Veset, Théby

Oblast města Veset či Vaset je známější pod řeckým názvem Théby. Toto pojmenování bylo pravděpodobně odvozeno od staroegyptského názvu pro Luxor – Ta-ope. Další jména, pod kterými bylo známo, jsou Nivet ( „Město Amonovo“), nebo prostě jen „Město“, označující hlavní město celé provincie.

Veset

Během své dlouhé historie bylo významným městem Horního Egypta i hlavním městem celého království. I díky tomuto faktu je dnes Veset místem s obrovskou koncentrací památek starého Egypta a nacházejí se zde dva nejznámější chrámové komplexy.

Město Veset se nyní vyskytuje v nabídkách cestovních kanceláří pod názvem Luxor, označující jednu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších památek města. Leží 648 km jižně od Káhiry a cca 280 km od turistického letoviska Hurghada. Přibližně stejná vzdálenost, cca 220km, dělí Luxor od Rudého moře. Město má dnes vlastní letiště, které využívají především africké či arabské aerolinky. Létají sem přímé lety např. z Káhiry, Kuvajtu či Asuánu. Nyní má město 230 000 obyvatel a většina z nich je závislá na turistickém ruchu města.

Vznik města

Městský komplex vznikl pravděpodobně sloučením několika vesnic a díky strategické poloze rychle vzkvétal a bohatl. Prosperitu města zajišťovala obchodní stezka, která vedla z Núbie až k deltě Nilu a proto přes toto město proudilo zboží jak z jihu, tak ze severu Afriky. Navíc tudy projížděly karavany po obchodních stezkách spojujících Rudé moře a vnitrozemí Afriky. Tento čilý obchodní ruch v ulicích města vyžadoval téměř neustálé rozšiřování osídlené oblasti, ať už se jednalo o obchodníky, překupníky či osoby potřebné k zajištění provozu chrámů a ke službě kněžskému stavu. V době největšího rozkvětu čítalo město cca 50 000 stálých obyvatel, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé množství lidí.

Obrázky: Luxorský chrám, cesta sfing z Luxorského chrámu do Karnackého chrámu, sloupová kolonáda v Luxorském chrámu; (Autorem všech tří fotografií: Vladimír Zikán)

V období panování faraona Mentuhotepa II. (2055 – 2004 př.n.l.) se Veset stal hlavním městem Horního Egypta a po sjednocení obou částí království i sídelním městem panovníka. I po přesunu hlavního města do Memfidy si Veset zachoval pozici bohatého kulturního centra a stále byl tradičním místem korunovace faraonů, ačkoliv ti zde již nesídlili.

Vpád Hyksósů

Významnou událostí v historii města byl vpád Hyksósů do Egypta. Když Hyksósové dobyli Egypt, udržovali s vesetskými vládci příměří. Důvodem byl i vztah Théb a Núbie – setkání s núbijským vojskem mělo pro nájezdníky v Deltě neblahý dopad. Hyksósští obchodníci při obchodních cestách Veset míjeli a vesetští obyvatelé je ignorovali.

Toto příměří trvalo až do roku 1560 př.n.l., kdy bylo Hyksósy porušeno. Nakonec to však byli zdejší vládci, kteří Hyksósy porazili a získali Egypt zpět (cca v letech 1530 – 1520 př.n.l.), což předurčilo další rozkvět a rostoucí význam města.

Obrázky: Údolí královen (Autor: Elena Pleskevich), vstup do hrobky Tutmose III. (Autor: Ernesto Graf), interiér hrobky Setnachteho a Tausrety – KV14 (Autor: Joonas Plaan)

V průběhu vlády králů 18. dynastie dosáhlo město největšího rozmachu a bylo také zvoleno místem pro odpočinek faraonů v Údolí králů. Mnoho zámožných rodin si nechávalo postavit honosné paláce na březích Nilu a obklopovali se kvetoucími zahradami plnými různého ptactva, keřů, stromů a květin. Tyto paláce byly velmi často barevně zdobeny. Do dnešního dne se však paláce nezachovaly, ačkoliv jejich pravděpodobné půdorysy byly odhaleny pod moderní zástavbou.

Krizovou se pro město ukázala vláda faraona Achnatona (Amenhotepa IV.), který město i se svým dvorem opustil a zakázal uctívat jiného boha než Atona, čímž došlo k dočasnému opuštění obou chrámových komplexů a k hospodářskému úpadku města. Po nástupu Tutanchamona (1333 – 1323 př.n.l.) a návratu ke starým bohům se město rychle dočkalo své původní slávy a lesku.

Úpadek města

Pozvolný úpadek Vesetu začal za vlády posledních Ramessovců. Byl způsoben spory mezi východní a západní částí města, silnou korupcí v úřednických kruzích a nedostatečnou ochranou hrobek králů a královen. Často docházelo k vloupání do hrobek a jejich zničení. Královské mumie musely tedy být přesunuty do Der el-Bahrí a do hrobky Amenhotepa II. Nález těchto dvou míst pro bezpečné spočinutí králů byl jedním z největších objevů moderní archeologie. Všechny tyto skutečnosti vedly k tomu, že moc nad Vesetem přecházela do rukou Amonových kneží, kteří se zde stali téměř neomezenými vládci. Po smrti posledního Ramessovce v 11. století se moc nad Egyptem soustředila nejen v rukou faraona, ale i v rukou nejvyššího kněze ve Vesetu.

Poslední krátký vzestup zaznamenal Veset za tzv. núbijských faraonů v 7. století, kdy se opět stal hlavním městem a jeho sláva se odrazila i v díle Homéra, který Veset označoval jako „stobranné Théby“.

Poslední a nejspíše nejvážnější ranou pro město bylo dobytí Asyřany roku 663. Přestože bylo úplně vypleněno, pokusili se saitští guvernéři město obnovit, ale nikdy již nedosáhlo své původní slávy a v roce 63 př.n.l. je zmiňováno jen jako vesnice, kam se jezdí turisté dívat na starověké ruiny. V roce 27 př.n.l. bylo město zasaženo zemětřesením. Podepsaly se na něm také nájezdy Římanů, Arabů i křesťanů a pomalu zchátralo a bylo zcela opuštěno. Znovuobjeveno bylo až roku 1728, kdy se započalo s archeologickými pracemi. Dodnes nebylo celé staroegyptské město zcela prozkoumáno.

Obrázky: Chrám královny Hatšepsut, socha Achnatona a Nefertiti v Karnaku a chrám v Karnaku a posvátné jezírko; (Autorem všech tří fotografií: Ondřej Zikán)

Závěrem

Samotné město je rozděleno řekou Nil na dvě části. Na východní straně řeky se nacházejí hlavní chrámy a obytné budovy a na západní jsou umístěna pohřebiště. V blízkosti města byla také umístěna uměle zbudovaná vesnice pro řemeslníky a stavitele, kteří byli v době rozkvětu ve městě velmi potřební.

Z nejvýznamnějších památek města, které turisté často navštěvují, jmenujme například chrámové komplexy Karnak, Luxor a Ramesseum, Memnonovy kolosy, Chrám královny Hatšepsovet, Údolí králů či Údolí královen. Všechna tato místa jsou turisticky velmi oblíbená, proto je nejlepší si je prohlédnout v brzkých ranních hodinách, kdy ještě nemá slunce takovou sílu a kdy turisté teprve začínají do těchto míst proudit.