Pozdrav z Afriky

Před Velikonocemi jsme se pustili do „jarního úklidu„. Gró tohoto svátku čistoty je vždy leštění oken a ani ne po měsíci můžeme začít znova…

Na oknech jsou skvrny po kapkách, které ohraničuje zřetelná hranice jemného prachu. Tuto „špínu“ lze pozorovat i na automobilech. Když se připočte ještě letošní a nadmíru vydatný příděl pylu zkáza je dokonána. Původ pylu je všem jasný, pochází především z kvetoucích jehličnatých a listnatých stromů. Kde se tady však vzal ten prach, když náš těžký průmysl již neprodukuje takové znečištění jako před lety?

Odpověď můžeme nalézt tisíce kilometrů na jih, na Sahaře. Každou zimu a jaro zde vanou silné větry, které z povrchu Sahary odnášejí tisíce tun prachu. Tento prach má dopad na ekosystémy tisíce kilometrů daleko. O tom všem se můžete dočíst v článku Co dokáže Sahara, z 5.12.2001

. Nyní se však vraťme k našim ušmudlaným oknům. V době Velikonoc jsme mohli pozorovat při západech Slunce velkolepé divadlo. Obloha před západem přecházela od žluté do fialové (jak ukazuje fotografie) a celé představení bylo zakončeno „krvavým“ Sluncem. Přesně takové západy Slunce lze pozorovat na Sahaře. Postupem času však Slunce bledlo, až přešlo do středoevropské oranžové.

Díky rozvoji moderní techniky nejsme již odkázáni při pozorování saharského písku pouze na naše okenní tabule, ale je možné si tyto oblaka prachu prohlédnout z kosmu. Jak přechody prachu vypadají, nám nejlépe ilustrují družicové snímky. Sonda MODIS nasnímala fotografie, které názorně představují rozsah a objem těchto písečných bouří. Více níže …
 
16.4.2003 – celá Evropa
18.4.2003 Velká Británie
2. května – Kanárské ostrovy
Poslední přechod prachu ze Sahary 10.5.2003 nad Středomoří

A Dusty Journey (2020)