H. M. Stanley – objevitel Livingstona
The New York Herald poslal Stanleye do Afriky s příkazem najít skotského cestovatele Davida Livingstona, který se vydal do nitra Afriky hledat prameny Nilu a již delší čas o něm nebyly žádné zprávy. 6. ledna 1871 připlul Stanley na ostrov Zanzibar a o sedmdesát pět dní později se vydal v čele bohatě zásobené expedice čítající 2000 mužů splnit svůj úkol. 10. listopadu se setkal s Livingstonem v Udžidži na břehu jezera Tanganika a společně se vydali na plavbu do severní části nejdelšího afrického jezera. Tím zahájil svůj průzkum jezer a řek střední Afriky…
Vyrozuměli jsme celou Udžidži, že přišla karavana, a lidé nám běželi naproti v celých houfech. Byli jsme obklopeni nejrůznějšími tvářemi a všichni nás hlasitě pozdravovali. Pojednou se ozval hlas po mé pravici:
„Good morning, sir!“
Byl jsem udiven, že tento pozdrav slyším z klubka domorodců, a rychle jsem se otočil. Po mém boku stál černoch, měl veselou a živou tvář, na sobě měl dlouhou bílou košili a na hlavě turban. Zeptal jsem se ho:
„Kdopak jste?“
„Jsem Suzi, sluha doktora Livingstona,“ odpověděl mi s úsměvem a ukazoval při tom bílé zuby. „Doktor Livingstone je zde?“
„Ano, pane!“
„V této vesnici?“
„Ano, pane!“
„Jistě?“
„Docela jistě, pane, právě jsem od něho odešel.“
„Rozběhněte se tedy, Suzi, k doktorovi a ohlaste mu můj příchod!“ Než jsem mu stačil říci své jméno, rychle odběhl. Za chvíli byl zpátky a celý udýchaný se ptal, jak se jmenuji.
Konečně jsme stáli před domem, kde bydlel a kde mě očekával doktor Livingstone. Učinil jsem, co jsem pokládal za nejdůstojnější. Prošel jsem zástupem lidí, který přede mnou ustupoval. Přede mnou stál bledý, unaveně vypadající člověk s šedou bradkou. Na hlavě měl modrou čepici s vybledlou zlatou stužkou. Na sobě vestu s červenými rukávy a šedé flanelové kalhoty. Byl bych se k němu rozběhl, ale v přítomnosti všech lidí kolem jsem se styděl, byl bych ho objal, ale nevěděl jsem, jak by to přijal. A tak jsem nakonec učinil to, co mně v té chvíli kázala má falešná hrdost. Přistoupil jsem blíž, smekl jsem a zeptal se: „Dr. Livingstone, I presume? Vy jste doktor Livingstone!“
(Stanley, H. M.: Jak jsem našel Livingstona, 10. listopadu 1871)
Jeden z nejznámějších britských cestovatelů 19. století, sir Henry Morton Stanley, se narodil 29. ledna 1941 ve waleském Denbighu jako John Rowlands. V 18 letech se rozhodl opustit rodný Wales a jako posluhovač na palubě parníku se přeplavil do Louisiany, kde získal zaměstnání u kupce Henryho Stanleye, jenž mladíka adoptoval a zajistil mu studia. Po službě v armádě Konfederace za americké občanské války se stal v roce 1867 dopisovatelem deníku The New York Herald, v jehož službách procestoval americký západ, Španělsko a Blízký východ. Roku 1867 doprovázel britské vojsko do Etiopie, v roce 1869 se účastnil slavnostního otevření Suezského průplavu a pokračoval do Persie a Indie. Následujícího roku poslal majitel listu The New York Herald James Gordon Bennett Stanleye do Afriky s příkazem najít skotského cestovatele Davida Livingstona, který se vydal do nitra Afriky hledat prameny Nilu a již delší čas o něm nebyly žádné zprávy.
6. ledna 1871 připlul Stanley na ostrov Zanzibar a o sedmdesát pět dní později se vydal v čele bohatě zásobené expedice čítající 2000 mužů splnit svůj úkol. 10. listopadu se setkal s Livingstonem v Udžidži na břehu jezera Tanganika a společně se vydali na plavbu do severní části nejdelšího afrického jezera. Tím zahájil svůj průzkum jezer a řek střední Afriky. Do Zanzibaru se vrátil 7. května 1872, odkud odplul do Londýna, kde byl oslavován jako významný cestovatel, i když jen díky úspěšnému nalezení Livingstona. Zde také vydal svůj deník knižně pod názvem „How I Found Livingstone“ (Jak jsem našel Livingstona, 1872).
6. ledna 1871 připlul Stanley na ostrov Zanzibar a o sedmdesát pět dní později se vydal v čele bohatě zásobené expedice čítající 2000 mužů splnit svůj úkol. 10. listopadu se setkal s Livingstonem v Udžidži na břehu jezera Tanganika a společně se vydali na plavbu do severní části nejdelšího afrického jezera. Tím zahájil svůj průzkum jezer a řek střední Afriky. Do Zanzibaru se vrátil 7. května 1872, odkud odplul do Londýna, kde byl oslavován jako významný cestovatel, i když jen díky úspěšnému nalezení Livingstona. Zde také vydal svůj deník knižně pod názvem „How I Found Livingstone“ (Jak jsem našel Livingstona, 1872).
Před novinářskou prací dal přednost výzkumům v africké divočině. Po Livingstonově smrti roku 1873 se rozhodl pokračovat v jeho činnosti. Proto se vydal v září roku 1874 ze Zanzibaru na svou druhou cestu, při níž došel k Viktoriinu jezeru, celé ho obeplul a zmapoval jeho břehy. Pokračoval dále na západ okolo pohoří Ruwenzori k Edvardovu jezeru a dále znovu k jezeru Tanganika, které rovněž celé obeplul. Dále podnikl dobrodružnou plavbu po řece Lualabě, při níž se musel probojovávat mezi nepřátelsky se chovajícími domorodci. Za obrovských útrap, při nichž zahynula většina členů expedice, se plavil po celém toku Konga až k jeho ústí do Atlantského oceánu. V lednu 1877 se vrátil do Londýna a své zážitky z téměř 11 000 km dlouhé cesty, která definitivně vyřešila otázku zdrojnic Konga, sepsal v knize „Through the Dark Continent“ (Temnou pevninou, 1878).
O dva roky později zahájil ve službách belgického krále Leopolda II. třetí expedici, která trvala pět let a směřovala do Konžské pánve. Během ní založil Svobodný konžský stát a stal se i jeho prvním vládcem, což popsal v knize „The Congo and the Founding of Its Free State“ (Založení Svobodného konžského státu, 1885). Roku 1884 se vrátil do Londýna jako velmi vážený muž. V roce 1887 vedl novou expedici, jejímž úkolem bylo pomoci německému lékaři a cestovateli v egyptských službách Eminu Pašovi (vlastním jménem Eduard Schnitzel), odříznutému v rovníkové části Súdánu mahdistickým povstáním. Se silnou ozbrojenou eskortou postupoval Stanley proti proudu Konga a jeho pravého přítoku Aruwumi a za cenu velkých ztrát se probil tropickým pralesem k Albertovu jezeru, kde se v dubnu 1888 setkal s Eminem. Přinutil ho ke společné cestě přes pohoří Ruwenzori kolem Edvardova jezera na východoafrické pobřeží, kam dorazili koncem roku 1889. Při této expedici, popsané v knize „In Darkest Afrika“ (V nejtemnější Africe, 1890), byla důkladně prozkoumána hydrografie Albertova i Edvardova jezera.
V roce 1890 se Stanley v Londýně oženil, v letech 1891-92 uskutečnil ještě cestu do Austrálie a poté se usadil v Anglii. Roku 1895 byl zvolen poslancem britského parlamentu a o čtyři roky později povýšen do šlechtického stavu. Zemřel 10. května 1904, takže napřesrok od jeho smrti uplyne přesně sto let. Přestože svými cestami značně přispěl ke geografickému poznání rovníkové Afriky a napomohl vyřešit mnohé sporné otázky, Stanley se nezabýval příliš vědeckým výzkumem. Šlo mu zejména o prestiž a slávu, na posledních výpravách vystupoval v zájmu kolonialismu. Stanleyho vztah k domorodým Afričanům se vyznačoval pohrdáním a krutostí, často lstí i násilím vnucoval kmenovým náčelníkům nevýhodné a nerovnoprávné smlouvy. Více než výzkumným výpravám se jeho cesty podobaly dobyvatelským tažením.
