Papoušek šedý, žako (Psittacus erithacus)

Je opravdovým klenotem mezi africkými papoušky. Atraktivní vzhled není to hlavní, čím je tento druh jedinečný. Jeho inteligence mnohonásobně převyšuje jiné ptáky, dokonce by se dalo polemizovat, jak by se umístil při porovnání s ptačími intelektuály jako je krkavec, sojka, vrána, papoušci ara a kakadu. U tohoto papouška se již nejedná ani tolik o schopnost mluvit, jakožto napodobování svého okolí, ale spíše jako formu projevu, kterou je schopen použít ve svůj prospěch. Je schopen skládat věty a vyjádřit s nimi své pocity a reakce. Například je znám případ, kdy jeden s žaků použil své schopnosti, aby se dostal k pamlskům, když chovatel nebyl doma. Neměl sílu k otevření úkrytu, tak podobnými příkazy, které používá chovatel na psa si dopomohl k pamlskům spojenými silami se psím mazlíčkem. Podobných případů, kdy žako drezíruje pejska je více, ale tento mi připadal nejkurióznější. Pokud hledáte ptačího společníka, který je velice inteligentní a má svou osobnost, žako je jedna z nejlepších voleb.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Neognathae (letci)
Řád: Psittaciformes (papoušci)
Čeleď: Psittacidae (papouškovití)
Podčeleď: Psittacinae (papoušci)
Rod: Psittacus (žako)
Druh: Psittacus erithacus (Papoušek šedý)

Výskyt

Papoušek šedý žije v primárních a sekundárních pralesích střední a západní Afriky. Jejich výskyt je závislý na vysokých a statných stromech, v jejichž dutinách budují hnízda. Jejich počty jsou proto nepřímo úměrné těžbě a mýcení deštných pralesů. Lze se nimi setkat i mimo deštný prales, na obdělávané půdě v mangrovech a galeriových lesích a v savaně. Zde však nejsou schopni rozmnožovat, proto se jedná pouze o dočasné nálety za potravou, nebo o utečence z odchytů, chovů a odchovů. V nepříznivých podmínkách, například v období sucha mohou částečně migrovat. Preferuje spíše vlhké nížinné lesy, ale lze se s ním setkat až do nadmořské výšky 2 200m.

Poddruhy

Papoušci šedí se vyskytují ve dvou uznávaných poddruzích:
Žako konžský (Psittacus erithacus erithacus) – vyskytuje se od východu Pobřeží Slonoviny při pobřeží až do Ghany, kde zachovalých lesů s vysokými stromy exponenciálně ubývá, pak od Nigérie, skrze Kamerun, Středoafrickou Republiku po Jižní Súdán, pak v DRK, Rwandě, Burundi, Ugandě, západní Tanzanii, Rovníkové Guineji, i na ostrově Bioko a Princově ostrovu, Gabunu, Kongu a severní Angole. Zbarvením je světle šedý, na hlavě, krku a hrudníku elegantně kropenatý. Břišní partie až k rejdovacím perům a stehna jsou velice světle šedé, skoro bílé. Rejdovací pera jsou oranžová až sytě červená. Dle tohoto znaku se od sebe dají bezpečně rozeznat oba poddruhy. Záda a horní strana křídel je světle šedá, avšak tmavší než břišní partie. Letky jsou tmavě šedé, někdy skoro černé. Spodní strana křídel je stejně zbarvena jak hrudník, až na výše zmiňované tmavě šedé letky. Nohy jsou světle šedé, zobák tmavě šedý, až černý. Okolí očí je lysé a sněhobílé. Duhovka oka je světle žlutá. Tento podruh je větší, může dorůstat do délky 35cm a hmotnosti až 400g, některé zdroje uvádí až 500g. Rozpětí křídel se pohybuje od 45 do 55cm.
Žako liberijský (Psittacus erithacus timneh) – vyskytuje se od východu Pobřeží Slonoviny, přes Guineu, Libérii, Sierru Leone, Mali, až po Guineu Bissau. Zbarvením je tmavěji šedý, na hlavě, krku a hrudníku může být elegantně kropenatý. Břišní partie až k rejdovacím perům a stehna jsou velice světle šedé, skoro bílé. Rejdovací pera jsou tmavě šedá až černá. Dle tohoto znaku se od sebe dají bezpečně rozeznat oba poddruhy. Záda a horní strana křídel je světle šedá, avšak tmavší než břišní partie. Letky jsou tmavě šedé, někdy skoro černé. Spodní strana křídel je světle šedá, až na výše zmiňované tmavě šedé letky. Při pohledu zespoda tato barevná kombinace vypadá jak letící holub. Nohy jsou světle šedé, zobák tmavě šedý, až černý. Okolí očí je lysé a sněhobílé. Duhovka oka je světle žlutá. Tento podruh je menší, může dorůstat do délky 30cm a hmotnosti až 350g. Rozpětí křídel se pohybuje od 40 do 50cm.

Obrázky: Papoušek šedý liberijský, papoušek šedý konžský, žako liberijský.

Rozmnožování, dospívání a délka života

Žakové jsou velmi společenští papoušci. Mnohdy jejich hejna mohou čítat stovky jedinců. Jsou lehce teritoriální a proto se zpravidla vyskytuje jeden pár na jednom vzrostlém stromě a pokud se na stromě vyskytují jiní papoušci žako, jsou to zpravidla odrostlejší potomci páru hnízdícího na daném stromě. Jsou monogamní. Sameček při námluvách nosí samičce laskominy a společně pak zpívají. a tančí námluvní tanec, při kterém si vzájemně sklánějí křídla. Reprodukční cyklus je řízen dle období sucha a může nastat dvakrát do roka. Po páření samička zůstává v hnízdě, zatímco sameček střeží okolí a shání potravu. Samička v hnízdě naklade 3-5 vajec, prodleva mezi jednotlivými snůškami je dva až pět dní. Inkubace trvá kolem 30dní. Ptáčata se do 12 týdnů opeří a postupně vylétávají z hnízda. Rodiče o mláďata pečují a dokrmují je, k úplnému osamostatnění dochází kolem třetího roku. Pohlavní dospělost nastává mezi třetím a pátým rokem života. Ve volné přírodě bývá průměrná délka života 23let, v zajetí 45-50let, ale jsou známy i případy, kdy se papoušci šedí dožili 60 let.

Sociální chování

Papoušci šedí jsou velice plaší a pozorovat je ve volné přírodě je komplikované, protože jakmile se k nim někdo přiblíží, uletí pryč, nebo se vznesou vysoko do korun stromů. Na rozdíl od ostatních afrických papoušků nikdy netvoří smíšená hejna s jinými druhy ptáků. Rodiče pečují o mláďata po dobu až tří let. Péče nespočívá jen v dokrmování, ale i předávání zkušeností nutných pro přežití, jako výběr potravy, oddělení od jedovatých rostlin, vlastní dobývání potravy, tzn. třeba rozlouskávání oříšků, vybírání semen, která jsou výživnější z plodů a podobně. Součástí výchovy jsou i sociální aspekty, jako rozpoznání příbuzných, bránění teritoria, obrana před dravci, seskupování se při přesunech… Učení končí až v pubertě, kdy se poprvé adolescenti začnou párovat a bojovat o hnízdní strom. V tomto období jsou značně agresivní a hluční. Hnízdní stromy zpravidla alespoň jednou za život vymění, partnera nikoliv.

Potrava

Potravními nároky jsou na tom podobně jak ostatní papoušci, živí se plody a semeny pralesních stromů, jedí květy, mízu, oříšky – obzvláště v oblibě mají ořechy palmy olejné (Elaeis guinensis), listy a mladé výhonky a příležitostně si zpestřují jídelníček bezobratlými živočichy. Stejně jako ostatní afričtí papoušci, občas navštíví k zármutku zemědělců místní plantáže, kde hodují na čiroku, rýži kukuřici a jiných plodinách. Pro žaky je jedovatá čokoláda, avokádo, alkohol, kofein, jádra jablek, meruněk, broskví, třešní a višní, obsahující stopové množství kyanidu.

Potencionální dravci

Krom člověka jsou pro žaky hrozbou orlosup palmový, jestřábi, krajty a levharti. Pro vejce a mláďata mohou být hrozbou i paviáni a kočkodani. Ty však většinou žakové odradí tím, že do poslední chvíle jsou tiší a pak se s hlukem vznesou do koruny, jak kdyby do nich někdy střelil. Tímto většinu potencionálních dravců odradí.

Obrázek: Žako konžský (Psittacus erithacus erithacus; Autor: Papooga)

Žako jako domácí mazlíček

Papoušci byli chováni jako domácí mazlíčci již v období více jak před 4 000 lety, soudě například dle různých vyobrazení v egyptských hieroglyfech. Další zmínky pak pochází z Řecka a Říma, kdy mluvící papoušky vlastnili zámožní lidé. V 15. století žaka vlastnil i anglický vladař Jindřich VII. I dnes jsou pro svou inteligenci uměle odchovaní žakové vyhledávanými mazlíčky. Jejich chov je poměrně náročný z hlediska prostoru a přístupu. Žako potřebuje neustálou společnost a nesnese omezování, jako třeba věznění v kleci. Svou inteligencí dokáže svého chovatele příkladně potrestat, ať už se jedná o bolestivé štípance nebo likvidaci interiéru či jiné vylomeniny. Pokud si žako někoho neoblíbí, patrně se nenechá přesvědčit o změně přístupu. V povaze jsou značně nevyzpytatelní a chovat žaka je podobné jako vychovávat dítě, s tím rozdílem, že žako nedospěje a z lumpáren nevyroste. Dlouhověkost je dalším problémem při chovu těchto krasavců, jelikož se může stát, že pokud si pořídíte žaka před dětmi, děti se s ním pravděpodobně nebudou mít moc v lásce, jelikož si jistě budou tropit naschvály, které jejich vztahu neprospějí. Pokud by jej v budoucnosti zdědily, bude to utrpení pro obě strany, jelikož papoušek je bude mít jako i ty, se kterými se musel dělit o přízeň, žakové jsou značně žárliví. Za to je bude odměňovat spoustou pestrých štípanců, které se dětem ani v dospělosti líbit nebudou. Každý by proto měl uvážit možnosti, inteligence těchto papoušků může být i trochu na škodu, jelikož jsou fixováni ne jednoho člověka, kterého si chrání. Pokud by byl žako zavřený a nebylo se mu dostatečně věnováno, neprospívá.

Známí žakové

Asi nejznámějším žakem je Alex, který byl výzkumným papouškem šedým v Arizoně. Tak jak to u většiny amerických projektů bývá, jméno je složenina experimentu a sice Avian Language EXperiment => ALEX. Byl koupen v běžném zverimexu ve stáří kolem jednoho roku. Cílem experimentu bylo prokázat ptačí inteligenci srovnatelnou s delfíny a velkými primáty jako je gorila nebo šimpanz. Byla zde prokázána schopnost porozumět, naučit se lidská slova a vytvářet z nich jednoduchá slovní spojení v kreativní formě. Ke konci života byla prokázána jistá emocionální úroveň přibližně na úrovní dvouletého dítěte. Co se týká znalostní a rozhodovací schopnosti, pohybovala se okolo pětiletého dítěte. Alex dokázal rozpoznat 50 různých objektů, šest barev, rozpoznat pojmy „nad, pod, větší, menší…“. Slovní zásoba byla okolo 150 slov. Alex zemřel v 31 letech na selhání krevního oběhu. Kritici projektu spekulují, do jaké míry se zde jednalo o naučení a napodobování a do jaké míry o vlastní jednání a vyjadřování.
Dalším známým papouškem šedým je N´kisi, který měl v lednu 2004 slovní zásobu kolem 950 slov, různě použitých v kontextu, mnohdy složených do vět. Dokázal rozlišovat objekty a zvířata dle obrázků. Byla zde prokázána i jistá forma ptačího humoru, o které se vypraví anekdota, že když se setkal s Jane Goodallovou, zeptal se jí: „Máš šimpanze (Got a chimp)?“

Barevné varianty

Papoušci žako se vyskytují v několika barevných mutacích. V přírodě vznikají křížením populací v Pobřeží Slonoviny. V zajetí křížením obou poddruhů vznikla v roce 1998 červená forma žaka, lze se setkat i s skořicovou, bílou, růžovou, oranžovou a několika dalšími kombinacemi.

Stav v přírodě

V přírodě jsou dle IUCN řazeni jako zranitelní, jelikož se na jejich stavech negativně podepisují změny životního prostředí, způsobené nadměrnou těžbou v afrických deštných pralesích.