Zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri)

Zoborožec kaferský je největším z afrických zoborožců. Protože těžce létá, většinu času se pohybuje na zemi. Samice tohoto druhu jsou známé uplácením svých nápadníků při námluvách vybranou potravou, jako je hmyz, žáby, hadi či drobní savci.
 
Řád: Srostloprstí (Coraciiformes)
Čeleď: Zoborožcovití (Bucerotidae)
Rod: Zoborožec (Bucorvus)
Druh: Zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri)
 
Čeleď zoborožcovití zahrnuje nejméně 57 druhů, celkem rovnoměrně rozdělených na 28 druhů afrických a 29 druhů asijských. Africké druhy, na rozdíl od asijských živících se ovocem, jsou více masožravé.
Zoborožec kaferský je 90 – 125cm dlouhý, rozpětí křídel se pohybuje mezi 120 – 170cm a jeho hmotnost dosahuje 3000 – 5000g.
Vyskytuje ve východní a jižní Africe v oblastech savan, resp. vyhledává především křovinaté savany a okraje lesů. Tvar zobáku je podobný jako u ostatních zoborožcům. Je mohutný, dlouhý, zašpičatělý, šedočerné barvy a nahoře s rohovým nástavcem. Přes svoji velikost není zobák těžký. Má zvláštní konstrukci s velkými vzduchovými prostory.
Peří je černého zbarvení, jen letky na koncích křídel jsou bílé, což je vidět pouze při letu. Tvář a hrdlo je lysé zářivě červené barvy. Toto zbarvení je charakteristické pro samce. Lalok samice je navíc opatřen modrými skvrnami. Pohlavní dimorfismus není zvláště vyvinut. Mláďata mají peří hnědé a lalok je žluto šedě zbarvený.
Hlasovým projevem střídavě vydávaným oběma partnery zoborožce kaferského je tupé „vump“.
 
Pohlavní dospělost nastává mezi čtvrtým a šestým rokem. Délka života je až 65 let. Tvoří rodinné skupiny dvou až osmi jedinců. Samice dominantního páru hnízdí ve velkých dutinách stromů případně i pod skalními výklenky, kde snáší 2-3 vejce. Na rozdíl od většiny zoborožců při hnízdění není zazděna. Na vejcích sedí 36 až 43 dnů. Mláďata mají velmi malé přírůstky a obvykle přežívá pouze to starší. Podle některých vědců se dospělosti dožije pouze jedno mládě za devět let. Na jeho výživě se podílí všichni členové skupiny. V rodinném kruhu pak zůstává i po dosažení pohlavní dospělosti. Právě aktivní účast dospívajících samostatných mláďat při výchově, může netrénovanému pozorovateli vnuknout myšlenku, že se jedná o nenápadně zbarvené samice. Jedná se o teritoriální ptáky, kteří aktivně brání své území. Teritorium, jenž si skupina chrání, dosahuje velikosti od 2 do 100km2.
 
Potravou zoborožce kaferského jsou menší obratlovci i bezobratlí, ovoce a semena jsou spíše doplněním jídelníčku. Nepohrdne ani mršinami. Zoborožci kaferští létat umí, ale jen pokud se cítí ohroženi. Jinak se zdržují na zemi. Na noc vyletují na stromy, ale stejně dobře na ně dokáží i vyšplhat. Pták není v přírodě dosud ohrožen, ačkoliv ho lze spatřit v současné době pouze v chráněných oblastech.
 
 
Příbuzným druhem je zoborožec havraní (Bucorvus abyssinicus), který se liší několika znaky. Zoborožec havraní má dutý zepředu otevřený hřeben (přilbici) a výrazné obočí. Stejně jako u zoborožce kaferského má nafouknutelný lalok v krční oblasti. U tohoto druhu je pohlavní dimorfizmus více zřetelný. Samci mají lalok červený, který přechází v sytě modrou kolem očí a v krční oblasti. Šupina u kořene horní části zobáku má žlutohnědé odstíny. Samice má celý vak i oblast kolem očí namodralý a šupinu na zobáku růžové barvy. Postavou je samice drobnější. Zoborožec havraní se vyskytuje v subsaharské Africe severně od rovníku. Druhové pojmenování odkazuje na Habeš (Abyssinia), starší název Etiopie. Zoborožec kaferský v přírodě mizí.
 
 
 
 

Share with:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *