Kobra egyptská (Naja haje)

je jedním z nejznámějších afrických hadů a to především díky symbolice, spojené s faraónským Egyptem. Symbolizovala moc faraóna, jak na královské koruně tak i na mnoha rituálních předmětech skrze bohyni Vadžet. Zároveň je často vyobrazena u slunečního kotouče boha Ra. Tomuto hadu se přikládá i zavinění smrti Kleopatry, kdy do komnaty k vládkyni měla být propašována v koši s ovocem, nicméně kritici této teorie podotýkají, že takto velký had by se nedal propašovat bez povšimnutí stráže. V každém případě hraje tento druh kobry významnou roli v historii nejen Egypta.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Amniota (blanatí)
Řád: Squamata (šupinatí)
Podřád: Serpentes (hadi)
Čeleď: Elapidae (korálovcovití)
Podčeleď: Elapinae (korálovci)
Rod: Naja (kobra)
Druh: Naja haje (kobra egyptská)

Kobra egyptská byla poprvé popsána v roce 1758 Carlem Linné. Latinské rodové jméno pochází z latinizace sanskrtského slova nāgá, znamenající kobra. Zajímavé je, kolikráte se v Súdánu vyskytuje slovo Naga – chrám Naga, Wad ben Naga, kde pracují čeští archeologové. Druhové jméno je odvozeno z arabského slova hayya znamenající malý had. To k tomuto druhu kobry zrovna moc nesedí.

Kobra egyptská je jednou z největších afrických kober. Ohledně rozšíření bývalo uváděno, že patří k nejrozšířenějším africkým jedovatým hadům, nicméně tuto věc nejnovější studie poněkud vyvrátily. Došlo po nich k uznání původních poddruhů (Naja haje arabica) jako samostatného druhu (Naja arabica) kobry arabské, stejně tak jižně se vyskytující kobry senegalské (Naja senegalensis). Již dříve došlo k uznání samostatných druhů (Naja anchietae) – kobry Anchietovy a (Naja annulifera) – kobry kroužkované, žijících v jižní Africe. Tyto změny jsou častým důvodem k různému popisu výskytu, kdy dochází k záměně s jinými druhy. Podobné je tomu například u prasete bradavičnatého a savanového. Nyní obsahuje druh kobra egyptská (Naja haje) dva poddruhy:

• Naja haje haje – nominální poddruh kobry egyptské, obývající povodí Nilu, ostrůvkovitě okolí příkopových propadlin a poměrně souvisle severní pobřeží Afriky a Středozemního moře až po pohoří Atlas.
• Naja haje legionis – kobra egyptská marocká, žije v západním Maroku a Západní Sahaře. Je snadno rozpoznatelná podle tmavě černého zbarvení.

Obrázky: Kobry egyptské – (Naja haje haje) v serpentariu Národního muzea v Nairobi, vpravo kobra egyptská marocká (Naja haje legionis) v expozici Zoo Dvorec u Borovan.

Kobra egyptská je poměrně velký had, dosahující délky až úctyhodných 2,5m, ale běžná délka je kolem 1 až 2 metrů, v závislosti na poddruhu a lokalitě výskytu. Tělo je silné, válcovité s dlouhým ocasem. Hlava je poměrně velká, zploštělá, zvolna přecházející v krk, který je uzpůsoben ke značnému roztažení, typickému znaku kober. Umožňují to roztažitelná krční žebra. Nosní štítek je malý, čímž je rozpoznatelná od podobné kobry kroužkované. Zbarvení je variabilní, od žlutohnědé, přes šedou po černou. Abdominální partie jsou většinou šedé až krémově béžové. Pod kulatýma černýma očima bývá černá skvrna podobná slze, není to však pravidlem.

Obývá rozmanité lokality, od suchých savan, polopouští, přes pouštní oázy, až po bažinaté regiony, jako je například Jižní Súdán. Jejich výskyt je vždy vázán na dostatečný zdroj vody, který může být i běžnému oku skrytý – jeskyně. Často se vyskytují v pouštních oázách a v křovinách poblíž zemědělsky obdělávané půdy. Zde se mnohdy dostávají do styku s lidmi, jelikož jejich kořistí kromě myší a dalších hlodavců, zdržujících se poblíž lidských příbytků, bývají i domácí a hospodářská zvířata, Při setkání s lidmi se podobně jako většina kober pokouší zachránit útěkem. Pokud je však překonána bezpečná vzdálenost, napřímí a rozšíří krk, předvede varovný útok a pokud narušitele neodradí, zaútočí. Uštknutí kobry egyptské je bez podání protijedu smrtelné. Tento druh disponuje silným jedem, který je kombinací neurotoxinu a myotoxinu. Po uštknutí jed způsobí ochabnutí svalů a následně zastavení srdeční činnosti a činnosti plic. Oběť pak umírá na udušení. Smrt po uštknutí může nastat i do deseti minut po uštknutí, ale většinou však čas mezi selháním životně důležitých funkcí a uštknutím je delší. Doprovodnými příznaky jsou otoky, modřiny, puchýře, lokální bolest, nekróza tkáně v místě vpichu, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, průjem, křeče a ztráta vědomí. Na rozdíl od jiných afrických kober, tato kobra neplive jed, ale její jed je několikanásobně (přibližně 10x) silnější než například u kobry indické (Naja naja).

Obrázky: Vyobrazení kobry na klenotech Tutanchamonova pokladu.

Kobry egyptské jsou aktivní zejména za soumraku a v noci. Zdržují se poblíž opuštěných nor savců, či jiných úkrytů, kam se vracejí. To může být problémem, pokud se kobra zabydlí v lidském obydlí nebo jeho blízkosti. Byly zaznamenány případy, kdy kobra plavala nejen ve sladké vodě, ale i v moři. V potravě preferuje žáby a malé savce, nicméně nepohrdne ani ptáky, vejci, ještěrkami, rybami a s oblibou loví i jiné hady.

Samice kladou na jaře, nebo ke konci období dešťů, do podzemních nor či jiného bezpečného úkrytu 10-20 vajec. Z nich se po dvou až třech měsících rodí mláďata o délce kolem 30cm.

Podobně jako mamby bývají i kobry chovány jako domácí mazlíčci, což však může v rukou nezkušeného chovatele končit doslova katastrofálně. Při útěku z terária mohou přežívat i poměrně dlouhou dobou v technických prostorách domu. Patrně nejznámější případ je z Kanady, kde chovateli unikla kobra a déle jak šest měsíců přežila ve stoupačkách domu.

Krom člověka, který je pronásleduje, se stávají kořistí medojedů či hadilovů. Mladší jedinci se mohou stát kořistí krokodýlů či jiných hadů.