Amenhotep III. (1400 – 1353 př. n. l.)

Syn Thutmose IV. a jeho vedlejší manželky Memveje se narodil kolem r. 1400 před naším letopočtem. Byl devátým panovníkem 18. dynastie a po jeho smrti následovali již jen dva jeho potomci. Převzal zemi bohatou, zveleboval ji a dosáhl ještě většího bohatství, než v jaké kdy jeho otec doufal. V den své smrti opouštěl Egypt na vrcholu moci a zanechával ho v rukou druhorozeného syna Amenhotepa IV., známějšího pod jménem Achnaton. Ten bohužel vedl zemi k úpadku a ani jeho nástupce Tutanchamon, vnuk Amenhotepa, neměl šanci tento úpadek zvrátit, i kdyby byl nezemřel ve velmi mladém věku.

Rodina

Otcem Amenhotepa III. byl faraon Thutmose III., syn Amenhotepa II. Jeho matkou byla vedlejší králova manželka Memveje. S hlavní manželkou měl Thutmose pouze dcery, synové narození z tohoto svazku zemřeli dříve než jejich otec.

Ve věku asi 12 let se oženil s téměř stejně starou Teje. Ta pocházela z nepříliš urozené rodiny a o jejím původu se dodnes vedou spory, jisté však je, že její matka Tuja i otec Juja žili na královském dvoře a Teje se zde pravděpodobně i narodila. Společně měli syny Thutmose, Achnatona a možná i Smenkaureho, který krátce vládl po Achnatonovi a dodnes se vedou diskuze, zda byl nebo nebyl ženou. Také byli rodiči čtyř dcer – Sitamun, Henuttaneb, Isis nebo Iset a Nebetah. V posledním desetiletí vlády jmenoval Sitamun a Isis velkými královskými manželkami.

Podle dobových zvyklostí neměl za manželku jen Teje, ale měl i vedlejší manželky z královských dynastií okolních zemí, například Giluchepu, dceru mitánského krále, Taduchepu, dceru svého mitanského spojence Tušraty, dceru babylonského krále Kurigalzy, dceru následujícího babylonského krále Kadašmana a další. Hlavní manželkou však zůstávala Teje. Byla královým věrným rádcem a pomocníkem a někdy i strůjcem diplomatických rozhodnutí. Také je na reliéfech i na sochách zobrazována ve stejné velikosti jako faraon, což dokládá její rovnost s Amenhotepem nejen před lidmi, ale i před věčností a bohy. Zdá se, že zatímco se Amenhotep raději zabýval budováním, Teje se starala o chod státu a o komplex v Malkatě.

Vláda

Zemi převzal po svém otci Thutmose III. ve výborném stavu. Byla bohatá a slavná. Uznávaná sousedy a obávaná nepřáteli. Amenhotep tedy jen pokračoval v politice, kterou začal jeho otec a dovedl ji k dokonalosti. Drobnými dary si zavazoval svoje sousedy a sňatky s jejich dcerami nebo sestrami tyto vztahy upevňoval.

Zdá se, že Amenhotep byl korunován někdy mezi 6-12 rokem a pravděpodobně za něj nejprve vládl regent. Jeho vláda byla do té doby pro Egypt nejlepší, co se týče prosperity a kultury. Za jeho vlády dosáhla obě odvětví svého vrcholu a mezinárodního věhlasu. Svou osobní sílu demonstroval nejen počtem milenek a manželek, ale také lovem. Je zaznamenáno na jednom ze skarabů, že během pěti let své vlády skolil šípy 102 lvů.

Obrázek: Amenhotep III. v Egyptském muzeu v Berlíně.

Amenhotep III. se pyšní zajímavým prvenstvím. Prozatím je faraonem s největším počtem zachovalých soch. V současnosti jejich počet převyšuje 250 kusů. Při takovémto počtu není divu, že poměrně dobře dokumentují jeho vládu a život. Také bylo postupně objeveno na 200 velkých pamětních kamenných skarabů od Sýrie až po Soleb v Núbii. Texty do nich vyryté popisují dosažené úspěchy faraona. Některé z nich popisují válečné události, jiné zaznamenaly například příchod Giluchepy ke královskému dvoru s doprovodem 317 žen.

Během Amenhotepovy vlády vládl v Egyptě mír. Jeho jediný válečný konflikt je zaznamenán na stéle od ostrova Sai v Núbii a pochází z pátého roku Amenhotepovy vlády. Tímto vojenským tažením pronikl do Núbie až ke čtvrtému kataraktu. Samozřejmě je zde zdůrazněna vojenská převaha a síla panovníka.

Doklady o tom, že Amenhotepovův Egypt byl zemí bohatou a vlivnou můžeme najít v korespondenci s vládci Asýrie, Babylonu, Mitanů a dalších, které jsou zachovány v archivu Amarnských dopisů. V nich vládci často žádají zlato a další dary, pravděpodobně jako jakýsi poplatek za udržení dobrých vztahů. Dary ovšem proudily i z těchto zemí do Egypta, takže zájem na míru nebyl pouze jednostranný.

Dopis signovaný EA4 také dokumentuje vztahy s ostatními králi. Pravděpodobně se jedná o odpověď babylonskému králi Kadašmanovi na jeho žádost o ruku jakési egyptské princezny. Amenhotep je v odpovědi stručně striktní: „Od nepaměti nebyla a nebude žádná dcera egyptského faraona nikomu dána.“ Nejspíše to odpovídá tradici, kdy dcery panovníků nebyly nikdy provdávány mimo Egypt, aby si cizí vládce nemohl nárokovat egyptský trůn.

Amenhotep slavil tři svátky Sed. Jeden ve 30. roce vlády, druhý ve 34. roce a třetí v 37. roce. Všechny se konaly v malkatském letním paláci v západních Thébách, který měl pro tyto účely speciálně vybudovanou svatyni a Amunův chrám. Král je nazýván jako „Zářící sluneční kotouč“ a tato titulatura se objevuje i v Luxoru a jako název speciální jednoty Amenhotepovy armády.

Smrt

Reliéfy z konce Amenhotepovy vlády jej zobrazují jako slabého a nemocného. Vědci si myslí, že trpěl artritidou a byl obézní. Forenzní zkoumání jeho mumie prokázalo, že v posledních letech trpěl téměř neustálými bolestmi zubů. V jeho ústní dutině byly nalezeny zbytky po osmi zánětech a pěti kazech. Dále se zjistilo, že zemřel mezi 40.-50. rokem života. Nejpozdější datum, kde se objevuje Amenhotep III. jako vládce, pochází z nádoby na víno z Malkaty, která byla vyrobena ve 38. roce jeho vlády. Je pravděpodobné, že zemřel někdy mezi touto a další sklizní. Vládl tedy 38 nebo 39 let. Zanechal svému synovi mocnou a vlivnou zemi, respektovanou ostatními vládci, ale stále politicky podřízenou Amunovým kněžím. Tomu se Achnaton pokusil čelit náboženskou reformou, která ale nepřesáhla jeho vládu.

Z doby krátce po jeho smrti se dochovalo množství dopisů okolních panovníků, kteří v dopisech vyjadřují lítost nad smrtí panovníka, kondolují královně (která bude žít ještě 12let a bude se podílet na vládě svého syna stejně, jako na vládě svého manžela, i když nebude jmenována spoluvladařem) a vyjadřují naději, že budou stále trvat dobré vztahy mezi zeměmi.

Byl pohřben do Západního údolí v Údolí králů, do hrobky dnes označené jako WV22., avšak někdy během Třetího přechodného období byla jeho mumie přesunuta do hrobky označené KV35 a to do její vedlejší komnaty. Pravděpodobně tak bylo učiněno ze stejného důvodu jako u mnoha dalších faraonů – kvůli vykradenému a otevřenému hrobu. Společně s ním sem byli přesunuti další faraoni z 18. a 19. dynastie. Všichni čekali na své objevení až do r. 1898, kdy vedlejší komnatu otevřel Victor Loret.