Fíkovník smokvoň (Ficus carica)

5. 11. 201910. 3. 2020 Vladimír Zikán

je jedním z nejznámějších fíkovníků, jehož plodenství představují cennou komoditu na světových trzích. Jeho původ je nejasný, nicméně jeho kultivace pravděpodobně začala v jihozápadní Asii. Od Starověku jsou smokvoně typickou rostlinou středomoří. S fíky a dřevem fíkovníků se lze setkat například v egyptských hrobkách. Nyní mezi největší světové producenty patří i země severní Afriky.

Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (dvouděložné rostliny)
Řád: Rosales (růžotvaré)
Čeleď: Moraceae (morušovníkovité)
Rod: Ficus (fíkovník)
Druh: Ficus carica (fíkovník smokvoň)

Fíkovník smokvoň je pěstován prakticky od mírného podnebného pásu po tropy. V Africe je nejvíce pěstován na severu, ale mnohdy se s ním lze setkat i na rovníku, kde je spíše cíleně vysazen a mnohdy dochází k záměně s jinými druhy fíkovníků. Nevyhovují mu přemokřené půdy a aridní oblasti, jinak jde víceméně o pionýrskou rostlinu. I v minulosti byl oblíben pro svou nenáročnost a snadné rozmnožování vegetativním způsobem kdy odlomená větvička snadno koření, či generativně ze semen. Proto pěstování a kultivování fíkovníku předběhlo například obiloviny a počátky jejich úmyslného pěstování se datují do období mezolitu až neolitu. Roste od pobřeží moře až do nadmořských výšek kolem 1 700m.

Fíkovník smokvoň je opadavý dvoudomý strom či keř, dorůstající do výšky 7-10m. Vytváří robustní kořenový systém, který mu dopomáhá přežít i v sezóně suchých oblastech. Starší stromy vytváří silný kmen s šedou kůrou a s bohatě větvenou korunou. Listy jsou tuhé, nepravidelně laločnaté, obvykle 10-15cm dlouhé. Při poranění kůry vytéká z větví bílý latex. Mladé výhonky jsou pokryty jemnými papilami. Malé nezřetelné květy jsou uzavřeny v hruškovitém útvaru zvaném sykonium, kde se ve špičce nachází úzký otvor pro opylovače. Z pravidla se květy vyvíjí od jara do pozdního léta. Na samičích květenstvích se po oplození nebo partnerokarpicky vytvoří uzavřené jedlé plodenství – fík. Na samčích květenstvích pak vznikají nejedlá plodenství zvané kaprifíky.

Dle plodenství se pak fíky dělí do tří skupin:

Adriatická skupina, kde se plodenství vyvíjí partenokarpicky (bez opylení).
Smyrenská skupina, kde se fíky vyvíjí pouze po opylení vosičkou stehnatkou.
Přechodná skupina, u které se jarní květy a plodenství vyvíjí bez opylení, ale pozdější květy již z opylením.

Plodenství se z pravidla vytváří na koncích větví na stopce cca 1-2cm dlouhé, jsou kulovité o průměru 2-3cm, jsou fialovočervené, při nakrojení růžovožluté oplodí a červené osemení. Fíky jsou sladké, chutné, šťavnaté, někdy pokryté jemnými chloupky. Nezralé fíky mohou obsahovat latex, který vyvolává alergické reakce při kontaktu s pokožkou.
Největšími světovými producenty jsou po Turecku severoafrické země – Maroko, Alžírsko, Tunisko a Egypt. Fíky mají široké uplatnění, suší se na export, nakládají, vyrábí se z nich marmelády, džemy, vína, likéry, zmrzliny, nealkoholické nápoje… Latex se používá proti bradavicím. Čerstvé fíky mohou obsahovat až 26% sacharidů, v sušeném stavu je to pak až 75% sacharidů, kolem 1% tuku, 6% bílkovin, vlákninu a vitamíny. Proto neodmyslitelně patří k nejvýznamnějším středomořským plodům.