Otroctví stále žije

Silná chudoba si v Africe bere daň na slabém zdravotním a sociálním systému. Společně s tradičními a sociálními hodnotami umožňuje zneužívání dětí. Dětské svatební a sexuální zneužívání jako určitá domácí výpomoc je běžnou součástí života v subsaharské Africe. „Sugar daddies“ – „Sladcí taťkové“ ve středním věku si často obstarávají děvčata pomocí peněz, …

Silná chudoba si v Africe bere daň na slabém zdravotním a sociálním systému. Společně s tradičními a sociálními hodnotami umožňuje zneužívání dětí. Dětské svatební a sexuální zneužívání jako určitá domácí výpomoc je běžnou součástí života v subsaharské Africe. „Sugar daddies“ – „Sladcí taťkové“ ve středním věku si často obstarávají děvčata pomocí peněz, kterými hradí svým obětem školní poplatky, knihy a ošacení. Přesto zneužívání dětí zde nemá komerční ráz jako v zemích Latinské Ameriky a Asii.
Využívání práce dětí v soukromí domů je jednou z forem zneužívání dětí, a to poměrně běžnou. Tradiční sociální síť skrz rodové společenství rodin tuto formu nesvobody zesiluje posíláním dětí k městským příbuzným a přátelům, aby si tak zlepšily svoji šanci na vzdělání či vyučení řemeslu. Často se to zvrhne pouze v peněžní transakci mezi příbuznými. Zvlášť často se to vyskytuje u střední třídy obyvatel. Rodiče tak mohou nevědomky prodat své děti za 10 liber do oblasti v okolí Perského zálivu, Libanonu či Evropy.
Daleko horší je, když válka zničí tradiční ekonomiku, děti jsou přinuceny žít na ulicích, např. v Somálsku, Burundi, Sierra Leone a Libérii. 10-ti leté děti jsou sexuálně zneužívány či verbovány do armády. V Luandě jsou 14 leté děti novou módní hračkou zvanou „catorzinhas„. Tento problém existuje i v klidnějších oblastech, kde děti nakládají lodě či prostituují. S tím se lze setkat ve městech jako je Douala, Lagos, Accra, Dakar, Libreville a Abidjan. Problémy vznikají i v Kapském městě a Durbanu, dokonce i v Zambii je okolo 70 tisíc prostituujících mladistvých. Mladí Konžané jsou prodáváni v okolí řeky Kongo, Ze Sierry Leone proudí děti hlavně do Libanonu. Rostoucí je i obchod s dětmi směrem do Evropy, ačkoli se navenek netváří jako obchodní transakce.
Dovozcům dětí však často nehrozí žádné nebezpečí, přesto se nedávno v Belgii podařilo jednoho obchodníka zatknout. Zatčený byl provdaný v Belgii a měl 4 děti. S cestovními doklady svých dětí odjel do DR Kongo a pokusil se na ně přivézt další. Jinou metodou je transport dětí do Švýcarska. Somálské děti cestují s falešnými či žádnými doklady do země, kde požádají o azyl. Tyto skupiny dětí jsou poměrně časté, část jich jde potom k adopci jiné jsou vráceny zpět, mají-li tranzitní víza či platný „občanský průkaz“. I dokazování obchodu je často obtížné, protože děti či jejich rodiče tvrdí, že jedou navštívit známé či příbuzné.
Dnes mnoho zemí v Africe ratifikovalo novou právní konvenci „International Labour Organisation convention„, která zakazuje nejhorší formy dětského zneužívání. Přesto jsou a budou problémy s jeho vynutitelností, při absenci přiměného mezinárodního práva a politické kultury. Otrokáři a rodiče tak budou pokračovat ve vykořisťování dětí a práva dítěte budou pouhý pozůstatek zákona.

Hony na otroky
K otrocké práci jsou zneužívány tisíce lidí v Nigeru, Súdánu, Ugandě, Pobřeží slonoviny a dalších afrických zemích. Jsou organizovány hony na otroky, převážně obyvatele křesťanských vesnic.
V jižním Súdánu vládní jednotky loví lidi. Ti jsou pak psychicky i fyzicky týráni. Muži jsou biti, ženy a děti zneužívány. Pod pohrůžkou smrti jsou nuceni pracovat či přestupovat na islám.
Chlapce a dívky unášejí též ugandští povstalci z Armády božího odporu. Šest tisíc dětí jim nejen slouží jako sexuální otroci, ale jsou zneužívány také v tažení proti vládním jednotkám.
Timidria, sdružení bojující proti otroctví v Nigeru, odhaduje, že místní tradiční vládci a šamani vlastní na dvacet tisíc otroků. Jsou cejchováni žhavým železem jako dobytek.
Tisíce dětí z Mali ve věku od šesti do šestnácti let pracují na kakaových plantážích v sousedním Pobřeží slonoviny. Rodiče je prodali za pár desítek dolarů v naději, že děti pak budou ze svých výdělků živit celou rodinu. Děti však žádnou mzdu nedostávají a trpí hladem. Podle představitelů OSN je dnes ve světě zneužíváno k otrocké práci na 200 milionů lidí. Téměř dva miliony z nich tvoří děti.

Ghanské otrokyně
„Able Kotorové bylo dvanáct let, když ji darovali místnímu domorodému knězi. Dřela na poli, vařila, prala, uklízela. Nikdy nechodila do školy. Když jí bylo třináct, začal ji kněz znásilňovat. Hutealor Wedeová si už ani nevzpomíná, kdy se stala církevním majetkem. Už léta dělám pro kněze vše, co si usmyslí. Abla i Hutealor jsou otrokyně boží.“ Citace z MF Dnes
Jejich rodiny je v dětském věku věnovaly kněžím, aby vykoupily hříchy rodičů – vraždy, krádeže i menší delikty spáchané před několika generacemi. Obě ženy patří k několika tisícům obětí trokosi, tradiční formy otroctví praktikované především na jihu africké Ghany, ale i Togu, Beninu nebo v jihozápadní Nigérii. Trokosi je součástí tradičního náboženství, v němž je kouzelník chápán jako zprostředkovatel mezi lidmi a bohem a jako vykladač božích přání. Mladé dívky, panny, jimž často není více než šest let, mají tento vztah zpečetit.
Cesta zpátky neexistuje, buď jsou surově zbity a poslány zpět, nebo je vlastní rodina nepřijme. Podle názorů Ghaňanů Organizace International Needs (pomáhá zrušit různé formy otroctví) ničí tradiční víru. Tímto názorem se pyšní i profesor Kofi Awoonor, jeden z poradců bývalého prezidenta Jerryho Rawlingse. Přesto nový ghanský prezident John Kufuor slíbil uplatnění zákona a řekl, že mladé dívky nepatří kouzelníkům, ale do školy.