MALAWI – země východů slunce nad jezerem

Malawi vstupuje do lidského podvědomí ve spojení se stejnojmenným jezerem, které zaujímá více jak pětinu celkové plochy státu. Přítomnost jezera ovlivňuje život zdejších obyvatel natolik, že se promítá i do názvu země. Předpokládá se, že starší koloniální název, Njasa, byl odvozen od slova „nyanja“, které znamená v řeči domorodého národa Chewa „jezero“. I v dnešním novém názvu nalézáme cosi společného s jezerem – odražené světlo, mlžný opar, hořící plameny, sluneční paprsky, jinými slovy atmosféru východu Slunce nad jezerem, které přináší pro tuto zemi jasné světlo…

Článek vznikl po realizaci expedice Africká Mozaika 1997

Malawi vstupuje do lidského podvědomí ve spojení se stejnojmenným jezerem, které zaujímá více jak pětinu celkové plochy státu. Přítomnost jezera ovlivňuje život zdejších obyvatel natolik, že se promítá i do názvu země. Předpokládá se, že starší koloniální název ,Njasa, byl odvozen od slova „nyanja“, které znamená v řeči domorodého národa Chewa „jezero“. I v dnešním novém názvu nalézáme cosi společného s jezerem – odražené světlo, mlžný opar, hořící plameny, sluneční paprsky, jinými slovy atmosféru východu Slunce nad jezerem, které přináší pro tuto zemi jasné světlo.

Malawi je poslední zemí, kterou navštěvujeme během přírodovědné expedice AFRICKÁ MOZAIKA. Blíží se konec června a pro jižní část Afriky to znamená příchod zimy. I tak jsme si užili v Lesothu noční mrazíky. Libujeme si, že se konečně ohřejeme. Blížíme se přece k rovníku a náš knižní průvodce hovoří o této zemi jako o teplém srdci Afriky. Kolik ovšem takovýchto srdcí v Africe existuje? Suché období si vybíráme zejména pro lepší sjízdnost nezpevněných komunikací. Vydatné letní období dešťů začíná ve druhé polovině října a trvá do konce dubna. Komunikace se mění v tuto dobu v louže a kluzké bláto.
V zambijské Lusace vybavujeme červenou expediční Toyotu Land Cruiser na další cestu. Servis i náhradní díly jsou zde neúnosně drahé. Vyměňujeme listová péra a doplňujeme chybějící tlumiče. Cesty v Zambii snad patří k nejhorším v Africe. Netušíme, co nás čeká dál. Po hlavní silnici se vydáváme dále na východ do Chipaty. Odtud už je do Malawi, co by kamenem dohodil. Původně rovinatá krajina je vystřídána u řeky Luangwy zalesněnou pahorkatinou. Asfaltová silnice je v hrozném stavu. Až půl metru hluboké díry přes celou vozovku nás nutí často zajíždět vyjetými obloučky do okolní buše. 700 km dlouhou cestu jedeme bez přestávky 16 hodin! Po „safari“ v národním parku South Luangwa je téměř jisté, že auto bude muset v Malawi prodělat další generální opravu.

Konečně v Malawi
Bezcelní pásmo je široké neuvěřitelných jedenáct kilometrů. Průjezd hranicemi je hladký. Jsme v Malawi. Země, jejíž plochu lze přirovnat k území bývalého Československa, patří k nejmenším africkým státům. Nejen neobyčejně vysoký poplatek za vstupní vízum v hodnotě 85 USD, ale i nedostatek informací o zemi, způsobují, že řada turistů při svých cestách do Afriky Malawi vynechává. Po kvalitní široké asfaltové silnici zakrátko dojíždíme do hlavního města Malawi, Lilongwe, druhého největšího města v zemi. Lilongwe bylo oficiálně prohlášeno hlavním městem v r. 1975. Rozhodnutí přesunout administrativní centrum z jižně ležící Zomby padlo v r. 1968, pět let po získání státní nezávislosti. První Evropané, kteří začali kolonizovat území dnešního Malawi na počátku 17. století byli Portugalci. Z bojů o kolonii nakonec vyšli vítězně Britové. V r. 1901 vyhlásili protektorát „Njasko“, který byl posledních deset let trvání spojen se sousední Rhodesií ve federaci. V roce 1963 se na 30. let dostává k moci totalitní vláda Dr. Hastingse Bandy, která je v polovině 90. let vystřídána po referendu demokracií.

Lilongwe má dvě centra. Nové Město, nazývané City Centre, se nachází asi tři kilometry severním směrem od Starého Města. Jsou zde soustředěny vládní budovy, ambasády, hotely, letecké a jiné cestovní agentury. Dominuje tu moderní architektura a rozsáhlé plochy parkové zeleně. Veškerý ruch je však soustředěn do Starého Města, které je pro návštěvníky přitažlivější. Jeho srdcem je tradiční africký trh na ulici Malangalanga. Je zaplněný zbožím a lidmi. V pestré mozaice nejrůznějších barev se tu sežene, jako obvykle, vše. Auty ucpanou ulicí v blízkosti tržiště opouštíme Lilongwe a pokračujeme na jih Malawi. První dojmy jsou příznivé. Po předchozí Zambii jsme zaskočeni vyspělostí země, dostatkem cenově příznivých ubytovacích i stravovacích možností, fungujícími službami. Až neuvěřitelně působí statistiky, které zařazují Malawi mezi deset nejchudších zemí světa s hrubým národním produktem přepočteným na hlavu menším jak 200 USD, s průměrným ročním výdělkem okolo 750 USD, s 50 % nezaměstnaností, až 50 % negramotností, s 3,5 % populačním přírůstkem a 20 % kojeneckou úmrtností. Ve městech, kde je život svým způsobem jednodušší, žije pouze 1/6 obyvatel. Na venkově je situace jiná.
Cesta z Lilongwe do Blantyre prochází malebnou krajinou. Stále častěji se objevují izolované kopce, tzv. ostrovní hory, které až fantasticky vyčnívají nad okolní mírně zvlněný terén. Upozorňují na blízkost riftu, příkopové propadliny, která prochází Malawi severojižním směrem. V jednom místě se nám dokonce otevírá daleký průhled do hlubokého tektonicky založeného údolí, na jehož dně snad jenom tušíme lesknoucí se hladinu jezera Malawi. Asi v třetině cesty, kterou kopíruje i hlavní a v podstatě jediná malawijská železnice, projíždíme podél masivu Dedza, jehož vrcholy šplhají nad 2000 m. Mezi pahorky vidíme roztroušené vesnice a v jejich okolí obhospodařované pozemky. Pro národ Chewa, který obývá centrální a jižní část země jsou typická obydlí s obdélníkovým půdorysem. Domy jsou stavěny z cihel, které se suší z hlíny. Zdi jsou omítnuté, přičemž na jedné delší straně jsou obvykle dveře i okna. Střecha krytá speciální trávou přečnívá zdi a v rozích je podepřena kůly. Hlavní obživou pro obyvatele Malawi je zemědělství. Obdělává se jen asi pětina celkové plochy půdy, zbylá plocha je ponejvíce pokrytá travnatou savanou s roztroušenými stromy malého až středně velkého vzrůstu. Původní řídké savanové lesy, místně nazývané miombo, byly značně pozměněny těžbou. Většina venkovských obyvatel obdělává vlastní políčko, kde pěstuje potraviny pro svou potřebu – kukuřici, proso, maniok, rýži. Přebytky se prodávají na trzích nebo vykupují. Hlavní exportní plodinou Malawi je tabák (tvoří více než 60 % vývozu vůbec), následuje třtinový cukr a čaj. Tyto plodiny jsou obvykle pěstovány na velkých plantážích, tabák také na malých farmách, které obhospodařují jednotlivé rodiny. Hospodářská soběstačnost stavěná na zemědělské výrobě, byla hlavní strategií bývalé Bandovy vlády. Změny po r. 1994 podporují tržní hospodářství a příliv zahraničního kapitálu. Jsou provázeny stupňující se migrací obyvatel do městských oblastí. Ve svých počátcích znamenají tvrdý dopad na většinu obyvatel Malawi.

Výstup na Sapitwu
Již za tmy projíždíme bohatě osvětlenou průmyslovou aglomeraci největšího malawijského města Blantyre a pokračujeme dále k východu, k hranicím s Mosambikem. Cesta se rapidně zhoršila. Místy využíváme k jízdě ještě nezprovozněné úseky nově stavěné komunikace. Jen díky pohotovosti řidiče jsme nevjeli do tři metry hlubokého neoznačeného výkopu. Našim cílem je zdolat horský masiv Mulanje, kde se nachází nejvyšší hora Malawi , 3001 m vysoká Sapitwa. V překladu název znamená „Nechoď tam“. Z vesničky Mulanje, která je střediskem celé oblasti, se autem přesouváme po lesní cestě do deset kilometrů vzdálené Likhubula Forestry, odkud vycházejí chodníky k vrcholům. Okolo vidíme vysoké okrajové stěny pohoří. Spíme na lesní ubytovně ve výšce 800 metrů nad mořem. Doprovázeni černým horalem, vycházíme před východem slunce. Výstup je hned zpočátku velmi příkrý, po zdolání kilometrového převýšení by mělo následovat Chambe Plateau a krátký odpočinek. Úzká pěšina je zaplněna domorodci, kteří každý den stoupají vzhůru za prací. Pohybují se s naprostou lehkostí. V protisměru začínáme potkávat muže nesoucí na hlavě dlouhé fošny cedrového dřeva. Jejich obratnost v obtížně schůdných úsecích je obdivuhodná. Stromy se těží a rozřezávají právě na Chambe Plateau. Cedrový les (Widdringtonia whytei) je zde opravdovou zvláštností. Nikde jinde na světě bychom ho v takovém druhovém složení nenalezli. K dopravě řeziva dolů se používá jednoduchá lanovka, ne vždy však funguje, ne vždy vede zrovna tam, kam je potřeba. Na řadu přichází lidská síla.

Od Chambe Plateau je již výstup pozvolnější, za to však velice zdlouhavý. Cestu zpestřují bíle kvetoucí stromovité lilie. Scházíme do průsmyku, kde je luční porost vystřídán vlhkým tmavým lesem. Z větví stromů visí dlouhé cáry lišejníků. Po pěti hodinách výstupu konečně vidíme plochý vrchol Sapitwi. Teprve zde začíná barevně značená pěšina, která vede po kamenech. Poslední metry jsou opět velmi příkré. K výstupu využíváme žlaby v žulách. Vrcholová část je poseta skalisky a roztroušenými zakulacenými balvany. Pěšinka se nakonec ztrácí v neprůchodné kosodřevině, ale i tak výhled odtud je krásný, panoramatický. Kam oko dohlédne, samé osamělé kopce. Po sedmihodinovém výstupu přichází rychlý sestup. Tma a nepříjemný chlad nás zastihují ještě nad Chambe Plateau. I nalehko oblečenému průvodci dělá problém najít zpáteční cestu. Na lesní ubytovnu přicházíme až kolem půlnoci, značně utrmáceni. Již brzy ráno se scházejí k našemu autu domorodci a nabízejí nám krásně vyřezané truhličky a malé kruhové stolky z vonného cedrového dřeva. Je to přímo od výrobců, odmítnout se nedá.

U jezera
Cesta k jezeru nás zavádí zpátky do Blantyre. Teprve za dne si uvědomujeme nádheru okolní krajiny. Projíždíme rozsáhlými jasně zelenými čajovými plantážemi, ve kterých vidíme místní ženy s nůšemi. Lístky čajovníku se trhají ručně, vždy jen tři nově narostlé. Vesnička Thyolo obklopená plantážemi připomíná svojí architekturou westernovou kulisu. Nechybí všudy přítomné velké nápisy Baťa a Coca Cola. Na obzoru se zdvihají nápadné ostrovní hory. V Blantyre provádíme nezbytnou opravu našeho auta: doplnění upadlých tlumičů a svaření prasklých částí. Na den se zastavujeme v Zombě, dřívějším hlavním městě Malawi. Pro město je typické velké množství starých koloniálních domů, převažuje moderní architektura. Při východním okraji se nachází hlavní kampus University of Malawi. Následuje srdečné kolegiální uvítání a prohlídka některých pracovišť. Konzultujeme další cestu, zejména pak severní hornatou část země, o které nám v den odjezdu expedice nebyl u nás nikdo schopen nic říci. Dále sledujeme veskrze líný tok Shire, která spojuje jezero Malawi s řekou Zambezi. Pod jezerem Malombe vjíždíme do jednoho z pěti malawijských národních parků, který je řazen z hlediska atraktivity na první místo. V porostech mopane můžeme pozorovat tradiční zástupce savanové zvěře.

O jezero Malawi se země dělí se sousedním Mosambikem, hranice s Tanzánií překvapivě sleduje jen východní pobřežní čáru. Jako enkláva se v teritoriálních vodách Mosambiku v těsné blízkosti mosambického pobřeží nacházejí dva malawijské ostrovy: Chizumulu a Likoma. Dohromady zaujímají plochu 17 km2. Ostrovy jsou hustě zalidněné, obyvatelé se živí zemědělstvím a rybolovem. Větší z ostrovů, Likoma, se pyšní katedrálou sv. Petra, v Malawi známé pod názvem Anglican Cathedral. Většina obyvatel Malawi jsou křesťané, obvykle členové protestanské církve, kterou zde založili na konci 19. století angličtí misionáři. Pouze na severu země a částečně i u jezera se můžeme setkat s muslimy, potomky swahilských Arabů, kteří v této oblasti provozovali obchod s otroky.
Jezero Malawi je třetím nejhlubším jezerem na světě. Podobně jako nedaleko ležící jezero Tanganjika vyplňuje dno riftového údolí. Jeho hladina se nachází v necelých 500 metrech nad mořem, hloubka přesahuje 700 metrů. Podél západních břehů se nachází rovina, v některých místech široká deset i více km. Za ní velmi ostře vystupují příkré okrajové svahy riftu, které zdvihají reliéf země do náhorních plošin, které pokrývají většinu povrchu země. Strmé svahy spadají někde také přímo do jezera, dělítkem od hladiny je pak jen úzká stezka pro pěší. Pobřeží je písčité, zvláště na jihu, kde byly postaveny přímo u krásných pláží početné kempy a hotely. Hlavním lákadlem pro turisty je vedle vodních sportů a rybolovu potápění. Jezero Malawi má více druhů ryb než všechny sladké vody na Zemi dohromady. Z více než 500 druhů je 350 endemických a nové druhy jsou stále objevovány. Nejhojněji zastoupenou čeledí jezerních ryb jsou cichlidy (Cichlidae). Jedná se o malé, pestře zbarvené rybky, které jsou loveny a exportovány jako akvarijní rybky do celého světa. Pro obyvatele okolo jezera znamenají ryby nezbytný zdroj obživy. Meze lovu, který rok od roku nabírá na intenzitě, nejsou prozatím dány. Neobvyklá bohatost jezerní fauny vedla v jižní části jezera poblíž mysu Maclear k vyhlášení národního parku jezera Malawi.

Pozdě večer dojíždíme dlouhou prašnou odbočkou z hlavní silnice do Monkey Bay. Ještě není hlavní turistická sezóna, která začíná v době našich letních prázdnin. Kemp je prázdný a nikdo nám nebrání si postavit stany přímo na pláži. Pro polovinu členů naší výpravy je první setkání s jezerem ve znamení vysokých horeček jako následku podceněného výstupu na Sapitwu. Jasně modrá, klidná hladina jezera, láká ke koupání. Obáváme se však rizika nákazy schistosomóza (dříve též bilharzióza), přestože ji zde někteří knižní průvodci vylučují. I střet s krokodýlem není nemožný. Po dni potřebného odpočinku se vydáváme autem pomalu podél jezera k severu. Většinou vidíme lesknoucí se hladinu v dálce, neboť silnice nevede přímo u břehu. Vidíme četné rybářské osady z rákosu se ženami a dětmi, obdělávaná políčka. Muži jsou na jezeře. Jsme svědky výroby tradičního člunu, který se dlabe a vypaluje z kmenu stromu. Naposledy sjíždíme k jezeru u Nkhata Bay. Protilehlý břeh, viditelný pouze v ranních hodinách, již patří Tanzánii. Loučíme se s jezerem.

Nazpět do Zambie
Hlavním městem severního Malawi je Mzuzu. Zatímco ostatní velká malawijská sídla jsou označována jako „spící města“, o Mzuzu to již neplatí. Za posledních deset let se rozrostlo do velkého administrativního centra s bankami, hotely a obchody, uvažuje se o výstavbě nové univerzity „severu“. Vybavujeme se potravinami na další cestu. Z Mzuzu stoupáme postupně na Nyika Plateau, silnice je prašná, plná výmolů. Začínají listnaté lesy. Občas projíždíme vesnicemi. Lidé se nezdráhají s námi komunikovat, jsou přátelští. Bezprostřední okolí jejich barevně kolorovaných příbytků vyzařuje čistotou, dekorativní, červeně kvetoucí rostliny pak smyslem pro krásu. V nadmořské výšce 1700 metrů projíždíme branou největšího malawijského národního parku Nyika Plateau. Jsou pro něj charakteristické rozsáhlé horské pastviny. Tráva je místy vypálená, žádnou zvěř však nevidíme. V pohledu do Zambie se rýsuje ostrý hřbet masivu Muchingy. Za ním již pramení největší africká řeka Kongo. Cesta do Chitipy v severozápadním cípu země je nekonečná, ale nádherná. Připadáme si jako ve skanzenu. Červenice, obydlí s políčky manioku, v pozadí kulisy kerného pohoří Namitawa. Vracíme se do Chisengy, hraniční přechod je na dosah. Projíždíme jako šestnácté auto od začátku roku! Ve formulářích za posledních deset let marně hledáme česká jména. I počet cizinců, kteří zde projeli je úctyhodně malý. Nikdo zde nepospíchá. Druhý úředník přes celní záležitosti přijíždí na kole z deset kilometrů vzdálené Chisengy až za několik hodin. Jsme středem pozornosti místních dětí. Většina z nich vidí „bělochy“ poprvé. Atmosféra je nádherná. Nakonec jsme bez problémů propuštěni. Pokračujeme dále po místy nesjízdné silnici. Prudce klesáme k řece Luangwě. Teprve na mostě přes ní si uvědomujeme, že jsme opět v Zambii.