Čaka, nazývaný též generál Šaka (cca 1787 – 1828)
Zulský vladař a vojevůdce, který se zasloužil o expanzi kmene Zulu od jihu Afriky až po Tanzanii. Ačkoliv jeho počínáním narostl počet příslušníků kmene exponenciálně, dalo by se říci po vzoru antického Říma, těžce nesl smrt své matky. Ke konci života se pak projevoval jako psychopatický despota, který děsil a likvidoval svůj kmen. Po donucení mužů svého kmene zabít své těhotné manželky, již nikdo takového vladaře nechránil a není ani divu, že byl zabit.
Narodil se jako nemanželský syn Senzangakona , zulského náčelníka. Vzhledem k tomu, že se narodil ženě z kmene Langeniů, které Zulové považovali za méněcenné, byl brzy vypuzen z kmene i s matkou Nandi.
Údajným důvodem k vypuzení byla hádavá a konfliktní povaha jeho matky, která se mladého chlapce zastala proti otci, když Čaka ztratil jeho oblíbené zvíře. Až do 16ti let vyrůstal bez otcovské autority v kmeni matky.
Samotné jeho jméno je urážkou. Označuje parazita způsobujícího nepravidelnou menstruaci. Zulové prohlašovali, že právě tento parazit způsobil, že Nandi otěhotněla. Kdyby Zuluové tušili, koho z kmene vypudili, pravděpodobně by si to rychle rozmysleli.
Čaka od šestnácti let vyrůstal v kmeni Mtetwa, kde si ho vyhlédl král Dingiswayo a nechal ho vycvičit ve svém vojsku. Po tomto výcviku se Čaka navrátil do kmene Zulu, kde mezitím zemřel jeho otec a Čaka se stal novým králem. Samozřejmě bylo jedním z jeho prvních kroků pomstění svého vypuzení. Ti, kteří iniciovali jeho vypuzení, byli nabodáni na špičaté kůly a postaveni podél ohrad.
Při Čakově převzetí vlády byl kmen poměrně malý. Již před čistkami čítal cca 1500 lidí. Čaka se rozhodl pro expanzi kmene do okolí. Začal s reorganizací vojska. Zavedl tzv. býčí formaci a muž trénoval na daleké běhy. Měli prý být schopni uběhnout alespoň 80 km denně. Nastavil také tvrdé tresty za provinění. Každá neposlušnost nebo prohřešek měly za následek smrt.
Ačkoliv byl následníkem kmene Zulu (převzal jej po svém nevlastním bratrovi), zařídil si základnu ve městě Bulawayo na území kmene Qwabe. Na území Zulu vládl jako jeho zástupce Nqetho.
S takto vycvičenou armádou se vydal do okolí a postupně ničil ostatní kmeny. Ty, kteří jeho řádění přežili, nechal začlenit do kmene Zulu. Do roka měl tedy kmen Zulu téměř 6000 příslušníků. Zároveň převzal vládu i ve kmeni Mtetwa, kde král zemřel. Jeho smrt v bitvě krutě pomstil. Muž, který Dingiswaya porazil, se jmenoval Zwide. Čaka ho pronásledoval se svojí armádou a Zwide mu několikrát unikl doslova o vlásek. Zajal ale jeho matku, kterou usmrtil velmi brutálním způsobem. Zavřel ji do chýše s divokými hyenami a šakaly, se kterými strávila celou noc a ráno dům zapálil. Zahájil politiku spálené země, svévolně vyhlazoval kmeny kolem Natalské plošiny a tato taktika byla vyloženě likvidační jak pro kmeny, tak pro okolní přírodu. Nakonec Zwide zemřel v poslední bitvě blízko města Phongola.
Mezitím se národ Zulu rozrostl o další tisíce členů a čítal už kolem 250 000 lidí, přičemž samotné vojsko čítalo kolem 40 000 jedinců. S touto na Afriku velmi početnou armádou, postupně zabíral další území. V době největšího rozmachu zabírali území od Kapské kolonie až k dnešní Tanzanii.
Čaka také otevřel kmen Zulu pro evropské osadníky. Nejprve jim dovolil vstoupit na území Zuluů, pokud k tomu měli vážný důvod. V roce 1820 využil znalosti britského lékaře Henry Francis Fynna, který ho ošetřil po pokusu o atentát. Jako projev vděčnosti Čaka svolil k tomu, aby britští osadníci postupně osídlili určitá území v zemi Zuluů. Nevědomky dal tedy základ pozdější britské nadvládě. Za jeho vlády však museli osadníci striktně dodržovat pravidla Zuluů, ale Čaka se nebránil ani novým znalostem, které do země přinášeli.
Další zhoršení jeho už tak kruté povahy, vyvolala matčina smrt v roce 1827. ze žalu nechal popravit více než 7 000 náhodně vybraných Zuluů. Aby prý nebyla ve smrti sama. Jako důkaz smutku zakázal rok vysazovat obilí a mléko, které bylo pro celý kmen hlavní potravinou, zakázal. Dále rozkázal zabít dojné krávy, údajně proto, aby i telata věděla, jaké to je ztratit matku. Muži byli donuceni zabít své těhotné ženy. Byl to již poslední hřebíček do čakovy rakve. Když ještě navíc vyslal další muže dál od domovů, armáda se vzbouřila. Čakovi nevlastní bratři ho chytili a zabili. Údajně je prosil o slitování a podle svých vlastních pravidel tak přišel o čest. Byl pohřben do neoznačeného hrobu poblíž vesnice Stanger.
Vládu v kmeni převzal jeho nevlastní bratr Dingane. Snažil se si upevnit moc tím, že povolil příslušníkům jiných kmenů ženit se se ženami z kmene Zulu, což za vlády Čaky nebylo možné. Ke sňatku dostávali od Dinganeho i několik kusů dobytka. Jeho vláda byla ovlivněna boji s nevlastním bratrem, který se spojil s Boery a s britskou podporou si uzurpoval trůn, na kterém vládl dalších 30 let.
Titulní obrázek: Válečníci Zulu, Autor: Jason & Molly Kehrer – flicr.com
