Revoluce v Tunisku a Egyptě (názor)

Vzhledem k poslednímu vývoji situace v severní Africe je nezbytné, aby se k tomu na stránkách něco napsalo. Každé povstání či přímo revoluce nese mnoho vzletných myšlenek, které již prošly mnoha médii na celém světě. Přesto se pokusím učinit úvahu, zda za vším nestojí pouze naše politická krátkozrakost, nenasytnost, ekologický fundamentalismus a sama příroda. Možná se mýlím a někdo z vás přinese do komentáře jiný náhled na protesty v severní Africe.

 

Faraón měl podivný sen a nikdo mu ho nebyl schopen vyložit. Číšník si vzpomněl na Josefa a řekl o něm faraónovi. Farao si dal Josefa zavolat a vyprávěl mu svůj sen. Farao stál na břehu řeky Nilu, když sedm tučných krav vyběhlo z řeky. Potom přišlo sedm hubených krav a ty hubené krávy sežraly všechny krávy tučné. Bůh dal Josefovi poznat, co ten sen znamená. “V zemi nastane sedm let, ve kterých bude hojná úroda, a po nich přijde sedm let hladových,” řekl Josef faraónovi. “Jsi-li moudrý, necháš uskladnit v sýpkách část úrody během let, kdy bude dobrá úroda, aby tvůj lid nehladověl, až přijdou léta neúrody.”
Farao se zaradoval, že mu Josef dokázal jeho sen vyložit. Je to jistě muž Boží! Nikdo nebude lepším správcem, který by se postaral o to, aby se část úrody uskladnila v sýpkách.

V roce 2008 po růstu cen potravin a paliv Světová banka varovala, že na celém světě se zvýší počet lidí trpící podvýživou na 967 milionů lidí.
I v Egyptě potraviny zdražily, kukuřice byla přímo nedostatkovým zbožím a ceny krmiv prudce vzrostly. Již tehdy nastal pro většinu Egypťanů každodenní boj o přežití. Čtyřicet procent lidí v Egyptě má denně k dispozici pouze jeden dolar (90% rozpočtu rodiny spolkne vzdělávání dětí a střecha nad hlavou). V době krize si Egypťané mohli dovolit pouze jeden „Eesch“, což v arabštině znamená „egyptský chléb“ nebo „život„. Nedostatek potravin, hlad a tím značná psychická zátěž vede vždy k hledání nějakého viníka.
V ulicích měst začali demonstrovat proti zvýšení cen desítky tisíc lidí, ačkoliv tehdy pevný autoritářský režim všem přikázal, aby zůstali v práci nebo doma. Protesty a obrovské výkyvy cen potravin udělaly režim v Káhiře nervózní. Proto následoval tvrdý policejní zátah, stovky lidí byly zatčeny a jeden mladík byl zabit.
Egyptský národní statistický úřad vypočítal, že index spotřebitelských cen vzrostl o 11,5 procenta od ledna 2007 do ledna 2008. Cena základních potravin, zejména ceny pekárenských výrobků a obilovin však vzrostly o zhruba 40 procent, o 26 procent rostly ceny rýže a oleje. Ceny sýrů, mléka a jogurtů vzrostly zhruba o 17 procent. Nepomohly ani státní dotace potravin, vzhledem k prudkému růstu cen obilovin na světových trzích.
Bylo to znamení toho, co přijde? Toho, co prezident Světové banky Robert Zoellick v poslední době označoval jako sociální chaos a hlad chudých.
Ano. Jídlo bylo společným jmenovatelem nepokojů v roce 2008, nikoliv nespokojenost s režimem. Tenkrát si Egypťané nevzpomněli na faraóna, jelikož neúroda v zemi nebyla, ani na svobodné volby či práva žen.
Zajisté si ale uvědomili, co jsou biopaliva (agropaliva). A udělali si představu o tom, že Západ z jedlých plodin dělá palivo pro auta. Západ, který ve své osamocené honbě za Kjótskými a jinými protokoly udělal ze strašáčka CO₂, globálního démona hladomoru. (Pozn. autor je velký zastánce obnovitelných zdrojů, ale ne touhle cestou. Vše je otázka priorit.). Poprvé si možná uvědomili, že v globálním trhu působí i Čína a Indie, která musí živit své dvě miliardy obyvatel (dnes necelá 1/3 světa) a dokáže dnes vykoupit „neproježděné obiloviny“.

V roce 2008 nebyly problémy jen v Africe. Vše zhoršil i růst ceny rýže. Připomínám, že za rýži se protestovalo od Filipín, přes Indonésii, Thajsko po Libanon. Opět s jednoznačným heslem: Práce, spravedlnost a jídlo.

 

 

 

 

 

Z výše uvedených grafů je vidět strmý růst cen plodin v letech 2008-2009 a od poloviny roku 2010, kdy neúrody v Kanadě, Austrálii, Rusku, Číně zvedly jejich cenu na světových trzích. Již v létě 2010 někteří ekonomové předpovídali, že by se mohla opakovat potravinová krize z let 2008–2009, která vedla v rozvojových zemích od Haiti po Egypt k pouličním nepokojům.
Růst cen potravin ke konci roku 2010 opravdu přivedl do ulic Tunisany, Alžířany a Egypťany. V bezvládí se sice do země vrátily či aktivovaly opoziční síly, ale na vývoj dějin nebyly připraveny. V žádné z uvedených zemí, není dnes jasný politický vývoj či vize budoucnosti. To zejména v případě Tuniska a Egypta může mít katastrofální následky, protože se živí turismem, který je na politické i bezpečností stabilitě bytostně závislý. Davy v ulicích se pouze snaží odstranit stávající vedení, které za to může! Předpokládají (a částečně správně), že rozsáhlá korupce a moc v rukou vládnoucích rodin připravily zemi o její bohatství. Nikdo nepředpokládal nedostatek potravin, což bylo jejich největší politickou chybou. Varování, že růst cen v dotčených zemích bude mimo kontrolu v důsledku neuváženého chování politiků Západu, byla.

Vše jen dokresluje americký prezident Barack Obama, který opět nepochopil dějinný vývoj a snaží se v Egyptě nastolit právo a pořádek demokratizačním procesem, aniž si uvědomuje, že s prázdným žaludkem to nepůjde. Možná to ví, ale potraviny dát nemůže, musíme je pálit v autech, aby ho uctívači skleníkových plynů a makléři nadále volili.

Chtělo by to křišťálovou kouli. Vše bude záležet na počasí, které nás ovlivňuje více, než si v naší vědecko-technické civilizaci chceme přiznat. Navíc každá katastrofa či špatná zpráva vyvolá chaos na burze, což přináší velké zisky a růst cen komodit.
Podle prognóz (například: The Great Food Crisis of 2011 – Foreign Policy Magazine) bude v letech 2011-2012 neúroda či nízká produkce potravin ještě hlubší.

Lze očekávat: výraznou spekulaci s komoditami; změny struktury setby ve prospěch výnosnějších agropaliv; úbytek podzemní vody; erozi půdy a přičíst lze dnes i rozsáhlé záplavy v Austrálii.
Pokud by se prognóza naplnila, nastanou dalším společenské změny, které se však už nebudou týkat pouze Afriky. Růst fundamentalistických hnutí a přímé ohrožení demokracie ve světě se pak dotkne i nás, kteří žádnou krizi nepociťujeme, vždyť supermarkety mají otevřeno i neděli. Naštěstí někdo tuší!

Tato poslední část je tu jen pro ilustraci, jak se nedostatek potravin může projevit na demografické křivce.
Série studených a vlhkých roků 1315 – 1322, kdy srážky a nízké teploty od jara do podzimu poškodily úrodu nebo dokonce znemožňovaly zemědělským plodinám vzejít a neumožnily nasušit dostatek sena pro krmení zvířat v zimě, připravila Evropě hladomor a největší úbytek obyvatel.