Jedna z nejstarších mumií se našla v Africe, nejednalo se však o nález z Egypta

Lokalita Uan Muhuggiag se nachází skryta v jenom z pohoří Afriky, nacházejí na jihovýchodě Libye. Míst s důkazy osídlení pravěkými lidmi je v Sahaře více, zde se však našlo několik jedinečných nálezů. Nejznámější je mumie dítěte, která je z období před 7,5 tisíci lety. Dalším specifikem této oblasti jsou skalní malby, které zobrazují postavy s kulatými hlavami, podobným stylem jako například v Namibii. Zajímavý je i vývoj kreseb, které vyobrazují nejprve postavy s kudrnatými vlasy, typickými pro černošská etnika, a divokou zvěř, postupně přechází k berberským vyobrazením s domácími zvířaty – kozy, krávy a podobně. To ukazuje, že zde nejprve žili lovci a sběrači tmavé pleti, které v průběhu let vystřídali světlejší pastevci, příbuzní dnešních Berberů. Tuto hypotézu potvrzují i nejstarší ostatky lidí, včetně dětské mumie.

Nachází se při břehu vyschlé řeky ve Wadi Teshuinat, které je součástí pohoří Tadrart Acacus, v jihozápadním cípu Libye. Lokalita se rozkládá téměř v nadmořské výšce 3000m.n.m. Oblast byla osídlena přibližně do poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem, kdy klimatické změny vyhnali zdejší lid do příznivějších míst. Nyní je oblast neosídlena a mají o ní zájem jen archeologové a hledači přírodního bohatství, zejména ropy a zemního plynu, nicméně v nepříliš vzdáleném okolí se nacházejí též velká ložiska mědi, uranu a železa, což značně zvyšuje cenu této pouštní krajiny. Zároveň to však přivádí do ohrožení zdejší kulturní dědictví, které je ukryto ve skalách v podobě různých maleb a skrytých archeologických nalezišť.

Lokalita byla obývána během afrického vlhkého holocénu, známějším jako Zelená Sahara. Analýza pylů v dané oblasti ukazuje, že v období mezi 7 500p.n.l a 5 000 lety p.n.l. byla zdejší oblast zelenou savanou, bohatou na život. Příznivé podmínky a dostatek zvěře umožnili rozvoj někdejším lovcům a sběračům. Satelitní průzkum tohoto místa prokázal existenci rozsáhlého říčního systému, který zde existoval až do období kolem roku 5000 p.n.l. Tomu odpovídají i malby žiraf, slonů, krokodýlů a nálezy ostatků ryb, rybářských háčků, gafů a podobných věcí, které nyní uprostřed Sahary nedávají smysl.

Obrázek: Fragment keramiky z období kolem 7 500 let p.n.l.

Archeologové ze zdejších nálezů usuzují, že zdejší oblast byla obývána černošským etnikem v období přibližně před 10 000 lety. Do zdejší krajiny se dostali díky postupu monzunových dešťů, kdy následovali zvěř a hledali nová útočiště. I přesto, že mnohdy bývají považování za primitivní lovce a sběrače, jsou zde dochovány nálezy keramiky a mumie dítěte, nalezená v nánosech jeskyně, pochází také z jejich doby. Tím se posouvá představa o někdejších černošských osadnících do zcela jiného rozměru. Fantastický je i fakt, kam až sahal rozsah území obývaných černochy, až na tmavé Núbijce se neuvažovalo, že by mohli příslušníci černošské rasy žít v severní Africe.
Následně kolem 7. tisíciletí p.n.l. došlo k osidlování severní Afriky pastevci z Mezopotámie a Blízkého východu. Že se jednalo o pastevce je vidět z nálezů ostatků skotu a domácích zvířat. Zároveň se zde začínají objevovat kulty bohů a zvířecích obětin – nejbližší naleziště je cca 60km odsud, poblíž Messakské plošiny (Messak Plateau, Mesak Settafet, Wadi Mathendous), kde se také nachází snad dokonce největší naleziště z období neolitu v Africe. Toto období znamenalo zlom, kdy pravděpodobně došlo k ústupu černošského etnika a jeho nahrazení etniky ze severovýchodu. Došlo k rozvoji zemědělství a změně v grafickému vyobrazení a motivech skalních maleb.

Mumie Tashwinat

Je bezesporu důvodem, proč je zdejší naleziště tak prodiskutovávané. Jedná se o mumii dítěte, která je přibližně o 1000 let starší, než nejstarší dochovaná egyptská mumie. Forma mumifikace naznačuje, že se nejednalo o náhodný jev, ale o úmyslný akt. Vnitřnosti byly odstraněny, tělo napuštěno konzervační látkou a hrudník s dutinou břišní vyplněn bylinami. Existují teorie o spojitosti s Egyptem, ale je vysoce pravděpodobné, že mumifikace existovala i na jiných místech Afriky, jen vzhledem ke klimatu, se nedochovala jako v Egyptě.
Jedná se o mumii 2,5 ročního chlapce. Byla objevena v roce v roce 1958 v malé jeskyni, která obsahovala ještě malby. Dítě bylo pohřbeno ve fetální poloze (skrčené končetiny přitisknuté k trupu). Vnitřnosti byly vyjmuty, tělo nabalzamováno a tělní dutina vyplněna bylinkami, které mohou mít technickou podstatu spojenou s konzervací, či duchovní povahu. Celé tělo bylo pak zabaleno do listí a vloženo ochranného pouzdra z antilopí kůže. Nejednalo se sice o zdobenou rakev uloženou v sarkofágu, ale již zde bylo několik vrstev, izolující tělo od vlivů okolí. Radiologická a histologická analýzy prokázala, že se jedná o dítě věku cca 30-ti měsíců, nejistého pohlaví a černošské rasy. Na krku mělo dítě náhrdelník ze pštrosích skořápek. Kromě mumie dítěte zde byly objeveny ostatky dospělé osoby, která nenesla na sobě známky mumifikace a byla pohřbena ve stylu kruhových hrobů. Stáří tohoto nálezu se datuje do 8 tisíciletí p.n.l.
Dle nálezů ostatků a dle maleb na zdech se usuzuje, že jeskyně byla sakrální povahy

Obrázek: Model kruhového hrobu z 8. tisíciletí p.n.l..

Skalní malby

Wadí Tashwinat je obrovské údolí na které navazuje spousta menších údolí a nacházejí se zde tisíce skalních maleb. Ne omylem se tato oblast považuje za centrum pohoří Tadrart Acacus. Důležitost této oblasti je dána i historicky, jelikož ve Wadí Takdhalt se nachází rytina mapy údolí, včetně studní, kde se v minulosti nacházela voda. Mapa je dobře ukryta v centrálním ostrohu uprostřed údolí (N24 51.124 E10 31.143), kde je schovaná, což pravděpodobně bylo i účelem.
Na nejstarších malbách jsou vyobrazeny postavy, které mají disproporcionálně velké hlavy vůči tělu, buď kruhovité bez obličeje, nebo jen krk a hlava chybí. Důležitou roli hraje uskupení a postavení postav. Zajímavá je například malba postav v lodi, kde jedna z postav je nohami vzhůru, což evokuje představu, že by se mohlo jednat o převoz do říše mrtvých. Jsou zde vyobrazeny postavy, zvířata, výjevy z lovu, různé společenské aktivity, kde je důležité postavení rukou, některé vypadají jako tance či rituály, o jejich významu lze spíše polemizovat, než jej konkrétně určit. Tyto malby se hodně podobají malbám z Jebel Uweinatu a Gilf Kebiru – jeskyni plavců, kde se též uvažuje o tom, že oni plavci mohou symbolizovat lidské duše.
Nejvíce maleb je z období 5500-4000 let p.n.l. Zde se již objevují hospodářská zvířata a kulty zvířecích bohů. Nelze zde pochybovat o tom, že zdejší obyvatelé dané doby byli pastevci. Téma zdejších maleb je velice rozsáhlé, proto o něm bylo vydáno několik knih a vědeckých publikací.

Nálezy rostlin, zvířat a keramiky

Pozůstatky zvěře zahrnují nejčastěji domácí a hospodářská zvířata, ale i divoká zvířata, jako je prase savanové, divoké kočky, gazely, antilopy, zajíce, ovce, paviány, želvy, divoké osly, ryby a podobně. Zastoupení kostí jednotlivých druhů zvířat se dobově značně liší a poukazuje na to, že v různých obdobích, zde žila různě zaměřená společnost, lovců, pastevců či zemědělců.
Mezi rostlinami se zde nejčastěji vyskytuje proso, čirok, datle, ale třeba i semena divokých melounů. I z rostlinné skladby lze usoudit, jak se zde střídaly chladnější vlhká a teplejší a suchá léta.
Nejstarší zde nalezená keramika a nástroje sahá až do období kolem 8 500 let p.n.l. U keramiky se jedná pouze o fragmenty, nástroje jsou hroty šípů, ostří a ozdůbky. U nálezů mladšího data se na keramice začíná objevovat rytý vzor klikaté dvojlinky a tečkování. Z období 7 500 let se zde nachází několik jam se zbytky dřevěného uhlí, pravděpodobně se jedná o keramické pece.

Zdejší lokalita je bohatou studnicí artefaktů z různých časových období, zobrazující situaci v nitru Sahary. Izolace tohoto místa dopomohla jeho uchování do současnosti. Nyní je však lokalita ohrožena hledači pokladů a nerostného bohatství.