Libyjská Sabratha
Sabratha je nejzápadnější ze tří měst, někdejšího Tripoliska. Ruiny starověkého města na území dnešní Libye byly v roce 1982 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Stejně jako ostatní města Tripoliska měla kosmopolitní význam, jako tržiště, přístaviště a ústí transsaharských cest. Město bylo založeno přibližně v období kolem 700 let p.n.l., jeho význam narůstal po vpádu Féničanu a vrcholu dosáhlo, podobně jako Leptis Magna, za římské nadvlády, konkrétně v období vlády leptiského rodáka Septima Severa. Ve čtvrtém století byla Sabratha citelně poškozena zemětřesením. V byzantském období bylo město skromně přestavěno a opevněno. Po vpádu Arabů do Magrebu se význam Sabrathy zmenšil, obchod se přesunul do jiných přístavů a Sabratha se tím změnila z prosperujícího města na vesnici.
Nejznámější památkou Sabrathy je zachovalé divadlo, které krom pozoruhodného kompletního stavu obsahuje několik nádherných reliéfů. Dalšími památkami jsou punské hrobky, římské chrámy, bazilika (kde se římský spisovatel Apuleius musel bránit proti nařčení čarodějnictví), lázně, několik vil, kašna… Na nalezišti se nachází dvě muzea, první věnované římskému umění – sochařství, stavitelství, mozaikám i věcem denního života, druhé věnované punskému období.
Obrázek: Mapa města Sabratha; (Autor: Holger Behr, EN-wikipedia)
Založení města se datuje do sedmého století před naším letopočtem. Začátky osídlení byly pravděpodobně jen sezónní, pouze k přeložení nákladu. Pozůstatky z tohoto období se nacházejí mezi přístavem a Fórem. Nejedná se však o pozůstatky, nasvědčující trvalému osídlení, ale spíše o střepy skladovacích nádob, souvisejících s obchodem. Stejně jako sesterská města známého Tripolisu (Trojměstí), Leptis Magna a Oea, nabylo svého významu až v období Féničanů. Z tohoto období se zachoval dětský hřbitov Tophet a několik stél místních kultů. Zajímavé je i mausoleum věnované bohu Bésovi, nacházející se ve vnitrozemské části města, za Byzantskou zdí. Vedle mauzolea se nachází vstup do podzemních krypt s obřadními síněmi z 2. století p.n.l.
Předpokládá se, že Sabratha existovala spíše jako obchodní zastávka a přístav, než jako zemědělská usedlost, v úrodném období, jako bylo Leptis Magna. Dále se od Leptisu lišila orientací obchodu, LP obchodovala hlavně s Římem, kdežto obchod Sabrathy směřoval zejména k Ostii, kde se mimo jiné našlo i pár artefaktů, pocházejících ze Sabrathy. Samotné město bylo postaveno ve třech obdobích.
V prvním období byla postavena obraná zeď, která chránila občany před útoky z vnitrozemí. Následně byla použita jako severní hranice fóra. Stavby z tohoto období souvisely s obchodní činností a přístavištěm. Tehdy zde existovala berberská osada jménem Zwagha.
Největšího rozmachu zaznamenala Sabratha v období římské nadvlády. Bylo to spojeno s obchodní prosperitou v rámci středomořského obchodu a napojení na cestu skrze Ghadames. Došlo v něm k stavbě fóra a budov na jižní straně. V severovýchodní části fóra se nachází chrám se zdobnými omítkami. Naproti němu se nachází Kapitol. Nachází se na pískovcovém podstavci, který byl v minulosti prodloužený tak, aby před samotným kapitolem vzniklo pódium pro veřejné projevy. Vstup na pódium byl možný buď bočními schodišti, nebo velkým centrálním schodištěm, vedoucím z Jupiterova chrámu. Vše bylo obklopeno sloupořadím.
Obrázky: Divadlo (Autor: joepyrek; flickr.com), Mauzoleum Bése (Autor: Roberto D’Angelo, flickr.com), a mozaiky (Autor: joepyrek, flickr.com)
Rozkvět města zakončilo zemětřesení v roce 365, které naštěstí jen částečně poškodilo divadlo. Ostatní stavby poškodilo značně.
Poslední úpravy města byly podniknuty v první části 5. století, stavba opevnění (Byzantské zdi) a baziliky. Byzantské období a vpád Vandalů představoval postupný zánik města. Absolutní konec představoval vpád Arabů v roce 643. V tomto čase již Sabratha pozbyla smyslu, všechny obchodní aktivity se přesunuly do Oey (dnešního Tripolisu) a město bylo ponecháno svému osudu.
Vzhledem k rozsáhlým sbírkám v muzeích, obsahující dokumenty z vykopávek podrobně popsané, které by oko běžného návštěvníka snadno minulo, unikátně dochovanému divadlu, poměrně zachovalému Fóru, zbytkům chrámu, veřejných budov a mnoha jiným památkám nabízí návštěva Sabrathy jedinečný pohled do historie římských kolonií, byzantinských území, fénických, punských a berberských měst. Současná politická situace k návštěvě moc nevybízí, ale snad se vše změní a bude tam možné opět sledovat jedno z nejzachovalejších římských měst mimo Itálii.
Barče k svátku
