José Pliya
José Pliya patří ke generaci současných afrických dramatiků, kteří boří od 80.let 20.století divadelní konvence a přinášejí skutečný zlom ve způsobu psaní. Potřeba vyrovnat se umělecky s předcházející generací rezonovala v Pliyově případě zvláště silně. Syn slavného otce, Jeana Pliyi, významného beninského literáta a politika, se chtěl vydat svou vlastní cestou.
Narodil se 17.dubna 1966 v beninském městě Cotonou. Vlastní francouzský pas, momentálně žije na Guadeloupu, ale v podstatě je stále na cestě a křižuje všemi světovými stranami. Kromě francouzštiny ovládá také španělštinu, angličtinu a němčinu. Je ženatý, má tři děti a na svém kontě bohaté zkušenosti divadelní: herecké, režisérské, autorské i organizátorské. Pro divadlo se nadchl během studií v Nigeru. Hrál v několika hrách Tristana Bernarda, Courtelina, Moličra. Ve druhé polovině osmdesátých let minulého století přišel studovat do Francie. Absolvoval herectví i humanitní vědy na Sorbonně a na univerzitě v Lille. Poté několik let učil na francouzských školách. Počátkem devadesátých let působil v Rovníkové Guiney s divadelní skupinou Arena Blanca, kterou založil a vedl. Tato divadelní skupina existuje dodnes. V roce 1996 byl jmenován do čela Francouzsko-kamerunské aliance. V místě svého působiště – N´Gaoundéré – založil divadelní soubor Danata. Po dvou letech odešel z Kamerunu do Karibiku. Stal se ředitelem Francouzské aliance na ostrově Dominika, kde se zejména zasloužil o vznik prvního divadelního festivalu v kreolštině. Sezónu 2002/2003 strávil v Národním divadle ve Fort de France na Martiniku jako autor-rezident. V současné době je ředitelem asociace Ecritures Théâtrales Contemporaines en Caraďbe (Současná divadelní tvorba Karibiku).
José Pliya je autorem zhruba dvou desítek her, z níž většina vyšla knižně a hraje se nejen ve Francii, ale také v Africe, Karibiku nebo Severní Americe. V současné době můžeme dokonce mluvit o jakémsi « boomu » Pliyových her, který odstartoval v listopadu 2002 režisér Jean Michel Ribes v pařížském divadle Rond-Point Champs Elysée, když uvedl inscenaci Le Complexe de Thénardier (Thénardierův komplex – do češtiny přeložil Jan Tošovský jako Syndrom dobrodince v rámci překladatelského kolokvia, pořádaného Činoherním studiem v Ústí n. Labem v prosinci 2003.) Studio Comédie Française uvádí od ledna do března 2004 v autorově režii hru Les Effracteurs (Zloději), v únoru má premiéru v divadle l´Oeuvre inscenace Philippa Adriena Une famille ordinaire (Obyčejná rodina), Národní divadlo v Chaillot plánuje na říjen 2004 studiové uvedení černé komedie Cannibales (Kanibalky) v nastudování Jacquese Martiala a konečně divadlo Tempęte má na počátek sezóny 2004/2005 v dramaturgickém plánu hru Nous étions assis sur le rivage du monde…(Seděli jsme na břehu světa).
Kromě toho Pliya v roce 2003 obdržel od Francouzské akademie Cenu mladého divadla a zároveň byl asociací Studenti v divadle jmenován nejlepším současným autorem roku 2003.
Mezi jeho nejproslulejší tituly ovšem dodnes patří hry Négrerrances (slovní hříčka, v podstatě Černošská bloudění) a Le Masque de Sika (Maska Siky).
Hořkosladká komedie Le masque de Sika (Maska Siky) vznikla v roce 1999 během Pliyova rezidenčního pobytu na Festivalu Frankofonie v Limoges. Jde v ní o schůzku tří přátel po dvaceti letech, jejíž průběh se vymkne zúčastněným z rukou. Zamýšlená nezávazná „pánská jízda“ se mění v „duševní striptýz“, radost a opojení ze shledání střídá nostalgie a přízraky minulosti útočí na paměť i svědomí. Když se na scéně objeví nečekaná zásilka – jorubská maska plačící dívky, kterou doručí záhadný poslíček Fémi – demaskování dávných činů vrcholí. Stejně jako v dalších Pliyových hrách je minulost konfrontována s přítomností, skutečnost se sny, paměť s realitou. Kdo je Sika a kdo vlastně jsou ti tři přátelé z dětství, Felipe, Pancracio a Prudencio? Jakou roli v jejich životě hraje poslíček Fémi? Hledání vlastní identity, odpovědi na otázku „Kdo jsem a co jsem vykonal?“ se v Pliyových hrách objevuje často. Ve ztrátě identity Pliya vidí mala fides: „Jestli mám nějakou obsesi, pak je to potřeba odpovědnosti.“, říká autor. Le masque de Sika (Maska Siky) vyšla v květnu 2001 v nakladatelství Acoria. V říjnu 2000 ji v severofrancouzském Roubaix uvedl Jean-François Prevand a v březnu 2002 měla svou africkou premiéru v rámci FITHEB, beninského divadelního festivalu.
Masku Siky do češtiny přeložili Matylda a Michal Lázňovští a hra právě vychází v edici Současná hra Divadelního ústavu v rámci 3.ročníku afrických divadelních setkání Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani (12.-20.3.2004 v Praze, Hradci Králové a Liberci). Český rozhlas 3 – Vltava bude u této příležitosti hru vysílat v rozhlasové inscenaci režiséra Ivana Chrze v sobotu 20.března ve 14.00 s Davidem Matáskem, Bohumilem Kleplem a Alešem Procházkou v rolích dávných přátel.
