Libye, Waw an Namus

Sahara v sobě skrývá mnoho přírodních perel, které se vynoří z písku jak fata morgána a hledat je bývalo mnohdy obtížnější než pověstnou jehlu v kupce sena. O bezpečnosti ani nemluvě. Vezmeme li v potaz problematické získání povolení pro pohyb v Sahaře, nutnost znalosti dané oblasti a dobrého vybavení, možného setkání jak s vojáky, tak i s rebely a pašeráky, je hledání jehly zcela bezpečná věc. Nutno podotknout, že i moderní vybavení, jako navigace přes GPS, nemusí být výhrou, jelikož sama Sahara byla a je bitevním polem, plným nevybuchlých min a munice. O to lákavější je dosažení kýženého cíle, kaldery s vegetací a jezery uprostřed nehostinných písků v srdci největší pouště naší planety.

Waw Namus je geologický útvar, vzniklý rozpadem kuželu někdejší sopky v kalderu. Podobně jako je tomu například u kráteru Ngorongoro, i zde se nachází v kaldeře jezera, a roste vegetace, která váže některé živočichy, a to i přesto, že se nachází uprostřed Sahary. V minulosti se jednalo o důležitou zastávku karavan, putujících skrze poušť, kde se dalo dočerpat vodu a osvěžit osly či velbloudy. Leží na spojnici mezi oázami Sabhá ze západu a Kufra, kterou odděluje prakticky jen údolí vyschlé řeky Kufra od pohoří Uweinat, z východu. Západnímu světu došla kaldera v patrnost až po roce 1951. Nyní je oblast hlídaná vojáky, jelikož se stále jedná o strategickou zastávku při nelegálním transportu lidí nebo zbraní. Zároveň bývala a pravděpodobně bude či je oblíbeným turistickým cílem.

Obrázek: Waw Namus z vesmíru, Autor: NASA.

Pojmenování vulkánu

Waw an Namus, Waw en Namus, Waw Namus, Wau en Namus, Waw a Namous, Uaw en Namous, Uau en Numas, Uau en Namus =>útočiště komárů. Jezera s vodou v minulosti pro návštěvníka znamenala, že se zvedl obrovský oblak komárů, kteří jej poctili svou přítomností.

Geografie a geomorfologie

Celá oblast Waw Namus je sopečným polem o rozloze kolem 20km². Nachází se jižně od vulkanického pole Haruj a severovýchodně od sopečného pohoří Tibesti, v libyjské provincii Východní Fezzán. Tím že se černě zbarvené pole čedičové tefry nachází ve světlém písku, je oblast zřetelně pozorovatelná z vesmíru. Uprostřed sopečného pole se nachází kaldera, někdejšího vulkánu, který pochází pleistocénu a aktivní byl až do holocénu. V kaldeře se proto nachází pozůstatky několika dalších sopečných kuželů, mezi nimiž se nachází tři větší a několik menších jezer. Jezera jsou bezodtoková, tak jak to bylo v saharských jezerech běžné, a proto obsahují větší množství rozpuštěných minerálních složek (jsou slaná). Samotná kaldera má hloubku něco kolem 100m, čímž se návštěvníkům otvírá jedinečný panoramatický výhled na celý kráter. Ze dna kráteru se vyzdvihuje asi 120m vysoký sopečný kužel Scoria, který ještě obsahuje zbytky síry. Další kráter se nachází 5km severozápadně od kaldery, je již rozpadlý a tak značně redukovaný na škvárový kužel s otvorem, kterým kdysi mohla unikat láva.
Krajina okolo kráteru je tvořena z kvartérních sedimentů, vápence, slínu a nubijského pískovce. Samotné sopečné pole je pokryto čedičovou struskou, alkalickými vyvřelinami živce, apatitem, magnetitem, olivínem, nefelínem, sodalitem a melilitem.

Obrázek: Detail kaldery s jezery a sopečným kuželem Scoria, Autor NASA.

Jezera

Uvnitř kaldery se nachází 3 malá bezodtoková jezera a několik dalších jezírek, která vysychají. Společně vytváří půlměsíc kolem centrálního sopečného kužele. Velka jezera se nachází severně, jihovýchodně, a jihozápadně od kuželu. Celková vodní plocha jezer pak nepřekračuje rozlohu 0,3km². Největší z jezer je 0,146m² velké a 12,5m hluboké. Nejhlubší jezero může mít hloubku až 16m. Samozřejmě rozloha a hloubka jezer je závislá na celkovém odparu a úhrnu srážek. Prameny napájející jezera nebyly přesně lokalizovány, nicméně jejich existence je jistá. Dle výpočtů se z jezer odpaří ročně 1 500 000m³. Srážky v této oblasti jsou minimální, vezmeme li v patrnost i kondenzaci vody na stěnách kaldery, pokud by neexistovaly podzemní prameny, nabylo by ani vody v kaldeře. Expedice v roce 1951 se zmiňuje i o tom, jedno z jezer bylo sladkovodní, což nyní se liší pouze v obsahu solí. Izotopová analýza pak poukazuje na to, že voda v jezerech není starší 8 000 let.

Flóra kráteru

V kaldeře rostou akácie, datlovníky, dumy thébská (Hyphaene thebaica), několik druhů tamarišků, zejména pak (Tamarix tetragyna), na okrajích jezer pak rákos a pár nespecifikovaných druhů saharských travin.

Fauna kráteru

Hlavními živočišnými obyvateli jsou komáři, mouchy a migrující ptactvo, které ve vodách jezer odpočívá, jako na jedné ze zastávek na dlouhém tahu do či z Afriky. Setkat se zde proto lze s lžičákem pestrým (Anas clypeata), kopřivkou obecnou (Anas strepera), rákosníkem obecným (Acrocephalus scirpaceus), linduškou rudokrkou (Anthus cervinus), linduškou luční (Anthus pratensis), lyskou černou (Fulica atra), potápkou malou (Tachybaptus ruficollis), slípkou zelenonohou (Gallinula chloropus), volavkou rusohlavou (Bubulcus ibis), krkavcem (Corvus ruficollis), rarohem jižním (Falco biarmicus), modráčkem obecným (Luscinia svecica), konipasem bílým (Motacilla alba), bělořitem pouštním (Oenanthe deserti), vrabcem pustinným (Passer simplex), rehkem domácím (Phoenicurus ochruros), budníčkem menším (Phylloscopus collybita), chřástalem vodním (Rallus aquaticus), bramborníčkem černohlavým (Saxicola rubicola), plameňákem růžovým (Phoenicopterus roseus) a ojediněle sem může zavítat i pelikán africký (Pelecanus rufescens), nebo migrujícími dravci z čeledi jestřábovitých.