Džekfruit (Artocarpus heterophyllus)
Dle archeologických nálezů v Indii bylo zjištěno, že džekfuit se pěstoval již před 6 000lety. Je s oblibou pěstován pro své gigantické plody, které jsou největším plodem stromů!
Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (vyšší dvouděložné rostliny)
Řád: Rosales (růžotvaré)
Čeleď: Moraceae (morušovníkovité)
Rod: Artocarpus (chlebovník)
Druh: Artocarpus heterophyllus (Jackfruit => džekfruit)
Jackfruit, Artocarpus heterophyllus , patří do čeledi morušovníkovitých a svůj původ má v pralesích jihozápadní Indie, odkud se rozšířil do většiny tropických oblastí. Je národním stromem Bangladéše. Je s oblibou pěstován pro své gigantické plody, které jsou největším plodem stromů vůbec! Vyhovují mu hluboké humózní půdy s dostatečnou vláhou. Nesnáší mrazy a pěstuje se až do nadmořské výšky okolo 2 000m. Plody váží až 25kg a z jednoho stromu se běžně sklízí více jak 250kg ročně. Dle oblasti mohou plody dozrávat sezóně nebo celoročně. Plody se sklízí i se stopkou a mohou vydržet, dle stádia zralosti, až šest týdnů. Stromy se množí semeny. V Africe jsou největšími producenty jackfruitů Keňa, Uganda, Mauritius a Madagaskar, ale setkal jsem se s pěstováním jackfuitů i v západoafrické Ghaně. V některých lokalitách, například v Brazílii, se stal problematickým invazivním druhem. Přezrálé plody spadlé na zem jsou pojídány malými savci, především kosmany ( Callithrix jacchus ) a nosály (Nasua), kteří roznášejí semena po okolí a tím dopomáhají nekontrolovanému šíření tohoto druhu v Amazónii.
Je to hustě olistěný, stále zelený strom, dorůstající do výšky až 30m, disponující mohutným kmenem a silnými větvemi. Listy jsou oválné, vejčité, celokrajné, u mladších rostlin lehce vykrajované. Barvou i vzhledem se podobají listům vavřínu (bobkovému listu). Vrchní část je tmavozelená, lesklá, dolní část šedozelená, kožovitá. Na bázi je čepel zúžená, na špičce listu zakulacená, či tupě zašpičatělá. Listy mají velikost 5-25cm x 3-10cm a jsou ve střídavém postavení. V některých oblastech může v období sucha ztratit až 60% listů.
Květy a následně i plody se tvoří přímo na kmeni, podobně jako například u kakaovníku pravého (Theobroma cacao). Kulovité samčí květenství jsou menší než elipsovité samičí květenství, jsou asi na 3,5cm dlouhé větvičce. Všechny části rostliny produkují lepkavý latex.
Plodem je džekfuit, jedná se o nepravý plod vzniklý z samičího květenství. Má elipsovitý až hruškovitý tvar, o délce až 1m a šířce kolem 0,5m. Plod je potažen až 1cm silným, hnědozeleným obalem s nesčetnými jehlanovými výstupky. Uvnitř plodu je až 500 hnědých 2-4cm velkých semen, uspořádaných kolem silného středového vřetena, obalených rosolovitým až pevným obalem, který vytváří dužinu plodu.
Plody se konzumují v nezralém stavu, kdy se krájí na kousky a připravují jako zelenina, používají se k přípravě kari, zavařují, či se používají jako příloha ve stylu vařených brambor. Ze zralých plodů se přímo konzumuje dužina, nebo se zpracovává do marmelád, sirupů a kanduje se. Semena se praží, či suší a vyloupaná přidávají do mouky. Ze žlutohnědého dřeva se vyrábí nábytek a hudební nástroje. V Barmě a Thajsku se vařením ze dřeva uvolňuje žluté barvivo, kterým se barví oděvy. Latex se používá k utěsnění děr a jako lepidlo.
V neposlední řadě rozkladité koruny stromů poskytují stín a odpočinek před tropickým sluncem. Latex a listí bývá některými etniky používáno jako všelék, vzhledem k projímavým účinkům latexu bývají mnohé jiné obtíže zapomenuty.
Obrázky: Květ a plod džekfruitu, strom džekfruitu s plody poblíž Montagne d´ Ambre na severu Madagaskaru, naporcované plody džekfruitu na tržišti, na pultu vpravo.
