Šimpanz (Pan) – nejpodobnější člověku
První zprávy o silných stvořeních podobných člověku a porostlých srstí jak opice přivezl do Evropy anglický dobrodruh Andrew Battel, který při svém věznění v Angole měl možnost šimpanze pozorovat. Zaujala ho především síla tvora, kterého nebylo schopno ani deset mužů udržet. Pozornost věnoval i stavění hnízd a chování při dešti. Dnes je toho o šimpanzích známo mnohem více, avšak ani dnes není zcela jasno, zda brát šimpanze jako zvíře, či primitivního člověka. Nevezmeme li v potaz fyzické rozdíly, šimpanz je tvor chytrý, citlivý a vznětlivý. Lidé, kteří mládě šimpanze adoptovali jako člena lidské rodiny, se s tímto faktem dříve či později setkali. Šimpanzátko vyroste v dospělou a sebevědomou bytost, disponující silou a inteligencí. S tímto argumentem se snaží prosadit mezi lidskými pěstouny. Tuto patovou situaci pak řeší utracením nebo odevzdáním šimpanze do útulku či zoo. Ani to však není výhra, jelikož šimpanz zvyklý na lidskou rodinu se málokdy ztotožní s novým prostředím, příslušníky svého druhu (ostatními šimpanzi) a psychické trauma může končit i smrtí.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Hominoidea (hominoidi)
Čeleď: Hominidae (hominidé)
Podčeleď: Homininae (australopitékové)
Tribus: Hominini („lidé“)
Podtribus: Panina (šimpanzi)
Rod: Pan (šimpanz)
Existence šimpanzů byla potvrzena kolem roku 1630. První pitva byla provedena až v roce 1699, kdy byla zjištěna závratná podobnost tělesné stavby s člověkem. Až v 70. letech dvacátého století bylo odhaleno překvapivé zjištění, že se předchůdci dnešních lidí oddělily od šimpanzů před 7 milióny let. O deset let později pak z analýzy DNA vyšla najevo 99% genetická příbuznost s člověkem. Pro srovnání, shodnost DNA šimpanze a gorily je 97,7% a šimpanze a orangutana 96,4%. Člověk je tedy nejbližším příbuzným šimpanze.
Pojetí šimpanze africkými etniky
V některých místech Afriky si podobnosti šimpanze všimli daleko dříve, což je znát v pojmenování lesního tvora. Mendové ze Sierry Leone nazývají šimpanze „jiný člověk“, Baulové s Pobřeží Slonoviny o nich mluví jako o „milovaném bratru člověka“.
Bohužel šimpanzi, stejně jako většina afrických primátů, bývají dnes loveni jako „bushmeat“. Jejich podobnost člověku jim nijak nepomáhá.
Bohužel šimpanzi, stejně jako většina afrických primátů, bývají dnes loveni jako „bushmeat“. Jejich podobnost člověku jim nijak nepomáhá.
Obrázky: Mládě šimpanze bonobo v ZOO Frankfurt a mládě šimpanze učenlivého v ZOO Bratislava. Mládě bonoba má tmavý obličej, kdežto šimpanz učenlivý má v mládí světlý obličej, který s přibývajícím věkem tmavne.
Jelikož šimpanzi žijí v relativně stálém prostředí, nedošlo u nich k tolika změnám jako u člověka, proto mohou posloužit jako model primitivních hominidů. Z antropologických výzkumů byl Australopithecus shodnější s dnešními šimpanzi než s dnešním člověkem. Můžete posoudit z porovnání lebky šimpanze (vlevo), australopitéka (uprostřed) a člověka (vpravo).
Druhy a poddruhy šimpanze
Šimpanzi se vyskytují ve dvou druzích v nesouvislém areálu v rovníkové Africe.
Obývají primární i sekundární deštné pralesy, galeriové lesy, vlhké i suché lesostepi a savany a horské lesy až do nadmořské výšky 3000m. Dávají přednost píše mírně vlhčím oblastem, avšak nezdržují se dlouho v bažinatých oblastech. Všeobecně platí, že bonobo obývá vlhčí až bažinaté oblasti, kdežto šimpanz učenlivý spíše sušší s dostatkem vodních zdrojů.
- Šimpanz bonobo (Pan paniscus) – obývá pralesní ekosystém Konžské pánve. Je gracilnější stavby, menšího vzrůstu, s černou kůží i ve faciální oblasti u mláďat, narůžovělými rty, má menší ušní boltce, menší nadočnicové oblouky, tělo řídce pokryté černou srstí, která je v oblasti hlavy výrazně delší a může se jevit jako vlasy. Skupina je vedena dominantní samicí, jsou méně agresivní, častěji se pohybují bipedně a sebemenší rozrušení řeší pohlavním stykem. Jako jediní primáti, šimpanzi bonobo, mají své sexuální hrátky založeny na příjemném prožitku samce i samice, s oblibou kopulují tváří v tvář, k pohlavnímu styku dochází i vícekrát jak 10x za den i mezi příslušníky stejného pohlaví, a do jejich milostného repertoáru patří i orální sex a francouzský polibek. Jsou schopni i po delší dobu obývat vlhké ekosystémy. Nejsnáze jdou ve volné přírodě pozorovat v P.N. de la Salonga.Vědci se dříve domnívali, že tento druh šimpanze je „mírumilovný“ a že se neúčastní krutých lovů gueréz, komb, mangabejů a kočkodanů. Opak je pravdou. Zatímco u šimpanze učenlivého jsou lovci pouze samci, u bonoba aktivně loví i samice. Systém dělby kořisti zde proto funguje trošku jinak než u šimpanze učenlivého, kde je jedním z faktorů utváření sociálních vazeb.
- Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) – žije v primárních a sekundárních pralesích, v galeriových lesech, lesostepích a savanách v centrální a západní Africe. Dává přednost sezóně vlhkým a sušším oblastem.Rozeznává se ve čtyřech podruzích:
– Šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus) – žije v ekosystémech západní Afriky v Senegalu, Guiney Bissau, Guiney, Sierra Leone, Libérii, Mali a Pobřeží Slonoviny. Dlouhá izolace od ostatních poddruhů šimpanze učenlivého dala podnět pro samostatný vývoj tohoto poddruhu a vzniku několika odlišnosti od šimpanzů ze střední Afriky, včetně rozdílného genotypu. Uvažuje se proto o vyčlenění tohoto podruhu, jako samostatného druhu šimpanze. Tento poddruh šimpanze chová ZOO Lipsko.
– Šimpanz nigerijský (Pan troglodytes vellerosus) – žije ostrůvkovitě v Nigérii a Kamerunu.
– Šimpanz čego (Pan troglodytes troglodytes) – obývá pralesy Kamerunu, Gabunu, Středoafrické Republiky, Rovníkové Guiney, Konga a D.R. Konga. Je nejmohutnějším ze všech šimpanzů.
– Šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) – žije v pralesích a savanách Středoafrické Republiky, Súdánu, Ugandě, Rwandě, Burundi, Tanzanii a D. R. Kongu. Ze všech šimpanzů je tento poddruh nejagresivnější a zároveň je to podruh, se kterým se nejčastěji můžeme setkat v zoologických zahradách.
Obrázky: Šimpanz bonobo (Pan paniscus), šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) a šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus).
Charakteristika stavby těla
Šimpanz je velký primát řídce pokrytý tmavou srstí. Faciální část a konce končetin jsou lysé. Lebka je subtilněji stavěná oproti gorile, chybí zde hřebeny, mozkovna je kratší, ale velká, nadočnicové oblouky jsou menší a výrazné. Mozek, podobně jako mozek jihoamerických opic kotulů (Saimiri), pokud nepočítám mozek lidský, patří k nejdokonalejšímu mezi primáty. Svou velikostí a stavbou je prakticky totožný s mozky prvních australopitéků. Nervový systém je velice podobný lidem, čehož bylo mnohdy využito ve výzkumu. Vnímání zvuků a barev je trochu odlišné od lidské percepce, kdy škála vnímavosti zvuků je posunuta o 20mHz, což bývá označováno jako jeden z důvodů horšího porozumění lidské řeči. Šimpanz navíc nedokáže svým nervovým systémem ovládat hlasivky do té míry, aby byl schopen jakékoliv mluvené řeči.
Pohlavní dimorfismus se projevuje především velikostí jedinců. Samice dosahují hmotnosti okolo 40kg, samci dosahují až 60kg. Velikost dospělého jedince může být až 1,5metru. Hrudník je oboustranně zploštělý, horní končetiny jsou o několik málo procent delší než spodní. Tento poměr se upravuje během ontogenese a u bonoba je vyšší.
Vzhledem k vysoké pohyblivosti a délce palce mají šimpanzi nejlepší manipulační mezi lidoopy. Podobně palec mohou využívat dželady.
Pohlavní dimorfismus se projevuje především velikostí jedinců. Samice dosahují hmotnosti okolo 40kg, samci dosahují až 60kg. Velikost dospělého jedince může být až 1,5metru. Hrudník je oboustranně zploštělý, horní končetiny jsou o několik málo procent delší než spodní. Tento poměr se upravuje během ontogenese a u bonoba je vyšší.
Vzhledem k vysoké pohyblivosti a délce palce mají šimpanzi nejlepší manipulační mezi lidoopy. Podobně palec mohou využívat dželady.
Komunikační schopnosti
Co se však týká znakové řeči, jsou oba druhy šimpanzů do jisté míry komunikovat za použití symbolů či znakovou řečí. Asi nejznámějším případem je šimpanzice Washoe, která dokázala nejen komunikovat pomocí znakové řeči, ale spojením několika znaků vytvářet vlastní. Známa byla i pro svou schopnost sebepřesvědčování o lži, představivosti, znala kolem 800 znaků a učila je i ostatní šimpanze.
Šimpanz i člověk využívá ke komunikaci stejnou část mozku. Je pravděpodobné, že čerstvě narozený šimpanz má velice podobné neurobiologické vlastnosti s vysokým stupněm nervové plasticity.
Šimpanzi mají velice rozvinutou jak akustickou tak vizuální komunikaci, skládající se z množství gest a posunků.
Šimpanz i člověk využívá ke komunikaci stejnou část mozku. Je pravděpodobné, že čerstvě narozený šimpanz má velice podobné neurobiologické vlastnosti s vysokým stupněm nervové plasticity.
Šimpanzi mají velice rozvinutou jak akustickou tak vizuální komunikaci, skládající se z množství gest a posunků.
Obrázek: Výraz plný emocí samce šimpanze východního (Pan troglodytes schweinfurthii), předcházející napadení jiného šimpanze.
Potrava
Šimpanzi jsou z hlediska potravy omnivorní. Dle potravy lze snad nejlépe pozorovat projevy inteligence šimpanzů ve volné přírodě. Specializují se na energeticky výhodnou stravu, kde z malého množství potravy získávají více živin, ale musí absolvovat více úsilí k jejímu získávání či úpravě. Vše je samozřejmě náročné na paměť. Jednak z hlediska strategie, kdy je nutné si pamatovat, kde a kdy najdou jakou potravu, tak i z hlediska úpravy potravy (loupání, oddělování výživných částí, drcení ořechů, separace semen od obalů…)., ale i z hlediska použité technologie, hlavně pro výběr nástroje či alternativního způsobu. Při rozbíjení ořechů je nutné najít vhodný kámen a kovadlinu pro rozbití, dále je třeba použít dostačenou sílu, aby došlo k porušení obalu, nikoliv však k rozdrcení jádra. Šimpanzi používají i alternativní způsob, kdy ořechy nechají několik dní ve vlhké půdě, aby změkly (šimpanzi hornoguinejští, N.P. Taï, Pobřeží Slonoviny). Za pozornost stojí i schopnost řešení zdravotních obtíží, poněvadž šimpanzi jsou schopni vyhledat v pralese rostliny s léčivým či digestivním účinkem. Primárně rozlišují rostliny na jedlé a jedovaté, a na rostliny sloužící k výrobě nástrojů. Nároky na potravu snižují vnitroskupinové potravní konkurence, a zároveň vede k vyšší socializaci a spolupráci v rámci tlupy, ale i k teritoriálnímu chování a ke kompeticím mezi tlupami.
Pohybové dovednosti
Mezi nejznámější způsoby lokomoce patří kotníkochodectví, a to jak na zemi, tak i na stromech. V komplikovaném pralesním porostu se šimpanzi dokáží pohybovat až rychlostí 45km/h. Ve stromoví se často projevuje závěsným chováním, obratně šplhá a ručkuje. Při lovu byly pozorovány i skoky ze stromu na strom, jsou však limitováni svou hmotností a nosností větví. Po zemi se převážně pohybuje kvadrupedně a dle potřeby bipedně.
Rozmnožování
Pohlavní ústrojí samců je podobné lidem, přičemž penis je kratší a varlata větší. U samic dochází k otoku vnějších pohlavních orgánů a tím i změně barvy anogenitální oblasti, podobně jako u kočkodanů nebo paviánů. Tímto otokem v období sexuální receptivity se liší jak od goril, tak od lidí.
Pohlavní cyklus trvá v průměru kolem 35 – 40dnů, u bonoba až 48dnů. Po páření, zpravidla s dominantním samcem, se po zhruba 240 dnech narodí jedno mládě. Období laktace bývá až 3 roky a ještě další dva roky matka o potomka pečuje – stavba hnízda, shánění potravy a podpora v tlupě. Tento fakt sice napomáhá předávání zkušeností, ale zároveň nastavuje pomalejší reprodukční tempo, kdy další mládě se obvykle narodí až mezi pátým a šestým rokem. Pohlavní dospělost nastává po pěti letech, sociální dospělost o další dva roky později. Průměrná délka života šimpanzů je 45 let.
Pohlavní cyklus trvá v průměru kolem 35 – 40dnů, u bonoba až 48dnů. Po páření, zpravidla s dominantním samcem, se po zhruba 240 dnech narodí jedno mládě. Období laktace bývá až 3 roky a ještě další dva roky matka o potomka pečuje – stavba hnízda, shánění potravy a podpora v tlupě. Tento fakt sice napomáhá předávání zkušeností, ale zároveň nastavuje pomalejší reprodukční tempo, kdy další mládě se obvykle narodí až mezi pátým a šestým rokem. Pohlavní dospělost nastává po pěti letech, sociální dospělost o další dva roky později. Průměrná délka života šimpanzů je 45 let.
Obrázek: Samec šimpanze východního (Pan troglodytes schweinfurthii)
Stavba hnízd
Šimpanzi budují hnízda ve větvích, kde jsou chráněni před dravci. Hnízda jsou stavěna na mohutných stromech ve výšce 3-45m. Jsou spleteny ze silných větví a vystlány měkkým materiálem. Hnízda mohou být použita i několikrát, ale zpravidla se staví nová.
Používání nástrojů
Současné výzkumy, jak z východní tak i západní Afriky, potvrzují používání nástrojů šimpanzi po více jak 4300 let. Nástroje mohou být použity jen jednou, nebo i vícekrát, avšak pouze v krátkém intervalu nepřesahující jeden den. Vhodný materiál k výrobě daného nástroje může být importován z jiné lokality než kde je použit. Mezi nejznámější nástroje patří brčka na lov termitů, na který se specializují spíše samice, oštěpy pro lov komb z dutin stromů, nástroje na úpravu potravy před pozřením, jako jsou kladívka a kovadlinky, používána k rozbíjení ořechů, klíny k rozbíjení velkých plodů jako je například chlebovník africký…
Sociální chování
Sociální chování je velice komplexní, v mnohých aspektech podobné lidskému. Struktura tlupy je typu fission-fusion. Typickým znakem jsou filopatričtí samci a migrující samice, kdy migrace samic mezi skupinami je u bonoba nižší. Projevuje se zde i matrilineární struktura, kdy potomci dědí postavení své matky. Tato vlastnost je upravována u šimpanze učenlivého dělbou potravy. Vytváří kohézní jednopohlavní skupiny, které vytváří vlastní hierarchii, založenou na postavení matky, koaličním či aliančním chováním souvisícím především s lovem, dělbou potravy, přístupem k samicím a obranou teritoria.
Obrázek: Šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) v Zoo Dvůr Králové reaguje na návštěvníky, kteří před ním cosi nelítostně konzumují a nedělí se s ním.
O těchto faktorech socializace se dříve říkalo, že je šimpanzi okoukali od člověka a napodobováním převedli do současné formy. Archeologické výzkumy v Keni a Pobřeží Slonoviny tento mýtus vyvrátily, jelikož byly objeveny nástroje primitivní kultury šimpanzů staršího data než jsou lidské. Stejně tak padl i mýtus klíčové role Velké příkopové propadliny, kdy se domnívalo, že právě rozestupem propadlin došlo k oddělení šimpanzů a lidí, kdy lidé se museli vyvíjet v sušším prostředí savany, zatímco šimpanzi mohli užívat dostatku potravy v pralesu. U jezera Baringo v Keni byly nalezeny ostatky šimpanzů v blízkosti ostatků primitivních lidí Homo ergaster.
Specifické chování šimpanzů
Tradice, ritualizace, sociální vztahy atd., u šimpanzů jsou tak rozsáhlé, že by se o tom dala napsat nejedna kniha, proto zde uvedu jen některé specifické příklady:
Rodičovské/tetičkovské chování – vztah mezi matkou a mládětem hraje velkou roli i v následné postavení potomka v tlupě a u šimpanzů je neobyčejně silná. Matka učí mládě řadu dovedností, jak z hlediska potravy, používání nástrojů, stavění spacích hnízd, v případě dcer péči o dítě, tak i formy kontaktů s jinými členy tlupy. Tetičkovské chování spočívá v učení sester nebo dcer péči o dítě, od přítomnosti u porodu počínaje, po krmení, ochranu a učení. Pokud samička neprojde tímto jakýmsi tréninkem na mateřství, mlže se chovat k svým i cizím potomkům agresivně a odmítat péči o mládě. Tetičkovské chovaní se vzácně vyskytuje i u některých samců.
Herní chování – spočívá v rozmanité škále napodobování dospělých, ať se jedná o potravu, používání nástrojů, péči o srst, honičky nebo šarvátky. Tímto se i tvoří u potomků základy vnímání postavení v tlupě, jelikož tolerance ostatních k mláděti úzce souvisí s postavením matky. S mláďaty si hrají mnohdy i dospívající či dospělí samci, kteří si mohou hrát i mezi sebou bez přítomnosti mláďat, což je mezi primáty ojedinělé.
Agonistické chování – má u šimpanzů mnoho podob, od jemných náznaků po silné projevy agrese, které mohou končit i smrtí jedince. Součástí tohoto chování je i infanticida, ve výjimečných případech spojená s kanibalismem. Mnohdy se jedná i o boje se sousedními tlupami, kdy bývá demonstrována síla samců tlup. Agonistické chování je používáno šimpanzi učenlivými pro uvolnění stresu a napětí ve skupině a má velký význam pro udržení stability sociální struktury tlupy.
Usmiřovací chování – může následovat po agonistickém chování. V tomto případě má důležitou úlohu pro snížení agrese v tlupě a demonstrace návratu k normálu. Zatímco šimpanz učenlivý dává při stresu přednost agonistickému chování a následnému usmiřování, šimpanz bonobo reaguje na stres formou usmiřování ihned, a to většinou ve spojení se sexuální náklonností. Usmiřovací chování má mnoho podob od dotyků, podávání rukou, objímání, péči o srst, po polibky a socio-sexuální chování bonobů. Možná by se sem dalo zařadit i sdílení potravy, kdy je vzácnější potrava rozdělována dle postavení v tlupě, dle zasloužení o potravu a dle náklonnosti mezi jednotlivými členy tlupy. To vede k upevňování vztahů a vytváření aliancí.
Tradice a rituály – kterých je nepřeberná škála, bývá většinou spojována s kulturou jednotlivých tlup. Nejpůsobivější jsou dešťové tance šimpanze východního z pralesů v blízkosti jezera Tanganika, značení stezek, křižovatek, vokalizace a demonstrace sebe sama tradičně v určitém místě. Šimpanzi jsou zvídaví, mají respekt ze zvířat, která pro ně nepředstavují potencionální nebezpečí jako je třeba krajta a mohou se kochat nad krásou západu slunce.
Altruismus – se u šimpanzů projevuje například v adoptování osiřelého mláděte, někdy i v případě nepříbuznosti. Dalšími projevy může být i hlídkování, dělba potravy, psychická podpora a soucítění i s nejníže postavenými členy tlupy.
Obrázek: Matka pečující o mládě – šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii)
Výzkum šimpanzů Jane Goodallovou
Když se řekne výzkum šimpanzů, většině se vybaví anglická bioložka Jane Goodallová (Valerie Jane Morris Goodallová), která se zasloužila o poznání života šimpanzů dlouholetým průzkumem populace divoce žijících šimpanzů v N.P. Gombe Stream v Tanzanii z bezprostřední blízkosti. Od roku 1960 zkoumala šimpanze východní ze skupiny Kasakela. Popisovala chování šimpanzů jako bytostí projevujících emoce, žijících v sociálních skupinách majících svá pravidla a hierarchii. Podobně jako hezké vlastnosti, odhalila i děsivá fakta, z nichž některá byla do té doby připisována pouze lidem. Jednalo se například o zabíjení mláďat při změně dominantního samce, války mezi jednotlivými skupinami, ale i vnitroskupinové, kdy se skupina rozdělila na dvě a členové jedné skupiny po dobu několika měsíců vybíjeli členy druhé skupiny (s níž byli příbuzní) až do zabití posledního člena. Takové etnické čistky se do té doby připisovaly jen lidem.
Jane byla po dobu 22 měsíců nejníže postaveným členem šimpanzí tlupy, což bývá některými odborníky kritizováno, patrně z důvodu ztráty objektivity osobním zaujetím. V každém případě její výzkum pomohl pochopit šimpanze jak z hlediska potravních návyků, tak i z hlediska sociálních vztahů uvnitř tlupy.
Na výzkumu šimpanzů se s Jane Goodallovou do jisté míry podílel i antropolog Louis Leakey. Jeho poznatky v oblasti evoluce člověka pochází především z archeologického naleziště Olduvai George v Keni. Při svém působení se postavil i proti obřízce dívek masajského kmene Kikuyů. V jeho práci pokračoval jeho syn Richard Leakey, jenž mimo jiné spolupracoval, podobně jako jeho otec, i na záchraně horských goril s Dian Fossey.
Jane byla po dobu 22 měsíců nejníže postaveným členem šimpanzí tlupy, což bývá některými odborníky kritizováno, patrně z důvodu ztráty objektivity osobním zaujetím. V každém případě její výzkum pomohl pochopit šimpanze jak z hlediska potravních návyků, tak i z hlediska sociálních vztahů uvnitř tlupy.
Na výzkumu šimpanzů se s Jane Goodallovou do jisté míry podílel i antropolog Louis Leakey. Jeho poznatky v oblasti evoluce člověka pochází především z archeologického naleziště Olduvai George v Keni. Při svém působení se postavil i proti obřízce dívek masajského kmene Kikuyů. V jeho práci pokračoval jeho syn Richard Leakey, jenž mimo jiné spolupracoval, podobně jako jeho otec, i na záchraně horských goril s Dian Fossey.
Obrázek: Šimpanzi východní (Pan troglodytes schweinfurthii) v N.P. Kibale; foto: Michal Šváb.
Známí šimpanzi
Ham – byl první šimpanz astronaut vypuštěný do vesmíru a zároveň je to první hominid, jenž vstoupil do vesmírného prostoru 31. ledna 1961 na palubě Mercury Redstone 2. Při letu došlu k uniku kyslíku a ztrátě tlaku, kdy život šimpanzi zachránil skafandr, nebo spíše kapsle, která udržovala i tlak a teplotu. Let trval 16 minut 39 sekund, přičemž šimpanz strávil ve vesmíru 6,6 minuty. Nejvyšší přetížení dosahovalo 14,7g. Rychlost dopadu byla 253km/h. I přes komplikace při letu a přistání šimpanz přežil a jedinou újmou byl rozbitý nos. Šimpanz Ham následně žil 17 let v ZOO Washigton a pak v ZOO v Severní Karolíně, kde zemřel 19.ledna 1983 ve věku 26 let. Jeho hrob s pamětní deskou je umístěn v Mezinárodní síni vesmírné slávy v Novém Mexiku. Záložním astronautem byla šimpanzice Minnie, která zemřela 14. března 1998 ve věku 41 let.
Washoe – šimpanzice, která pomohla prolomit mýty o šimpanzích. Naučila se ovládat přes 800 slov ve znakové řeči a dle potřeby je aplikovat. Nejednalo se tedy o napodobení, ale o komunikaci. Byla vychovávána v lidské rodině podobně jako dítě, kdy adoptivní rodiče mezi sebou komunikovali pouze znakovou řečí, aby vyloučily matoucí faktory. Krom komunikace byla Washoe pozoruhodná i v projevování emocí. Když jeden z ošetřovatelů delší dobu nepřišel, Washoe mu dávala najevo, že je na něj naštvaná. Po té co jí odpověděl, že mu zemřelo dítě, odpověděla mu znakem pro slzy a projevila smutek (šimpanzům netečou slzy) a pochopení. Byla schopna označit sama sebe v zrcadle. Ráda si hrála jak děti s panenkami. Zažila krizi identity po setkání s jinými šimpanzi, jelikož do té doby se setkávala pouze s lidmi a stvoření jí podobné, nerozumějící znakové řečí, jí připadala cizí.
Projekt Washoe měl dopad na etiku zacházení se šimpanzi, jelikož byla odhalena silná citová vazba, spojená s emocemi, inteligence, což vyvolalo názor na zasloužení se morálního statusu bytosti, nikoliv majetku.
Projekt Washoe byl opakován u šimpanze Nim Chimpsky, ale nebyly dosáhnuty výsledky jako u Washoe.
Projekt Washoe měl dopad na etiku zacházení se šimpanzi, jelikož byla odhalena silná citová vazba, spojená s emocemi, inteligence, což vyvolalo názor na zasloužení se morálního statusu bytosti, nikoliv majetku.
Projekt Washoe byl opakován u šimpanze Nim Chimpsky, ale nebyly dosáhnuty výsledky jako u Washoe.
Gregoire – je známý jako nejdéle žijící šimpanz. Byl nalezen Jane Goodallovou v ZOO v Brazzaville, odkud byl převezen Tchimpounga Sanctuary v Kongu, kde žil až do 17. prosince 2008, kdy zemřel ve věku 66 let.
Enos – šimpanz který cestoval 1 hodinu 28,5 minut po oběžné dráze Země na palubě Mercury Atlas 5. Představoval poslední zkoušku před letem astronauta Johna Glenna.
Kongo – šimpanz, který nakreslil přes 400 kreseb. Jeho díla bývají řazena do abstraktního impresionismu, podobně jako díla malířů jako je Jackson Pollock.
Santino – šimpanz v zoologické zahradě ve Švédsku, který vešel v patrnost shromažďováním munice kamenů ve výběhu, které pak vrhal na návštěvníky. Bylo prokázáno, že se jedná o přesné plánování, tím i důkaz inteligence šimpanzů.
Oliver – šimpanz proslulý svým bipedním pohybem a plošší tváří. Pro jeho anomálie se uvažovalo o vyšší příbuznost člověku. Testy DNA a morfologická stavba neprokázali odlišnosti od šimpanze.
Ohrožení
Podobnosti člověka a šimpanze bylo v minulosti hojně využíváno k testování léků a výzkumu nemocí. Imunitní systém šimpanze na některé viry a retroviry reaguje jinak než lidský a proto bylo od mnohých pokusů na šimpanzích odstoupeno, hlavně v oblasti výzkumu HIV a SIV, kde se nyní využívá člověku i šimpanzi značně příbuzný makak rhesus.
Nejednalo se však ani tolik o etické důvody, jako spíše o aplikační. Stále jsou ale šimpanzi značně využíváni k výzkumům. Podmínky chovů jsou většinou z ekonomických důvodů nedostačující (klece) a pro šimpanze frustrující, a tak i pokud by nedošlo k aplikaci předmětu výzkumu, došlo by i tak k úhynu jedince. Když se podíváme do historie člověka, kolikráte se stejným způsobem zacházelo s podřadnými lidmi, a to i v době ne příliš vzdálené.
Šimpanze pravděpodobně čeká podobný osud jako obyvatele Tasmánie (Parlevar), kdy je i zarážející, jak bylo naloženo s poslední žijící čistokrevnou Tasmánkou, člověkem rozumným (Homo sapiens sapiens), Truganini.
Nejednalo se však ani tolik o etické důvody, jako spíše o aplikační. Stále jsou ale šimpanzi značně využíváni k výzkumům. Podmínky chovů jsou většinou z ekonomických důvodů nedostačující (klece) a pro šimpanze frustrující, a tak i pokud by nedošlo k aplikaci předmětu výzkumu, došlo by i tak k úhynu jedince. Když se podíváme do historie člověka, kolikráte se stejným způsobem zacházelo s podřadnými lidmi, a to i v době ne příliš vzdálené.
Šimpanze pravděpodobně čeká podobný osud jako obyvatele Tasmánie (Parlevar), kdy je i zarážející, jak bylo naloženo s poslední žijící čistokrevnou Tasmánkou, člověkem rozumným (Homo sapiens sapiens), Truganini.
Zajímavé odkazy
Jane Goodall Institute – spousta informací o šimpanzích a Jane Goodallové, fotky, videa… atd.
