Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis)
Nosorožec dvourohý též nosorožec černý byl rytířem savany v celé Africe. Jeho populace udržovala travnaté pláně a v křovinách stezky.
Existenci nosorožců v Africe ohrožuje jen člověk. Úbytek jeho populace lze považovat za katastrofu. Dokonce i dobře hlídané parky, kde nosorožci mají svůj vojenský doprovod, jsou pod stálým tlakem ze strany pytláků, které láká rostoucí cena jejich rohů (cca 10 000 až 50 000 USD/kilo) na asijských trzích. V důsledku intenzivního pytláctví došlo během 20 let k vybití 96% populace.
Existenci nosorožců v Africe ohrožuje jen člověk. Úbytek jeho populace lze považovat za katastrofu. Dokonce i dobře hlídané parky, kde nosorožci mají svůj vojenský doprovod, jsou pod stálým tlakem ze strany pytláků, které láká rostoucí cena jejich rohů (cca 10 000 až 50 000 USD/kilo) na asijských trzích. V důsledku intenzivního pytláctví došlo během 20 let k vybití 96% populace.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Podřád: Ceratomorpha
Čeleď: Rhinocerotidae (nosorožcovití)
Rod: Diceros (nosorožec)
Druh: Diceros bicornis (nosorožec dvourohý = nosorožec černý)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Podřád: Ceratomorpha
Čeleď: Rhinocerotidae (nosorožcovití)
Rod: Diceros (nosorožec)
Druh: Diceros bicornis (nosorožec dvourohý = nosorožec černý)
Nosorožci se vyvinuli v raném eocénu z předka, kterého sdílí s tapíry, Hyrachyus eximus. V pozdním eocénu došlo k rozdělení na tři čeledi.
- Čeleď Hyracodontidae, obsahující rod Hyracodon, obsahovala zprvu zvířata obývající deštné pralesy v Asii. Koncem eocénu se jednalo o poměrně malé savce, schopné rychlého běhu, do jisté míry podobně jako dnešní koně, se však v miocénu vyvinul v největší suchozemské savce co kdy žili – Indricotherium a Paraceratherium. Vzhledově byli bizarní kombinaci nosorožce a žirafy, měli přední řezáky a chyběl jim roh. Vážili okolo 15tun, byli 7 metrů vysocí, 10metrů dlouhý a podobně jako žirafy pojídali listí ze stromů.
- O čeledi Amynodontidae se někdy mluví jako o vodních nosorožcích. Měli zavalité tělo, vzhledem se podobali spíše tapírům a stylem života hrochům. Z tlamy jim čouhaly dlouhé špičáky.
- Čeleď Rhinocerotidae (nosorožcovití) vznikla až v pozdním eocénu v Eurasii. V době největší prosperity, v ranném oligocénu, tato čeleď obsahovala 26 rodů. Vymíráním koncem období eocénu, způsobeným klimatickými změnami, se počty rodů výrazně snížily. Za zmínku stojí rod Menoceras, nosorožec velikosti prasete, a rod Teleoceras, nosorožec podobný dnešním s krátkými nohami jako jezevčík, žijící v období miocénu v Americe a mající jako jedni z prvních roh.
Nejarchaičtějším druhem nosorožce je nosorožec sumaterský, který se objevil již před 15milióny let. Je nejblíže příbuzným nosorožce srstnatého a zároveň nejvzdálenější od ostatních druhů dnes žijících nosorožců. Linie afrických nosorožců se oddělila od asijských v pozdním miocénu jako druh Ceratotherium neumayri, který začal osidlovat africké savany. Až zhruba před 1,5 milióny let došlo k oddělení druhu Diceros praecox, jenž je považován za nejbližšího předka nosorožce dvourohého. Oba druhy afrických nosorožců jsou si evolučně až tak blízcí, že mohou společně produkovat hybridní potomstvo.
Obrázek: Jeden z evolučních předchůdců nosorožců – Indricotherium na výstavě v Americkém Přírodovědeckém Muzeu (AMNH) v New Yorku, model vytvořila California Academy of Sciences, autor: WolfmanSF.
Původ jména
Latinský název pro nosorožce dvourohé pochází z Řečtiny i Latiny a v obou jazycích má stejný význam. Rozkladem rodového jména, majícího svůj původ v Řečtině, dostaneme di = dva + ceros = roh. Rozkladem druhového jména, mající svůj původ v Latině, dostaneme bi = dva + cornis = roh.
Latinský název pro nosorožce dvourohé pochází z Řečtiny i Latiny a v obou jazycích má stejný význam. Rozkladem rodového jména, majícího svůj původ v Řečtině, dostaneme di = dva + ceros = roh. Rozkladem druhového jména, mající svůj původ v Latině, dostaneme bi = dva + cornis = roh.
Charakteristika stavby těla
Nosorožec dvourohý je jedním ze dvou afrických nosorožců. Velikostí je menší než nosorožec tuponosý, má menší lebku, nemá hrb za hlavou a u předních nohou se mu netvoří výrazné kožní valy. Při bližším pohledu na hlavu lze zjistit, že má horní pysk prodloužen v trojúhelníkovitý pohyblivý prst, který mu pomáhá při pastvě. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje v rozmezí od 800kg do 1 500kg. Výška v kohoutku je 1,4-1,7m a délka těla 3-3,8m. Tělo je válcovité, zavalité, pokryté silnou kůží bez srsti. Srst může mít pouze na uších, bambulku na konci ocasu a oční řasy. Kůže je velice silná, v oblasti hýždí může mít tloušťku až 1,3cm. Obsahuje velké množství potních žláz, které při stresu zvířete vylučují růžovou tekutinu. U jižního poddruhu se za lopatkami, na prsou a na předních končetinách tvoří bradavice. Uši jsou zakulacené, což je další rozpoznávací znak od nosorožců tuponosých, kteří je mají zašpičatělé. Nohy jsou zakončeny třemi prsty, chráněnými kopýtky. Pohlavní dimorfismus se projevuje, že samice jsou o 5-8% větší velikosti než samci. Nosorožec černý má 84 chromozómů, což největší počet mezi savci. Dožívá se až 50 let.
Nosorožec dvourohý je jedním ze dvou afrických nosorožců. Velikostí je menší než nosorožec tuponosý, má menší lebku, nemá hrb za hlavou a u předních nohou se mu netvoří výrazné kožní valy. Při bližším pohledu na hlavu lze zjistit, že má horní pysk prodloužen v trojúhelníkovitý pohyblivý prst, který mu pomáhá při pastvě. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje v rozmezí od 800kg do 1 500kg. Výška v kohoutku je 1,4-1,7m a délka těla 3-3,8m. Tělo je válcovité, zavalité, pokryté silnou kůží bez srsti. Srst může mít pouze na uších, bambulku na konci ocasu a oční řasy. Kůže je velice silná, v oblasti hýždí může mít tloušťku až 1,3cm. Obsahuje velké množství potních žláz, které při stresu zvířete vylučují růžovou tekutinu. U jižního poddruhu se za lopatkami, na prsou a na předních končetinách tvoří bradavice. Uši jsou zakulacené, což je další rozpoznávací znak od nosorožců tuponosých, kteří je mají zašpičatělé. Nohy jsou zakončeny třemi prsty, chráněnými kopýtky. Pohlavní dimorfismus se projevuje, že samice jsou o 5-8% větší velikosti než samci. Nosorožec černý má 84 chromozómů, což největší počet mezi savci. Dožívá se až 50 let.
Rohy
Rohy jsou tvořeny z tisíců keratinových vláken, která jsou svým složením podobná například nehtům. Podobně jako lidské nehty nebo zvířecí drápy se i roh může zlomit, nebo poškodit. Pokud je roh odříznut, nebo odlomen, doroste. Je to nepárový orgán, tvořený zrohovatělou kůží, umístěný na nosní kosti, avšak bez napojení, takže vlastně nemající pevnou oporu. Na rozdíl od buvolů, ovcí, kamzíků…, je roh plný, nikoliv dutý. Nosorožec dvojrohý disponuje dvěma rohy, ale výjimečně může vyrůst i třetí zakrnělý roh. Délka předního rohu bývá od 50 do 140cm, zadního od 5 do 50cm. Býk má roh silnější v bazální části, samice má roh tenčí, ale delší. Hmotnost předního rohu bývá 0,2-3,8kg a zadního 0,02-2,4kg. Přední roh bývá zřetelný již u pěti týdenního mláděte. Samci si rohy s oblibou obrušují o kůru stromů.
Rohy jsou chloubou, ale i prokletím nosorožců, jelikož některé národy je považují doslova za všelék. Od mýtických vlastností jako přísada do kouzelných lektvarů, přes nejlepší lék na potenci, léčbu astmatu, horečky, růstu, až po tvorbu jakési živé vody bývá používán v asijském léčitelství. Výroba obřadních dýk džambía v Jemenu byla již výrazně omezena.
Rohy jsou tvořeny z tisíců keratinových vláken, která jsou svým složením podobná například nehtům. Podobně jako lidské nehty nebo zvířecí drápy se i roh může zlomit, nebo poškodit. Pokud je roh odříznut, nebo odlomen, doroste. Je to nepárový orgán, tvořený zrohovatělou kůží, umístěný na nosní kosti, avšak bez napojení, takže vlastně nemající pevnou oporu. Na rozdíl od buvolů, ovcí, kamzíků…, je roh plný, nikoliv dutý. Nosorožec dvojrohý disponuje dvěma rohy, ale výjimečně může vyrůst i třetí zakrnělý roh. Délka předního rohu bývá od 50 do 140cm, zadního od 5 do 50cm. Býk má roh silnější v bazální části, samice má roh tenčí, ale delší. Hmotnost předního rohu bývá 0,2-3,8kg a zadního 0,02-2,4kg. Přední roh bývá zřetelný již u pěti týdenního mláděte. Samci si rohy s oblibou obrušují o kůru stromů.
Rohy jsou chloubou, ale i prokletím nosorožců, jelikož některé národy je považují doslova za všelék. Od mýtických vlastností jako přísada do kouzelných lektvarů, přes nejlepší lék na potenci, léčbu astmatu, horečky, růstu, až po tvorbu jakési živé vody bývá používán v asijském léčitelství. Výroba obřadních dýk džambía v Jemenu byla již výrazně omezena.
Poddruhy
Podle morfologických znaků a především místa výskytu bývá rozlišováno šest poddruhů:
Podle morfologických znaků a především místa výskytu bývá rozlišováno šest poddruhů:
- Nosorožec dvourohý severozápadní (Diceros bicornis longipes) – obýval dřív savany od západoafrického Senegalu po Nil v Súdánu a Ugandě. Poslední kusy tohoto poddruhu byly zabity pytláky v N.P. Waza v Kamerunu. Nyní je tento poddruh považován za vyhynulý.
- Nosorožec dvourohý somálský (Diceros bicornis brucii) – v minulosti se vyskytoval od Nilu na východ k Rudému moři, pravděpodobně až k Somalilandu. Nyní je jeho nepotvrzený výskyt omezen na N.P. Dinder v Súdánu a rezervace Gash-Setit a Yob v Eritrey.
- Nosorožec dvourohý východní (Diceros bicornis michaeli) – poddruh vyskytující se kdysi od Somálska, přes Keňu, po severní Tanzanii. Nyní je jeho výskyt omezen na národní parky v jižní Keni a N.P. Serengeti a Ngorongoro C.A. v Tanzanii. Své latinské jméno nese po synovi Bernharda Grzimka, Michaelovi Grzimkovi.
- Nosorožec dvourohý angolský (Diceros bicornis chobiensis) – tento podruh se v minulosti vyskytoval od řeky Kongo po vnitrozemskou deltu Okavanga. Nyní se vyskytuje pouze v Okavagu v Botswaně a snad i v Angole.
- Nosorožec dvourohý jižní (Diceros bicornis minor) – patří k nejpočetnějšímu podruhu. Dříve se vyskytoval od centrální Tanzanie po Jihoafrickou Republiku, nyní je jeho výskyt omezen na národní parky, přičemž nejvíce kusů žije v Zambii a Zimbabwe. Byl reintrodukován do parků v JAR a introdukován do N.P. ve Rwandě.
- Nosorožec dvourohý jihozápadní (Diceros bicornis bicornis) – bývá též někdy označován jako nosorožec černý kapský. Původní výskyt od jihu JAR po západní Namibii je nyní omezen na planinu Etosha.
Genetické analýzy však prokázaly pouze velmi nepatrné odlišnosti. Takže toto rozlišení může být sporné.
Mapa rozšíření poddruhů nosorožců dvourohých v Africe v současnosti a v minulosti.
Chrup
Nosorožec dvourohý, podobně jako nosorožec tuponosý nedisponuje řezáky ani špičáky, zato má zesílené třenové zuby. Pro utržení trávy či listí jim slouží silný horní pysk. Stoličky mají vybroušenou rýhu ve tvaru řeckého písmene Π („pí“).
Nosorožec dvourohý, podobně jako nosorožec tuponosý nedisponuje řezáky ani špičáky, zato má zesílené třenové zuby. Pro utržení trávy či listí jim slouží silný horní pysk. Stoličky mají vybroušenou rýhu ve tvaru řeckého písmene Π („pí“).
Potrava
Nosorožec je vegetarián a jeho dieta se skládá z 200 druhů rostlin. Živí se zejména bylinami, ale dokáže spořádat i pryšec Euphorbia erythraea, který je považován za toxický. Dále preferuje mladé výhonky stromů a zejména akácií (kapinic). Nepohrdne spadanými plody, vodními melouny a jídelníček doplňují trávami. Spořádá rostliny odpovídající 2% jeho váhy. Rostliny v tlamě drtí plochými stoličkami.
Trávení, fermentace potravy, se účastní bakterie. I přes potřebu pít bylo zjištěno, že nosorožci černí jsou schopni vydržet až pět dní bez vody.
Nosorožec je vegetarián a jeho dieta se skládá z 200 druhů rostlin. Živí se zejména bylinami, ale dokáže spořádat i pryšec Euphorbia erythraea, který je považován za toxický. Dále preferuje mladé výhonky stromů a zejména akácií (kapinic). Nepohrdne spadanými plody, vodními melouny a jídelníček doplňují trávami. Spořádá rostliny odpovídající 2% jeho váhy. Rostliny v tlamě drtí plochými stoličkami.
Trávení, fermentace potravy, se účastní bakterie. I přes potřebu pít bylo zjištěno, že nosorožci černí jsou schopni vydržet až pět dní bez vody.
Smysly
Nosorožec dvourohý má malé oči zapadlé do kožních záhybů. Jedná se pravděpodobně o ochranu při okusu keřů. Jsou umístěny na stranách hlavy, a tudíž vidí špatně dopředu. Navíc ostře vidí pouze na vzdálenost cca 30m. Špatné oči jim nahrazují klubáci, kteří zbavují jeho kůži parazitů a při nebezpečí odlétají. Nosorožec se při spánku nechává hlídat právě jimi.
Trubkovité uši nosorožce zajišťují výborný sluch. Uši dokáže natáčet všemi směry a tím lépe lokalizuje zdroj zvuku. Mezi sebou komunikují nosorožci zvuky.
Hlavní smyslem je čich, který patří k nejlepším v živočišné říši. K nosorožci se tak lze přiblížit, jen když se jde proti větru.
Nosorožec dvourohý má malé oči zapadlé do kožních záhybů. Jedná se pravděpodobně o ochranu při okusu keřů. Jsou umístěny na stranách hlavy, a tudíž vidí špatně dopředu. Navíc ostře vidí pouze na vzdálenost cca 30m. Špatné oči jim nahrazují klubáci, kteří zbavují jeho kůži parazitů a při nebezpečí odlétají. Nosorožec se při spánku nechává hlídat právě jimi.
Trubkovité uši nosorožce zajišťují výborný sluch. Uši dokáže natáčet všemi směry a tím lépe lokalizuje zdroj zvuku. Mezi sebou komunikují nosorožci zvuky.
Hlavní smyslem je čich, který patří k nejlepším v živočišné říši. K nosorožci se tak lze přiblížit, jen když se jde proti větru.
Obratný horní pysk
Nosorožec dvourohý má horní pysk zašpičatělý a velmi pohyblivý. Svou obratností připomíná malý prst. Umožňuje mu uchopit větévku nebo i malou rostlinu. Díky němu dokáže vybírat akáciové lístky i ze změti trní. Pysk je hlavním rozpoznávacím znakem od nosorožce tuponosého, který má pysky rovné a široké, uzpůsobené ke spásání trávy.
Nosorožec dvourohý má horní pysk zašpičatělý a velmi pohyblivý. Svou obratností připomíná malý prst. Umožňuje mu uchopit větévku nebo i malou rostlinu. Díky němu dokáže vybírat akáciové lístky i ze změti trní. Pysk je hlavním rozpoznávacím znakem od nosorožce tuponosého, který má pysky rovné a široké, uzpůsobené ke spásání trávy.
Nosorožec se potí
Vzhledem k tomu, že se často živí rostlinami chudými na vodu a zároveň se potí, musí vyrovnávat ztrátu tělesných tekutin. Proto se zdržuje u zdrojů vody, aby ztrátu tělesných tekutin pocením vyrovnal. Chodí k napajedlu i vícekrát denně. V suchých oblastech dokáže nosorožec vydržet bez vody až pět dnů. Pokud však naleznou napajedlo, už se od něj příliš nevzdalují. Nosorožci se rádi válejí v bahně, výjimkou jsou pouze kojící samice. Stejně tak zbožňují popel, odtud může pramenit legenda, že ho přitahuje oheň táborníků.
Vzhledem k tomu, že se často živí rostlinami chudými na vodu a zároveň se potí, musí vyrovnávat ztrátu tělesných tekutin. Proto se zdržuje u zdrojů vody, aby ztrátu tělesných tekutin pocením vyrovnal. Chodí k napajedlu i vícekrát denně. V suchých oblastech dokáže nosorožec vydržet bez vody až pět dnů. Pokud však naleznou napajedlo, už se od něj příliš nevzdalují. Nosorožci se rádi válejí v bahně, výjimkou jsou pouze kojící samice. Stejně tak zbožňují popel, odtud může pramenit legenda, že ho přitahuje oheň táborníků.
Obrázek: Nosorožec dvourohý jižní (Diceros bicornis minor)
Sociální chování
Pokud se setkají v savaně dva nosorožci dvourozí, přistoupí k sobě a dotknou se svými rohy. Dochází k tomu zřídka, protože žijí samotářsky. Své teritorium si značkují svou močí a trusem, ale aktivně ho nebrání. Velikost teritoria závisí na nabídce vodních zdrojů a potravy od 3km2 do 90km2. Samotářský způsob je však zdánlivý, jelikož výzkumy v Ngorongoro prokázaly, že nosorožci dvourozí žijí v klanech až několika desítek jedinců, kteří se setkávali u napajedla. Vzájemně se respektovali, jen v období sucha se občas chovali vůči sobě agresivně. Agresivně se však chovali vždy k cizím samcům na svém společném teritoriu.
Samci v klanu se dobře znají, když se setkají, pouze zkříží své rohy a hned poznají, kdo má navrch. Pozorované střety dvou jedinců jednoho klanu byly pozorovány většinou jen u samic. V extrémních případech, například během sucha v letech 1960-1961 v N.P. Tsavo, došlo k několika smrtelným útoků. Nosorožci si rohy vzájemně trhali svou silnou kůži. Útok probíhal odspoda, s úmyslem zranit. Jinak k útokům nedochází. Což samozřejmě neplatí, pokud potkají predátora nebo člověka, kdy se chovají nepředvídatelným způsobem.
Přes svou robustnost velmi rychle běhá – 50km/hodině! I při této rychlosti dovede obratně a rychle měnit směr.
Pokud se setkají v savaně dva nosorožci dvourozí, přistoupí k sobě a dotknou se svými rohy. Dochází k tomu zřídka, protože žijí samotářsky. Své teritorium si značkují svou močí a trusem, ale aktivně ho nebrání. Velikost teritoria závisí na nabídce vodních zdrojů a potravy od 3km2 do 90km2. Samotářský způsob je však zdánlivý, jelikož výzkumy v Ngorongoro prokázaly, že nosorožci dvourozí žijí v klanech až několika desítek jedinců, kteří se setkávali u napajedla. Vzájemně se respektovali, jen v období sucha se občas chovali vůči sobě agresivně. Agresivně se však chovali vždy k cizím samcům na svém společném teritoriu.
Samci v klanu se dobře znají, když se setkají, pouze zkříží své rohy a hned poznají, kdo má navrch. Pozorované střety dvou jedinců jednoho klanu byly pozorovány většinou jen u samic. V extrémních případech, například během sucha v letech 1960-1961 v N.P. Tsavo, došlo k několika smrtelným útoků. Nosorožci si rohy vzájemně trhali svou silnou kůži. Útok probíhal odspoda, s úmyslem zranit. Jinak k útokům nedochází. Což samozřejmě neplatí, pokud potkají predátora nebo člověka, kdy se chovají nepředvídatelným způsobem.
Přes svou robustnost velmi rychle běhá – 50km/hodině! I při této rychlosti dovede obratně a rychle měnit směr.
Obrázek: Nosorožec dvourohý východní (Diceros bicornis michaeli) v kráteru Ngorongoro.
Rozmnožování
Říjná samice není k páření hned svolná, samec je několikrát odmítnut, než se mu podaří vytvořit se samicí pár. Doba říje trvá 2-8 týdnů. V páru se drží při sobě – bok po boku. Tato idyla vydrží jen několik dní – do spáření. Námluvy provází dupání, mručení, funění, vzájemné „útoky“ a značkování území trusem a močí. Než dojde ke spáření, trvá to celé hodiny.
Říjná samice není k páření hned svolná, samec je několikrát odmítnut, než se mu podaří vytvořit se samicí pár. Doba říje trvá 2-8 týdnů. V páru se drží při sobě – bok po boku. Tato idyla vydrží jen několik dní – do spáření. Námluvy provází dupání, mručení, funění, vzájemné „útoky“ a značkování území trusem a močí. Než dojde ke spáření, trvá to celé hodiny.
Doba březosti trvá v průměru 460 dní. Mladý nosorožec se rodí bez rohů a nejčastěji na konci období dešťů. Malý nosorožec váží pouhých 40kilogramů, což jsou necelá 4% hmotnosti matky. Po pár hodinách je mládě schopné chůze a první dny života tráví s matkou vskrytu. Matka je odhodlaná mládě intenzivně bránit. Pokud se mládě v tomto období vzdálí od matky, stane se snadnou kořistí například hyen. Mládě se brzy naučí, schovávat se po boku matky. Úmrtnost mladých z přirozených příčin dosahuje 16% jedinců ročně.
Mládě saje mléko do věku dvou let z bradavek umístěných mezi zadníma nohama matky. Rohy proto mláděti začnou růst až po odstavení. Mléko je chudé na živiny. Nosorožci mají nejméně kalorické mléko ze všech savců.
Mládě je velmi hravé, v dávných dobách, kdy byla savana plná nosorožců, si mláďat několika matek hrála spolu. Jinak se mládě od matky nehne na krok.
Mládě je velmi hravé, v dávných dobách, kdy byla savana plná nosorožců, si mláďat několika matek hrála spolu. Jinak se mládě od matky nehne na krok.
Mládě opouští matku po narození dalšího sourozence. Pokud má štěstí, přidá se do skupiny dospívajících nosorožců.
Mladé samice dospívají ve čtyřech letech, samci až v 6 – 7 roce. V sedmém roce přestávají nosorožci růst. Samec se dokáže ucházet o samici až v desátém roce života, když k tomu získá „sociální“ status.
Mladé samice dospívají ve čtyřech letech, samci až v 6 – 7 roce. V sedmém roce přestávají nosorožci růst. Samec se dokáže ucházet o samici až v desátém roce života, když k tomu získá „sociální“ status.
Ohrožení
Mláďata mohou být ojediněle napadena levhartem, hyenou nebo lvem, ale vzhledem k ochraně matky, jsou případy útoku a ohrožení mláděte velice vzácné. Hrozbu mohou představovat samci pro odrostlejší mládě, jenž neopustí matku v říji. Co se týká nemocí, v chladnějších oblastech se mohou nosorožci nachladit, v místech výskytu bodalky tse-tse trpí bradavicemi, způsobenými parazity (hlísticemi) rodu Filaria, malárií způsobenou klíštěnkou rodu Babesia, tuberkulózou, průjmovými nemocemi způsobenými bakteriemi rodu Salmonella, spavou nemocí a podvýživou způsobenou parazity trávicího traktu, např. tasemnice.
I přes parazity a nemoci největší hrozbou nosorožců je člověk – pytláctví a ztráta biotopu.
Mláďata mohou být ojediněle napadena levhartem, hyenou nebo lvem, ale vzhledem k ochraně matky, jsou případy útoku a ohrožení mláděte velice vzácné. Hrozbu mohou představovat samci pro odrostlejší mládě, jenž neopustí matku v říji. Co se týká nemocí, v chladnějších oblastech se mohou nosorožci nachladit, v místech výskytu bodalky tse-tse trpí bradavicemi, způsobenými parazity (hlísticemi) rodu Filaria, malárií způsobenou klíštěnkou rodu Babesia, tuberkulózou, průjmovými nemocemi způsobenými bakteriemi rodu Salmonella, spavou nemocí a podvýživou způsobenou parazity trávicího traktu, např. tasemnice.
I přes parazity a nemoci největší hrozbou nosorožců je člověk – pytláctví a ztráta biotopu.
Zajímavé odkazy: Rhino War
Zpracoval: Mgr. Jaromír Němec a Vladimír Zikán (fotografie: Vladimír Zikán, Pavel Kohout a Jana Hajduchová)
