Rozhovor s fotografem a režisérem MgA. Janem Svatošem
Afrikaonline položila několik otázek řediteli festivalu Doteky Afriky a režiséru jedinečného českého dokumentu z afrického prostředí. Dokumentem Afrika Obscura, obdržel v roce 2011 tři ocenění na mezinárodních filmových festivalech – uspěl na MFF Tourfilm, MFF Ekofilm a MFOF. Ve výroční zprávě České televize je film uváděn jako jeden z nejúspěšnějších koprodukčních filmů roku 2011.
Festival Doteky Afriky můžete navštívit o víkendu 26.-27. července 2014 v ZOO Dvůr Králové.
Festival Doteky Afriky můžete navštívit o víkendu 26.-27. července 2014 v ZOO Dvůr Králové.
Otázka: Jak se fotograf a režisér stane ředitelem festivalu Doteky Afriky?
Asi tím nejhlavnějším důvodem je Africe něco vracet. Konkrétním cílem festivalu je pak bořit kulturní stereotypy. To je ale motiv, který se snažím zohledňovat i ve svých filmech, vyvracet naše zažité představy, které nám svazují ruce.
Co obnáší příprava festivalu, podle mojí zkušenosti si dost věcí obstaráváte sám?
Na festivalu pracujeme celý rok. První ročník jsme dělali pouze v kruhu několika přátel, dnes se do festivalu zapojuje stále čím dál více lidé – je to logické, festival roste. Některé věci ale nadále dělám sám, např. vizuální podobu plakátů.
Proč by podle Vás měli čtenáři navštívit festival?
Na festivalu je letos několik novinek – ta hlavní zásadní je, že se bude konat poprvé v Zoo ve Dvoře Králové, kde pro tyto účely zrekonstruovaly starý amfiteátr. Když opominu prostředí zahrady, nabízí náš festival poznání Afriky všemi smysly – prostřednictvím tanečních a hudebních vystoupení, ale také formou přednášek, filmů či neobvyklých soutěží.
Jane, na co byste je osobně pozval?
Já osobně se velmi těším na sobotní večerní program – po závěrečné koncertní show skupiny Iyasa ze Zimbabwe se představí skupina Ad Infinitum, které představí své ohnivé umění a po té, bude-li nám přát počasí, bude následovat letní kino pod hvězdami a film Vzpomínky na Afriku. A pozvat musím bezpochyby na slavnostní zahájení, kterého se zúčastní herec Ondřej Vetchý, potápěč Steve Lichtag a emeritní velvyslankyně ČR v Keni Gita Fuchsová. Následovat bude křest kalendáře Africké stíny a start kampaně BURN HORNS! iniciované královédvorskou zahradou.
Váš film Africa obscura patří podle nás k nejpovedenějším dokumentům o Africe. Co bylo hlavní inspirací filmu – příběh manželů Johnsonových, severní Keňa nebo si udělat něco „postaru“ (myšleno: nepoužívat moderní techniku, vyvolat film v přírodě, atd.)?
Hlavní cíle byly tři – připomenout odkaz Martina a Osy Johnsonových, vyvrátit negativní obraz severní Keni a upozornit na současný vizuální kulturu naší společností, v níž dominují miliony digitálních dat. Jak vypadá lev víme dnes ze všech možných úhlů i situací. Otázka ale je, k čemu nám tolik fotografií vlastně je…?
Osobně mi přišlo zajímavé, že Martin a Osa Johnsonovi ve své době využili nejmodernější postupy a vy jste udělali pravý opak.
Máte pravdu, je to paradox. Slovy Susan Sontagové, Afrika tehdy „úpěla“ přílišným množství střelců, dnes úpí pod přemírou fotografů.
Bylo těžké se pro Vás, jako filmaře, do oblasti N.P. Marsabit dostat?
Museli jsme získat mnohá povolení od správy parku i keňské vlády a lokálních komunit. A šlo samozřejmě také o to, vydržet náročnou cestu po nechvalně proslulé A2.
Jak je oblast turisticky navštěvovaná? Potkali jste během své práce v místě i jiné návštěvníky?
Turisty jsme nepotkali žádné. Teprve na hoře Mt. Kulal nedaleko jezera Turkana jsme se (a to zcela plánovaně) potkali s krajany, s profesorem Davidem Modrým, který zde vede projekt na očkování proti vzteklině… (pozn. Bude také přednášet na festivalu).
Jane, nebál jste se u Lake Paradise? Pátrali jste po příčině strachu místních obyvatel z tohoto jezera?
U Rajského jezera dochází k pozoruhodnému jevu, kdy na jedné straně domorodcům svazují ruce pověry, na druhou stranu populační tlak je nutí „ohlodávat“ prales zvenčí. Kácí dřevo kvůli uhlí, odvažují se stále více do nitra pro vodu kvůli svému dobytku. A jestli jsem se bál? Nejvíce asi selhání lidského faktoru – v blízkosti jsou etiopské hranici a zpoza nich míří na sever mnoho pytláků…
Co osobně považujete za svůj největší zážitek (myšleno během práce na Africa obscura)?
Objevil jsem asi nejkrásnější kout Afriky. Je to zvláštní pocit, když po několikadenním trmácení se pustinou spatříte mlžnou horu Marsabit. Když sjíždíte dolů do kráteru, víte, že vám přestávají fungovat mobilní telefony. Speciální tábořiště postrádalo soc. zařízení, oplocení i jakékoliv zázemí. Afrika si vás postupně stále těsněji poutá k sobě…
Film Africa obscura i organizace festivalu vypovídají, že trpíte „africkou nemocí“. Čím vás Afrika nejvíc zasáhla?
Těch důvodů je mnoho – fascinuje mne její historie ve vztahu k naší kultuře a zároveň i to, kolik lidí se jí dnes jako „temného“ kontinentu bojí. Zcela ignorovány jsou zprávy o pokroku. Je to obrovský kontrast mezi minulostí a budoucností.
Které země Afriky mimo Keňu jste procestoval?
Mám slabost pro východní Afriku, byl jsem u etiopských hranic u jezera Turkana i na keňském jihu při hranicím s Tanzanií. Navštívil jsem také Botswanu. Marsabit a Kaisutská pustina ale stále zůstávají na prvním místě…
Kdy se do Afriky s kamerou opět vypravíte?
Doufám, že příští rok. Nyní odjíždíme do USA, kde se ve spolupráci s Safari museem chystáme ještě jednou vrátit k tématu manželů Johnsonových – tentokráte chceme v celovečerním dokumentu přiblížit jejich životy, osud i odkaz, který bohužel v pamětí člověka velmi rychle bledne.
