Mauritánie

Země, kde jezdí nejdelší vlak světa. Vlak jezdí na trase Nouadhibou – Choum a dosahuje délky až 3 km. Vlak vozí železnou rudu a jeden vagón pro přepravu osob. Délka tratě je 460km a doba jízdy 12hodin. Mauritánie je přímořský stát v západní Africe. Leží na území Saharské pouště a severního okraje Sahelu, proto je zde po celý rok horko a sucho. Teploty od jara do podzimu běžně dosahují 40°C. Od prosince do března jsou teploty nižší a mohou klesnout až k 10°C. Prší zde velmi málo a především mezi červnem a říjnem. Ceny jsou na naše poměry nízké, běžné je smlouvat. Do Mauritánie létá Air France. Autem se lze do země dostat bezpečně z Maroka, resp. Západní Saharu, přesto je nutné se držet silnice, protože v okolí jsou minová pole. Pokud vás láká poušť je Mauritánie to pravé. Za návštěvu stojí města v oázách – Atâr, Chinguetti a Ouadâne a především město Chinguetti a Ouadane, kde leží starobylá mešita, která je považována za sedmé nejsvatější město islámu. Chinguetti a okolní města (Ksour of Ouadane, Tichitt a Oualata) jsou na seznamu UNESCO World Heritage Site. Na seznamu UNESCO je též národní park Banc d’Arguin, který je vyhledáván vodními a zimujícími ptáky. Turisticky není země příliš vyhledávána.

Obecně
Ve středověku (7. – 11. století) patřila Mauritánie do Ghanské říše. V průběhu 8. století konvertovala většina Berberů k Islámu. V 11. století zemi dobyli Maročané – Almorávidé, kteří zemi spravovali po další století. Během 13. a 15. století patřila jižní část země pod správu říše Mali. Od 15. století se území dostalo pod správu marockého sultána. V roce 1441 připluli do oblasti Portugalci. Koncem 15. století zřídili Portugalci od pobřeží do vnitrozemí obchodní a otrokářské stezky, ale místní knížectví nadále uznávala svrchovanost marockého sultána. V průběhu 15. – 16. století se na území východní Mauretánie zformovala muslimská říše Songhai, která se rozšířila přes celé území západního Sahelu. V roce 1817 se pobřežní oblasti dostaly do sféry francouzských zájmů. Od roku 1903 byla Mauretánie francouzským protektorátem v rámci Francouzské západní Afriky, od roku 1920 pak kolonií, resp. členem Francouzské západní Afriky. V roce 1946 získala statut zámořského území Francie a od roku 1956 částečnou autonomii s místní samosprávou. V letech 1957-1958 proběhla v zemi četná povstání za nezávislost země, která vyvrcholila v roce 1960 prohlášením nezávislosti. V začátcích státu si Mauretánie nárokovala území Západní (Španělské) Sahary a po odchodu Španělů roku 1976 byla část Západní Sahary okupována mauretánskými vojsky. Teprve v roce 1979 se Mauretánie z území Západní Sahary stáhla a svých nároků vzdala. V zemi bylo v roce 1980 oficiálně zrušeno otroctví, ale praktikuje se stále. To vede ke konfliktu mezi vládnoucími Araby a podřízenými černochy, kteří hledají útočiště v sousedním Senegalu (Největší konflikt vypukl v roce 1989). Státním převratem v roce 1984 se k moci dostal prezident Taja. V roce 1989 měla Mauretánie ozbrojený konflikt se Senegalem. V referendu v roce 1991 schválila naprostá většina voličů novou ústavu, která legalizovala pluralitní systém a zakotvila jako státní zřízení “islámskou republiku”. V roce 1992 se konaly první pluralitní volby prezidenta od vyhlášení nezávislosti a parlamentní volby. Taya se udržel u moci i během voleb v roce 2003. V roce 2007 se ve volbách stal prezidentem Abdallahi. Od tohoto roku je otroctví trestné.

Území Mauritánie bylo v prvohorách zalito mořskými vodami. Na jeho dně se vytvořily mohutné vrstvy písku, které vytvořili rozsáhlé pískovcové vrstvy v Adaru. Na konci karbonu začalo moře ustupovat a tento proces se ukončil v pleistocénu. Povrch je zploštělí a uniformní tvořený laterickými, hlinitými a písčitými vrstvami až 80 metrů silnými. Průměrná nadmořská výška většiny povrchu nedosahuje ani 200 m n.m.. Nejvyšší místa leží na severozápadě země ve vrchovině Zemmur. Pobřeží má délku 750km. Na severu je příkré a k jihu se stává rovinaté, lemované lagunami a slatěmi.

Podnebí je převážně aridní. Na jihu semiaridní až savanovité a sahelské. Na jihu činní srážkový úhrn 250 – 500mm a období dešťů je zde mezi červencem a říjnem. Teploty v lednu dosahují 22°C a během léta 30°C. K severu a východu srážky klesají a na severovýchodě nedosahují ani 100mm. Je zde též velká denní teplotní amplituda. V noci teploty klesají k 10°C a přes den mohou dosáhnout 40°C. Na pobřeží je klima příjemnější, ale vítr brzdí srážky. Hlavní město Nouakchott má pouhých 75 mm srážek za rok.
Říční síť v zemi prakticky neexistuje a země má pouze jedinou opravdovou řeku – pravý břeh řeky Senegal. Z největších přítoků Senegalu na území Mauritánie jsou řeky Karakoro a Gorgol. Ostatní toky jsou na většině území pouze periodické či epizodní. Většina země získává vodu pouze ze studní, které jsou hluboké 6 – 80m! Voda je často slaná či hořká.

Rostlinstvo a živočišstvo patří mezi druhově nejméně rozmanité v celé Africe. Výjimku tvoří pouze oblast v okolí řeky Senegal. V lagunách na pobřeží zimuje velké množství tažných a vodních ptáků.

Mauritánie patří mezi nejřidčeji zalidněné státy Afriky. Země dostala název podle nejpočetnějšího „etika?“ – Maurů (výše pod kolonkou Arabové a Berbeři), kteří mají bronzovou pleť, úzké rty, protáhlou lebku, dlouhé vlasy a malou postavu. Pravděpodobně vznikli smíšením Berberů, Súdanidů a Arabů. Jejich společnost je rozdělena do několika tříd: válečníky a marabuty, poplatníky – chovají dobytek a služebníky.

Zemědělství je díky nedostatku vody redukováno především na pastevectví. Nejvíce se chovají ovce, skot a zebu, velbloudi a osli. Na pobřeží Atlantského oceánu je vyvinut rybolov. Pěstování plodin je soustředěno u zdrojů vody. V oázách se pěstují datlové palmy.
Průmysl je orientován na těžbu. Země má bohaté zdroje železné rudy, soli, sádrovce, mědi, titanu, zirkonu a ropy (zatím nejsou ropná ložiska příliš využívána).

Doprava je orientována především na málo kvalitní silnice. Země má též 675km železničních tratí. Letecká doprava se ve vnitrozemí uskutečňuje na 15 letištích.