Pohledy z Afriky; Pohled čtvrtý – leopard

Jeden z hlavních cílů naší cesty Keňou a Ugandou byl Národní park a vodopády Murchison Falls. Noc jsme strávili uprostřed přírody na tábořišti Red Hot Chilli Campsite nad řekou Nil, s krásným výhledem do kraje. Celkem bez následků jsme přežili hlučné nájezdy divokých prasat, hledajících v noci mezi stany něco dobrého k snědku. Naštěstí jídlo v našem stanu neobjevili a o nás osobně nejevili velký zájem.

 

Ráno, ještě po tmě jsme se vypravovali na druhý břeh řeky, pozorovat místní zvířenu. Bylo to moje první safari. Na můj naivní dotaz, jestli budeme taky chodit pěšky, se mi dostalo poučení od mého, afrických poměrů znalého kolegy, které znělo asi takto: „nevím, jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout, vystupovat z auta je přísně zakázáno, protože je to velmi nebezpečné! Ty snad máš sebedestruktivní sklony nebo co?!“ Sebedestruktivní sklony nemám a tak jsem si obula jen vzdušné žabky, když teda nikde korzovat nebudeme.

 

Obrázek: Leopard (levhart skvrnitý) v Tanzanii

Náš průvodce, malý, veselý, černý chlapík se nás v autě dotázal, jaké že zvíře bychom nejraději viděli. Leoparda, vyhrkl bez rozmýšlení kolega. Mě to bylo celkem fuk, ráda se nechám překvapit.

Jezdili jsme křížem krážem krajem, pozorovali různé druhy antilop, žirafy, stáda buvolů i pakoňů, ale leopard nikde. Občas náš rozverný průvodce zastavil a oproti všem předpokladům nás vypustil z auta, rozhlédnout se po okolí. V žabkách se mi nikam daleko nechtělo, neboť tráva v savaně byla suchá a pichlavá a taky by mě mohl kousnout had anebo jiná potvora. Že sem se vůbec ptala, mohla jsem mít boty a taky se kochat přírodou zvenku.

U skupinky stromů řidič opět zastavil a mumlal něco v tom smyslu, že se jde podívat po tom leopardovi, tady že je pro něho vhodné místo. Pomyslela jsem si, že tady už leoparda neviděli hodně dlouho, pakliže vůbec kdy. Je to nejspíš jen takový folklór pro turisty.
Můj kolega také vylezl ven, protože to pochopil tak, že si má jít vyfotit antilopky.

 

Potkat leoparda je veliká vzácnost. Většinu času tráví na stromě a průvodci si po vysílačkách předávají informaci o jeho výskytu. Je vytipováno několik statných stromů kde se leopardi zdržují. Ale proč to nezkusit jinak? Leopard je vždy nablízku, tak jako většina dravců, své kořisti, tudíž pokud se nám podaří vystopovat antilopky, které levhart loví, najdeme i jeho. 99,99% času se nachází levhart na stromě, proto ve volné savaně se není čeho bát…, ale co těch 0,01%?! To je na zemi, přikrčen u země a jak lev čekající na dostatečné přiblížení nic netušící kořisti, pro útok ze zálohy. Takového leoparda lze překvapit a překvapení je na obou stranách!!!
Pojednou se ozval hrozný řev a v zorném poli se mi objevil náš kličkující průvodce s leopardem v zádech. Byl obrovský a samý sval (ten leopard) a já byla přesvědčená, že černého mužíka jistojistě dostihne a před mýma očima roztrhá. Nedávno jsem měla konflikt s vlčákem, když napadl našeho psa. Skočila jsem na něho, povalila ho na zem, a Bertíka (mého psa) vysvobodila ze spáru jisté smrti. V tomto případě však nemám žádnou šanci, ven z auta nevylezu a s leopardem se prát nebudu. Seděla jsem v autě a jen vyděšeně zírala na závod o život, který probíhal před mýma očima. A nebyla jsem sama.

Zíral i Vladimír a přestože měl foťák v pohotovosti i on dal přednost životu a skočil do vozu, jak nejrychleji dokázal. To byl asi okamžik, který našemu průvodci zachránil život. Leopard zaváhal, kterého z nich má sežrat dřív a propásl tak svoji šanci. Uznal prohru, otočil se a ladně odběhl do dáli.

Černý mužík, strachy ještě celý zelený, však nic nevzdával a zařval: „všichni z auta ven, musíme ho vyfotit“. Nezmohla jsem se na nic, jen jsem otřeseně a nevěřícně zírala. Tak já starej dobrodruh se sebedestruktivními sklony, sedím v autě, v žabkách, jako pecka a oni honí po prérii (savaně) leoparda. Což je však, jak známo, přísně zakázáno.