Afrikaonline.cz

Mamba zelená západní (Dendroaspis viridis)

je stromový had, s tmavě ohraničenými šupinami, vytvářejícími typickou mozaiku. Před útokem zvedá hlavu a zplošťuje krk, čímž může připomínat kobry. Následně několikanásobně uštkne, což pro oběť znamená jistou smrt.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Amniota (blanatí)
Řád: Squamata (šupinatí)
Podřád: Serpentes (hadi)
Čeleď: Elapidae (korálovcovití)
Podčeleď: Elapinae (korálovci)
Rod: Dendroaspis (mamba)
Druh: Dendroaspis viridis (mamba zelená západoafrická)

Žije v západní Africe Senegalu po Nigérii na pevnině a na ostrově Svatý Tomáš. Dává přednost deštným pralesům, galeriovým lesům, lužním lesům, křovinám a mangrovům. I přesto, že preferují lokality s výskytem stromů, mohou prosperovat v křovinách, které jim poskytují dostatek úkrytů a potravy. Jsou vynikajícími plavci, což jim dává výhodu ve vlhkém prostředí, ale mohou obývat i poměrně suché lesy.

Je nejdelší zelenou mambou, dorůstá velikosti 1,8-2m, výjimečně až 3,2m. Je poměrně snadno rozpoznatelná od ostatních stromových mamb. Barva těla je šedozelená až zelená, na břiše světle zelená až žlutozelená, hřbet je tmavší s výrazným síťováním, někdy mají na hřbetě olivové pruhování, takže se mohou jevit jako zelená lana. Ústa jsou žlutobílá, světle zbarvená, na rozdíl od mamby černě a východní. Šupiny jsou výrazně tmavě ohraničeny. Zploštělá hlava má tvar trojúhelníku. Právě hlava je specifická svým síťovaným vzorem velkých zelených štítků s šedočerným lemem. Tělo je dlouhé a štíhlé. Pohlaví se mezi sebou ve vzhledu neliší, ale samci dorůstají větších rozměrů než samice.

Tento druh mamby je aktivní ve dne i v noci. Svůj úkryt hledá na stromech, ale běžně loví i na zemi. Poměrně rychle se pohybuje a pokud se kdokoliv dostane mezi strom, kde se chce schovat a hada, musí počítat s agresivním útokem. Mnohdy mohou překvapit v trávě, odkud většinou volí variantu útěku. V případě ohrožení hlasitě syčí, rychleji kmitají jazykem, čímž detekují pomocí Jacobsonova orgánu (organum vomeronasale), zvedají hlavu, což jim umožňuje lepší prostorovou lokaci cíle, zplošťují krk a několikráte útočí. Svou agresí se podobá mambě černé, jen její jed není tak silný, nicméně bez včasného podání protijedu je spolehlivě smrtelný. Jed působí do 30-ti minut od uštknutí.

Obrázek: Mamba západoafrická (Denroaspis viridis) v ZOO Frankfurt.

Mamba západoafrická se potravně specializuje na lov ptáků a drobných savců. V mangrovech a lužních lesích s oblibou loví žáby a jiné obojživelníky. Mnohdy z úkrytu překvapí i kaloně a netopýry. V sušších oblastech loví většinou hlodavce a mnohdy i na zemi, v travinách. Mláďata loví ještěrky, gekony a žáby.

Mamby jsou proteroglyfní hadi, kteří mají jedové zuby v přední části tlamy, pevně spojené s kostí. Jed mamby západoafrické se skládá z několika složek, z mnoha neurotoxinů, způsobující kolaps nervového systému a selhání životně důležitých funkcí a myotoxin, působící na svalovinu, především na srdce. Z jedu této mamby se vyráběl lék na srdeční arytmii.

K páření dochází v jarních měsících, aby mláďata měla zajištěna dostatek potravy. V tomto období dochází k bojím mezi samci o samice. Vítěz má pak právo pářit se s samicemi v okolí. Souboje mohou trvat i několik hodin. Krom období páření mohou žít vedle sebe samci i samice bez jakýchkoliv náznaků agrese. Přibližně po 87-90 dnech od páření samice naklade 6-14 vajec. Doba inkubace je 90-104dní. V tomto období jsou mamby nejzranitelnější, jelikož samice vejce nehlídá a tak si na nich mohou pochutnat jiní hadi, šakali, krokodýli, varani nebo draví ptáci. Mláďata jsou zhruba 40-45cm dlouhá, světle zelené barvy a již od vylíhnutí disponují prudkým jedem. Mamby západoafrické se dožívají přes patnáct let.

Mamba západoafrická je ohrožena devastací prostředí a ztrátou původní lokality. Na to většinou reaguje přesunem k lidským obydlím, kde jsou likvidovány. Jednak ze strachu před uštknutím, které je vysoké, a jednak jelikož likvidují domácí zvířata. Jsou známi případy, kdy mamba zelená byla psy vyrušena při hodování na kuřatech. Psi byli uštknuti, čemuž ve chvíli podlehli a pokousaná mamba vykrvácela o kus dále. Tím chci upozornit na nebezpečnost blízkosti tohoto hada, který má dostatek jedu, aby vybílil kurník i pozabíjel psy a pokud by se připletl do rány člověk, pravděpodobně by to též zaplatil životem, jelikož rozdrážděná mamba je velice útočná. Nelze se proto divit snižování jejich stavů ve volné přírodě.

Exit mobile version