Cesta Západní pouští VII., Oáza Charga

30. 9. 20127. 2. 2020 Vladimír Zikán

neblaze proslula již v dávných časech jako jedna z důležitých zastávek na 40-ti denní cestě, při které byli hnáni otroci z Núbie do Dolního Egypta. Vzhledem k této důležitosti je i v této oáze možno pozorovat mnohé památky z dob minulých. Oproti ostatním oázám je zde již patrno, že se nejedná o vesnice, ale spíše o rušné město.

Odpoledne jsme vyrazili z oázy Dachla.do oázy Charga. Času jsme neměli nazbyt a přesun odpoledne nám ušetřil den. Smluvní vůz byl výhodný jen proto, že jsme cestovali v pěti, jinak to byla zatím nejvyšší cena, kterou jsme za odvoz platili. Cestou jsme s Liborem říkali, že je docela škoda, že nemáme více času, jelikož z Dachly se vyráží k pohoří Gilf Kebir a nejvyšší hoře Egypta, Jebel Uweinatu. Pokud bych se kvůli něčemu vypravil opět do Egypta, byly by to tyto dvě pohoří. Jediným problémem je, dostat povolení v Káhiře a splnit počet vozů pro expedici. Snad někdy… Jeskyni plavců a wádí s vegetací uprostřed nehostinné pouště bych rád někdy viděl.
Při smlouvání hotelu byla situace obdobná, oproti předchozím oázám cena rapidně vzrostla a kvalita poněkud klesla, ale nebyli jsme zde kvůli luxusu! Po ubytování jsme šli obhlédnout autobusy na autobusové nádraží v druhé části Chargy. Dle jednání v hotelu a uspěchané atmosféry jsme usoudili, že být zde celý den, není to po čem bychom toužili a proto jsme se snažili nalézt nějaké ranní spojení. Všechny spoje však jeli do Asjútu a my jsme chtěli do Luxoru. Nedá se nic dělat, budeme musit smlouvat vůz. Vraceli jsme se zpět do hotelu jednou z hlavních tříd. Rušno a spousta aut. Nedivím se, že v průvodci LP byla trasa Západními oázami se začátkem v oáze Charga a končila v Siwě. Pokud by se řadila atmosféra, panující v oázách od nejhoršího k nejlepšímu, začalo by to Chargou a končilo Siwou. Všude byla moderní zástavba a až na jednu mešitu, která byla jak z Istanbulu, nás tu nic moc neupoutalo.
Oáza Charga je největší z oáz v Západní poušti. Vrty v porézním pískovci zásobují vodou velké zemědělské plantáže. V oáze by mělo žít přes 60 000 Egypťanů (některé zdroje jíž uvádí přes 100 000) a kolem 1 000 Núbijců, kterým zde byl poskytnut pozemek jako náhrada za jejich původní obydlí, které je nyní zatopeno pod Násirovým jezerem.
Ráno jsme zaznamenali problém při domluvě dopravy, vše jelo do Asjútu. Nakonec se nám podařilo sehnat smluvní taxi a po hodině smlouvání se dostat i na přijatelnou cenu. Tím jsem se v rychlosti rozloučili s touto rušnou oázou, nicméně i přes rušnou atmosféru je zde spousta památek.

Co navštívit v oáze Charga:

Ain el-Labakha – pevnost postavená Římany jako zastávka pro karavany. V pevnosti jsou dva chrámy, hřbitov a akvadukt. Obvodové stěny jsou zachovalé, interiér nikoliv. Stavba se podobá válečným pevnostem.
Ain Manawir – archeologická lokalita vzdálená cca 80km od centra oázy Charga a asi 5km od naleziště Qasr Dush. Jedná se o pozůstatky starobylé osady s ruinami chrámu zasvěceného bohu Osirisovi. Jsou zde četné nálezy Ostrakonů z období 445-380p.n.l., obsahující hospodářské záznamy. V minulosti zde sloužila spousta zavlažovacích kanálů pro pěstování hospodářsky významných plodin. Zavlažovací kanály se pravděpodobně využívali až do 5. století n.l. a osada byla obývána již v paleolitu. Toto místo je významná archeologická lokalita, pro běžného návštěvníka, vhledem k dostupnosti a tomu, co se zde zachovalo, moc zajímavá není.
Ain el-Tarakwa – chrám pohřbený v písku. Jsou zde patrné jen obrysové zdi. Předpokládá se, že stavba by mohla být poměrně dobře zachována. Zatím zde probíhají přípravy pro archeologický průzkum a konzervaci, vzhledem k čemuž lokalita již patrně nebude přístupná (ale bakšiš i zde dělá divy…)
Deir Mustafa Kashef – zbytky koptského kláštera strategicky umístěného nad bývalou pouštní křižovatkou. I přesto, že stavba sahá k počátkům křesťanství v Africe, pod základy klášteru jsou zbytky původní stavby datované ještě dříve. Procházka zde může být hezká, ale i nebezpečná, jelikož zdivo nepálených cihel v úzkých klenutých uličkách se může snadno sesypat.
Deir el-Munira – je bývalá římská pevnost, následně přestavěná na koptský klášter a využívaná až do Druhé světové války, díky čemuž je poměrně zachovalá. Její strategický význam byl, jako ochrana před vstupem do údolí Nilu. Zachována je zde římská pevnost, která byla později upravována pro účely vojenských posádek, zřícenina koptského kostela a egyptský chrám z 2. století.
Gabbanat el-Bagawat – Koptský hřbitov obsahující 263 hrobů z 4.-6. století. Je zde i 120 nestoriánských kapliček, kde měli nalézt rozhřešení duše zesnulých. V některých kryptách jsou i malby, většinou z 11. století, s biblickými výjevy. Nejzajímavější je Kaple míru, kde je vyobrazen exodus, obrazy apoštolů a výjevy související se Starým zákonem. Toto naleziště je považováno za jednu z nejstarších církevních staveb v Egyptě.
Gebel el-Teir – klášter Panny Marie patří k významným koptským památkám podobného významu jako el-Munira (někdy el-Minia). Uvádí se, že je to jedno z míst zastavení Svaté rodiny. Naleziště však pochází až z doby vlády císaře Hadriana a na blízkých skalách byly nalezeny prehistorické malby.
El-Nadura – ruiny římského chrámu pocházejících z druhého století n.l. Ruiny jsou z větší části rozebrány obyvateli blízké vesnice, kteří použili cihly pro stavbu svých domů.
Qasr Dush – ruiny chrámů Osirise, Isis a chrámu z nepálených cihel, okolo ktarých se tyčí vyšší obvodové zdi, jsou umístěny na 60m vysokém pískovcovém ostrohu. Na sever od chrámů se nachází pozůstatky někdejšího osídlení a pohřebiště z různých období. Nejstarší nálezy sahají do 3. století p.n.l., do období vlády Alexandra IV. Akvadukty vedly z Ain Manawiru, se kterou byl rozkvět této lokality úzce spjat, stejně tak jako její zánik, spojený s nedostatkem vody.
Chrám Hibis – je největším a nejzachovalejším perským chrámem na území Egypta. Za jeho současný stav může to, že byl po léta pohřben pod nánosy písku a tak chráněn před erozivními vlivy okolí. Chrám obsahuje bohatou náboženskou ikonografii s vlivem místních stylů víry i umělců, což přidává na jedinečnosti tohoto chrámu. Stavba započala v éře 26. dynastie a byla dokončena až za 30. dynastie, z čehož lze vyčíst důležitost zdejší lokality v daném časovém rozsahu. Osada okolo chrámu nesla označení jako Qasr el-Ghuieta, moc se z ní však nedochovalo. Nachází se pouze 2km od centra oázy Charga v soutěsce mezi kopci Gebel el-Teir a El-Nadura. Pokud něco opravdu v okolí oázy stojí v každém případě za návštěvu, pak je to tento jedinečný chrám!!!
Umm el-Dabadib – zbytky osady s ruiny chrámů a akvaduktů. Na nalezišti jsou zbytky egyptské a římské architektury, které byly částečně upraveny v období koptů.