Nabta Playa, jeden z afrických Stonehenge
V roce 1973 objevila skupina archeologů na hranici Západní a Núbijské pouště úlomky kamenných desek. Kameny posloužily nejprve jako stoličky při svačině, ale pak archeology zaujalo jejich rozmístění a umístění v materiálu jezerních sedimentů někdejšího sezónního jezera, tzv. playa. Až následný podrobnější průzkum dokázal, že se nejedná pouze o kamenné výčnělky z písku, ale o zajímavý astronomický kalendář z období paleolitu, mezolitu a neolitu.
Nabta Playa je archeologické naleziště mezi pohořím Uweinat a Abú Simbelem, cca 30km jižně od jezera Toška, z období přibližně 11 – 7 tisíc let před naším letopočtem. Žili zde nomádské kmeny chovatelů skotu, kteří vyráběli keramiku. Lokalita má hned několik zajímavých částí, nekropole s rituálně pohřbívanými obětinami, známou jako Údolí obětí. Na konci wádí je kromlech, tzn. kruh kamenných desek a kamenných menhirů, označující slunovrat a s ním spojený začátek období dešťů. Zbytek naleziště jsou zbytky po osídlení, pastevecké a zemědělské činnosti na břehu sezónního jezera. Lokalita je zajímavá tím, že se zde vyskytovala společenská organizace, která pravděpodobně dala základ předdynastickým kulturám Egypta. Projevovala se zde vazba na pozorovaní hvězd, vytváření kalendáře a jistá forma náboženství s obětinami a rituálním pohřbíváním.
Obrázek: Rekonstrukce (model) kromlechu Nabta Playa v muzeu v Asuánu. (Autor: Raymbetz, EN-Wikipedia)
Kolem 10. tisíciletí př. n.l. byla oblast Núbijské pouště a Západní pouště poměrně vlhká, byla zde savana s místními mokřady a jezery. Srážkový úhrn na začátku tisíciletí přesahoval 800mm na rok, postupně však klesal. Severní Afrika byla tehdy pokryta sítí řek a říček mezi bezodtokovými jezery, která jdou i nyní vysledovat z nánosů a sedimentů soli. Docházelo i k impregnaci porézního núbijského pískovce vodou, kterou využívají egyptské a libyjské oázy dodnes. V období přibližně před 8 000 lety př. n.l. nebyl srážkový úhrn v oblasti Západní pouště na takové výši, aby zde mohlo dojít k většímu rozvoji zemědělství, respektive pěstování plodin. Podmínky pro lovce a sběrače, ale i pastevce zde však již příznivé byly. Tehdejší obyvatelstvo bylo polokočovné a částečně se přemísťovalo krajinou dle dešťů. Zdejší obyvatelstvo tvořilo keramiku a budovalo alternativní zdroje vody jako jsou primitivní studny a napajedla pro dobytek. V archeologické lokalitě Nabta Playa se nenašly zbytky domů, ani studny a napajedla, poukazující na stálejší obydlení lokality. Nalezl se zde však zbytek topeniště, dokazující obydlení v chladnějších měsících. Napajedla a studny se našly v jiných archeologických lokalitách ze stejného období – Bir Keseiba a v okolí oázy Dachla. Postupem času se zde začaly objevovat i skladovací jámy, svědčící o usazení polokočovného obyvatelstva. Usuzuje se, že oblast byla zprvu využívána sezóně a účelně – slavnosti, rituální obřady a pod. Až později šlo o stálejší obývání, které zde vydrželo až do doby egyptských faraónů.
Údolí obětin
V jižní části wádí se nachází rituální pohřebiště dobytka. Ostatky jsou uloženy do tumulů, jámových hrobů se stěnami ošetřenými jílem, krytých bloky z pískovce. Nachází se zde přibližně deset velkých hrobů, z nichž největší a současně nejstarší v sobě měl ostatky celé krávy – jinde se zachovali pouze části, což ovšem nemusí znamenat, že zde byly pohřbeny jen části. Tělo krávy leží na levém boku a hlava je orientována k západu. Kult bohyně Hathor, která je mnohdy zobrazována v podobě krávy se udržel prakticky celým starověkým Egyptem. Dále se zde nachází jámové hroby s ostatky buvolů, gazel, ovcí a koz. Není zde zcela jasné, zda byly zvířata zabita pro rituální pohřeb, nebo spíše při slavnosti, kdy jejich část byla obětována bohům. Z nálezů v pohřebišti vědci usuzují, že oblast byla rituálního či náboženského charakteru.
O něco dále, přibližně 25km severozápadně, při břehu stejného jezera se nachází pohřebiště Gebel Ramlah, které je v poslední době hodně prodiskutovávané. Je zde totiž i výhradně dětské pohřebiště až na nedávný objev pohřbené matky s novorozencem. Pravděpodobně se jedná o 14-ti letou matku s dítětem, kdy matka zemřela při porodu. Většina ostatků patří novorozencům a kojencům.
Lokalita Gebel Ramlah je vlastně velkým lidským pohřebištěm z období 10-4,5 tisíce let př. n.l. Je zde použito mnoho způsobů pohřbívání, z čehož archeologové usuzují, že se zde setkávalo a pohřbívalo několik kmenů. Je zde i první známé použití okry pro pohřební účely v Africe. V raném období (cca 11-8 tisíc let př. n.l.) se zde pohřbívalo poblíž obydlí, až později bylo vyčleněno místo mimo vesnici, k čemuž patrně vedly náboženské důvody, i praktické důvody – dravá zvěř. Zesnulí byli s pohřební výbavou z mnohdy vzdálených míst, například s lastury z Rudého moře.
Poblíž pohřebišť byly objeveny i zbytky několika osad z různého období neolitu. Oblast okolo jezera byla hojně obývána v sedmém tisíciletí př. n.l. a opuštěna mezi 5. a 4. tisíciletím př. n.l., pravděpodobně do údolí Nilu. V každém případě, pastevci z Gebel Ramlah jsou považováni za stavitele astronomického kalendáře v Nabta Playa.
V jižní části wádí se nachází rituální pohřebiště dobytka. Ostatky jsou uloženy do tumulů, jámových hrobů se stěnami ošetřenými jílem, krytých bloky z pískovce. Nachází se zde přibližně deset velkých hrobů, z nichž největší a současně nejstarší v sobě měl ostatky celé krávy – jinde se zachovali pouze části, což ovšem nemusí znamenat, že zde byly pohřbeny jen části. Tělo krávy leží na levém boku a hlava je orientována k západu. Kult bohyně Hathor, která je mnohdy zobrazována v podobě krávy se udržel prakticky celým starověkým Egyptem. Dále se zde nachází jámové hroby s ostatky buvolů, gazel, ovcí a koz. Není zde zcela jasné, zda byly zvířata zabita pro rituální pohřeb, nebo spíše při slavnosti, kdy jejich část byla obětována bohům. Z nálezů v pohřebišti vědci usuzují, že oblast byla rituálního či náboženského charakteru.
O něco dále, přibližně 25km severozápadně, při břehu stejného jezera se nachází pohřebiště Gebel Ramlah, které je v poslední době hodně prodiskutovávané. Je zde totiž i výhradně dětské pohřebiště až na nedávný objev pohřbené matky s novorozencem. Pravděpodobně se jedná o 14-ti letou matku s dítětem, kdy matka zemřela při porodu. Většina ostatků patří novorozencům a kojencům.
Lokalita Gebel Ramlah je vlastně velkým lidským pohřebištěm z období 10-4,5 tisíce let př. n.l. Je zde použito mnoho způsobů pohřbívání, z čehož archeologové usuzují, že se zde setkávalo a pohřbívalo několik kmenů. Je zde i první známé použití okry pro pohřební účely v Africe. V raném období (cca 11-8 tisíc let př. n.l.) se zde pohřbívalo poblíž obydlí, až později bylo vyčleněno místo mimo vesnici, k čemuž patrně vedly náboženské důvody, i praktické důvody – dravá zvěř. Zesnulí byli s pohřební výbavou z mnohdy vzdálených míst, například s lastury z Rudého moře.
Poblíž pohřebišť byly objeveny i zbytky několika osad z různého období neolitu. Oblast okolo jezera byla hojně obývána v sedmém tisíciletí př. n.l. a opuštěna mezi 5. a 4. tisíciletím př. n.l., pravděpodobně do údolí Nilu. V každém případě, pastevci z Gebel Ramlah jsou považováni za stavitele astronomického kalendáře v Nabta Playa.
Obrázek: Rituálně pohřbívané krávy mladšího data ze Západní pouště.
Kamenný astronomický kalendář
Na konci wádí se nachází několik kamenných kruhů, některé zdroje udávají 25 megalitických staveb. V jejich blízkosti se nachází prázdné hroby. Vstupní brány z menhirů jsou orientovány na sever a jih. Z celého uspořádání lze usoudit, že někdejším nomádům sloužilo jako rozhraní mezi životem, světem mrtvých, vodou, dobytkem, sluncem a hvězdami.
Největší a nejdiskutovanější kromlech má průměr asi 8m, kamenné bloky jsou různé velikosti, největší z nich mohou mít hmotnost až kolem 2-3 tun. Největšími kameny jsou severní a jižní brána a pak přibližně šest kamenných desek uvnitř kruhu. Větší kameny určují dvě hlavní linie stavby. Jedna vede mezi branami, tzn. spojuje jih a sever. Druhá udává dráhu slunce při letním slunovratu, kdy začínaly deště, a navíc přímka protíná další dva kamenné kruhy z kamenných menhirů, které jsou přibližně o 3 km dále. Vedlejší linie pak spojují s hlavním kamenným kruhem další tucet podobných staveb. Hlavní kruh je na menší vyvýšenině, čímž je i okem za měřitelný z ostatních staveb. Dle některých vědců, uspořádání kamenů v hlavním kruhu představuje uspořádání souhvězdí Orion. Po linii kopírující uspořádání na noční obloze při slunovratu se lze dostat k dalšímu kruhu představující souhvězdí velkého psa s největší hvězdou, největším menhirem, Sirius. Této stavba poněkud vyvrací mimozemské teorie o vzniku Nabty, jelikož Sirius je ve skutečnosti dvou hvězdou. Velký pes je v pozdější staroegyptské mytologii ztotožňován s Anúbisem, bohem podsvětí s hlavou šakala. Ostatní stavby jsou sporné jelikož se na jejich stavu a rozložení značně podepisuje stáří.
Zajímavé je, že každý kromlech obsahuje dominantní kámen, který v uskupení souhvězdí představuje nejjasnější hvězdu. Další zajímavostí jsou vzdálenosti mezi kameny představující relativně přesně vzdálenosti některých hvězd Orionu od Země a jiné vzdálenosti odpovídají zase rychlostem, kterými se hvězdy Orionu od Země vzdalují. Vše pasuje do rovnic, které bylo možné vytvořit s pomocí moderní techniky až nedávno.
Za zmínku stojí i průzkum nánosu písku pro kruhem, respektive odkrytí kamenné desky a skály, nacházející se ve středu kruhu, přibližně 4m pod povrchem, s malbami připomínající Mléčnou dráhu v různých časových obdobích. Pozorování naší galaxie bylo v časovém rozmezí 25 – 10 tisíc let př. n.l. nemožné a představa znalosti galaxie někdejších zdejších pastevců je jak ze seriálu Star Gate a je hodně diskutován mezi příznivci kontaktu s mimozemskou civilizací. Mezi vědci se spíše přiklání k náhodné podobnosti, ale uspokojivé vysvětlení minulosti v lokalitě Nabta Playa zatím neexistuje. Je opravdu úžasné, co vzniklo v poušti, s jakými možnostmi a s jakou přesností i pro dnešní dobu!
Kamenný kruh byl celý přemístěn do muzea v Asuánu z důvodu obavy o zachování v roce 2007. Archeologická lokalita je ukryta v poušti a její hlídání je prakticky nemožné. U muzea lze vidět kopie některých menhirů z největšího kromlechu, zejména pak označující pás souhvězdí Orion. Model megalitické stavby je k vidění uvnitř muzea.
Na konci wádí se nachází několik kamenných kruhů, některé zdroje udávají 25 megalitických staveb. V jejich blízkosti se nachází prázdné hroby. Vstupní brány z menhirů jsou orientovány na sever a jih. Z celého uspořádání lze usoudit, že někdejším nomádům sloužilo jako rozhraní mezi životem, světem mrtvých, vodou, dobytkem, sluncem a hvězdami.
Největší a nejdiskutovanější kromlech má průměr asi 8m, kamenné bloky jsou různé velikosti, největší z nich mohou mít hmotnost až kolem 2-3 tun. Největšími kameny jsou severní a jižní brána a pak přibližně šest kamenných desek uvnitř kruhu. Větší kameny určují dvě hlavní linie stavby. Jedna vede mezi branami, tzn. spojuje jih a sever. Druhá udává dráhu slunce při letním slunovratu, kdy začínaly deště, a navíc přímka protíná další dva kamenné kruhy z kamenných menhirů, které jsou přibližně o 3 km dále. Vedlejší linie pak spojují s hlavním kamenným kruhem další tucet podobných staveb. Hlavní kruh je na menší vyvýšenině, čímž je i okem za měřitelný z ostatních staveb. Dle některých vědců, uspořádání kamenů v hlavním kruhu představuje uspořádání souhvězdí Orion. Po linii kopírující uspořádání na noční obloze při slunovratu se lze dostat k dalšímu kruhu představující souhvězdí velkého psa s největší hvězdou, největším menhirem, Sirius. Této stavba poněkud vyvrací mimozemské teorie o vzniku Nabty, jelikož Sirius je ve skutečnosti dvou hvězdou. Velký pes je v pozdější staroegyptské mytologii ztotožňován s Anúbisem, bohem podsvětí s hlavou šakala. Ostatní stavby jsou sporné jelikož se na jejich stavu a rozložení značně podepisuje stáří.
Zajímavé je, že každý kromlech obsahuje dominantní kámen, který v uskupení souhvězdí představuje nejjasnější hvězdu. Další zajímavostí jsou vzdálenosti mezi kameny představující relativně přesně vzdálenosti některých hvězd Orionu od Země a jiné vzdálenosti odpovídají zase rychlostem, kterými se hvězdy Orionu od Země vzdalují. Vše pasuje do rovnic, které bylo možné vytvořit s pomocí moderní techniky až nedávno.
Za zmínku stojí i průzkum nánosu písku pro kruhem, respektive odkrytí kamenné desky a skály, nacházející se ve středu kruhu, přibližně 4m pod povrchem, s malbami připomínající Mléčnou dráhu v různých časových obdobích. Pozorování naší galaxie bylo v časovém rozmezí 25 – 10 tisíc let př. n.l. nemožné a představa znalosti galaxie někdejších zdejších pastevců je jak ze seriálu Star Gate a je hodně diskutován mezi příznivci kontaktu s mimozemskou civilizací. Mezi vědci se spíše přiklání k náhodné podobnosti, ale uspokojivé vysvětlení minulosti v lokalitě Nabta Playa zatím neexistuje. Je opravdu úžasné, co vzniklo v poušti, s jakými možnostmi a s jakou přesností i pro dnešní dobu!
Kamenný kruh byl celý přemístěn do muzea v Asuánu z důvodu obavy o zachování v roce 2007. Archeologická lokalita je ukryta v poušti a její hlídání je prakticky nemožné. U muzea lze vidět kopie některých menhirů z největšího kromlechu, zejména pak označující pás souhvězdí Orion. Model megalitické stavby je k vidění uvnitř muzea.
V Africe nejsou megalitické stavby kamenných kruhů vzácné, krom severní Afriky – Dougga v Tunisku, několik nejmenovaných lokalit v Libyi, Maroku, Alžírsku, ale i několik lokalit v Senegambii , z nichž nejznámější je Wassu Stone Circle představující souhvězdí Panny, nebo Bouar v Středoafrické republice zobrazující souhvězdí Draka, v Čadu, Nigérii, Etiopii a v JAR. Nabta Playa je však nejstarší, nejrozsáhlejší a nejdéle využívanou megalitickou stavbou kamenných kruhů v Africe.
P.S.: Barče k narozkám
