Smog savany
Každý srpen vychází do savany jižní Afriky tisíce lidí vybavených zapalovači a svítilnami. Savana je v té době suchá a lidé ji zapalují. Dlouhé kouřové vlečky se vznášejí nad celým regionem, stáda zvěře se pohybují po ohněm zjizvené krajině. V Evropě či Americe by podobné požáry vyvolaly stav národního ohrožení či paniku, zde v Africe jsou vítány…
Je pravdou, že oheň v období sucha v savaně vzniká také samovolně, ale drtivou většinu požárů založí člověk. Tyto požáry jsou pro ekosystém savany nezbytné. Živiny ze spálených rostlin obohacují půdu a půda je tak připravena pro růst nové trávy. Některá semena trav ani nevyklíčí, pokud nebudou poškozena ohněm. Nová tráva je vhodnou pastvou dobytka. Tento cyklus vítají též divoká zvířata. Jedná se především o antilopy, buvoly a zebry.
Tento úklid savany je též úklidem lidských sídel, ohněm se vyčistí jak parcely, tak veřejný prostor a komunikace od odpadků. V této době se též pálí dřevěné uhlí pro nadcházející sezónu. Tato činnost je pro život Afriky nezbytná, ale na druhé straně s sebou přináší velké znečištění ovzduší. Během ohnivé sezóny nastávají pro oblohu těžké časy. Ovzduší se sytí oxidy dusíku a uhlíku. Ty za spolupůsobení vysoké teploty a slunečního záření způsobují vznik přízemního ozonu, který vede k dýchacím obtížím, poškozuje plicní sklípky a ohrožuje plodiny a stromy. Přízemní ozon při své pouti do vyšších vrstev troposféry zachytává tepelné záření země a chová se podobně jako skleníkové plyny. Za posledních 150 let pochází 20 procent oteplení právě od reakcí přízemního ozonu.
Při měřeních Anne Thompsonové (2000) v Lusace bylo zjištěno, že normální úroveň je 20 molekul ozonu na miliardu částic (parts per billion by volume (ppbv)), což odpovídá normální úrovni všude jinde na zemi. Během období ohňů je přízemního ozonu nad 90 ppbv. Ve vyspělých zemích by tato hodnota vyvolala opatření v dopravě. Například ve Washingtonu bylo 90 ppbv dosaženo jen několikrát, i když je toto město populačně čtyřikrát větší než Lusaka a s vyšším podílem aut na obyvatele. Takto vysoká stálá hladina ozonu v Lusace vede k chronickým zánětům očí a krku.
Podle měření je v jižní Africe koncentrace přízemního ozonu vyšší než je tomu u ozonu ve větších výškách. Ve výšce 2 – 3 kilometry se pohybuje nad 120 ppbv a ve výšce 5 kilometrů jeho hladina klesá. Podobné koncentrace byly naměřeny i v ostatních zemích jižní Afriky. Extrémní hodnoty v Lusace Thompsonová vysvětluje tím, že Lusaka leží v centru každoročních požárů. Vysoká koncentrace ozonu byla nad jižní Afrikou popsána již dříve, ale nyní se prokázala její spojitost s požáry savany. Podařilo se též osvětlit cirkulaci emisí nad Afrikou. Střed cirkulace leží nad severní Botswanou a centrální Zambií. Tlaková výše a s ní spojená inverze drží polutanty nad jižní Afrikou a postupně obíhají proti směru hodinových ručiček celý region. Jak ozon vystupuje, mísí se vzduchem ve vyšší vrstvách a je přenášen nad Atlantik a Indický oceán (občas až do Tichého oceánu). Ozon ve výškách 2 – 5 kilometrů již nemá vliv na zdraví obyvatel, ale pravděpodobně ovlivňuje podnebí na zemi. Na tuto otázku by měl odpovědět budoucí výzkum NASA a Anne Thompsonové. (Zpracováno podle NASA a Anne Thompsonové).
