Pondělí, 17 června, 2024
CestopisyPolitika a společnost

Beninské rybářské lodě

V západní Africe mají domorodci ryby rádi, chutnají jim, a tak není divu, že se věnují rybolovu všude, kde je to jen trochu možné. Benin, o němž budu psát, leží v Guinejském zálivu a jeho nepříliš dlouhé pobřeží omývají vlny Atlantiku. Je tu nížina pouhých pár metrů nad úrovní oceánu. Teprve o pořádný kus dál na sever se objeví první kopečky. Není tedy divu, že se moře prokousalo příbřežními písčinami a vytvořilo laguny, které možnosti rybolovu rozšiřují. Domorodci ovšem loví i na vnitrozemských řekách a říčkách. Nejsou to žádné veletoky. V období dešťů se v nich sice valí vody víc než dost, ale jak přijdou v zimě sucha, mění se na ubohé stružky. Ty menší vysychají úplně. Přesto tu ryby jsou!

Vraťme se ale k moři, které brázdí štíhlé rybářské lodě, aby se po úspěšném lovu vrátily s bohatým úlovkem. Je to fascinující divadlo, když taková loď najede přídí na pláž. Z čista jasna se seběhnou lidé, aby posádce pomohli vytáhnout plné sítě. Ryb je tolik, že by to sami nezvládli. To je nadšení a křiku!

Obraťme ale pozornost k samotným lodím, s nimiž beninští rybáři vyplouvají do příbřežních vod. Mě vždy zajímala technická a řemeslná stránka. U lodí, které se v dáli divoce houpají na vlnách se toho moc vypozorovat nedá. Ani při přistání a vytahování sítí není ta pravá chvíle. To je všude spousta lidí, emocí a křiku. Ideální možnost důkladné prohlídky skýtají rybářské bárky odpočívající v klidu na písku. Toho jsem využil, když jsem letos zavítal do okolí města Ouidah.

Rybářských lodí jsem si prohlédl dost, a mohu konstatovat, že všechny jsou na jedno kopyto. Některé jsou větší, jiné menší, ale konstrukce je u všech stejná. Patrně ji loďaři považují za dokonalou a necítí potřebu na ní cokoliv měnit.

Délka lodí je až okolo dvaceti metrů. Nemají žádný kýl. Spodní část je masívní, z jednoho kusu, přes metr šířky a poctivých dvacet centimetrů tloušťky. Musí být pořádně těžká, čímž přispívá stabilitě na vlnách a nahrazuje funkci kýlu. Pro výrobu spodku je potřeba pořádný kus dřeva, který může poskytnout jen veliký, takřka obří kmen stromu. Vzhledem k tomu, že tyhle lodě se tady stále staví, je pro mě záhadou, odkud jsou tak velké kmeny. Troufám si tvrdit, že z Beninu ne. Nikdy jsem tady nenarazil na stromy, z nichž by se tak velký kus dal vyrobit.

Nad spodkem jsou boky vystavěné z hrubých fošen. Žádná žebra, ke kterým by byly připevněny. Jsou spojeny úzkými hranami jedna k druhé. Pouze okraje jsou napříč svázány několika příčkami.

Na větších lodích vidíme pár tenkých stožárků, spíš bidel, jež určitě neslouží k tomu, aby se na nich napínaly plachty. Lodě jsou poháněné motorem. Fascinující je, jak je motor umístěný. Na boku u zádi je vytrčená do strany plochá rampa. Na ní rybáři motor ukládají, takže lodní šroub zabírá vedle vlastního trupu. Takhle drahou součást pochopitelně na lodi neponechávají, ale po plavbě odnášejí, aby nelákala nenechavce. Hned za rampou pro motor je umístěné velice primitivní kormidlo. Opět po straně a nikoliv v ose lodi. Není jím nic jiného než kus silného plechu navařeného na zahnutém roxoru (ocelová tyč).

Tak takhle vypadají beninské rybářské lodě. Mohu se pouze domnívat, že jejich konstrukce je hodně stará a nezměnila se za dlouhá staletí. Trochu modernější součástí je patrně pouze ten motor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.