Pondělí, 29 dubna, 2024
Rostliny

Palma datlová (Phoenix)

Datlovník je prastarou kulturní rostlinou, která je účelně pěstována již od mladší doby kamenné. Z jejích listů se vyrábí střechy, pletou se z nich koše, mohou sloužit jako palivo, kmeny jsou užívané jako stavební materiál a plody se konzumují čerstvé i upravené do široké škály produktů. Tato palma je i velice oblíbená okrasná rostlina a to jak při venkovním použití, tak při domácím pěstování. 
 
Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Liliopsida (jednoděložné rostliny)
Řád: Arecales (arekotvaré)
Čeleď: Arecaceae (arekovité)
Rod: Phoenix (datlovník)
 
Datlovník je jednou z typických subtropických palem. Přestože jsou schopny prospívat v různých biotopech od bažin, pobřeží moře, mangrovů, semiaridního území a pouštních oáz, nejvíce jim vyhovují oblasti, kde mají u kořenů dostatek vláhy, slunečního svitu a vzduch je suššího charakteru. Lokalitu pro růst výstižně popisuje tuniský přívlastek pro datlovník: „kořeny ve vodě, korunu v ohni…“ Vyskytuje se od Kanárských ostrovů po Indočínu, v 17 druzích a několika přechodných hybridizacích v oblastech překryvu dvou druhů. 
 
Zde jsou vybrané druhy datlovníků, související s Afrikou nebo ČR:
 
  • Kapverdský datlovník (Phoenix atlantica) – endemický datlovník z Kapverdských ostrovů, odolnější proti vlhčímu klimatu. Vzhledem je velice podobný datlovníku pravému a datlovníku kanárskému. Kmen dorůstá výšky 5-15m, listy jsou kratší a rovnější než u datlovníku pravého, 2-3m dlouhé, v bázi s ostny. Mnohdy roste 2 a více kmenů při sobě. Plody jsou růžovofialové, jedlé, ale svou kvalitou nejsou vyhledávanými. Tento druh je citlivý na nízké teploty.
  • Český datlovník (Phoenix bohemica) – již vyhynulý druh datlovníku vyskytující se na území ČR v období třetihor.
  • Kanárský datlovník (Phoenix canariensis) – endemický datlovník z Kanárských ostrovů. Podobně jako kapverdský datlovník je i datlovník kanárský odolnější vůči vlhčímu klimatu a navíc, vzhledem k severnějšímu výskytu je i odolnější vůči nižším teplotám, kdy snese krátkodobě teploty až k -10°C. Vzhledově je to patrně nejhezčí datlovník, který zdobí mnohé botanické zahrady a měl zdobit i ulice jižního Španělska, avšak izolace na ostrovech způsobila, že není odolný proti škůdcům, proti kterým jsou ostatní datlovníky odolné. Naopak na Novém Zélandu, kde se škůdci nevyskytují se tento druh datlovníku projevuje jako invazivní rostlina. Kmeny rostou osaměle, jsou 10-20m, výjimečně i 40m vysoké. Listy jsou 4-6m dlouhé, rovnoměrně po délce zaoblené. Plody jsou oranžové, jedlé, ale s příliš tenkou dužinou. Na ostrově La Gomera se používá sladká míza palmy k výrobě sirupu (palmového medu).
  • Datlovník senegalský (Phoenix reclinata) – divoce rostoucí datlovník vyskytující se prakticky po celé subsaharské Africe, roste i na Komorských ostrovech a Madagaskaru. Vyskytuje se od pobřeží moře, až po nadmořskou výšku 3 000m. Roste na mýtinách, světlinách deštných pralesů, v horských údolích i v galeriových lesích. Vzhledem k nárokům na světlo, není rostlinou kompaktních pralesů. Hlavním nárokem na stanoviště je dostatečná a stálá hladina podzemních vod, které mohou být lehce salinní. Přenašeči semen této palmy jsou kočkodani obecní a sloni, kteří si rádi na sladkých plodech pochutnávají, Pro člověka má využití lehké dřevo kmenu, listí jako stavební materiál, nebo jako pokrytí střech, míza na výrobu palmového vína, srdce palmy (dužnatý růstový střed kmene) se podobně jako u palmy kokosové, olejné, nebo ravenaly konzumuje a z vláken mladých listů se vyrábí košťata a rohože. Kořeny obsahují tanin a bývají používány jako hnědé barvivo.
  • Datlovník indický (Phoenix sylvestris) – divoce rostoucí datlovník z Pákistánu, Indie, Cejlonu a Bangladéše. Je velice podobný datlovníku kanárskému, plody jsou po dozrání červené. Někdy bývá považován společně s datlovníkem senegalským za původní divoký druh, ze kterého hybridizací vznikali ostatní druhy.
  • Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) – nejvýznamnější druh datlovníku mající široké využití, jehož tradice pěstování lidmi sahá nejméně do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Pravděpodobně pochází z Blízkého východu, odkud byl rozšířen do mnoha tropických a subtropických oblastí po Zemi a vyskytuje se v mnoha varietách. Je nejvýznamnějším a nejznámějším druhem a tento článek je věnován popisu tohoto druhu datlovníku.
  • Datlovník mangrovový (Phoenix paludosa) – tento druh je spíše ukázkou adaptability tohoto rodu, kterému většinou spíše vyhovují sušší oblasti růstu, tento druh prosperuje v mangrovech.
  • Datlovník zakrslý (Phoenix roebelenii) – pochází z jihozápadní Číny a severního Vietnamu a Laosu. Jeho význam, v rozšířeném slova smyslu, je spíše jako okrasné rostliny.
  • Datlovník arabský (Phoenix caespitosa) – vyskytuje se na Arabském poloostrově, Sokotře a v Somálsku. Roste v aridních oblastech, v blízkosti oáz, pramenů, nebo zdroje vody. Zajímavostí je adaptace na sucho nízkým vzrůstem a případným přežíváním vegetativních částí kmenu pod zemí. Roste keřovitě ve shlucích více kmenů, přičemž některé prosychají a dělají tak izolaci před vysoušejícím pouštním větrem.
  • Datlovník krétský (Phoenix theophrasti) – vyskytuje se ve středomoří na území Řecka a Turecka. Částečně byl introdukován do východní Libye, kde v oázách roste divoký hybrid s datlovníkem pravým. Tento druh se pravděpodobně původně vyskytoval v Africe od Nilu až po Alžírsko, jeho nynější výskyt na africkém kontinentu je diskutabilní.
Obrázky: Datlovník krétský – Phoenix theophrasti (Autor: Barbora Vítková);datlovník senegalský Phoenix reclinata (Autor: V.Z.); datlovník kapverdský – Phoenix atlantica (Autor: Petr Roubal) 
 
Jedlé plody, datle, mají druhy P. dactylifera, P. atlantica, P. reclinata, P. farinifera, P. humilis a P. acaulis
Datlovník pravý (Phonix dactylifera) má v běžné formě 36 chromosomů, ale některé hybridy mají počet chromosomů 32, 34, 36 a 64. Datlovník byl vyšlechtěn již pravděpodobně v 4. tisíciletí před naším letopočtem v oblasti Blízkého východu odkud se rozšířil po celém světě. Plody datlovníku jsou významnou složkou potravy velké části světa, zejména v severní Africe. Konzumují se čerstvé, tepelně upravené, lisují se – z přezrálých datlí se získává datlový med a ze sušených plodů se mele mouka. Drcená semena jsou krmivem pro zvířata, listy jsou surovinou na výrobu košů, rohoží a kmeny se používají ve stavebnictví.

Původ jména

Botanický název rodu Phoenix, se pravděpodobně vztahuje k legendárnímu egyptskému ptákovi (Boimu), který se dožíval více jak 500 let. Na sklonku života vzplanul a povstal z vlastního popela. Tímto vyniká i datlovník, který i po ohoření může dále růst. 
Dactylifera má původ z hebrejského slova dachel = prst, popisující tvar datlí.
 
Některé prameny uvádí ještě jako původ pojmenování odvození z fénického pojmenování datlovníku „Fénix“ a řeckého daktulos = prst.
Obrázek: Datlovník kanárský – Phoenix canariensis a koruna datlovníku pravého v Tunisku (Autor: V.Z.)

Morfologický popis

Kořenový systém je podobný jako například u kukuřice. Chybí zde centrální kořen, zato jde zde přítomna soustava primárních a sekundárních kořenů. Hlavní kořeny mají válcovitý tvar, jejich šířka je 7-12mm a dosahují délky 4-10m. Primární kořen se následně dělí na sekundární a vlásečnicové kořeny. Z hlediska funkce mají datlovníky kořeny zajišťující oporu, výživu, ale i vzdušné kořeny. Celková stavba kořenového systému pak odpovídá potřebám v dané lokalitě – na jakém substrátu roste, jakou vlhkostí disponuje a jakému počasí musí odolávat.
 
Kmen datlovníků je válcovitý, pokrytý jizvami po listech. Je tvořen z mnoha zdřevnatělých cévních svazků, bez lýka. Dorůstá délky, v závislosti na druhu a klimatických podmínkách, až kolem 20m. Bývá jednoduchý, ale lze se setkat i s větvením.
 
Listy jsou jemně zpeřené, 1-6m dlouhé, kolem 0,5m široké, s úzkými lístky, 20-60cm dlouhými, úzce kopinatými, k bázi listu postupně přeměněnými v trny. Než uschnou vydrží 3-7let. Na rozdíl od jiných palem i po uschnutí se neuvolňují (neopadávají). Bývají obloukovitě převislé. Vzrostlý datlovník má kolem 100 zelených listů a za rok vyprodukuje 10-25 nových listů.
 
Datlovníky jsou dvoudomé rostliny. Květy jsou žlutavé, samčí a samičí, rostoucí z úžlabí rok starých listů. Vzácně se mohou se vyskytovat oboupohlavní květy. Prašníkové květy jsou uspořádány v mohutných úžlabních latách, které mohou obsahovat až 10 tisíc květů. Pestíkové květy jsou v podstatně řidších latách majících 4-6 tisíc květů. Celá květenství jsou uzavřena před rozkvětem do hnědavých toulců. Pro lepší opylení se zavěšují prašníkové laty do vrcholu palmy.
 
Plodem je žlutá, hnědá nebo načervenalá jednosemenná oválná bobule s dužnatým mezokarpem, datle. Podlouhlé semeno má podélnou rýhu.
 
Datlovníky dobře vzcházejí ze semínek a jdou poměrně snadno vypěstovat i doma. Dalším způsobem reprodukce je vegetativní dělení, odnožemi.
Obrázky: Oslík, pochutnávající na plodech datlí v oáze Siwa (Autor:Jana Pízová); datlovník pravý (Phoenix dactylifera) v saharské oáze; pletiva v pokáceném kmeni datlovníku. 

Datle

Složení datlí (g/100g):

složka procentuální zastoupení hmotnost
energetická hodnota 277Kcal
bílkoviny 3% 1,81g
tuk < 1% 0,15g
sacharidy 58% 74,91g
vláknina 18% 6,7g
  
Obsah vitamínů v datlích (g/100g):
vitamín  procentuální zastoupení hmotnost
vitamín A 5% 149mg
vitamín K 2% 2,7μg
vitamín B3 10% 1,6mg
vitamín B5 16% 0,808mg
vitamin B6 19% 0,25mg
vitamin B1 4% 0,05mg
vitamín B2  4,5% 0,06mg
 
 Minerální složení (g/100g):
prvek  procentuální zastoupení hmotnost
vápník  6,5% 64mg
měď  40% 0,36mg
železo 11% 0,9mg
hořčík  13% 54mg
mangan  13% 0,3mg
fosfor  9% 62mg
zinek  4% 0,44mg
 
Porovnání výživové hodnoty:
ovoce počet kalorií na kg
meruňky 520cal
banán  970cal
pomeranč  480cal
pšeničný chléb 1 800cal
datle více než 3 000cal
 
 Datle obsahují 15-30% vody a až 70% sacharidů, přičemž jde většinou o invertní cukry. Přínosný je i vysoký obsah hořčíku, který může mít význam na fakt, že pouštní beduíni, u kterých datle mohou představovat hlavní složku potravy, mají nejméně nádorových onemocnění, v porovnání s jinými etniky.
Datle bývají konzumovány čerstvé, ale existuje celá řada produktů, vyráběná z datlí:
 
  • domácí pochoutky vyrobené přímo z datlí jako například pekařské a cukrářské výrobky, džusy, limonády, pomazánky, saláty…
  • datlové polotovary jako například datlové pasty, datlová mouka, směsi sušených datlí s jiným ovocem, atd.
  • hotové výrobky z datlí jako jsou zákusky z datlí, datle v čokoládě, energetické tyčinky s datlemi, džemy, datle v smetanovém nebo máslovém základu, zavařované datle, kandované datle, dezerty, zmrzliny, džusy…
  • výrobky vyrobené z datlí, kde funkční složkou jsou sacharidy, jako jsou sirupy, mošty, tekutý cukr, med, droždí, ocet, víno, destiláty a organické kyseliny.
Obrázky: Dozrávající datle dalovníku arabského ( Phoenix caespitosa), dozrávající datle datlovníku senegalského (Phoenix reclinata) a dozrávající datle datlovníku pravého (Phoenix dactylifera)
 
Datlovník má odpradávna široké využití lidmi a své oblibě se ještě dlouho těšit bude jako důležitá potravina, ale i jako důležitý prvek v pouštních krajin, kde může sloužit jako zábrana proti erozi, větrolam či orientační bod. Nejedna z karavan jdoucí napříč Saharou oceňuje stín, skýtající se pod korunami datlovníků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.