Pštros obrovský (Aepyornis maximus)
Z hlavy ve výšce asi čtyř metrů na mne valil hnědé oči se žlutými okraji. Zobák měl jak motyka. Výhružně na mě vztyčil svůj hřebínek, začal se nafukovat a pak mě kopl! Bylo to příjemné jak od koně. Když jsem se zvedl a všiml si, že chce v útoku pokračovat, vzal jsem nohy na ramena. Při útěku mě dopřával ran do hlavy i zátylku a kopanců jak míči při fotbale. Ukryt jsem našel až ve vodě, kde jsem si mohl spočítat modřiny po celém těle a prohlédnout krvácející tváře. Takto nějak popsal útok „Vorompatry“ anglický spisovatel H.G.Wells v povídce Ostrov aepyornise.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Palaeognathae (běžci)
Řád: Aepyornithiformes (pštrosi madagaskarští)
Čeleď: Aepyornithidae (aepyornisovití)
Rod: Aepyornis (epyornis, moa)
Druh: Aepyornis maximus (pštros obrovský, epyornis velký)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Palaeognathae (běžci)
Řád: Aepyornithiformes (pštrosi madagaskarští)
Čeleď: Aepyornithidae (aepyornisovití)
Rod: Aepyornis (epyornis, moa)
Druh: Aepyornis maximus (pštros obrovský, epyornis velký)
Marco Polo tohoto tvora ve svých rukopisech nazývá poněkud zajímavěji – „sloní pták“. Popisuje zde obřího opeřence, jenž do svých pařátů uchopí slona a vznese se s ním do značné výše, ze které ho pustí na zem, čímž jej zabije. Následně si na slonovi mohutným zobákem pochutná. Dodnes je v Angličtině označován jako „elephant bird“.
Největší pták světa, u kterého je známá koexistence s člověkem, přežíval až do 17. století na ostrově Madagaskar. Ještě nyní se nachází v jižní části ostrova skořápky z vajec těchto obrů. Z nálezů na Madagaskaru je v dnešní době známo více jak šest druhů nelétavých ptáků obrovských rozměrů. Jedná se o rod Aepyornis a Mullerornis. Původ obřích ptáku na Madagaskaru je věcí spekulací. Jejich výskyt na ostrově je datován od pleistocénu do 17. století, takže prakticky do současnosti. Uvažuje se o tom, že předci epyornisa byli schopni letu a na Madagaskar přiletěli z Afriky, kde se lze setkat například v egyptských archeologických sbírkách s primitivními příbuznými Eremopezus a Stromeria, kteří v Africe žili před 40 milióny let. Jelikož na Madagaskaru nemuseli čelit dravcům, jejich schopnost létat zanikla.
Pověsti o výskytu obřích ptáků jsou známé od arabských mořeplavců již z 15. století. V roce 1658 se o vorompatře zmínil první francouzský guvernér na Madagaskaru Étienne d´ Flacourt, avšak jelikož se nepodnikali výpravy do vnitrozemí ostrova, není zcela jasné, zda se s nějakým epyornisem guvernér setkal, či zda se spoléhal na svědectví domorodců. Pověsti byli potvrzeny až v roce 1851, kdy kapitán Abadie získal tři vejce a fragmenty kostí, které dovezl do Francie. Nedlouho na to byla sestavena celá kostra a o průzkum ostrova vznikl větší zájem. Je však jen spekulací, kdy pštrosi obrovští vyhynuli. Některé prameny uvádějí dokonce začátek 19. století, což se mi zdá nepravděpodobné, proto bych se přiklonil k častěji prezentovanému datu, a sice na začátkem 17. století. Důvod vyhynutí není také znám, ale přepokládá se lov lidmi, sběr vajec, přílišný pokles populace a změna životního prostředí.
Dosahovali velikosti okolo tří metrů a hmotnosti pravděpodobně okolo 500kg. Pro srovnání, hmotnost dospělého pštrosa dvouprstého se pohybuje okolo 140kg. Obrovská vejce, jenž mají obsah 9 litrů, což odpovídá asi 150-ti slepičím vejcím nebo sedmi pštrosím vejcím, mohla vážit v čerstvém stavu k deseti kilogramům. Svou velikostí přesahovala zatím nalezená vejce ještěrů, čímž je největší známou živočišnou buňkou. Podle vědeckých výpočtů, založených na strukturálních a funkčních vlastnostech, je existence větších vajec téměř vyloučena.
Silné nohy byly zakončeny třemi silnými prsty s drápy na konci. Tlusté stehenní kosti jsou prodloužené, což je i důkazem toho, že nebyli běžci, jako je nejrychleji bipedně se pohybující zvíře, pštros dvouprstý. Mohutné tělo bylo pokryto peřím, které je konjekturální, snad podobným jako má kazuár nebo ptáci kiwi, dle popisu ze sedmnáctého století. Většina nelétavých ptáků má šedou, hnědou či černou barvu peří s výskytem bílých per. Lze předpokládat, že ani epyornis nebyl výjimkou. Tvar hrudní kosti a zakrnělá křídla vypovídají o neschopnosti letu těchto obřích ptáků. Tvar zobáku a absence ozubení nasvědčuje býložravému způsobu obživy.
Kromě velikosti a síly neměli epiornisové žádné jiné obranné prostředky. Pohybovali se pomaleji, byli nelétaví a drápy na konci prstů mohli jen stěží použít k aktivní obraně. Jediným dravcem, jenž je mohl ohrozit byl krokodýl, kterému se snadno vyhnuli.
Důvodem života epyornisů na Madagaskaru je absence býložravců, jako je například v Africe žirafa, jenž dokáží sklízet listí stromů i ve větších výškách. Pro ekosystém Madagaskaru byli důležitými přenašeči semen. Jejich absence je znát například u madagaskarských baobabů, kteří bez tohoto ptáka nejsou schopni spontánního rozšíření a bez lidské pomoci by následovaly epyornise.
