Pondělí, 29 dubna, 2024
Prostředí

Kirinyaga, Mount Kenya

Hora Keňa je druhou nejvyšší horou Afriky, po Kilimandžáru. Je to druhá hora v rovníkové Africe, disponující ledovcem na vrcholu a jedna ze tři hor východní Afriky, mající celoroční sněhovou pokrývku. Nachází se zhruba uprostřed Keni, na rozdíl od Kilimandžára má rozeklaný vrchol, nemá viditelný centrální kráter a není již činnou sopkou.
Na rozdíl od sopek Kráterové vysočiny je počet zdejších návštěvníků značně nižší a je až na pár míst rozložený po celém masivu pohoří. Nestane se Vám proto tak, jak se běžně stává na Kilimandžáru, že stoupáte na horu v zástupu turistů a nosičů. Stejně tak, ale málokdo vystoupí na opravdový vrchol hory a tím i druhý nejvyšší bod Afriky. Turisticky dostupný vrchol Lenana je třetím nejvyšším bodem pohoří a tím se dostává až, co se nadmořské výšky týká, na šesté místo v Africe. I tak je výstup krásným zážitkem a to že se nejedná o nejvyšší mu na majestátnosti neubírá.

Hora Keňa, nebo přesněji pohoří, dala pojmenování zemi, v jejíž středu se nachází. Jedná se o vyhaslý stratovulkán, sopku s typickým střídáním eruptivních výlevů lávy a výbuchů se sršením popele a vystřelováním sopečných pum. Poslední erupce proběhla před 3,5 miliony let. Vznikla v důsledku pohybu litosférických desek, stejných, které rozevírají africké riftové propadliny. Patří k jedné z nejnavštěvovanějších sopek ve východní Africe, více návštěv má Kilimandžáro, protější sopka Mount Meru a sopečná kaldera Ngorongoro.
Původní výška hory je odhadována na 6 000m.n.m, její snížení na současnou výšku proběhlo díky rozkladné činnosti ledovců, které horu metamorfovaly do dnešní podoby.
Oblast okolo hory byla již v roce 1949 vyhlášena národním parkem, od roku 1978 zapsána jako biosférická rezervace, od roku 1997 je na seznamu světového dědictví UNESCO a od roku 2000 je řízena keňskou správou národních parků (KWS). Park je unikátní tím, že se zde nachází krom nádherných výstupů, hlubokých údolí a doposud zachovalých ledovců, které bohužel mizí před očima, afroalpínské mokřady s četnými ledovcovými jezery, pásmo afroalpínské pouště, vřesoviště, horský les, deštný prales a lesnatá savana a savana. Na sever od hory se pak nachází semiaridní oblast Keni, jih je sušší savana. Tím působí hora jako klenot uprostřed Keni.
Nejvhodnější dobou pro návštěvu hory je od prosince do března a pak od června do října, kdy v oblasti hory je období sucha. Nejpůsobivější je návštěva hory v prosinci nebo červnu, kdy je hora zaručeně pod sněhovou čepicí. Naopak koncem února a září je nejméně mlh a sněhu, což jsou příjemnější podmínky pro výstup na nejvyšší vrcholy.

Pojmenování hory

Mezi místními, hlavně kmenem Kikuyů nese hora pojmenování Kirinyaga (blyštící hora = místo kde žije bůh). Kikuyové jsou etnikem provozujícím zemědělství v úrodné půdě na západním úpatí hory. Věří, že bůh Ngai, nebo také Mwena Nyaga, zde sestoupil na zem a že vrchol hory vytváří jeho trůn v mlžném závoji, ve kterém se mnohdy ztrácí.
Lidé etnika Embu, žijícím na východním úpatí označují ve svém jazyce horu Kirenia. Spojením těchto dvou označení vzniklo místní pojmenování Kiri-nyaga => hora boha.
V jazyce Masajů je hora pojmenována Ol Donyo Eibor – bílá hora.
V jazyce kmene Kamba zase Kiinyaa => pštrosí hora, jelikož bílý vrcholek hory připomíná bílé ocasní pera pštrosích samců.
Nejznámější a nejpoužívanější místní označení je však Kirinyaga.

Obrázek: Mount Kenya je vidět i z velké vzdálenosti, avšak málokdy vystoupí z mlžného závoje. (Autor: Elin Reitehaug; flickr.com)

Národní park Mount Kenya

V parku se nachází na ploše 2 800km2 více jak 800 zaznamenaných druhů rostlin, přičemž 81 je zde endemických. Nadmořská výška masivu jdoucího od cca 2 200m do 5 199m zahrnuje několik vegetačních pásů. Vlhký opadavý les na úpatí, přechází v galeriový les, ten v horský les, pásmo stromovitých vřesovců a hagenií habešských (Hagenia abyssinica), pásmo mokřadní trsovité vegetace, zejména travin, tzv. Moorland, oblast lobélií a stromových starčeků, pásmo měchů a lišejníků, zóna ledu a skal na vrcholu masivu.

Horský les navazuje na zemědělskou oblast v nadmořské výšce kolem 2 200m. Na hranici lesa se v minulosti vyskytovala zvěř typická pro savanu – lvi, levharti, hyeny, buvoli, sloni, antilopy, žirafy, nosorožci, zebry… Dnes jsou jejich počty značně redukované, ale i přesto setkání s paviány, damany, slony a kočkodany diadémovými nejsou výjimkou. V nižší nadmořské výšce je dominantním stromem obaleň usambarská (Ocotea usambarensis). Její výhodou je rychlý růst (až 2m za rok) a vysoký vzrůst (35-45m). Jsou zde časté i kapradiny, mechy, plavuně, kopřivy, maliny a křoviny. Ze zvířat zde žijí stromoví damani, antilopky, sloni, buvoli, na severních svazích i zebry, kočkodani, guerézy, prasata pralesní, kriticky ohrožený bongo horský, hyeny, frankolíni, papoušci, strdimilové a mnoho dalších.

Bambusový les obepíná horu v nadmořské výšce nad 2 500m, v oblastech s vyšším úhrnem srážek a na severních svazích zcela chybí. Africký bambus druhu (Yushania alpina) zde dorůstá výšky až kolem 15m. Porosty bambusu zcela potlačují ostatní vegetaci a zvěř se zde vyskytuje zejména na okrajích lesa.

Pásmo stromových vřesů se nachází od nadmořské výšky mezi 3 000m a 3 500m. Krom vřesovců zde rostou kniphofie, obří lobélie, fialky, třezalka, starčeky, protey… Ze zvířat zde žijí myši a některé druhy ptáků.

Afroalpínské pásmo – rostliny jsou zde ovlivněny jevem zvaným solifukce. V dolní hranici pásma se vyskytují lobélie, starčeky a traviny, pak už jen lišejníky. Vyskytují se tu damani skalní i jejich predátoři orli damaní. V potocích byli vysazení pstruzi. Setkání s většími savci v této zóně jsou vzácná. V tomto pásu jsou četná plesa, napájená z výše umístěných ledovců. Počasí je zde již chladné, přes den kolem 10°C a v noci pod bodem mrazu.

Obrázek: Georges Valley, výhled do údolí z trasy Chogoria. (Autor: joxeankoret; flickr.com)

Hora Kenya se nachází přibližně 175km severovýchodně od Nairobi, odkud je za dobrého počasí i vidět (ze severu města). Její nadmořská výška je 5 199m. Na rozdíl od Kilimandžára, nacházející se o 320km jižněji, se vrcholové partie nachází přímo na rovníku! Pohoří má průměr pohybující se mezi 80 až 100km, což je přibližně polovina rozlohy Kilimandžára.
Vrcholy mají povětšinou ostrý tvar a mezi některými se nachází ledovcová pole. Hlavní (centrální) vrcholy jsou tři. Dále se hora rozšiřuje v několik hřebenů s četnými vrcholy, tyčících se nad hlubokými údolími ve tvaru písmene „U“, vytvořených někdejšími mocnými ledovci. Hora je významným prameništěm potoků i dvou největších keňských řek, Tana a Ewaso Ngiro.

Vrcholy hory Kenya

Centrální vrcholy jsou:

  • Batian (5 199m.n.m.) – První výstup na tento vrchol podnikli 13. září 1899 Sir Halford John Mackinder, Josef Brochele a Cesar Ollier. Je od druhého nejvyššího vrcholu oddělen 140m širokou prohlubní tzv. Bránou mlhy (Gate of Mists). Jeho zdolání je nutno povolení, horolezecká výbava, a zkušený horský průvodce. Pro dosažení vrcholu Batian peak je třeba překonat 3 825 výškových metrů. Pro přespání je na hřebeni před vrcholem plechová chatrč pro dvě, prý i tři osoby. Sardinky v plechovce mají asi více místa. Přespání umožňuje výstup na východ slunce. Počet výstupů je proto limitovaný a těch co ročně zdolají vrchol Mt. Kenya je jen něco okolo 50, což je z počtu přibližně 27 000 lidí, pohybujících se ročně po horském masivu, zanedbatelný počet.
    Četl jsem několik článků o tom, jak lze lézt na divoko, bez nosičů a průvodců. Vzhledem k mlhám, nadmořské výšce, nepředpovídatelné pevnosti skal, silnému větru a rychle se měnícím povětrnostním podmínkám nepovažuji individuální zdolávání za vhodné, i když je prý možné, nicméně dle správy parku zakázané a postihované. Pamatujte, že nadmořská výška je stejná jako v himalájských průsmycích, či base campech, kde by nikdo moc individuálně neriskoval, protože by mu zde bylo jasné, že za to může zaplatit životem. Cena v Africe může být stejná!!! 
  • Nelion (5 188m.n.m.) – stejně jako u předchozího vrcholu je i zde nutné překonat výškový rozdíl cca 450m v obtížném terénu. Pakliže na nejvyšší vrchol ročně vystoupí kolem padesáti lidí, na tento vrchol by se dali horolezci, kteří ho v jednom roce zdolají, počítat na prstech jedné ruky. Přitom se jedná o třetí nejvyšší vrchol Afriky!
    Na vrchol Nelion je možné vylézt ve stejném dnu co na Batian. Pod vrcholem se nachází přístřešek pro dvě osoby, kde je možný odpočinek, či přečkání zhoršeného počasí.
  • Lenana ( 4 895m.n.m.) – jediný turisticky dostupný vrchol Mt. Kenya pro treking. Existuje zde několik možností výstupu, dle ročního období, počasí a rozpočtu. Krásnou trasou je výstup přes ledovec Lewis, nebo adrenalinový výstup ve stylu feráty, která je lehčí verzí výstupu na vrchol Batian a Nelion.
    Pro zajímavost, u Kilimandžára je možné dostat se na nejvyšší vrchol Kibo, nebo nejnižší Shiru, pro rozeklanou Mawenzi, která jakoby patřila spíše na Kirinyagu je třeba speciální povolení a horolezecká výbava včetně patřičného průvodce, ovládající všechny potřebné horolezecké techniky nutné k výstupu a znající horu Mawenzi. Nic lehkého a levného! Další ironií je fakt, že levněji vyjde průvodce z Keni, kdy horský klub pomáhá udržovat místní průvodce ve znalosti a kondici.

 

Dalšími významnými vrcholy jsou:

  • Pigott (4 958)
  • Top Hut (4 790)
  • Tereri (4 715)
  • Sendeyo (4 705)
  • Midget (4 701)
  • Minte´s Hut (4 297)

Obrázek: Shiptons Camp. (Autor: joxeankoret, flickr.com)

Geologická stavba masivu Mt. Kenya

Mount Kenya z geologického hlediska obsahuje znělce, živce, porfýry, trachyty, syenity, gabrové intruze, biotit, nefelin a tuf. Je zde nízký obsah křemene a struktura hornin odpovídá hlubinnému magmatu.
Severní část hory obsahuje několik kráterů, někdejší památku značné vulkanické aktivity pohoří.

Obrázek: Rozeklaný vrchol Mount Kenya v plné kráse! (Autor: Mountain Partnership at FAO, Photo credit: ©Mount Kenya Trust/Becky Summers; flickr.com)

Ledovce na Mt. Kenya

Hora Kenya svým tvarem a strukturou vypovídá o poměrně dlouhé historii ledovců na hoře. Ledovce vytvarovaly údolí, stěny vrcholů, morény, plesa a daly možnost vzniku bohaté biodiverzity na svazích masivu. Z původních 18-ti ledovců, jejichž fotky z expedice v roce 1899 jsou v Horolezeckém klubu v Nairobi, již zbylo jen 10 a to v poměrně redukovaném stavu. Několik opakovaných průzkumů potvrdilo úbytek hmoty ledovců v intervalu 4 až 6 let o více jak 20%.
Zajímavostí je třeba fakt, že když v roce 1893 britský geolog Dr. John W. Gregory vedl expedici na Mt. Kenya, nebyl se přes někdejší mohutné ledovce dostat k vrcholům. Úbytek ledovců je vidět i na vysychání toků, pramenících v masivu.
Jsou to (ve směru hodinových ručiček od severu) Northey, Krapf, Gregory, Lewis, Diamond, Darwin, Forel, Heim, Tyndall, Cesar, Josef. Nejmohutnějším ledovcovým polem je Lewis Glacier field a ledovcové pole Gregory již pravděpodobně neexistuje, dle záznamu expedice jdoucí trasou, kde se ledovec měl vyskytovat v roce 2017.
Tání ledovců na vrcholu hory není novinkou posledních let. První zaznamenaný zmizelý ledovec byl Krapf v roce 1926. V současné době lze mluvit pouze o šesti větších ledovcových polích, zbylé čeká brzké roztání. I tak se předpokládá, že při současném trendu úbytku ledové hmoty na vrcholu již Mt. Kenya v roce 2050 ledovci disponovat nebude. Za úbytek ledu na vrcholu může jednak globální oteplování a pak rapidní pokles srážek ve vrcholových partiích.
Horský klub vydal varování v důsledku tání ledovcového pole Lewis pro výstupovou trasu na Lenana point, která vede po okraji ledovce. Tání zanechalo strmý přechod mezi ledovcem a kameny, který obzvláště v teplých slunečných dnech působí velice kluzce a nestabilně. Proto tento přechod není vždy otevřen.

Historie výstupů na Mt. Keyna

V roce 1849, rok po zprávě o Kilimandžáru, německý misionář Dr. Johann Ludwig Krapf přinesl do Evropy zprávu o existenci pohoří Mt. Kenya. Když se v roce 1851 vrátil, aby se k hoře dostal blíže, horu nespatřil. Existenci hory potvrdil až v roce 1883 Joseph Thomson a odstartoval tím prozkoumávání hory Evropany.

  • 1887 – První expedice na Mt. Kenya hraběte Telekiho a Dr. Gregoryho
  • 1899 – První výstup pod vrcholy Nelion a Batian, přechod ledovcového pole Diamond a průchod skrze Bránu mlhy. ( Halford MacKinder, C. Ollier, J. Brocherel)
  • 1929 – První výstup na vrchol Nelion (Eric Shipton a Percy Wyn Harris), následný sestup Bránou mlhy a výstup na vrchol Batian. Trasa jejich výstupu je shodná s dnešní nejpoužívanější trasou pro výstup na nejvyšší bod masivu – severovýchodní trasa výstupu (viz níže).
  • 1930 – Přechod přes Batian a Nelion zapadní trasou. (Eric Shipton a Bill Tilman)
  • 1943 – Italští váleční zajatci Felice Benuzzi, Giovanni Balletto and Enzo Barsotti uprchli z tábora a vydali se bez vybavení, map a znalostí na Mt. Kenya. Italskou vlajku vztyčili na Lenana Point.
  • 1944 – Arthur Firmin a P.H. Hicks podnikli první výstup na vrchol Batian severní trasou.
  • 1970 – První otevření hlavních turistických cest na vrchol hory.
  • 1973, 1976 – První přechod přes ledovec Diamond a výstup na Batian a její otevření (jihovýchodní trasa, přezdívaná jako Ledová)
  • 1980 až současnost – budovaní infrastruktury, chat, tábořišť, zpevňování a značení tras

Obrázek: Výhled na jezero Michaelson z vrcholu Lenana (Autor: joxeankoret, flickr.com)

Výstupové a sestupové trasy

Trasy na Mt. Kenya jsou ve všech možných terénech, které může pohoří nabídnout, včetně výstupu po skalách, ledovci a sněhu. I technická náročnost tras je poměrně variabilní. Všeobecně se dá říci, že každý si zde přijde ne své.

  • Naro Moru – je nejrychlejší trasou na horu, jdoucí po západních svazích. Je nejčastěji využívanou trasou cestovními kancelářemi pro výstup na Lenana point. Profil trasy je poměrně strmý, a proto tato trasa není využívána horolezci pro aklimatizaci. Na trase se nachází tzv. Vertical Bog, bažinatá oblast, která je obzvláště po dešti obtížně schůdná. Konečný výstup na Rakouskou chatu vede dlouhým stoupáním v údolí Teleki Valley. Tato trasa je využívána pro rychlý výstup, ale častěji je využívána jako sestupová trasa. Trasa vede skrze lesy a rašeliniště, ne příliš scénickou krajinou. Daleko levněji se zde zajišťuje ubytování v chatkách, což bývá většinou to, co rozhoduje o cestě touto trasou.
  • Chogoria – je nejoblíbenější, nejzajímavější, nejkrásnější a tím i nejvyužívanější. Trasa prochází panoramatickými úseky s výhledem na jezero Michaelson. Vede všemi vegetačními pásy pohoří a nabízí tak možnost plně vychutnat krásy národního parku. Vzhledem k vytíženosti se i ceny chatek na této trase pohybují v nejvyšší nabídce. Je proto lepší využít včasné rezervace, nebo spát ve stanu. Menší nevýhodou je pak trošku to, že výhledy na vrcholy jsou na této trase vzácné.
  • Sirimon – je nejméně využívanou výstupovou trasou, až na horolezce jdoucí na Batian či Nelion point. Je vhodná pro aklimatizaci. Využívá se spíše při sestupu. Výhodou této trasy je téměř neustálá možnost výhledu na dva hlavní vrcholy masivu. Nevýhodou je to, že trasa vede skrze močály, mnohde jsou ohořelé stromy a keře. Trasa je středně vytížená až vytížená, proto je třeba ubytování mimo stany rezervovat, jelikož nízkorozpočtové ubytování bývá obsazené.
  • Burguret – je to nejkratší z výstupových tras. Přesto, že vede poměrně malebnou krajinou a je zde poměrně vysoká pravděpodobnost setkání se zvířaty, bývá tato trasa využívána pouze vzácně. Mohou za to spory se zemědělci na úpatí hory, kteří negativně vnímají dopad turismu na jejich tradiční život. Zároveň u brány nebývá přítomen strážce parku a proto je třeba povolení na vstup do parku získat dopředu jinde.
  • Timau – je jen vzácně používanou trasou kopírující trasu Sirimon. Kdysi byla sjízdná vozem, nyní by to nebylo ani pro nejodvážnější. Zároveň u brány nebývá přítomen strážce parku a proto je třeba povolení na vstup do parku získat dopředu jinde.
  • Kamweti – je nejdelší trasou na Mt. Kenya. Jde o vzácně využívanou trasu spíše pro romantiky, jelikož zde na turisty nenarazíte. Značení není takové jako u prvních tří tras, proto je nutné mít s sebou znalého průvodce. Zároveň u brány nebývá přítomen strážce parku a proto je třeba povolení na vstup do parku získat dopředu jinde.
  • Summit Peak Circuit Path – je vrcholová okružní trasa, na kterou ústí všechny výstupové trasy a zároveň zde začínají všechny vrcholové trasy. Celková délka okruhu je něco kolem 10km. Nejvyšší stoupání je zde 600m, což je současně nejtěžší trekingový úsek celého masivu. Orientace trasy je proti směru hodinových ručiček. Lze celá absolvovat během jediného dne a rozhodně stojí za to, vydat se po ní. Prochází okolo ledovců, mezi několika vrcholy, po hřebenech nad údolími, mezi plesy s množstvím nezapomenutelných výhledů na vrcholy, okolní krajinu národního parku, za dobrého počasí je odsud vidět skoro celá Keňa jak na dlaní, a za výjimečně dobrého počasí je vidět až na Kilimandžáro.
  • Jihozápadní trasa na vrchol Lenana – je nejčastěji využívanou výstupovou trasou. Začíná na tábořišti Austrian Hut (4 800m.n.m.) a po přibližně 45 minutách dosáhne svého cíle, Lenana Point (4 895m.n.m.). Stoupání vede po hřebeni při okraji ledovce Lewis. Je zde třeba dávat pozor na namrzající kameny, hlavně při časném ranním výstupu k východu slunce na vrcholu.
  • Severní trasa na vrchol Lenana – je používána zejména v létě, kdy zde většina sněhu odtaje. Výchozím bodem je tábořiště Shipton´s Camp (4 200m.n.m.). Délka výstupu je cca 4 hodiny. Trasa není technicky náročná, i když ve finálním stoupání na vrchol je mnohdy lepší dopomoci si stability rukama. Cesta prochází bystřinami okolo povětšinou zamrzlého jezera Harris Tarn.
  • Trasy na vrchol Batian a Nelion – V severovýchodní trase se vyráží z Sipton´s Camp, nebo je lepší přiblížit se k tábořišti Kami Camp. Odtud se jde před ledovec Krapf na ferátu vedoucí na vrchol Batian. Jsou zde zatlučené skoby a výstup je značně strmý, nelze bez úvazu. V 5 100m je skalní hnízdo, kde je možný odpočinek. Tato trasa se využívá od července do září. Výstup trvá 6 – 8 hodin.
    Jihozápadní se vyráží z Austrian Hut přes ledovec Lewis a následně po ferátě. Využívá se od prosince do března. Výstup trvá 5 – 6 hodin.
    Jihovýchodní trasa je využívána od června do prosince, přičemž od června do září je možné jít přes ledovcové pole Diamond. Výchozím bodem je Simba Tarn, přes ledovcové pole Diamond a Lewis a dále po ferátě jihozápadní trasy. Je to nejméně využívaná a nejdražší trasa.

Výstup na nejvyšší horu střední Keni je levnější než výstup na Kilimandžáro, které se nachází částečně také v Keni. Zcela nízkorozpočtová expedice bez nosičů vychází okolo 500USD. Den v parku stojí 50USD, je třeba 4-5 dní. Nejnižší sazba vstupu je 150USD za tři dny v parku, pokud se připočítává další den, je to 55USD. Nosič vychází cca na 1000KSH na den, kuchař a průvodce kolem 1500KSH, i více. Je třeba počítat i s dopravou k a od brány parku. V případě použití cestovní kanceláře se ceny na 5 dní s dopravou pohybují mezi 700USD a 1000USD, dle vybavení a ubytování.

Obrázek: Daman skalní v afroaplínském pásmu mechu a lišejníku. (Autor: joxeankoret, flickr.com)
Pro všechny návštěvníky parku by mělo platit heslo: „Projdi beze stop a odnes si jen fotky a jedinečné vzpomínky!“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.