Volby v Zambii – africký vzor demokracie?

Lusaka, Zambie
V Zambii funguje tzv. prezidentský systém, což znamená, že rozhodující vládní pravomoci má v rukou přímo prezident a zbytek exekutivy je od něj odvozený a na něm přímo závislý (podobně např. v USA). Volby, které se tu konaly byly tzv. tripartitní: volil se prezident, volili se poslanci parlamentu a zároveň se volila i místní zastupitelstva. Vzhledem k zmíněnému systému pak byly samozřejmě nejdůležitější volby prezidenta a pak daleko, daleko za nimi ty druhé dvoje…

Asi před rokem se pokusil (dnes již minulý) prezident Chiluba kličkovat, neboť si při nástupu k moci v roce 1991 sepsal ústavu, ve které si umožnil kandidovat jen dvakrát a na konci druhého volebního období začal spekulovat nad možností změny ústavy a své třetí kandidatury. Po rozsáhlé, řekněme téměř celonárodní, diskusi na stránkách všech celostátních deníků, nakonec prezident Chiluba svojí třetí kandidaturu trošku překvapivě stáhl s tím, že nebude rozdělovat národ. Protože je „demokrat“, tak se bude řídit právem, zákony a ústavou. Následující půlrok od stažení kandidatury, pak bylo pravidelně hlavní zprávou večerního televizního zpravodajství něco ve smyslu, že prezident Chiluba je bůh, všichni jej milují a podporují a to vše ilustrováno záběry typu: prezident přináší peníze škole, nemocnici, radnici, … prezident se stará o děti, staré lidi, uprchlíky…. Výjimkou bylo pouze jedenácté září, kdy i místní reportéři uznali, že atentát na „twins“ by přece jenom měl mít přednost před Chilubou.
Mimoto se v předvolebním roce událo několik důležitých věcí. Z vládní strany bylo vyloučeno několik vrcholných politiků na základě boje o nástupnictví a na základě obrovského finančního skandálu s převodem státních peněz do pokladny MMD (Movement for Multiparty Democracy – vládní strana), kdy si tito pánové a dámy dovolili tuto situaci kritizovat. Tato vřava v rámci vládní strany pak měla za následek vznik několika nových stran. S výjimkou FDD (Forum for Democratic Development), do které přešla většina odpadlíků a vyloučených (podobný proces jako ODS versus US), vzniklo ještě několik stran, které měly za účel pouze být logistickou základnou jednotlivých prezidentských kandidátů pro nadcházející volby.
Do voleb pak nastupovalo celkem 11 kandidátů. Reálně se dalo hovořit pouze o následujících kandidátech. L. Mwanawasovi za vládní MMD. Kandidátu FDD C. Tembovi, mimochodem, pro tohoto pána byl rok 2001 více než bouřlivý. Začal jej jako viceprezident vládní MMD. Po neshodách s prezidentem byl sesazen a dokonce uvržen do vězení („uvržen“ zní poněkud středověce, ale v místních souvislostech se jedná asi o nejvýstižnější termín). Odtud byl vytažen na světlo boží po několika týdnech a za tepla jmenován velvyslancem Zambie v Německu, na základě úvahy – je to dobrý řečník, tudíž může dělat velvyslance a hlavně bude daleko. Z tohoto postu generál Tembo rezignoval opět po pár týdnech a vrátil se zpět do vlasti, aby pomáhal vzniku nové strany FDD a nakonec se stal jejím prezidentským kandidátem.
Dalším relevantním kandidátem byl T. Kaunda za UNIP. UNIP znamená United National Independance Party a byla to vládní strana od dob nezávislosti až do nástupu prezidenta Chiluby, v jejímž čele stál bývalý prezident Kaunda a současný kandidát strany je jeho synem.
Důležitým kandidátem byl rovněž A. Mazoka za UPND. UPND je zkratka pro United Party for National Development a jde o jedinou relativně dobře organizovanou stranu kromě MMD a UNIP, která je proto taky jedinou skutečně opoziční silou a navíc ještě nikdy nebyla u moci.
Poslední kdo mohl výrazněji zasáhnout do volebního klání byl kandidát Heritage Party G. Miyanda. Další z vyloučených oponentů prezidenta Chiluby z MMD, přičemž strana jako taková vznikla na jeho podporu a je stranou jednoho muže – generála Miyandy.

Pokud si to zrekapitulujeme, tak do voleb šel prověřený a doporučený kandidát současné vládní strany a současného prezidenta, kandidát strany, která vládla v minulosti přes 30 let, je stranou starých dobrých kádrů (socialistů a komunistů) a dnes již spíše jen přežívá, kandidát jediné skutečné opozice a dva kandidáti odštěpení z vládní MMD za podpory svých nově vzniklých stran.

Na předvolební průzkumy se v Zambii jednak moc „nehraje“, jednak jsou média a instituce typu Statisticky úřad pevně v rukou vládnoucí prezidentské kliky, takže podle toho vypadaly i odhady, které byly vždy ve prospěch vládního kandidáta. Neoficiální odhady různých nevládních institucí, dělané „na koleně“, spolu se šeptandou, pak hovořily o vysokých preferencích jak vládního Mwanawasy, tak opozičního Mazoky.
Ohledně samotných voleb musí člověk brát v úvahu různá africká/zambijská specifika voleb. Za prvé jsou tu úplně jiné poměry ve vzdálenostech. Zambie má podobně jako ČR 10 milionů obyvatel, ale je řádově 5x větší. Tudíž při volbách hodně záleží na tom, kde všude budou volební místnosti. Mnoho venkovských lidí nemá čas, motivaci a ani prostředky jet někam 100 km daleko jenom kvůli volbám. Tenhle faktor tedy působí značně ve prospěch vládní strany, která přes ovládnutou volební komisi rozhoduje o umístění volebních místností. Dalším faktorem bylo datum. Za prvé volby probíhaly v období dešťů, což ještě více znemožňuje nějaké daleké přesuny na bídných afrických cestách. Za druhé byly volby stanoveny na 27.12.2001. Pro MMD byla v podstatě výhodnější menší voličská účast, neboť jako dobře organizovaná strana byla schopna přitáhnout k volbám své příznivce, lidi zainteresované na pokračování její vlády, tzn. celý státní aparát a všichni na něm závislí (při velmi bídném průmyslu a nevalném zemědělství je práce ve statním sektoru jednou z relativně nejlépe placených a při vraždění se do jednotné linie i relativně dostupných míst) a lidé různě podplacení. Tady nejde ani tak o podplacení v našem slova smyslu, ale spíš o dohody s místními venkovskými náčelníky (chiefs), kterým byla daná nebo alespoň přislíbena životně důležitá mouka. Na nich pak už bylo přikázat zbytku vesnice koho má volit. Bylo dost jasné, že noví voliči a voliči nesvázaní s vládní politikou budou volit spíše proti MMD, takže v zájmu této strany byla skutečně spíše menší voličská účast. K tomu směřovalo i ono datum v době vánočních svátků, kdy jsou lidé smířlivější, někteří cestují, takže se voleb nemůžou zúčastnit apod. Na druhou stranu je fakt, že tenhle vánoční faktor působí jen částečně, neboť mnoho lidí tady nemá žádné peníze na oslavy či cestovaní, a tím pádem po skromné vánoční oslavě 25.12. se den na to život vrací do normálních kolejí. Další z faktorů pracující proti velké účasti byla byrokratická procedura registrace. Vláda nejprve vyhlásila výměnu „občanek“, takže každý dospělý se musel dostavit na příslušný úřad a nechat si vyměnit „občanku“ (jeden den), pak se s touto novou občankou musel jít zaregistrovat (druhý den) a pak musel jít v den voleb volit (třetí den). Tím pádem se našlo poměrně dost občanů, kteří tuto proceduru odmítli podstoupit.
Volební účast byla nakonec slabá. Z asi 5 milionů oprávněných voličů (ano, z deseti milionu je jen pět milionů oprávněných voličů, protože zbytek jsou malé děti; nutno brát v úvahu, že průměrná délka života Zambijce je momentálně někde okolo 35 let) volili necelé dva miliony, to jest asi 35 % oprávněných voličů. Nevím zda to byl záměr nebo jen nepořádek či jen prostě další z řady afrických specifik, se kterými se tu člověk setká a nad nimiž zůstává občas rozum stát, ale každý volič musel nejprve vystát frontu, pak se legitimovat volební komisi a potom mohl vhodit svůj hlasovací lístek. Háček byl jenom v tom, že nemohl odvolit naráz, ale po jednom hlasování šel do další fronty, nová legitimace a volba a hurá do třetí fronty … Střípkem z natáčení je pak třeba fakt, že někteří voliči místo aby zaškrtli na volebním lístku jméno vyvoleného kandidáta, tak prostě vzali propisku a přes celý lístek to jméno napsali.
Podle očekávání hlavní boj o prezidentství proběhl mezi Mwanawasou a Mazokou. Po sečtení volebních výsledků asi z 95% volebních obvodů (volební systém všech tří voleb je „first-past-the-post“, tedy vítěz bere vše, byť by měl jen o jeden hlas více než protikandidát) bylo jasné, že vede opoziční Mazoka. Tento postupný výsledek byl vyhlášen pozorovatelskou volební komisí EU. Mazoka, když se tento výsledek dozvěděl, tak veřejně vyhlásil, že je novým zambijským prezidentem, začal děkovat voličům a tak podobně. Oficiální volební komise (pevně v rukou MMD) výsledek sčítání dementovala, vyhlásila oznámení o špatném sčítání, neúplnosti sčítání a vůbec mlžila. Navíc napadla EU, že se míchá do demokratických voleb a vyhlašuje vítěze před oznámením oficiálních výsledků. S EU se vysvětlilo, že to nebyla její iniciativa, ale záležitost kandidáta Mazoky, který prostě přečetl a vyhlásil veřejně přístupné postupné výsledky, nicméně to byl dobrý tah pro vládní MMD, protože dal volební komisi důvod k přepočítávání hlasů a zdržení. Jaké pak bylo všeobecné překvapení, když o dva dny později oficiálně vyhlášené výsledky „stanovily“ za vítěze vládního kandidáta Mwanawasu. Okamžitě byla podána stížnost k Nejvyššímu soudu, ale tam sedí lidé jmenovaní bývalým prezidentem, takže byla briskně zamítnuta, navíc z formálních důvodů . Opozice sice výsledek voleb neuznala, ale faktem je, že novým zambijským prezidentem byl bez zbytečného otálení inaugurován Levy Mwanawasa. Pokud vás zajímají podrobněji výsledky, tak se můžete podívat na adresu www.zamnet.zm/elections.html na prezidentské výsledky a na adresu www.zamnet.zm/searchparliment.htm na výsledky parlamentní.
Hlas lidu je pak poměrně jednoznačný. Už před volbami, když jsem se na toto téma bavil s běžnými lidmi říkali, že na výsledku až tak moc nezáleží, protože se stejně nic převratného nezmění a ti nahoře budou krást, ať už to bude kdokoliv. Druhý názor hlasu lidu a hlasu většiny opozičních mediálních komentátorů říká: „kdyby nebylo tolik kandidátů a opozice nešla do boje o prezidentství roztříštěna, mohla i zvítězit“. Volby jsou všeobecně považovány za zmanipulované, ale na africké poměry prý proběhly až nadmíru demokraticky a klidně. Vládní garnitura dosáhla svého, protože se nemusí obávat, že by někdo v dohledné době přezkoumával finanční operace posledních deseti let. Nově jmenovaný prezident se pak musí “pouze“ potýkat s probíhající soudní kauzou zpochybňující jeho vítězství a jak ta dopadne je skutečně ve hvězdách.
Zajímavé jsou však výsledky parlamentních voleb. Tam došlo k situaci, kdy prezidentsko-vládní garnitura nemá vůbec parlamentní většinu. Jistě ale nebude trvat dlouho „přesvědčit“ některého z opozičních poslanců k přestupu do vládního tábora, ale zatím tady vznikla na africké poměry zcela atypická situace. Parlament je složen ze zástupců 4 stran, dvou nezávislých kandidátů a jednoho poslance za malou straničku. Opozice tak minimálně může prosadit kandidáta z opozičních lavic na předsedu sněmovny, důležité postavy ústavního pořádku. Další vývoj bude záležet na schopnosti opozičních stran se dohodnout. Vzhledem k jejich odlišným politickým představám, osobním antipatiím a nevyřízeným účtům zůstávám v téhle otázce ovšem značně skeptický.