Tunisko, Dougga

Dougga je starobylé římské město na severu Tuniska v regionu Beja, přesně 100km jihozápadně od Tunisu. Nachází se v nadmořské výšce 525-600m před pohořím Téboursouku. Na rozdíl od jiných archeologických lokalit se tato nachází ve vnitrozemí, což způsobilo, že zde nedocházelo k četnému rabování a rozebírání staveb. Ve městě se našlo mnoho krásných mozaik, jako je Jupiter s Kyklopy, Neptun a piráti, Odysseus a Sirény a několik podlahových mozaik.

Dougga je významnou archeologickou lokalitou, jelikož se zde stýkalo několik různých kultur a všechny jsou v různé míře zastoupeny stavbami. I přesto, že se nejedná o tak známou lokalitu, jako je Kartágo, její význam v rámci světového kulturního dědictví je nedocenitelný.

Obrázek: Mozaika Odysseus a Sirény (Autor: Dennis Jarvis )

Historie města

Původ města sahá do šestého století před naším letopočtem. Strategické umístění na vyvýšené plošině umožňovalo efektivní obranu města před nájezdy. Odtud pochází i libyjské označení města – TBG – chráněné, nebo berberské Thugga – zelená rovina. Archeologická lokalita byla obydlena mnohem dříve, což dokazuje zde se nacházející starobylá nekropole s dolmeny (prehistorické megalitické stavby – kamenné stoly – pozůstatky neolitických mohylových jednokomorových hrobů).
Dále se zde nalézá několik neopunských stél, ruiny svatyně fénického boha úrody Baala, mauzoleum a chrám věnovaný Massinissovi (numidský král, který se přidal na stranu Římanů). Ve 2. století před naším letopočtem bylo město sídlem berberských princů.
Novou éru města odstartoval až pád Kartága, kdy bylo povýšeno na římské město. Vzhledem k spolupráci Massinisa s Římany, se částečně zachoval i numidský a punský ráz některých artefaktů. Materiál z původních punských staveb byl následně použit pro římské stavby, což v minulosti spletlo archeology, kteří označili ruiny za punské. Příkladem toho byla Numidská zeď, která byla ve skutečnosti postavena až v pozdní antice.
Po zřízení provincie Africa Nova se ve městě Thugga na pokyn Caesara v roce 46 př.n.l. usídlil správce římské kolonie s úředníky. Integrace města byla postupná. Za vlády císaře Augusta ve městě fungovaly dvě komunity – Římané původem ze Říma – patricijové a Římané neřímského původu – plebejci. Za vlády Marka Aurelia již obě komunity značně splynuly a ve městě fungovalo římské právo. Za vlády Septima Severa město obdrželo status Municipium. Vývoj města vyvrcholil až za vlády císaře Galliena, kdy město získalo titul římské kolonie Colonia Licinia Septimia Aurelia Alexandriana Thuggensis. Až do konce vlády Theodosia I. město vzkvétalo. S rozdělením a pádem Říma upadalo i město. Křesťanství se v historii města moc nepodepsalo. Z období Byzantské říše je zde jen málo památek, jelikož město sloužilo spíše jako strategická pevnost. Až do první poloviny 20. století bylo město obýváno, ale na základě archeologických prací a zachování lokality, se obyvatelé postupně odstěhovali do údolí Oued Khalled.

Obrázky: detail mauzolea (Autor: Richard Mortel) a Mauzoleum berberského prince Atebana (Autor: Neal B. Johnson)

Významné stavby archeologické lokality

Většina dochovaných staveb městských staveb je římských z období 2. – 3. století našeho letopočtu. Římští stavitelé se zde museli utkat s omezeným stavebním prostorem na skalnaté vyvýšenině, což se stalo osudným většině starších staveb, nad jejichž základech se nachází stavby římské. Stavební materiál z předřímských staveb byl znovu použit, což z počátku zmátlo archeology v datování staveb. Domněnkou kdysi bylo i to, že římské město vzniklo Ex nihilo, pozdější archeologický výzkum to zcela vyvrátil.

Nekropole

Prehistorické pohřebiště s dolmeny – pozůstatky mohylových hrobů s typickými kamennými stoly. V severní Africe jsou tyto stavby poměrně vzácné, lze se s nimi setkat ještě v Alžírsku. Přesné stáří staveb není známo, s jistotou lze však prohlásit, že jejich stáří je vyšší než 4 000 let, pravděpodobně z období neolitu. Kromě koster se v blízkosti dolmenů postavičky z pálené hlíny.
Numidské kruhové hroby – velice vzácný příklad pohřbívání v Numidii, kruhovité hrobky v nichž byl skrčen zesnulý. Podobné berberské hrobky se nachází na ostrově Sai v Súdánu.
Mauzoleum berberského prince Atebana – je nejnápadnější stavbou, jedná se o třípodlažní královskou numidskou hrobku ze 3. století před naším letopočtem. Na stěnách hrobky jsou nápisy v punském a libyjském písmu. Jedná se o velmi vzácnou ukázku numidské královské architektury, se kterou se lze setkat již jen v Sabartě v Libyi. Hrobka je třípatrová stupňovitá věž se stříškou na vrchu. V roce 1842 bylo mauzoleum rozbořeno a posláno do Londýna, až v roce 1910 se mauzoleum vrátilo zpět, bylo znovu postaveno na svém původním místě a zrekonstruováno. První stupeň hrobky se nachází nad pěti schody. Vstup má ze severní strany, ostatní strany mají ozdobná okna, která neústí do pohřební komory. Na vrcholu prvního stupně se nachází schodovitá římsa. Druhý stupeň je po obvodu zdoben dórskými sloupy z nichž některé mají aeolský styl zdobení. Nad sloupy je zdobná římsa. Třetí stupeň je zdoben vyobrazením jezdců. Nad třetím stupněm je opět zdobná římsa, v rozích zdobená akroteriemi s gryfy, nad římsou je pyramidová střecha, jejíž vrchol zdobí akroterie sedícího lva. Tento styl hrobky bývá historiky přirovnáván k stavbám Blízkého východu a na africkém kontinentu se jedná o opravdový unikát!
Římské hrobky – existuje celkem pět pohřebišť, poblíž chrámu Saturna na severovýchodě, druhý na severozápadě poblíž dolmenů, třetí na západě mezi nádržemi Ain Mizeb a Ain el Hammam, čtvrtý na jihovýchodě u Mauzolea a pátý na jihovýchodě poblíž vítězného oblouku Septima Severa. Mezi římská pohřebiště patří i Hypogeum, pohřební budova s kryptami a sarkofágy, částečně pod úrovní okolní krajiny.

Vítězné oblouky – ve městě dnes stojí dva oblouky, prvním je Oblouk Septima Severa, který je silně poškozen, stojí poblíž Mauzolea na trase vedoucí z Kartága do Thebeste (současná Tébessa v Alžírsku). Byl postaven v roce 205 našeho letopočtu.
Druhým je Oblouk Alexandra Severa, je v mnohem lepším stavu než předchozí, postrádá pouze vrchní část, je ve stejné vzdálenosti uprostřed přímky mezi Kapitolem a Chrámem Julia Celesta. Byl postaven mezi roky 222 a 235 n.l.
Město kdysi mělo tři oblouky. Poslední byl Diocletiánův, ten se však do dneška nedochoval.
Fórum – je přibližně 924m² velké, jeho součástí je i byzantské opevnění. Fórum je lemováno ze tří stran sloupovou kolonádou s 35 sloupy z červeně žíhaného mramoru s bílými korintskými hlavicemi. Ze severu je Kapitol, z východu je tržnice. Kapitol představoval hlavní centrum městského života, a proto okolo fóra stálo mnoho veřejných budov.
Divadlo – bylo postaveno kolem roku 169 n.l. a je jedním z nejzachovalejších v severní Africe. Zajímavostí je i to, že pojme až 3 500 diváků, celkový počet obyvatel Douggy nepřesahoval 5 000. Divadlo má oválný tvar, sedadla jsou rozdělena do tří sekcí, z nichž každá má 19 řad, nejvyšší sedadla jsou ve výšce 15m nad hledištěm. V divadle jsou pořádána představení dodnes.
Circus – šesté největší závodiště v severní Africe své doby. Větší bylo jen v Kartágu, Thysdrusu, Leptisu Magna, Hadrumetu a Utice. Současný stav závodiště je žalostný a je nutno velké představivosti, aby závodiště bylo vůbec poznatelné.

Římské lázně – nacházelo se zde poměrně velké množství lázeňských objektů, toto jsou ty nejdůležitější:

• Lázně Kyklopů – jsou pojmenovány podle mozaiky s vyobrazením Kyklopů a Jupitera. Jedná se o přízemní lázeňský komplex místností s klenutými stropy. Na jižní straně byly umístěny koupelny, na severní straně komplexu jsou poměrně zachovalé toalety se sedadly umístěnými do tvaru do podkovy. Lázně mají rozlohu 30m². Z toho se usuzuje, že sloužili spíše soukromým účelům. Stavba pochází ze 3. století n.l.
• Antoniovy lázně, nebo také Liciniovy lázně, byly postaveny ve 3. století, jsou několikapatrové. Zabírají plochu okolo 1 700m². Byly postaveny v roce 260 a zrekonstruovány ve 4. stol.. Jsou zdobeny mramorovými zdmi a mozaikovými podlahami. Vstupní hala má 12 sloupů, malou chodbou se lze dostat do chladné místnosti – frigidaria, které tvořilo centrum lázní. Odtud bylo možno pokračovat do vodních lázní – tepidaria a dále do horkého bazénu – kaldaria. Komplex byl vytápěn podlahovým topením. Lázně byly později využívány pro výrobu olivového oleje.
• Lázně Ain Doura – pocházejí již z druhého století, ve čtvrtém století prošli rekonstrukcí, která je znát především na mozaikové výzdobě.

Chrámy ve městě Dougga jsou:

Massinissův chrám – nachází se v západní části města a z jeho ruin se příliš nezachovalo. Byl postaven kolem 2. století p.n.l.
Kapitol – římský chrám z 2. století n.l. zasvěcený trojici bohů – Jupiter, Juno a Minerva. Budova je velmi dobře zachovaná, za což patrně může fakt, že se později stal součástí byzantského opevnění. Stavba je zajímavá i použitým stavebním stylem opus africanum – specifický stavební styl používaný v Kartágu a okolí, střídají se zde horizontální a vertikální linie velkých kamenů, mezery mezi bloky jsou vyplněny menšími kameny. Vstupní portál, ke kterému vede schodiště, je lemován 6 korintskými sloupy, 5 z nich jsou vápencové monolity.
Dalšími chrámy jsou Chrám Merkura, Chrám Minervy, Augustův chrám, Caracalův chrám, Chrám Pluta, Chrám Saturna a Chrám Juno. Většina z nich již citelně pocítila zub času a jsou zde patrné jen zbytky sloupů a půdorys základů. Zajímavé jsou pozůstatky stavby křesťanského chrámu, zejména proto, že se jedná o jedinou stavbu tohoto druhu na nalezišti. Pochází z přelomu 4. a 5. století. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází hypogeum. Jeho ruiny jsou poblíž Saturnova chrámu.
Nádrže na vodu – město má propracovaný systém zásobování vodou. Od pramenů byla voda dopravována akvadukty do nádrží, odkud pak byla rozváděna dále po městě.
Ain el Hammam – nádrže o celkovém objemu 6 000m³, které jsou již polorozpadlé. Tyto rezervoáry byly napájeny z 12km vzdáleného pramene. Ain Mizeb je naopak velmi zachovalá nádrž o kapacitě 9 000m³. Napájel jí podzemní akvadukt. Zajímavý je i systém odvodu odpadu, který má umožněn vstup pro údržbu.

Obrázky: divadlo v zimě (Autor: Manfred Lentz), prehistorický dolmen (Autor: Neal B. Johnson) Latrína Lázní Kyklopů (Autor: Dennis Jarvis)