Gombe; Imo; Jigawa; Kaduna; Kano; Katsina; Kebbi; Kogi; Kwara; Lagos; Nassarawa; Niger; Ogun; Ondo; Osun; Oyo; Plateau; Rivers; Sokoto; Taraba; Yobe; Zamfara + Federální teritorium: Abuja (hlavní město)
Délka hranic: 4 047 km
Sousední státy: Kamerun, Čad, Niger, Benin
Přírodní a klimatické podmínky
Klima: rovníkové a tropické – horké a vlhké, střídání období dešťů a sucha
Reliéf: pobřeží a sever je nížina, střed vnitrozemí zabírají plató a vysočiny
Vegetace: na pobřeží tropický prales a savana se rozprostírá ve středu a na severu stepi a polopoušť
Nejvyšší bod: Chappal Waddi 2419 m n. m.
Nejnižší bod: Atlantské pobřeží 0 m n. m.
Hospodářský přehled
Hrubý národní důchod/obyv.: 1 223 USD
Hrubý domácí produkt/obyv.: 1 700 USD
Inflace: 15,9%
Směnný kurz: 1 USD = 1 381 NGN
Nezaměstnanost: 5% (odhad)
Nerostné zdroje: ropa, zemního plyn, vápenec, železná ruda, černé uhlí, cín a kolumbit
Využití půdy: orná půda 40%, louky a pastviny 30%, trvalé kultury 7%, lesy 12%, ostatní 11%
Zemědělství: maniok, jamy, kukuřice, proso, čirok, rýže, kakaové body, sezam, kešu, palma olejná, zázvor
Průmysl: Většina průmyslu je orientována na těžbu a rafinaci ropy a zemního plynu, stavební průmysl a výroba stavebnin, potravinářství, textilní průmysl a petrochemie (výroba hnojiv)
Obyvatelstvo
Národnostní složení: Hausové 30 %, Jorubové 15,5 %, Igbové 15,2 %, Fulbové 6 %, Tivové 2,4 %, Kanuriové 2,4 %, Ibibiové 1,8 %, Idžové 1,8 %, Edo/Bini ~1 %, Nupové ~1 % a ostatní 25 %
Náboženství: islám (50-53%), římsko-katolické (11%), protestanté (35%), tradiční náboženství 1% a ostatní
Věková struktura: 0-14 let: 42,45 %; 15-24: 19,81%; 25-54: 30,44%; 55-64: 4,04%; 65 + let: 3,26%
Porodnost: 35 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 10 zemřelých na 1000 obyvatel za rok
Přirozený přírůstek: 2,5
Střední délka života při narození: 56 let
Historicko politický přehled
Prezident: Bola Tinubu (od 29. května 2023)
Premiér: úřad zastává prezident
Úřední název: Nigerijská federativní republika (anglicky Federal Republic of Nigeria).
Státní zřízení: Federativní prezidentská republika
Státní svátky: Den nezávislosti – 1. října (1960)
Politické strany a jejich představitelé: All Progressives Congress též APC (Abdullahi Umar Ganduje), People’s Democratic Party též PDP (Umar Iliya Damagum), Labour Party též LP (Julius Abure), New Nigeria Peoples Party též NNPP (předseda: Ajuji Ahmed)
Politické specifikum: Nigérie měla premiéra pouze v letech 1960–1966 (jediným byl Abubakar Tafawa Balewa), od té doby plní roli hlavy státu i vlády výhradně prezident. Parlament je dvoukomorový. Senát má 109 křesel a každý z 36-ti států federace má 3 senátory + 1 křeslo pro senátora za hlavní město. Poslanecká sněmovna má 360 křesel. Poslanci jsou voleni podle počtu obyvatel v jednotlivých obvodech. Vítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů v daném volebním okrsku. Délka mandátu prezidenta jsou 4 roky (s možností jednoho znovuzvolení, tedy maximálně 2 funkční období). Délka mandátu parlamentu je také 4 roky (všichni senátoři i poslanci jsou voleni najednou v rámci celonárodních voleb). Volba prezidenta je dvoukolová se specifickou geografickou podmínkou. Vítěz musí získat nejen prostou většinu hlasů v celé zemi, ale zároveň musí získat minimálně 25 % hlasů ve 2/3 všech států federace (tedy alespoň 24 z 36 států). Toto pravidlo brání tomu, aby se prezidentem stal někdo, koho podporuje pouze jeden velký kmen, národ nebo region.
V zemi platí i nepsaná pravidla, takzvané „zónování“ a rotace moci – hlavní politické strany se snaží střídat prezidentské kandidáty ze severu (převážně muslimové) a z jihu (převážně křesťané). Cílem je udržet náboženskou a etnickou stabilitu v zemi. Prezident a viceprezident musí být vždy zástupci jiného regionu a náboženství. Pokud je prezident křesťan z jihu, viceprezident musí být muslim ze severu (a naopak), tzv. Zákon dvojice. Ústavou je dané pravidlo (Federal Character Principle), které nařizuje, že složení federální vlády, úřadů i armády musí spravedlivě odrážet etnickou a geografickou rozmanitost celé země. Žádný region nesmí vládním institucím dominovat.
Prezident má rozsáhlé pravomoci, včetně jmenování vlády, vedení ozbrojených sil a řízení zahraniční politiky.
Cestovatelské minimum
Očkování: Ano – povinné proti žluté zimnici, ostatní je naléhavě doporučované – žloutenka A a B, břišní tyfus, dětská obrna, tetanus a Meningokoková meningitida. Nákaza malárií je též extrémně vysoká.
Vízum: Ano – vydává Velvyslanectví Nigérie v Praze, Na Čihadle 917/32, 160 00, Praha 6.
MZV: Základní turistické informace
Mapa: Nigérie
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): WAN
Řízení vozidla: vpravo
Mezinárodní telefonní předčíslí: + 234
Internetová doména: .ng
Obecně
Nigerijská federativní republika (Federal Republic of Nigeria; Republik Nijerya; Republic nde Naigera; Republik Federaal bu Niiserya) je nejvýznačnější západoafrický stát. Rozkládá se na severním břehu Guinejského zálivu, který delta řeky Nigeru dále člení na západní Beninský a východní Biaferský záliv. Nejjižnější bod státu leží na 4°20´s. z. š. a severní hranice země prochází okolo 13. rovnoběžce (Nejsevernější bod leží na 13°50´s. z. š.). Ve směru východ-západ se stát rozkládá mezi 2°40´ v. z. d. a 14;40´v. z. d. a dosahuje délky okolo 1.200km! Jižní hranici tvoří mořské pobřeží, které má délku 853 km. Vnitrozemská hranice má délku 4 047 km a odděluje Benin na západě, na severu pak Niger, na severovýchodě probíhá hranice Čadským jezerem, které stát odděluje od Čadu a na východě leží Kamerun. Rozloha státu činí 923.768 km².
Historie Nigérie
je mimořádně komplexní a zahrnuje tisíce let vývoje, během nichž se na území dnešní Nigérie vystřídaly desítky království, říší, městských států a kulturních okruhů. Nigérie byla vždy jedním z nejdůležitějších center západní Afriky, a to díky své poloze mezi Saharou, Guinejským zálivem a vnitrozemskými obchodními trasami. Významným státní celkem v milosti bylo Království Nri. Nri je považováno za nejstarší igboskou státní strukturu. Vzniklo kolem 10. století. Nri bylo duchovním centrem světa Igbů, založené na mírové politice, rituální autoritě a sociální organizaci. Jeho vliv sahal daleko za hranice dnešního jihovýchodu Nigérie. Mocným státem na jihu Nigérie existující od 11. století byla beninská říše Benin (Edo), která přetrvala až do okupace Brity. Benin byl známý vyspělým uměním, zejména bronzovými reliéfy a sochami, které patří mezi nejvýznamnější africké artefakty. Benin byl také významným obchodním centrem, které udržovalo kontakty s Evropou již od 15. století. Obchodovalo s pepřem, otroky, látkami a slonovinou. Na severovýchodě se rozkládala říše Kanem-Bornu. Vznikla kolem 9. století a byla jedním z nejvýznamnějších států v oblasti Sahelu. Přežila až do začátku dvacátého století. Kanem-Bornu kontrolovalo transsaharský obchod, mělo silnou vojenskou tradici a bylo centrem islámské vzdělanosti a centrum obchodu s otroky. Západní Nigérii od druhé pol. 16. století až do roku 1896 dominovala jorubská říše Oyo, která byla možná založena kolem roku 1300. Oyo bylo známé svou vojenskou silou, politickou organizací a obchodními vazbami. Jeho armáda byla jednou z nejlépe organizovaných v západní Africe. Na severu státu ležely Hauské městské státy, které mají nejasný počátek ve starověku a svou moc si udržely až do roku 1808, než byly poraženy a začleněny do Sokotského chalífátu. Centry Hausů byly města Kano, Katsina a Zaria, které byly středem obchodu, řemesel, islámské vzdělanosti a obchodu s otroky. Kano bylo jedním z největších měst v západní Africe. Cestovatel Heinrich Barth v roce 1851 odhadoval počet obyvatel Kana na 30 tisíc lidí.
První kontakty s Evropany proběhly v 15. století, kdy portugalští obchodníci začali navštěvovat pobřeží dnešní Nigérie a postupně se přidali Britové, Francouzi a Nizozemci. Obchod se zaměřoval na palmový olej, koření (pepř), textil, otroky a slonovinu.
Transatlantický obchod s otroky měl devastující dopad na místní společnosti. Miliony lidí byly odvlečeny do Ameriky, což narušilo sociální struktury a ekonomiku regionu. Obchod s otroky byl i na místní úrovni již před příchodem Evropanů, ale nikdy v masovém měřítku.
Po zákazu transatlantického otroctví (1807) začali Britové prosazovat obchod s palmou, olejem a dalšími komoditami. Britské lodě operovaly v deltě Nigeru a postupně získávaly vliv na místní vládce. V této době vznikla Royal Niger Company, obchodní společnost, která měla vlastní ozbrojené síly a fakticky ovládala rozsáhlé území kolem řeky Niger. Britové uzavírali smlouvy s místními královstvími (např. Benin, Opobo, Bonny), které jim dávaly obchodní privilegia. Tyto smlouvy se později interpretovaly jako politické podřízení, což místní vládci často nechápali. Britové zde uplatnili nepřímou správu (indirect rule) – ponechali místní emíry ve funkcích, ale pod britským dohledem. Na Berlínské konferenci (1884–1885), kde si evropské mocnosti si rozdělily Afriku, došlo k mezinárodnímu potvrzení britských nároků na oblast kolem delty Nigeru. V roce 1900 britská vláda převzala kontrolu od Royal Niger Company a vytvořila protektorát Severní Nigérie, v roce 1906 pak protektorát Jižní Nigérie a Lagosu (který byl samostatnou kolonií od roku 1861). Na začátku První světové války Británie spojila oba protektoráty v jeden „Nigerijský protektorát“ a po válce k nim připojila i bývalou německou kolonii Kamerun. Tuto administrativní změnu provedl v roce 1914 britský guvernér Frederick Lugard.
(Exkurz: kolonie je podřízené území bez vlastního státního aparátu, naopak protektorát je samostatný stát, který má vlastní vnitřní správu, ale je podřízen vojensky a politicky jiné mocnosti.)
Tendence o vytvoření vlastního státu sahají do dvacátých a třicátých let minulého století a po Druhé světové válce nabralo osvobozenecké hnutí na intenzitě. Velkou úlohu v něm hráli místní feudálové a částečně i podnikatelé a intelektuálové. Podmínky proto byly příznivé, jelikož Británie nijak zvlášť neoslabovala moc místních vládců a snažila se protektorát reformovat. V roce 1947, 1951, 1954, 1957 a 1960 se postupnými reformami pokoušela zabránit vyhlášením úplné nezávislosti.
Nigerijská federace vznikla z bývalé britské kolonie a protektorátu Nigérie v roce 1960. Vznikla jako federace tří oblastí (severní, západní a východní). Ústava zaručovala značnou míru samostatnosti jednotlivých oblastí. Federální vládě byly dány pravomoci v oblasti obrany, zahraničních vztahů a obchodních a daňových politik, vzdělávání. Po plebiscitu v roce 1961 se připojila severní část bývalého Britského Kamerunu. Roku 1963 byla vyhlášena republika a prvním prezidentem se stal Nnamdi Azikiwe.
Od roku 1961 federativní republiku tvořili 4 oblasti, později 12 států a v současnosti je Nigérie rozdělena do 36 států, přičemž Abuja má zvláštní postavení federálního hlavního města (Abia; Adamawa; Akwa; Ibom; Anambra; Bauchi; Bayelsa; Benue; Borno; Cross River; Delta; Ebonyi; Edo; Ekiti; Enugu; Gombe; Imo; Jigawa; Kaduna; Kano; Katsina; Kebbi; Kogi; Kwara; Lagos; Nassarawa; Niger; Ogun; Ondo; Osun; Oyo; Plateau; Rivers; Sokoto; Taraba; Yobe; Zamfara + Federální teritorium: Abuja (hlavní město)).
Nigérie je národnostně velmi složitá země, kterou obývá na 25 národů a kmenů. Etnická pestrost se od počátku vzniku Nigérie odrážela i v politice. V zemi do převratu v 1966, kdy byly politické strany zakázané, existovalo na dvacet politických stran, ale pouze tři měly celostátní význam. Ostatní měly pouze lokální okruh působnosti. Přesto i ty největší strany byly stranami jednoho národa či byly vytvořeny z okolí silných feudálů, emírů a sultánů. Akční hnutí (Action Group (AG)) bylo sdružení synů západního krále Oduduva, Severní lidový kongres (Northern People’s Congress (NPC)) byla islámská konzervativní strana severu a třetí celonárodní stranou byl Národní konvent nigerijských občanů (National Council of Nigeria and the Cameroons (NCNC)), kde svou politiku prosazovali Igbové, kteří obývali východ a středozápad země.
Po volbách v roce 1959, ve kterých zvítězily strany Severní lidový kongres a Národní konvent nigerijských občanů, Velká Británie poskytla Nigérii nezávislost k 1. říjnu 1960. Prvním premiérem se stal Abubakar Tafawa Balewa. Teprve v roce 1963 došlo k vyhlášení plné nezávislosti a k prohlášení o republikánské formě státu. Další volby v roce 1964 byli ve znamení boje mezi muslimským a feudálním severem a demokratickým východem, obě uskupení následně vytvořili koalici, aby mohly vládnout. Rozpory o směřování země ale přetrvaly. Vše se prohloubilo s objevem bohatých nalezišť ropy na východě.
Poměrně silná centralistická tendence Federální vlády brzy začala vyvolávat opačné tendence v některých částech země. Po vojenském převratu v lednu 1966 byl centralismus ještě zesílen a Nigérie byla vyhlášena jednotným státem. V červnu téhož roku po dalším převratu byl opět zaveden federativní systém a 27. května 1967 byla Nigérie dekretem prezidenta rozdělena na jednotlivé státy (oněch 12 států). Klid to však nepřineslo. Ve východní oblasti dosavadní guvernér vyhlásil nezávislou republiku Biafra, kterou obývali převážně Ibové. Občanská válka v letech 1967–1970, která tímto aktem vznikla, trvala dva roky a Nigérie separatistkou republiku začlenila zpět. Po válce následovala období střídání civilních a vojenských režimů a zároveň postupná demokratizace. V této válce SSSR podpořil centrální nigerijskou vládu. Důvodem byla snaha získat vliv v Africe a zabránit tomu, aby se nově vzniklé státy dostaly pod vliv Západu. Sověti dodali nigerijské armádě těžké zbraně, stíhačky MiG a také cvičné letouny Aero L-29 Delfín (které v té době vyrábělo Aero Vodochody v tehdejším Československu).
Po porážce Biafry v lednu 1970 zůstala u moci vojenská vláda generála Yakubu Gowona, která vedla Nigérii již od roku 1966. Gowon zahájil politiku „rekonstrukce, rehabilitace a smíření“, aby zmírnil etnické napětí. Nigérie zůstala centralizovaným vojenským státem, přičemž federální struktura byla postupně upravována. V zemi rostly příjmy z ropy, což posílilo stát, ale zároveň prohloubilo korupci a regionální nerovnosti. V roce 1975 byl Gowon svržen nekrvavým převratem. Po Gowonovi nastoupil generál Murtala Mohammed, který zahájil reformy státní správy a plánoval návrat civilní vlády. Mohammed byl však zavražděn v roce 1976 při neúspěšném puči. Moc převzal generál Olusegun Obasanjo, který pokračoval v přípravě civilního režimu. V roce 1979 proběhly první civilní volby od nezávislosti! Vznikla tzv. „Druhá republika“ a moci se ujal civilní prezident Shehu Shagari vedl zemi v období ekonomických potíží způsobených poklesem cen ropy. Objevily se rozsáhlé korupční skandály a následovala politická nestabilita. V prosinci 1983 armáda opět převzala moc. A vlády se chopil vojenský režim Muhammadu Buhari (1983–1985), který zavedl tvrdý režim, omezil občanské svobody a zahájil „válku proti indisciplíně“. Po něm zemi převzal režim Ibrahim Babangida (1985–1993), který se pokusil o řízenou demokratizaci, ale proces byl chaotický. Protesty v roce 1993 vyvolalo zrušení výsledků prezidentských voleb, které měl vyhrát Moshood Abiola. Babangida jmenoval Ernesta Shonekana přechodným prezidentem, ale ten byl brzy sesazen. Moc převzal generál Sani Abacha, jehož režim patřil k nejrepresivnějším v historii Nigérie. Abacha potlačoval opozici, věznil politické aktivisty a jeho vláda byla spojena s rozsáhlou korupcí. Po jeho náhlé smrti v roce 1998 se otevřela cesta k návratu civilní vlády. V roce 1999 v zemi zavládla demokracie tzv. „Čtvrté republiky“. Bývalý vojenský vládce Olusegun Obasanjo se vrátil jako demokraticky zvolený prezident. Posílil federální strukturu, ale čelil kritice za centralizaci moci. Během jeho vlády se objevily konflikty v deltě Nigeru kvůli těžbě ropy. V roce 2007 ho vystřídal Umaru Musa Yar’Adua, kterému se podařilo domluvit příměří v deltě Nigeru. Zemřel ve funkci v roce 2010. Následně zemi vládl Goodluck Jonathan, který pokračoval v ekonomických reformách. Za jeho vlády zesílila hrozba Boko Haram. V roce 2015 byl prezidentem zvolen bývalý vojenský vládce Muhammadu Buhari a vrátil se k moci jako civilní prezident, který se během své vlády soustředil na boj proti korupci a terorismu. Ekonomika země čelila problémům, kvůli závislosti na cenách ropy. Ekonomika čelila problémům kvůli závislosti na ropě. V roce 2023 se prezidentem stal Bola Tinubu. Nigérie zůstává demokratickou federální prezidentskou republikou. A před prezidentem je mnoho výzev, které se objevily v minulosti, ale nebyly uspokojivě vyřešeny. Zejména přetrvávají nesváry mezi obyvateli s ohledem nerovnoměrnému rozdělování ropných příjmů a k tomu se hodí jakákoliv záminka. Země nově čelí odlivu obyvatel do zahraničí.
Přírodní poměry
Povrch
Nigérie je z větší části jen mírně zvlněnou plošinou, která se zvedá od severu i jihu do středu země, kterou vyplňuje Hornoguinejský práh s orientací Východ – západ. Pobřeží je převážně písčité, pouze malá část na východě je kamenitá. Písčité pobřeží se plynule mění za vzniku lagun, kos a pobřežních „creeků“ (slapový estuár – úzké, klikaté a mělké rameno moře nebo řeky ústící do moře, které zasahuje hluboko do pevniny). Tento typ pobřeží se táhne od západu k deltě řeky Niger. Delta řeky Niger je velmi rozsáhlá a má rozlohu zhruba 70 000 čtverečních kilometrů, tedy zhruba 7,5 % rozlohy Nigérie. Přímořský pás mírně zvlněné roviny zde zasahuje 50 – 250 km do pevniny a nánosy sedimentů místy dosahují výšky až 250 m. Povrch se od pobřežních nížin postupně zvedá k severu. Na jihozápadě přechází v Joruba plató (610 m) a na jihovýchodě v Udi plató. Oba masívy s průměrnou nadmořskou výškou 350 – 400 m tvoří předkabrické krystalické břidlice, žuly a vápence. Jsou rozděleny širokým údolím řeky Niger a Benue. Na sever od uvedených řek se terén stupňovitě zvedá. První dva stupně tvoří náhorní plošinu Hausa (760 m), která zabírá západní a střední část plató a na jihovýchodě se rozkládá plató Jos (Shere Hills 1 776 metrů), kde se na nejvyšším třetím stupni uchovaly vulkanické horniny. Plató Jos tvoří rozvodí mezi řekou Niger a Čadským jezerem. Sever od plató Jos vyplňuje nižší a menší skupina plató Bauči (1 454 m). Na severozápadě terén opět klesá a plató Sokoto (250-400 m), která je tvořena z křídových a paleogenních usazenin. Severovýchod vyplňuje nížina Bornu. Východní pohraničí je hornaté a tvořené Kamerunským pohořím a výběžky Adamavského masívu. Nadmořská výška zde dosahuje až 2 000 m. Kamerunské pohoří se dělí na dva celky pohoří Mandara a Šebši (Shebshi). Nejvyšším vrcholem pohoří Šebši je Mount Dimlang (2042 m n. m. (dříve známý jako Vogel Peak). Nejvyšší vrchol v pohoří Mandara na hranici s Kamerunem je Chappal Waddi (2 419 m n. m.) a je nejvyšší horou Nigérie.
(Exkurz: plató (přejato z francouzského plateau) rozsáhlá, plochá nebo jen mírně zvlněná krajina, která je výrazně vyvýšená nad okolní terén a ze všech nebo z většiny stran je ohraničena strmými svahy.)
Podnebí
Z faktorů, které ovlivňují vzhled krajiny, má největší díl klima. Stát má tropické podnebí, které se významně liší v jednotlivých oblastech. Největší rozdíl je vnímán mezi suchou krajinou severu s jedním obdobím dešťů a delším obdobím sucha a nízko položeným pobřežím se dvěma obdobími dešťů (od listopadu do března je delší a od července do poloviny srpna je kratší období dešťů). Roční období zde neodděluje střídání teplot, ale úhrn srážek. Přesto směrem k severu se zvyšuje průměrná letní teplota i denní amplituda teplot. Tato klimatická rozmanitost (dáli se tomu tak říkat z pohledu Evropana) je ovlivněna stykem tří vzduchových mas právě nad Nigérií. Stýká se zde atlantská monzunová vzdušná masa, sušší a teplejší vzdušná masa ze severu, která má původ u Azorské tlakové výše a bývá označována jako pasát nebo harmattan a třetí je vlhká a teplá rovníková vzdušná masa. Kde se tyto masy vzdušiny setkají, vzniká zde výrazná konvergenční zóna zvaná Inter Tropical Convergence (ITC), která vyvolává severovýchodní či jihovýchodní proudění. Tato zóna se volně pohybuje od severu k jihu v průběhu roku. Podle toho, kde se nachází, proudí na celém území Nigérie buď suchý harmattan ze Sahary nebo naopak přináší srážky monzun.
Podle klimatických prvků je možné rozdělit Nigérii do tří pásem. Podél pobřeží se táhne pás atlantského rovníkového podnebí s vysokým srážkovým úhrnem a stejnoměrnou vysokou teplotou, dále k severu se rozkládá atlantská zóna rovníkových monzunů, kterou charakterizují menší srážkové úhrny a větší teplotní rozdíly během roku i dne. Sever země je v pásu kontinentální zóny rovníkových monzunů.
Co se týče srážkových úhrnů v jednotlivých klimatických prvcích, tak jsou zde rozdíly i v rámci západu a východu. Nejvýrazněji je to vidět v pásu atlantského rovníkového podnebí, kde na východě spadne až dvojnásobné množství srážek než na východě (Lagos 2 000 mm a u kamerunských hranic až 5 000 mm). Vzdušná vlhkost na pobřeží je po celý rok vysoká. Rozdíl mezi severem a jihem je ještě markantnější. Na severu spadnou srážky jen během období dešťů a dosahují 300-600 mm. V období sucha zde skoro neprší.
Průměrné teploty na jihu se pohybují kolem 26°C a rozdíl mezi nejchladnějším a nejteplejším měsícem je sotva 2°C. Na Severu je teplotní rozdíl větší a dosahuje až 10°C. V chladných měsících je zde příjemných 21°C a během teplých měsíců přesahují teploty 30°C.
Vodstvo
Říční síť je na africké poměry dobře vyvinuté, k čemuž přispívá zejména povrch země i klimatické podmínky. Řeky je možné rozdělit do tří skupin: Niger s přítoky, pobřežní řeky a řeky roviny Bornu.
Hlavním tokem je řeka Niger s přítokem Benue, která rozděluje zemi na tři části do tvaru otevřeného písmene „Y“. Řece Niger, jako třetímu africkému veletoku, jsme věnovali vlastní článek „Řeka Niger„. Její levostranný a největší přítok Benue má ve svém povodí jednu zajímavost. Její přítok Mayo Kébi, který daleko v minulosti odváděl vodu do Čadského jezera prostřednictvím řeky Logone, ale aktuálně teče do řeky Benue. Až Mayo Kébi zcela načepuje řeku Logone zpětnou erozí, ztratí jezero Čad přibližně 2/5 svého vodního přítoku, což by znamenalo jeho zánik. Řeka Benue je splavná až k hranicím s Kamerunem.
Pobřežní řeky se vlévají přímo do Guinejského zálivu a mezi nejvýznamnější patří Ogun, Benin a Cross. Na pobřeží řeky z této skupiny vytváří soustavu lagun, které mají velký hospodářský význam.
Řeky z roviny Bornu odvádí své vody do Čadského jezera, ale ne vždy jezera dostihnout. Závisí to na srážkových úhrnech. Hlavní řekou je zde Komadugu Yobé, která posledních 200km tvoří hranici mezi Nigérií a Nigerem.
Jezero Čad se dramaticky zmenšuje vlivem klimatických změn a nadměrného využívání vody a také jsme mu věnovali několik článků.
Půda
Na pobřeží nalezneme půdy mangrovových bažin, které směrem do vnitrozemí následují červenožluté lateritové půdy charakteristické pro vlhké rovníkové lesy. Na Ně navazují červené lateritové půdy sezónně vlhkých tropických lesů a travnatých savan. Uvedený typ půd je plošně nejrozsáhlejší. Na severu nalezneme červenohnědé půdy suchých savan, do nichž se vkliňují černé půdy savan, bažinatých a alkalických půd. Na svazích Adamanského pohoří se vyvinuly horské červené půdy sezonně vlhkých tropických lesů. A nakonec v údolích velkých řek nalezneme aluviální půdy. Z uvedeného výčtu je patrné, že půdy moc úrodné nejsou a jsou citlivé na styl obhospodařování. Oblasti na severu kolem měst Kano, Katsina a Maiduguri trpí půdy postupnou degradací a postupující desertifikací.
Rostlinstvo a živočišstvo
Rostlinstvo náleží k indo-africké podoblasti paleotropické floristické oblasti. Nigérie se rozprostírá od pobřežních nížin Guinejského zálivu až po polosuché oblasti na okraji Sahary a tato rozmanitost se odráží i ve vegetaci. Vegetaci lze členit na úzký pás mangovníkových lesů na pobřeží, která postupně do vnitrozemí nahrazují bažinaté tropické lesy, dále k severu je nahrazují věčně zelené lesy. Mají velký hospodářský význam dřevinami: khaja či lagoský mahagon (Khaya ivorensis), (Pseudocedrela kotschyi), (Entandrophragma cylindricum), (Milicia excelsa). Tyto druhově pestré lesy se ale nevyskytují rovnoměrně, ale v důsledku klimatu a dalších podmínek se zde vytváří společenstva savan – suchý savanový koridor – pravděpodobně vlivem studeného Bengálského proudu.
S úbytkem srážek (izohyeta 1600mm) se v porostech začínají objevovati opadavé stromy. Zde se často pěstuje palma olejná (Elaeis guineensis). Lesní zóna je pak obklopena pásem druhotných savan vzniklým po vykácených lesích. Teprve za touto hranicí začíná guinejská savana, která zabírá přibližně polovinu plochy země. Srážky se zde pohybují od 1000 do 1350 mm a období sucha trvá 4-5 měsíců. Traviny jsou vysoké i několik metrů a typickými zástupci jsou vousatky (Andropogon) a dochanů (Pennisetum) v savaně jsou rozptýleny širolistých stromů vrcholáků (Terminalia) a lofir (Lophira). Na březích Nigeru se rozkládají háje vějířovitých palem, rohovníku obecného (Ceratonia siliqua) a vitelárie africké (Vitellaria paradoxa). Vitalárie či též máslovník africký je celosvětově známý díky svým plodům, jejichž olejnatá semena se zpracovávají na vysoce ceněné bambucké máslo (karité). Severní oblasti pokrývá súdánská savana, které dávají typickou tvářnost dřeviny kombretum (Combretum), palmy a ojediněle i baobab .
Na severovýchodě lze nalézt „sahelskou savanu“ nízko stébelnou savanu, kterou zpestřují akácie a myrhovníky.
Fauna náleží k západoafrické podoblasti etiopské oblasti. Stále zde žijí sloni, buvoli, antilopy i šupinatí luskouni. Z velkých predátorů jsou to lvi, levharti a hyeny. V řekách stále žijí hroši a krokodýli. V pralesích se lze setkat se šimpanzi a gorilami, mandrili, guerézami a kočkodany. Ptáci jsou též hojně zastoupení a lze spatřit ledňáčky, orli, volavky, papoušky a turaky. Turakové (Musophagiformes) jsou endemických řád ptáků subsaharské Afriky. Řád je zastoupen jedinou čeledí turakovití (Musophagidae) s 23 druhy. V Nigérii žije 6 druhů: turako velký (Corythaeola cristata), turako chocholatý (Tauraco persa), turako Hartlaubův (Tauraco hartlaubi), turako přílbový (Tauraco corythaix), banánovec obecný (Musophaga violacea) a banánovec rudý (Musophaga rossae). Početně jsou zastoupeny prasata – štětkouni a prasata bradavičnatá – a mnoho dalších zástupců africké fauny. V řekách a Guinejském zálivu žije mnoho druhů ryb. Nejvýznamnější složkou je samozřejmě hmyz.
Národní parky pokrývají 3% rozlohy země. Celkem je jich osm (některé spravuje centrální vláda, jiné jednotlivé státy): Chad Basin National Park, Cross River National Park, Gashaka-Gumti National Park, Kainji Lake National Park, Kamuku National Park, Okomu National Park, Old Oyo National Park a Yankari National Park.
Obyvatelstvo
Nigérie je nejlidnatější země Afriky
Žije zde odhadem více než 194 milionů obyvatel. Populace dynamicky roste a v roce 2100 může mít země až jednu miliardu lidí. Populační přetlak způsobuje, že milióny Nigerijců migrovaly do Evropy, Severní Ameriky a Austrálie. Silná je i vnitřní migrace, lidé se stěhují z venkova do měst, zejména do Lagosu a Abuje. Průměrný věk je kolem 18 let, což z Nigérie činí jednu z nejmladších populací na světě.
Přes velkou rozlohu je mnohem hustěji obydlená než většina afrických států. Největší hustota obyvatel je v přímořské části země. Průměrná hustota zalidnění Nigérie je odhadovaná na cca 238 obyv./km².
V Nigérii žije více než 250 etnických skupin lišících se tradicemi, historií, jazyky i náboženstvím. Nelze ani stanovit, zda se jedná o původní obyvatele nebo přistěhovalci z východu, jelikož etnicky náleží do skupiny súdánských černochů. Často lze ale vysledovat prvky semitské a hamitské.
Hlavní 4 etnika jsou: Hausové, Jorubové, Igbové (Ibové) a Fulani. Další etnika jsou Ijaw, Kanuri, Ibibio a Tiv. Žijí zde také malé komunity Arabů, Afrikánců, Angličanů, Američanů, Číňanů, Indů, Japonců, Libanonců a jiných, zejména evropských národů. Tyto komunity jsou soustředěny ve velkých městech (Lagos, Abuja) a v oblasti delty Nigeru, kde jsou zaměstnáni u ropných společností. Hausové, Jorubové a Igbové dohromady tvoří 70 % populace Nigérie.
Hausové obývají sever země a byli to řemeslníci a zemědělci savan. Fulbové (Fulani) obývají náhorní plošiny a jsou to původem pastevci. Na západě země žijí Jorubové, kteří náleží ke guinejské jazykové skupině „kwa“. Jorubové pokročili před sjednocením pod Nigérií nejdále v procesu vytváření svébytného národa. V jejich řeči se tiskly knihy, měli vlastní ekonomiku a téměř polovina Jorubů již žila ve městech. Igbové (Ibové) naopak obývají východ země. Jedná se o zemědělce, pěstují tropické plodiny a zabývají se rybolovem. Po nigerijské občanské válce byla země Igbů velice zdevastovaná a stali se nejchudším etnikem v Nigérii. Dlouho nebyli zastoupeni na ani federální úrovni. Vše se změnilo s rozvojem ropného průmyslu v přilehlé deltě řeky Niger.
Vedle těchto velkých etnik či národů žije zejména ve středním pásmu Nigérie velké množství malých národnostních skupin. Domácí jazyky jsou vyučovacím jazykem v oblastním měřítku, ale společným jazykem je angličtina s hovorovou variací „nigerijská pidžin angličtina“.
Nejrozšířenějším náboženstvím v zemi je Islám, který vyznává lehce nad 50% obyvatelstva, následuje ho Křesťanství, které vyznává okolo 48% obyvatel. Zbytek vyznává původní náboženství. Animistická náboženství jsou stále hojně rozšířená mezi Joruby. Judaismus je vyznáván malým množstvím lidí zejména mezi Igby. Náboženství stále hraje významnou roli v politice, sociálním životě i regionálních konfliktech.
Kultura je rozmanitá stejně jako etnické složení. Hudba, film, literatura, tanec, gastronomie to vše má globální vliv. Nigérie je domovem „afrobeatové“ hudby. Zpěvák, saxofonista, multiinstrumentalista a kapelník Fela Kuti je jednou z nejvýznamnějších osobností africké hudby. Nollywood je označení pro nigerijskou kinematografii, která ročně vyprodukuje stovky až tisíce nízkorozpočtových filmů, převážně určených pro domácí video. Je známá rychlou produkcí, lokálními tématy a obrovským domácím publikem.
Vzdělání
Školský systém Nigérie je rozsáhlý, ale nerovnoměrně rozvinutý. Města mají kvalitní školy a univerzity, venkov často trpí nedostatkem kapacit. Základní vzdělání je formálně povinné, ale v praxi ne vždy dostupné. Nigérie má několik významných univerzit: University of Lagos, University of Ibadan, Ahmadu Bello University a University of Nigeria Nsukka. Před vyhlášením samostatnosti byla v Nigérii jediná vysoká škola v Ibadanu, která byla založena v roce 1947 jako pobočka londýnské univerzity.
Zdravotnictví
Zdravotní systém Nigérie je také nerovnoměrně rozvinutý. Města mají kvalitní nemocnice, venkov často jen základní péči. Proto je v některých regionech tradiční medicína stále běžná.
Zemědělství a průmysl
Ekonomika Nigérie je největší v Africe. Ekonomika je formálně diverzifikovaná, ale v praxi je dominantní ropný sektor, který tvoří většinu exportů a významnou část příjmů státního rozpočtu a zemního plynu. Ropa tvoří více než 90 % exportu a přibližně 70 % příjmů státního rozpočtu a významná část zahraničních investic směřuje právě sem. Těžba probíhá hlavně v deltě Nigeru, která je jednou z největších ropných oblastí na světě. Zásoby zemního plynu jsou též vysoké. Zemní plyn je využíván pro výrobu elektřiny, export LNG a průmyslové účely. Průmysl je regionálně nerovnoměrně rozvinutý a služby rostou zejména ve velkých městech, především v Lagosu, Port Harcourtu a Kano. Lagos je finančním centrem západní Afriky. Ekonomika země trpí nedostatkem elektřiny, zastaralými technologiemi a vysokými provozními náklady.
Obecně je jih země ekonomicky silnější, urbanizovaný a průmyslový. Střed země je zemědělský a sever země je méně ekonomicky rozvinutý s vyšší mírou chudoby a bezpečnostními problémy.
Dalšími sektory průmyslu mimo těžbu a zpracování fosilních paliv je výroba cementu, textilní průmysl, potravinářství, chemický průmysl a výroba hnojiv.
Zemědělství zaměstnává velkou část populace, ale jeho produktivita je nízká – chybí mechanizace, hnojiva a je závislé na počasí. Hlavními pěstovanými plodinami jsou maniok, jamy, kukuřice, čirok, rýže, kakao, palmový olej a arašídy.
Digitální ekonomika roste rychle, zejména díky mladé populaci a rozvoji mobilních technologií. Proto je telekomunikační sektor jedním z nejrychleji rostoucích v Africe. Mobilní telefonie je rozšířená a internet se rychle rozvíjí.
Velkým úkolem v rozvoji Nigérie je, že musí modernizovat energetický sektor, snížit spalování plynu a zvýšit kapacity výroby elektřiny.
Doprava
Strategická poloha umožňuje Nigérii kontrolovat významné obchodní trasy v regionu, ale infrastruktura je špatná – stav silnic a nedostatek železničních tratí, přetížené přístavy, omezené kapacity rafinérií. Vzhledem k velikosti země a počtu obyvatel je doprava klíčová pro ekonomický rozvoj.
Silniční síť je nejdůležitější dopravní systém v zemi. Spojuje velká města, průmyslové oblasti a venkovské regiony. Silniční síť má délku 1 464 033 km, ale oficiálně uznávané silnice tvoří jen 195 000 km. Z nich má pouze 60 000 km zpevněný povrh. Silniční doprava tvoří páteř nigerijské mobility — přes 90 % osobní i nákladní přepravy. Hlavní tahy jsou Lagos–Ibadan Expressway, která je považována za nejrušnější dálnice v západní Africe, Abuja–Kaduna–Kano (spojení severu a jihu) a Road a East–West Road (pobřežní koridor přes deltu Nigeru).
Železnice byla dlouho zanedbávaná, ale v posledních letech probíhá modernizace. Nové tratě spojují Lagos – Ibadan a Abuja – Kaduna a průmyslová trať pro ocelárny Warri–Itakpe. Má celkem 3798 km železničních tratí z toho 3 500 km mají úzký rozchod a 670 km moderní standardní rozchod.
Námořní doprava je páteří zahraničního obchodu, exportu ropy, dovozu kontejnerů, průmyslových strojů a zemědělských produktů. Nejdůležitějšími přístavy jsou: Lagos Port Complex (Apapa) – největší a nejrušnější přístav v zemi; hlavní brána kontejnerové dopravy, Tin Can Island Port (Lagos) – specializovaný na kontejnery, automobilový import a všeobecný náklad; Port Harcourt Port – zásadní pro ropný a plynárenský sektor; export ropy a LNG; Onne Port – velký přístav v rámci free‑trade zóny, centrum logistiky pro těžbu ropy a plynu a Calabar Port – regionální přístav pro jihovýchod země.
Nigérie má 10 000 km vodních cest, z toho 3 000–4 000 km komerčně využitelných (splavných), ale pouze 1 500 – 2 000km je splavných celoročně. Když se k tomu přidá plavba v lagunách a estuáriích na pobřeží (kabotáž), délka splavných cest se zvětší o dalších 3500 – 4500km, která se dnes podle metriky řadí pod námořní dopravu. Říční doprava se odehrává na dvou řekách – Niger a Benue. Po řekách se dopravují zemědělské produkty, palivo, stavební materiál a ropné produkty v deltě Nigeru. Významnou roli hrají i malé lodě na kratší vzdálenosti – přeprava osob a zboží.
Podpořit rozvoj námořní a vodní dopravy má nově vzniklé Ministerstva pro námořní a modrou ekonomiku (2023), jehož hlavním úkolem bude modernizovat přístavy a zvýšit efektivitu.
Nigérie má několik mezinárodních letišť. Nejvýznamnější jsou Murtala Muhammed International Airport (Lagos) a Nnamdi Azikiwe International Airport (Abuja).
Uvedené fotografie laskavě poskytla Petra Mrňková.
Shrnutí
Nigérie je zemí mimořádných kontrastů. Na jedné straně představuje největší ekonomiku Afriky, kulturní velmoc, regionální politický pilíř a stát s obrovským demografickým potenciálem. Na straně druhé čelí hlubokým strukturálním problémům, které brzdí její rozvoj a zvyšují sociální napětí – korupce!
Nigérie je zároveň zemí, která má zásadní vliv na stabilitu celé západní Afriky. Její ekonomické, politické a bezpečnostní výzvy mají regionální dopady, stejně jako její úspěchy. Nigérie je klíčovým aktérem Africké unie, ECOWAS a dalších mezinárodních organizací.
Pokud se Nigérie dokáže vypořádat se svými výzvami, může se stát jedním z nejvýznamnějších globálních hráčů.