Zebra kvaga (Equus quagga quagga)
V minulosti hojně se vyskytující zebra absolutního jihu Afriky je nyní symbolem toho, jak může neúměrně vysoký lov vést k vyhubení živočišného druhu. V roce 1878 byla kvaga vyhubena ve volné přírodě a v roce 1883 uhynul poslední jedinec chovaný v zajetí. Do dneška se dochovalo pouze pár fotografií, několik lebek a kůží, patřících k nejcennějším exponátům muzeí.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Podtřída: Theria (živorodí)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Podřád: Hippomorpha (koňotvární)
Čeleď: Equidae (koňovití)
Rod: Equus (zebra)
Podrod: Hippotigris (zebra)
Druh: Equus quagga (zebra stepní)
Poddruh: Equus quagga quagga (zebra kvaga)
Výskyt
Zebry kvagy obývaly travnatou savanu v Oranžsku a Kapsku. Snášely jak vlhčí prostředí na okrajích mokřadů, tak i sušší louky. Preferovaly místa s dostatkem napajedel.
Popis
Výška kvagy v kohoutku byla kolem 130cm, délka kolem 250cm, hmotnost 250-300kg. Nejbližším příbuzným je stále žijící zebra damarská, u které jsou patrné i hnědé pruhy a výraznější pruhování hlavy a krku, což má jistou podobnost s kvagou. Rozdíl je však v tom, že zebra damarská má černé a hnědé pruhy na bílém podkladu, kdežto zebra kvaga bílé pruhy na hnědém podkladu, přičemž, soudě z fotografií a dochovaných kůží, obě mají výraznější pruhování hlavy a krku a bílé abdominální partie, končetiny a žíně. Zbytek těla byl hnědého zbarvení s nevýrazným pruhováním.
Obrázek: Zebra kvaga (Equus quagga quaqqa) v přírodovědném muzeu v Berlíně.
Potrava a chování
Kvagy tvořily stáda o 30 až 60 jedincích, ale prý nebylo vzácné setkat se i se stohlavým stádem. Vytvářely rodinné skupinky vedené dominantním hřebcem. Pohybovaly se po území větších jak 15km2. Stádo přijímalo při přesunu tempo nejpomalejšího, či nejslabšího jedince. Při smísení s jiným stádem hřebec svolával své stádo typickým hýkáním, které převzali všichni členi stáda a při oddělování se akusticky projevovali stejně. Ve spánku stádo vždy strážil alespoň jeden bdělý jedinec.
Dalším známým aspektem chování je vzájemné se otírání za účelem zbavení se ektoparazitů. Podobnou pomoc velkým savcům afrických savan poskytují klubáci.
Patřila k úspěšným spásačům travin, mnohdy konkurovaly pakoňům. V období sucha se vydávaly za šťavnatější trávou k mokřadům. Byly schopné spásat i vyšší trávu.
Zebry kvagy se dožívaly ve volné přírodě 20 let, v zajetí až 40 let. Dle genetického průzkumu se jedná o jeden z poddruhů zebry stepní, který se od ostatních zeber oddělil v období před 200-300 tisíci roky, tedy z hlediska evoluce poměrně nedávno. V té době docházelo k prudkým změnám klimatu na severu i jihu Afriky. Pravděpodobně došlo k dočasné izolaci, jejímž výsledkem byla zebra kvaga.
Návrat kvagy
V Jihoafrické republice probíhá projekt o vyšlechtění kvagy ze zebry damarské. Vyšlechtěná zebra postrádá pruhování na zadní polovině těla, ale je bílá, pruhování je černé, kvaga byla hnědá s bílými pruhy. V posledních letech jsou přítomny i exempláře s hnědavým hřbetem a boky, stále však pruhování je černou barvou. Vzniklý jedinci se tak nepodobají kvagám vzhledem ani povahou a sociálním chováním. Návrat kvagy je tedy zatím nemožný a kvaga dále zůstane symbolem nesmyslného vybíjení lovci, kteří hodnotili kvagu jako méně vzhlednou zebru, která je několikanásobně početnější než ostatní zebry. Obrácení stavu je podobné jako například u nosorožců, kdy v nepříliš vzdálené minulosti byl hodnocen počet nosorožců dvourohých jako dostatečný až vysoký, zatímco nosorožec tuponosý by bez záchrany vyhynul. Nyní jsou počty obrácené.
